Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Renee: On nezávidí oktávku, závidí pochvalu od matky.

Ještě mě napadla jedna možnost, i když to by asi nebylo v případě, pokud byl mladší bratr dáván za příklad ale pouze kdyby byl mnohem víc chválen .

Někteří rodiče mají tendenci chování a výkony dětí, které nemají s ničím problémy (ve škole, se zodpovědností) brát jako samozřejmost a chválit jen toho méně chytrého a šikovného, peotže u něj je to něco neobvyklého.

Linda: Tak něco podobného mám doma, i když syn synovi občas velení předávám, ono ho to spíš mírní a omezuje jeho svévolné výchovné akce. To, že by musel hlídat sestru a dávat na ni pozor mitedy nikdy nevyčetl, naopak si to užívá, asi mu to naopak dává ten pocit, že je důležitější, o který stojí.

Samotní doma bývají a zatím přežili. Syn má tendenci dceru vychovávat a usměrňovat a ona mu to oplácí ječením, aby ji už konečně nechal na pokoji a nekecal jí do života.

Tuhle na něj byla den naštvaná, protože se mi neozvala, já jsem ji sháněla po telefonu, doma byl jen syn, který o ní nevěděl. Obvolávala jsem známé a syn ji z vlastní iniciativy šel hledat na hřiště, protože bylo dost pozdě a asi měl o ni strach. Když to zjistila, byla nepříčetná, že ji pořád kontroluje.

Já pořád doufám, že z toho vyrostou, je jim 13 a 10, ale jak vidím u tebe, asi si nemám dělat naděje

Anino, s tvým manželem je to hodně vážné. Protože závidět někomu oktávku, to je vážně těžký případ

Verera: me se to nepovedlo. Starsí dcera mi porád predhazuje jak ona musela dávat na segru pozor, jak ona je ta starsí a musi byt zodpovedná... a pritom jsem ji NIKDY nerekla jsi starsi más mit rozum, nebo jsi starsí ohlidej ségru apod. Kdyz nekam jdeme tak musim jednu holku vyexpedovat z domu ke kámosce nebo priteli, protoze jinak by se doma pozabijely, protoze ta starsí je bytostne presvedcena, ze ona zodpovidá za planetu v nasi nepritomnosti a mladsi na ni kasle z vysoka a skonci to rvackou a revem a obe dve me bombarduji smskama, ze ségra to a to . A to je jim 15 a 17!

Ono je to někdy těžké. Taky třeba pozoruju na synovi, že má dojem, že mám radši dceru, občas mi to i řekne, když je naštvaný a já v podstatě nevím co s tím.

Přitom to vůbec není pravda. Nikdy jsem mu ji nedávala za příklad, snažím se ho chválit, chovat se k dětem přiměřeně stejně, věnovat jim stejně času. Jenže oni jsou každý úplně jiný.
Prý si s ní pořád povídám a s ním ne. Jenže dcera je upovídaná a každou chvíli přijde, vymýšlí příběhy, kde je potřeba reagovat, má úžasnou fantazii, takže je to i pro mě zábava , přece ji nebudu odhánět. Dělám něco doma a u toho si povídáme.

Syn sám od sebe přijde tak jednou za týden a řekne dvě věty,pokud mám snahu začít konverzaci já, sice mi něco řekne, ale většinou odpovídá jednoslovně, prostě na žádné řeči není, je spíš technicky založený, aby si se mnou hodinu v kuse povídal (což dcera dělá běžne) není v jeho silách a nebaví ho to. To mu ale nebrání podle tohoto kritéria posuzovat naše vztahy. Že třeba s ním hraju stolní hry a s dcerou ne, protože to zase nebaví ji, to pro něj není argument.


Jak mu to ale vyhnat z hlavy fakt netuším, pokud máte někdo nějaký nápad, ráda si ho poslechnu, teď to možná ještě půjde, pokud mu to zůstane do dospělosti, bude mít problémy.

Asi bych v prvé řadě zjistila situaci - pokud tchyně vychvaluje před druhou stranou zase vás, tak si můžou chlapi popovídat navzájem a dojít k závěru, že není o co soupeřit.

Z chování manžela mám ale dojem, že je na tohle zvyklý od dětství a že mladšímu bráchovi nebyl zase dáván za vzor on, nějak tak vyváženě. Pokud má v sobě takovouhle touhu dokázat, že on je lepší, tak jde ještě o to, jestli je s tchyní rozumná řeč.

Ono to totiž bude jinak nekonečné. Teď je to auto, za chvíli něco jiného. Jediné, co by opravdu mohlo pomoc je, kdyby tchyni došlo, co svými řečmi působí a kdyby si se synem promluvila a dala mu najevo, že si vůbec nemyslí, že by byl horší než jeho bratr. Prostě kdyby manžel dosáhl toho, co chce, tj. uznání matky, pak by možná ztratil potřebu pořád něco dokazovat.

