Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?
Stala se mi podivná věc, která velmi otřásla mým, dosud velmi pragmatickým, vnímáním světa. A nějak si to stále neumím v hlavě srovnat a proto bych se vás chtěla zeptat, jestli někdo z vás někdy taky nezažil něco podobného.
Abych byla přesnější, ten samotný zážitek se nestal mně, ale mé pětileté dcerce. Minulý víkend jsme byli na chalupě u mého bratra. Koupili ji teprve nedávno, je to usedlost na polosamotě, postavená v polovině devatenáctého století, na štítě je letopočet 1846. Chalupa samozřejmě prošla několika rekonstrukcemi, ale pořád z ní dýchá něco jako historie, nebo jak bych to nazvala. Dole je jedna velká místnost, kde jsou dokonce kachlová kamna, nahoře jsou pak tři světničky, kde se spí. Také je tam stodola a bývalé chlévy, které chce bratr přestavět na další obytné místnosti.
My jsme tam byli poprvé a musím říct, že na první pohled mne to tam uchvátilo. Opravdová krása, romantika. Kolem lesy, louky, za chalupou teče potok. Večer jsme uložili naši dcerku spát a seděli jsme dole. Bratr a jeho žena zatím děti nemají. Pořád jsme seděli dole a povídali si, bylo už po půlnoci, když začala dcera zoufale volat a plakala. Letěli jsme nahoru, mysleli jsme, že se jí zdálo něco ošklivého.
Malá seděla na posteli a vyděšeně koukala do rohu místnosti a pořád křičela, jdi pryč, jdi pryč. Když se nám konečně podařilo ji uklidnit, řekla nám, že v rohu stál nějaký pán, kterému chyběla jedna noha a díval se na ni. Zamrazilo mne, pochopila jsem, že z takové vidiny musela být pětiletá holčička zcela vyděšená. Vzali jsme ji dolů a já s ní pak zůstala spát ve spodní místnosti. Nahoru už nechtěla ani za nic.
Druhý den jsme si o tom, co viděla, povídali a bratr vyprávěl něco, při čem mi ztuhla krev v žilách. Stará paní, od které chalupu před časem kupoval, prý byla hodně povídavá a ráda vykládala historii své rodiny. Co si brácha pamatoval, tak prý rodina té paní se do chalupy přistěhovala krátce před první světovou válkou, kdy ji koupil tatínek té paní od svého strýce.
Tatínek tam založil rodinu, respektive byl v té době už ženatý a měli tři děti. Když vypukla válka, narukoval a po dvou letech se vrátil jako válečný invalida, byla mu amputována jedna noha. Na usedlosti žili ještě další roky, postupně se jim narodily ještě čtyři děti, z nich nejmladší byla právě ta stará paní, která chalupu bratrovi prodávala. Narodila se jako poslední a vlastně jako pohrobek, její tatínek zemřel dva měsíce před jejím narozením na zápal plic.
Maminka zůstala sama se sedmi dětmi, ty starší už byly naštěstí velké, takže nějakou práci v hospodářství zastaly. Po nějaké době se maminka znovu provdala za taky ovdovělého souseda ze vsi. Společně pak na chalupě všichni žili.
V průběhu let se rodina rozprchla, děti se odstěhovaly pryč, dva synové zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře, jeden skončil v padesátých letech v komunistickém lágru. Na chalupě zůstala jen nejmladší dcera, vdala se, měla dvě děti. Ovdověla a zůstala sama, a jak jí roky přibývaly, docházel ji na takový velký dům dech. Děti o usedlost zájem neměly, proto se rozhodla ji prodat a za peníze z prodeje si zaplatila pečovatelský dům, kde dnes žije a je spokojená.
Musím říct, že takové rodinné historie mám velmi ráda, když bratr vyprávěl, ani jsem nedutala. Hodně jsem to zkrátila, protože jinak by to bylo moc dlouhé. Co je však v přímé souvislosti s noční „vidinou“ naší dcerky je ten beznohý muž v rohu světnice, který na ni beze slova zíral.
