Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

vnouček jí podobně
dcera ale zavedla, že po určité době mu jídlo vezme
když je u nás, tak se ho zeptám, zda tohle bude jíst, pokud ne, tak mu dám chleba s máslem a sýrem a ten tedy sní
ve 2. třídě váží 22 kg...ptala jsem se ho, jak to dělá ve škole při obědě, když mu to nechutná...doznal, že to tam prostě nechá
zkusila jsem na něj apelovat, že jeho máma letí od 5 od rána do práce, aby vydělala peníze na jeho obědy a on to tam nechá....sklopil hlavičku...ale jestli to s ním nějak pohne..netuším....

ono to bylo moc dlouhé
Já jsem od malička odmítala v podstatě veškeré mléčné výrobky, tvaroh nemusím dodnes, jogurt jsem poprve dobrovolně snědla až po revoluci, kefír by u mne způsobil rychlou návštěvu WC a následné vyprázdnění obsahu žaludku. Zato jsem vždy milovala pečivo, klidně jen tak, suché, a většinu zeleniny. K masu jsem měla a mám neutrální postoj, můžu ho, ale není to nutné. Tatarák bych nepozřela. Až když jsem si přečetla něco o stravování a krevních skupinách, pochopila jsem to.

Jako dítě jsem taky nechtěla jíst - prý jsem vyrostla na banánech, což byl v 60. letech dost problém. Když mi bylo něco přes 2 roky, skončila jsem v nemocnici se zápalem plic, kde si mne pak ještě nechali dalších 14 dní na vykrmení. Poprve jsem tam totiž začala jíst, zřejmě pod vlivem ostatních dětí. Na fotkách z té doby jsem pěkně baculatá - ale netrvalo to dlouho a zase jsem jídlo omezila. Nakonec rodičům nějaký starý pediatr poradil, ať mi kupují sedmistupňové pivo, které se tehdy běžně prodávalo. To mi chutnalo a oni mi dávali k jídlu decku slabého piva, což opravdu působilo na chuť k jídlu - ne že bych se nějak rozežrala, to ne, ale už jsem aspoň nevypadala jako dítě z koncentráku. Když jsem šla v 7 letech do školy, vážila jsem 21 kilo. Ve škole jsem pak už jedla normálně a co bych za to nechutenství dala dnes.
Syn je taky hodně vybíravý i v jeho 13 letech, zejména pokud jde o zeleninu, takže z něj taky občas šílím. Nicméně mu to nevyčítám, holt místo tepelně upravené zeleniny dostane syrovou sezónní, kterou jí -přes zimu zelí, čínské zelí, mrkev. Moc dobře si pamatuju, když do mne matka cpala kapustu nebo rajčata, které jsem jako dítě nesnášela a dělalo se mi z nich šoufl.
Pokud jí syn banány a jiné ovoce, postavila bych jeho jídelníček na banánech - když se to tak vezme, jsou relativně levné a hodně výživné, k tomu bych mu dávala i jiné ovoce, které sní. Nejsem si jistá, jestli předkládání potravin, které odmítá, má nakonec ten správný efekt - houfně to tu doporučujete, ale cožpak vy jste v dětství opravdu jedly vše, co vám rodiče dali na talíř? Dodnes s hrůzou vzpomínám, jak nám matka nutila třeba tu kapustu nebo houby mé sestře, která dodnes, když je cítí, má nutkání na zvracení. Přitom matka nám až v dospělosti přiznala, že jako dítě taky kolikrát zvracela z teplého mléka se škraloupem, které jí babička nutila vypít, nebo že chodila plivat nějaké tuhé hovězí maso, které babička někde na lístky sehnala a byla za ně vděčná, ale děti ho jíst nechtěly. Je docela možné, že děti podvědomě cítí, co je pro ně vhodné a co není, protože ještě nemají přirozené instinkty zakrnělé kvůli civilizačnímu nánosu. Já jsem od malička odmítala v podstatě veškeré mléčné výrobky, tvaroh nemusím dodnes, jogurt jsem poprve dobrovolně snědla až

ZZdenča: je jasné, že jak která....naše babča sladkosti moc nepreferuje ale zase má ráda pravidelnost, takže když jsou děcka u ní na prázdnnách, je schopna jim donést odpolední svačinku i na druhou stranu vesnice.....

