Poslední bitva vzplála. Matka versus dcera.
.jpg)
Je mi 28 let, před půlrokem se mi narodil syn a žiju ve spokojeném manželství. Jediný problém, který řešíme, je moje matka. Skoro se dá říct, že my dvě na sebe nedokážeme promluvit normálně, věčně na sebe útočíme, hádáme se, chytáme se za slovo.
Stokrát si můžu říkat, že až příště přijde, radši si překousnu jazyk a nenechám se vyprovokovat. Marně. Každá její návštěva u nás končí jejím uraženým odchodem, kterému předchází ostrá hádka.
Moje máma totiž ve svých pětapadesáti letech dospěla k přesvědčení, že všechno ví nejlíp, všemu rozumí a že je povinna svá moudra předávat a šířit dál bez ohledu na to, jestli o ně její okolí stojí, nebo ne. Žena mého bratra už s ní skončila úplně a zakázala jí k nim chodit, protože na to neměla nervy. Bratr s dětmi tedy jezdí k rodičům sám, aby se naši mohli potěšit s vnoučaty.
Vzhledem k tomu, že je to moje matka, takhle radikální řešení praktikovat nemůžu a ani nechci. Přes to, jaká máma je, ji mám ráda a nechtěla bych náš kontakt přerušit. Někdy však mám pocit, že je to nad mé síly.
Ona má totiž dojem, že musí všechno, co děláme nebo naopak neděláme, komentovat. Spoustu věcí už pouštím jedním uchem tam a druhým hned ven, ale na některé reagovat musím. Když se třeba začne navážet do mého manžela, že příliš pracuje, je málo doma, že by se měl malému víc věnovat... Nebo když mi dává téměř příkazy, co a jak mám svému půlročnímu synovi dělat.
Malý už není kojený, o mléko jsem přišla v jeho třech měsících. A kdyby bylo na mámě, snad by ho nejradši od té doby krmila pomalu jako dospělého. Stokrát jsem jí říkala, ať si svoje stravovací experimenty nechá, marně. Využije každé příležitosti a snaží se mu podstrčit něco, co takhle malé dítě rozhodně ještě jíst nemá. Martínek nedělá s jídlem problémy a ochotně otvírá pusinku v podstatě na cokoli. A já si pak vyslechnu, že jsem krkavčí matka, když mu to tak chutná a já mu to odpírám. Ale copak budu jenom kvůli tomu, že je moje máma bláznivá, krmit takhle malé dítě svíčkovou s knedlíkem nebo rozmixovaným řízkem?
Nejde však jenom o jídlo. Máma mi mluví doslova do všeho. Když jsme si pořídili myčku na nádobí, chytala se za hlavu, co je to za rozmařilost. Ona ji prý nikdy neměla a taky žije. Každý nový kousek oblečení mi zkritizuje s tím, že bych měla být víc spořivá.
Je toho hodně, nemůžu sem všechno vypisovat. Peskuje mě, provokuje, mám pocit, že si v tom přímo libuje. Táta se ji snaží brzdit, můj manžel radši odejde pryč, když k nám máma dorazí, já se s ní hádám. Nic z toho nezabírá. Mele si pořád svou, a když už neví, kudy kam, demonstrativně se rozbrečí a uraženě odejde.
Už z ní mám žaludeční křeče, a když se ohlásí na návštěvu, vůbec se na ni netěším. Přesto nejsem schopná zaujmout vůči ní nějaké ráznější stanovisko. Připadám si jenom jako slepice, která se nechá strhnout ke zbytečnému handrkování.
Co s tím? Manžel tvrdí, že jsem příliš slabá a měkká, že kdybych udělala rázný krok a důrazně jí řekla, že jestli se nezačně chovat normálně, nebudeme se stýkat, tak by si dala pozor. Jenže pro mne je právě tohle strašně těžké. Pořád je to přece moje máma.
21.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Poslední bitva vzplála. Matka versus dcera.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milá Zuzko,
jste docela statečná, že to stále trpíte. Nechte ji. Ona snad ani netuší, co dělá. Buď naschvál, nebo s úmyslem. Snad byste měla zapůsobit na tatínka, aby trochu ovlivnil její chování. Nikdy nevíte, jaká budete Vy. Je to vaše matka. Buďte ráda, že ji máte. S chováním, či konáním vůči děťátku si ale nenechte radit. Tam bych byla nekompromisní. Držím Vám palce. Jednou na ni s láskou budete vzpomínat.
I to se stává, máma je pořád máma, ale to neznamená že si musíte rozumět
o tom bych mohla psát román
Není Tvoje máma náhodou moje tchýně? 
Teď vážně, musíš být důrazná a jasně mámě vysvětlit, kde jsou hranice, v nejhorším opravdu na nějaký čas kontakt přerušit.
.jpg)
Zuzko, dobře se dívej na svou matku, aby jsi za 25 let nebyla taky taková "Jaká matka, taká Katka " Jablko nepadá daleko od stromu a většinou ta jabloń roste v dolíku. Máš syna a budeš mít jednou snachu.