Neumíme si to vysvětlit. Ona nemohla mít ani tušení o nějaké rodinné historii a už vůbec ne o tatínkovi, který se vrátil z války s amputovanou nohou a o tom, že se jeho poslední dítě – dcerka, narodila až po jeho smrti.
Možná si pomyslíte, že jsem blázen, ale mně to od té doby pořád vrtá v hlavě. Je možné, že v tom domě je po skoro sto letech duch toho tatínka? Napadlo mne zajet za tou starou paní a na všechno se jí zeptat, jestli tam toho ducha v minulosti už někdo někdy viděl. Co myslíte, jsem cvok, nebo by vám to taky vrtalo v hlavě? Stalo se vám někdy něco podobného?
29.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: se mnou se byl rozloučit děda, s mámou babička (oba její rodiče). Já to nesla ale dost těžce, bylo to strašně zvláštní. Na jednu stranu to beru pozitivně, jakože to bylood něj hezký, něco skoro jako pýchu že za mnou byl, na druhou stranu mě to trochu děsí, proč právě za mnou
Sestra právě řeší podobný problém, na internetě najdete plno informací, např.:
http://harila.iprostor.cz/clanky/clanky/bloudici-bytosti --diskarnati.htm
http://energiereiki.webnode.cz/privtelene-a-bloudici-duse/
TULI: koukni někdy na us seriál
posel ztracených duší
tam je to vysvětleno...duši tu něco drží...buď něčí láska...nebo duše něco nestihla udělat...
s papirama 
zonan: to se nam stalo asi pred tydnem - cela rodina jsme hledali slozky z papirama a dokumenty ..nic prohledali jsme asi 3x vse a na druhy den to tam bylo ...
jinak ja zadbeho DUCHA nevidela- nastesti - bych se asi pos@@@@@ , ale verim , ze neco je ....
proc kdyz clovek zemre - se ma hned otevrit okno ??-prej aby duse mohla odejit ...
a co kdyz nektera odejit nemuze ??? 
potrebuje nejakou pomoc ??
Líbil se mi jeden příměr o tom, jak je oko velmi nedokonalý nástroj. (Mnohokrát se mi stalo, že najdu hledaný předmět na místě, které jsem před tím nejméně 5x prohledala. Proč to mé oči nezvládly hned na začátku?)
Ale... představte si kyvadlo. Když stojí, vidíte ho jasně a dokážete zachytit každičký vroubek, nebo nedokonalost. Kyvadlo se začne kývat. Pomalu - ještě vidíte jeho tvar, rychleji - tvar už jen tušíte, rychleji - vidíte jen šmouhu, ještě rychleji - oko už nezvládá a tak nevidíte NIC. Jste si jisti, že tam to kyvadlo vůbec je?
Myslím si, že schopnost vidět duchy a jemnohmotné bytosti mají všechny děti. Jen ji postupně ztrácejí. Částečně díky nepochopení a vymlouvání vidění dospělými a částečně proto, že jsou to tak děsivé zážitky, že si to vědomě zakážou a mysl to přestane přijímat. Můj maličký bude mít 18 měsíců a často se ráno při společném mazlení stává, že najednou hledí někam za mě a má trochu vyděšený výraz. V tu chvíli v duchu poprosím, aby ona bytost odešla z místnosti a Anděly poprosím o ochranu. Funguje to okamžitě. Možná, až bude starší a bude mluvit, se dovím, kdo ho chodí navštěvovat. Může to být babička, děda... kdo ví. Já tato vidění nemám a ani žádné nadpřirozené schopnosti, jen jsem těmto záležitostem otevřená a nezavrhuji je.
Ja nevim jsou mista, kde se clovek citi hned dobre a jsou mista, kde na cloveka pada tisen...
O mrtvych - zemreme, usneme navzdy...Mozna nam posilaji nejaka znameni, ktere rozsifruje jenom ten komu patri...Co je po smrti to nikdo nevi - kdo rika, ze vi tak keca (muj nazor)...