Jo a rady poslat k babičce mě baví nejvíce. Tam by tím tuplem byli na sladkostech

Bellana: řekla bych , že máma má pravdu, nechat ho tak, přestat s těma komediema u jídla, naložit, když nechce, odebrat, vydržet do svačinky, nabídnout, nechce,odebrat....prostě systém bez mlsání a ňuničkování.....myslím., že to je i tebou , pošli ho na víkend k babičce a uvidíš

aspoň mu zkus namixovat nějaký dobrý a výživný koktejl na vypití...mléko, banán, tvaroh, trošku vanil.cukru na ovonění........třeba ho vypije

vnučka ta taky od malička jídlu moc nedá a co sní tak vytancuje....zato její o 11 let mladší bráška (21 měsíců) ten otvírá pusu na všechno a když se dcery ptala lékařka na kontrole jestli už něco mluví tak dcera říká že ano....a prej a co říká ? ...a dcera na to ....."ham"....takovému děcku je radost nějaké jídlo nachystat.....a vnučka jí jako vrabčák dodnes i skoro ve 13ti letech

Jo, jak já ti rozumím Jenom s tím rozdíle, že Petřík byl do dvou let jedlík k pohledání. V roce jedl nádherně sám lžící. Pak kolem dvou let přišel zlom a neustále se přidávalo co nejí a zmenšovaly se porce. Dneska je u téměř každého jídla scéna, že tam je pórek (jsem ho už rok ani nekoupila) a tudíž to on nejí. Je schopný ho najít i v rýži na sladko
Takové to - no tak nejez, končí scénou jako blázen
Holčička je nejedlík od narození. Už jako kojenec si jen ucucávala, přechod na příkrmy v půl roce byl děs běs, čtrnáct dní jí trvalo než vůbec něco polkla... V roce měla 7,5kg. Je schopná týden vydržet jen na mlíku a semo tamo dvou kusancéích do chleba nebo rohlíku...

Vzpomínám si jak byl náš syn malej,nimral se s obědem a že on už nemůže apod...tak manžel říká dobře budeš to mít k večeři a shrnul vše do kastrůlku.......po tříhodinové vycházce jsme se vraceli a syn říká tátovi jak už se těší domů...a táta ..to už tě bolí nožičky ? a syn..nee , na ten můj kastrůlek......je to už hodně let, ale dodnes na to vzpomínáme!

tak na školku bych moc nespoléhala, tady mají jednoho kluka, co taky nic nejí

nedostane se někde k sušenkám, tohle má moje sestra, kluk sice něco sní, ale raději se nacpe sušenkama, ke kterým má volný přístup

má kamarády? Co tak udělat pohoštění pro děti, aby viděl, jak ostatním chutná a jak je hloupé, když nejí?

V nejhorším případě se dá nahradit jedno jídlo nutridrinkem,ale můj názor je taky ten,že už se u vás příliš rozjely tzv.komedie okolo jídla,a to je pak jako hra na honěnou s jídlem okolo stolu...Možná,až bude ve školce a uvidí,jak ostatní jí,že se polepší.Až povyroste,tak možná ještě budete zamykat ledničku a špajz před jeho nájezdy....Hlavně bych mu nedávala množství sladkostí,když tak hroznový cukr z lékárny v podobě bonbónků.

Cítím s tebou, Zuzano. A opravdu věřím, že žádné "tanečky kolem jídla" neděláš.
Můj syn jedl rád, ale jen něco. Pokud mu bylo předloženo jídlo, které už od pohledu bylo pro něj nepoživatelné, nejedl a předvedl plačtivou scénu. U mě mu to neprošlo - nechceš? Nejez. Ale s tátou jezdili třikrát týdně ke tchýni a to nebyl jenom taneček kolem jídla, ale výkrmna tatrankami a KRAVINAMI - ještě teď mi stoupá tlak, když na to vzpomenu. A nepomohlo nic - bábě je osmdesát a má pocit, že má na svůj názor ne právo, ale přímo nárok, a že ona ve svých letech ví mnohem líp, co dělat. Domluvy, prosby, zákazy, pak scény (dodnes jsem u ní zapsaná jako šílená kráva) - nic. Po roce jsem kapitulovala a synovi vařím dodnes jen jídla, které má rád, je jich naštěstí dost a jsou přijatelná a různorodá. Respektuju, že mu něco nechutná. Od asi pěti let je ochoten aspoň ochutnat a rozhodnout se, jestli to bude nebo ne. Navíc leccos ochutnal ve školce a ve škole a teď doma si o to řekne (špenát, fazole apod.)...
Držím palce a přeju pevné nervy.

Zuzko pokud sní sám a dobrovolne celý banán tak z neho vyzije celý den - je v nem cukr, vláknina a co já vím co jeste. A jinak bych ho nechala, je zdravý tudíz hlady neumre. Zádná limonáda, sladkost, kolác neexistuje, postav pred nej prazdný talír at si sám nandá a trvej na tom, ze co si sám nandá taky sní. Jestli si nandá pulky brambory a nic k ní, neres to, ale at sní tu pulku a zádný zklamání, dekování nebo nadsení z tvý strany. Proste to snedl, podekuje za jídlo a dalsí jídlo je svacina a dalsí vecere a opet sám si nandá a musí to sníst. A pokud si nenandá, tak se sama najez, on musí sedet u stolu s vámi dokud nedojíte a nedostane nic jiného az do dalsího jídla. Cím víc se snazís do kluka neco dostat, tím zajímavejsí to delás a tím víc bude odmítat... i negativní pozornost je pozornost a díte chce pozornost vzdy a vsude! A není to kec vyctený z knízky, je to rada matky jejíz dcera vázila v roce 7,5kg a do skoly sla se 17kg.