.gif)
marier: jo, s tou babičkou jsi mi připomněla mojí babi.... jako malá jsem ji milovala, teď už taky vidím, jakej je despota, ale pořád ji mám ráda...já jsem její krev, ke mně si nedovolí bejt vyloženě hnusná .....i když...taky to jednou zkusila, urážela mojí mámu, byla sprostá, flákla jsem jí telefonem a dva roky jsme spolu nepromluvily...dneska se bavíme normálně a ona už ví, že si nenechám všechno líbit a najednou je zas jak mílius a miluje celou moji rodinu....ale ke svým snachám, tátovo první (mojí mámě) i druhý ženě, byla naprostej Lucifer sám.....co si asi ty dvě všechno musely zkusit, bejt manželky jejího jedinýho skvělýho a anejlepšího synáčka 
ale to, že se s ním obě rozvedly, pro ni rozhodně neznamená, že by chyba byla v něm, nedejbože že by to bylo kvůli ní 
Dobrý na takových tchýních je zase to, jak sbližuje lidi....nikdy bych nevěřila, že si můžou tak suprově rozumět 2 ex-ženy jednoho chlapa 
a moje máma celý léta smeká před tátovo druhou ženou, že s ním vydržela tak dlouho (18 let) máma jen 6
jinak si myslím, že Tvůj příspěvek je veskrze trefný nejen k těm babičkám a tchýním 
Znám maminky,které se takto chovají celý život,považují asi děti za svůj majetek.Když dospělé děti se nechtějí nechat,začnou je většinou psychicky vydírat.Jedna známá mi řekla,že ona své děti bude vychovávat podle svého.Vychovávat
nejmladší bylo dvacet.Naše sousedka má panickou hrůzu,když matka ohlásí návštěvu,naštěstí bydlí na druhém konci republiky.Když odjede,chodí se ke mě vyplakat a postěžovat si.A když se ptám,proč se čtyřicetiletá ženská nechá deptat od své matky a to před dětmi,tak mi řekne,že je to přece matkaI kdyby už ji bylo padesát,nebude nikdy dospělá.
Klapačka: hormony nejsou všechno a nic není jednostranné,spíš mám pocit,že ty taky si myslíš,že máš na všechno správný názor.I já dostala několikrát dárek o který jsem nestála a dárce mě s ním znechutil.A moje zlatá babička,kterou jsem milovala,byla postrachem svých snach.
máma nemáme, proč se nechat vysávat. Manžel má pravdu, na rovinu si s ní promluv, co ti vadí a proč, proč má furt potřebu do všeho kafrat.
A dodrž pak ten zákaz návštěv, když to nedodrží. A že bude uražená - no jasně, nějak to dát najevo musí. A pak bude na ní, kdy se ozve.
jo...i maminky se musí někdy vychovávat...a dokud jí neřekneš rázně "podmínky", nezmění se asi nikdy je to risk..ale můžeš dost získat 
jestli bude čas, přelouskám i názory ostatních, tuším, že nebudu úplně mimo s mojí radou to opravdu rozetnout a udělat to, co říká dávno manžel a co udělala i švagrová ...hodně sil a hodně štěstí 
repatlivně = relativně 
catcat: jestli se o mámu perou hormony, tak si s ní nikdo nic nevyříká. Moje maminka tím trpěla a teprve po hormonální léčbě byla zas normální
Líbí se mi nápad máši h. - napsat dopis. Člověk si srovná myšlenky, napíše věci diplomatičtěji, než by je vyslovil, přemýšlí víc nad formulacemi a nenechá se strhnout k hádce. Maminka pak bude mít taky prostor na to, aby si dopis v klidu přečetla a podumala o tom problému.
Hodně štěstí, Zuzko. Bydlím s rodiči a prarodiči v jednom baráku a jsem opravdu ráda, že spolu vycházíme repatlivně v klidu a pohodě 
Je škoda se nad tím rozčilovat. Zuzka by si to s maminkou měla trochu vyříkat (v klidu). Dneska, když už moje maminka nežije, bych někdy i trochu řečí slyšela ráda...
Já osobně do života dceři moc kecat nebudu, páč si říkám, že mám svých starostí dost a je plnoletá a má volební právo...
Ber mámu takovou, jaká je. Nedokáže se změnit, když, tak jen z musu a na chvilku. Buď nad věcí, však s vámi nebydlí a sama říkáš, že ji máš ráda. Tak jí to odpusť, myslí to jistě dobře. Jen bych byla radikální, co se týká dítěte, tam bych diskusi nepřipustila, ostatně, za jeho zdraví odpovídáš ty a ne babička. Jestli to nepochopí, pak má smůlu.
Jarka7: Děkuji. 
.jpg)
Linda: jedna z mých švagrových je 15 hodin letu daleko a tchyně tráví dny tím, že jí posílá recepty, rady co mají dělat dnes , jak oblíknout vnoučátka ( ve stylu na weathercom je, že u vás klesla teplota na 19 stupnů tak jim dej čepičky a místo kratasů ty tepláky s tím, víš jak jsem vám přivezla lóni).
Ze začátku ji švagrová například uvedla, že dnes jedou 200 mil na výlet do národního parku a tchyně jim za 2 hodiny ( což si řekla na 200 km stačí o mílích v životě neslyšela) začala posílat jednu panickou esemesku za druhou cca po 10 minutách ve stylu jak jste dojely děti? Je to tam krásný a jak se máte ? Proč se neozýváte - asi nemáte čas? Ozvěte se mi ! Žijete !!!!! Stalo se něco !!!!!!!!!! Kde jste !!!!!!!!!!!!! a nakonec zavolala k nám ať zjistíme kde je blízko toho národního parku nemocnice a policie a zavoláme tam ........