Mala spala poprve v novem miste, sama v pokoji jsou ruzne stiny nabytku ve starych objektech pracuje drevo = praska to samo pusobi strasidelne, mozna nejaky sen....Nahoda...
Bellana: všimnula sis, že toto především vnímají lidé, kteří se umí zastavit a nemají minutový každodenní scénář. K nim takové "informace" většinou přicházejí ve snech. Ale kdo jim rozumí, že?
Chceš-li vidět více, všímej si lékařů, psychologů, psychiatrů a jejich pacientů. Pak už budeš muset připustit, že něco je...
.gif)
Co by to nebylo možné,děti jsou vnímavější než dospělí,těmhle věcem věřím
Bellana: Možná by tvůj pohled na věc hodně ovlivnilo, pokud by se taková příhoda stala někomu tobě velmi blízkému, se schopností dívat se na věcí velmi racionálně, zrovna v období, kdy by nespadal do žádné z těchto kategorií (unavený, nemocný, atd....)....to je třeba důvod, proč jsem na tyto věci dost změnila názor já...nijak se v tomto tématu nevyžívám, ale prostě od určité doby věřím, že některé věci jsou možné a s lidmi, kteří je zažívají v podstatě soucítím, protože mi to připadá jako celkem velká zátěž (i proto, že se s tím málokomu svěří, protože naráží na nepochopení...)
.JPG){kind=avatar}
Radulaa: Nechci nikomu vymlouvat jeho přesvědčení, protože neexistenci něčeho dokázat nelze, není na nás nevěřících dokazovat to, že něco není. Je ale zajímavé, že se různé nadpřirozené věci dějí převážně malým dětem, unaveným lidem (třeba dlouhou cestou a pobytem v neznámém prostředí) a lidem pod vlivem drog (i těch legálních). Vynechávám lháře a hysterické osobnosti, které si namlouvají spoustu věcí, aby se kolem nich něco dělo. Z toho nikoho z přítomných nepodezřívám. Déjà vu mám často, ale vždycky to je tehdy, když jsem unavená nebo nemocná. Když jsem koncentrovaná a v pohodě, nestává se mi to. Ale jak říkám - UFO existuje, ale neznamená to, že existují ufouni. 
Jakmile vysvětlíme, co za UFO to bylo, stane se z toho IFO.
To jí tedy vzbudilo pouhé koukání na ní ve tmě...??? Že by si ten duch původního majitele sám rozsvítil a ještě vydával nějaké ty zvuky, které dceru probudily...?? Nejsem zastánce takových teorií, spíše bych to viděla na nějaký ten špatný sen dcerky, který měl jakousi shodu náhod s tím povídám o kterém píše autorka.
Děti vidí věci,které my už nevnímáme...Naše děti asi mezi 2-5 roky věku viděli šedivé lidi asi z jiné dimenze,velmi nerady o tom mluvily s námi a braly je jako normální věc...A co se týče nočních děsů.tak ty můžou ale nemusí mít spojitost s duchy,já na to trpěla jako dítě asi do 10 let,dodnes si jeden sen pamatuju.A brácha furt viděl u postele černého velkého psa a hrozně se ho bál...Spíš si dnes myslím,že ty děsy jsme měli z výprasků a různých trestů(klečení na hrachu,rejžáku,zavírání na wc třeba na půl dne potmě...) od rodičů...
Radulaa: takze takova dovolena na Sumave v chalupe co puvodne patrila odsunutym... to by sis taky uzila, vid?.... my takhle jezdime na jednu.. vedle stavalo tez staveni.. jsou tam zbytky zdi.. povaluji se hrnce... kdyz jsem sla takto kolem na houby.. mela jsem zvlastni dejavu, nebo co... najednou jsem ten dum videla, jak byl.. pani ze zaprazi vol.ala deti ( nemecky) k obedu... jo.. tohle me taky obcas potkava, ale nastesti ne tolik jako Tebe.
