Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Riki: já nevim, psala jsem, že je to dneska možná nereálný. V pětadvaceti už tuplem. A taky jsem psala, že my jsme naše respektovali, dneska je to přežitek

majucha: tak já mám doma něco podobného v bleděmodrém, až na to, že mladýmu bude letos 25 let, a v drogách "už" nejede. Ovšem maturitu nedodělal, nepracuje, a podporu nebere, neb na ni nemá nárok. Tak ho živím já. Ptám se, jak můžu něco direktivně nařídit dospělýmu chlapovi, který je o hlavu větší, a tudíž i vzít ho pod krkem je jaksi mimo reálné možnosti? Domácí vězení - jak? Sebrat mu klíče? No tak vezme šroubovák, a během minuty si otevře. Donutit ho - opět jak? Vezmu za ruku a dovedu do školy, nebo do práce - jo, možná dneska, zítra, týden, dva. Co dál? Přestanu chodit do práce a furt budu mladýho vodit za tu ruku nebo za ucho? Budu dělat scény - no tak budu leda za hysterku, a výsledek nula. Akorát si zničím vlastní nervy. Ono to není tak snadný, jak to vypadá.

Křeček: ,ale znáš to chybička se může stát i v dobré rodině je to hrozné

od moji sousedky kamarádka má syna feťáka už mu je myslím 25 a co dalo práce než ho odhlasili z domu opravdu musel to chtít SAM teď má adresu na úřadě . báli se že veme půjčku na barák a co pak ???i se jim ztráceli věci no děs běs . slušní lidé a jsou z toho zoufalí prosí ho a nic sem tam přijde se umýt a najíst oči pro

Křeček: no právě
Bedla: jestli to nebylo jak u nás. Jdu na konzervatoř. "No to nemyslíš vážně! To není pořádá škola, co by z tebe bylo, čím by ses chtěla živit?! Jdi na něco, jkde budeš mít šanci si najít i normální místo." Tak na grafickou průmku. "No to nemyslíš vážně! To si myslíš, že máš takovej talent, že tě vezmou? Nevezmou, na další školu už v druhým kole nezbyde místo a zbyde pak na tebe jen nějakej učňák!"... a touhle vylučovací metodou jsme došli k závěru, že jediná škola k něčemu je průmyslovka a to ještě ta, kde berou nejvíc holek. Ale obor jsem si vybrala zcela demokraticky a svobodně

majucha: u nás taky Jen mi furt leží v hlavě ten obor, co on asi nechtěl.

SvetlaH: jak dlouho trvá správní řízení? U mě nebylo ani po 3 letech.
A nevíc úředníci nestojí o to, aby na magistrátu byo plno adresátů

Křeček: moje slova

illona: já to dcerám (8 a 2,5) vtloukám do hlavy už teď - že doma budou žít podle našich pravide, a až budou mít vlastní domácnost, nechť si tam dělají co chtějí

majucha: u nás to bylo taky tak, ale ono to bylo trochu dobou, že nezletilí museli poslouchat dospělé, doma, ve škole, ale i třeba v obchodě nebo sousedku na ulici
dneska je zvýšený hlas týrání dětí a máme tady "emerickou výchovu" - a respekt se vytratil.

SvetlaH: podle vyjádření mministerstva je u dětí nutné nejprve soudně zbavit užívacího práva - jak jsem psala níže

majucha: no to je právě to....nevím, jak na tom paní Iva je, ale třeba to zrovna nemá v krvi, být metr a proto se to teď tak zauzlilo.

holka nemáš to jednoduchý, pokud někdo nechce se léčit či napravit nedonutíš hojen se ti vysmívá a snaží se manipulovat a hrát na city, tvrdost i když tebe to bolí je na místě, protožě čím víc se jim člověk snaží vyjít vstříc tím víc ho pak bolí a řeknou mu do očí, že si za to může sám, že to nechal dojít tak daleko, taky mě čeká rozhodnutí a jít si za tím abych udržela rodinu a můžu ti říci čím déle se to odkládá tím je to snad horší, je fakt, že jsem se zkrze soužití s takovím člověkem hodně naučila, ale odnáší to naše děti a on pije a pije a vymlouvá se a vymlouvá,
tak přeji hodně štěstí a zkus ještě poradnu pro drogově závislé, pokud máš internet měla by se nějaká pomoc najít, zdar a sílu držím pěsti ať máš štěstí

majucha: na facebooku existuje skupina .. až ti bude patnáct...až ti bude osmnáct... dokud tě živíme ... mám pocit, že mé potomstvo je členem této skupiny .. a skupina je to početná, takže věta dokud tě živíme tohle určitě funguje i dnes ...

majucha: jj,to zní dobře.. já se snažím taky direktivně , on kouká do očí,je jasné co si myslí,stejně to tedy udělá..ale i když s otcem jsou kamarádi,táta houkne a jde bez řečí...drsně řečeno(chtělo by to,aby ho někdo chytil pod krkem)

Třeba je můj názor úplně blbej nebo v dnešní době nerealizovatelnej... ale třeba naše máma zastávala pravidlo "dokud nemáš hotovou školu / dokud si sama nevyděláváš / dokud u nás bydlíš - tak budeš poslouchat" (důvod a), b), c) se lišil podle vývoje situace). Kdybychom kdokoliv z nás začal nějak podobně blbnout, tak by nás obrazně chytla pod krkem a donutila třeba tu školu dodělat nebo cokoliv jiného, třeba i pod domácím vězením, voděním ze školy nebo jinýma obskurníma trestama. Bez ohledu na náš věk. Mně udělala v jednadvaceti scénu, že jsem přišla pozdě domů. Na druhou stranu - my jsme ji respektovali a moc si nedovolili odporovat. Nedokázala bych si představit, že bych mámě nadávala do krav nebo debilů a posílala ji kamsi, jak je dneska docela běžným zvykem. Nešlo by mu to prostě direktivně nařídit?