Pokud to tedy nechce dokazovat bratrovi a pokud z druhé strany není podobný přístup. Pak by zas mohla pomoct domluva se švagrovou, pokud ji to taky štve.

Pokud nic z toho nevypadá nadějně, tak si v klidu sednout s manželem a popovídat si, proč vlastně má takové pocity, z čeho pramení a jestli si opravdu chce kazit život neustálou snahou o uznání.

Nehádat se o jednotlivosti, v tomto případě půjčku na auto, ale jít na podstatu problému. Tj. nehádat se vůbec, jen mu místo odpovědi, kterou čeká říct něco jiného, podněty k zamyšlení (ne "nemáme peníze na auto", ale "vážně si myslíš, že když budeš mít nové auto, bude tě mít matka radši? ")

To co předvádí je chování dítěte, které by dospělý člověk neměl mít zapotřebí. Třeba by pomohlo to s ním takhle rozebrat, matku nezmění, kdyby se stavěl na hlavu, takže nemá cenu cokoli dělat, a zdůraznit mu, že pro tebe je skvělý a nové auto na to rozhodně vliv nemá, naopak , oceníš, že dokáže zabezpečit rodinu a pořizovat věci rozumně, abyste měli rezervu do budoucna.

PEGG: ono je to se sourozencema nekdy dost otravny.. srovnavani jsem si od babicky taky uzila dost a dost... on se asi manzel snazi zavdecit sve matce.. zrejme mela mladsiho bratra radeji a timto zpusobem to dava najevo... a ten kus ditet, snazici se o materskou lasku v manzelovi halt zustal. Priste az zase pani takto zacne , mela by ji Anna uzemnit nejakou dobre mirenou vetou, aby konecne dla amanzelovi pokoj.

Já myslím, že to je nemoc. Měl by si s tím někam zajít, ale upřímně nevím jak ho k tomu donutit. On ten problém nevidí. Bože, proč si tak otravuje život Do hrobu si to nevezme a ať žijeme jak chceme, živí z toho nevyjdeme (jak tady někdo vtipně poznamenal) A každá drahá věc vyžaduje péči a je další člen rodiny, navíc velmi náročný V podstatě čím víc toho máme, tím víc těm věcem musíme sloužit.

ja bych poslala k psychiatrovi tu tchyni. Nebo se s nim aprestala stykat uplne,. Protoze na tohle bych opravdu nervy nemela.

Almega: 9:42 Přesně tak. Jediný na co si musí člověk pujčit, když to jinak nejde, je to bydlení. Nějaký pučování na dovolený, auta, Vánoce jsou pitchoviny.

sharon: 9:32 Krásně si mu to řekla. Není nad to hned na začátku si ujasnit pozice a je pokoj

Chápu, že je to na palici. Taky jsem si něčím podobným prošla. Šíleně mě to štvalo.
Až po létech jsem zjistila, že ta vychvalující osoba úplně stejně vychvalovala naší rodinu před tou "konkurenční".
Vůbec v tom nebyl zlý úmysl, jen snaha informovat jednu rodinu o druhé, když jsme se společně vídali tak málo.
Ale i mezi námi to vyvolávalo zbytečnou nevraživost a byli jsme alergičtí už jen při vyslovení jména někoho z konkurenční rodiny.

Linda: taky bych ji pěkně poškádlila, megeru...

Tak tady o tom tak od rána premyslim a ... na nic rozumnyho jsem neprisla. Tak 1) chlap se sebevedomim na bode mrazu nechápu jak muze byt pro nekoho sexy, tudiz jak jsi k nemu prisla? Ale to neni jaksi muj problém. JEnze 2) protoze nechapu za 1) tak nemám reseni pro situaci. Pri svy náture bych tchyni krapátko zprijemnila návstevy troskou sarkasmu. A manzel má holt smulu, bez tvého podpisu si neporídi ani trabanta natoz neco co by bráskovi ( a tchyni) zvedlo mandle

Divím se,že se vůbec mohou dospělí lidé zabývat takovýma hovadinama!!! Já bych řekla manželovi,že musí počkat do konce roku 2012 s tím,no a pak bude třeba konec světa a nikdo už nic potřebovat nebude...Jsem toho názoru,že na co nemám,to vlastně nepotřebuji-buď si na šetřím,nebo nic.Zrovna dnes je článek na netu o obřím nesplácení úvěrů na pořízení bydlení...Nad tím jsem se jen tak zamyslela:kdyby banky snížily o málo splátky těm lidem,kteří se ocitli ve finanční nouzi,tak aby si nemuseli půjčovat jinde,neměli kromě superdluhů nic, a nakonec se vše se ztrátou prodá a banka na své nedosáhne,tak při lidštějším přístupu by sice splácení bylo pomalejší,ale dostali by všechno a ještě by lidi nemuseli skončit pod mostem...Jó,připravujme se všichni,nastávají nám čím dál horší časy....