Syn si oškliví jakékoli jídlo
Začínám si dělat starosti o svého tříletého syna. Mám totiž problém přimět ho, aby se najedl.
Nikdy nebyl velký jedlík, už jako miminko jsem ho musela častokrát budit, abych ho nakojila. Když jsem ho nevzbudila, spal klidně i šest hodin (ve dne), aniž by dostal hlad. Kojila jsem ho do devíti měsíců, pak jsme postupně přešli na normální stravu.
A v tu chvíli začaly problémy. Odmítal v podstatě cokoli, kromě ovoce. Polévky, maso, přílohy, jogurty atd. všechno je pro něj nepřijatelné. U všeho se ošklíbá, prská, nechce to sníst. Jednou jsem zkusila nechat ho být a nesnažit se, aby něco snědl. Výsledek byl, že za celý den snědl jeden banán a pomeranč.
Je drobný, malý, hubený. Žebra by se mu dala spočítat. Doktorka ho nechala důkladně vyšetřit, žádná nemoc nebo něco takového za jeho nechutenstvím není. Ani ona mi nedokázala poradit. Snad jen to, abych zkoušela další a další jídla a přišla jsem na to, co by mu chutnalo.
Každé krmení je u nás hra o nervy a o to, kdo déle vydrží. Nakonec vždycky zvítězím a alespoň trochu toho do něj dostanu, ale takhle to nejde donekonečna. V září by měl nastoupit do školky a já do práce, bylo by dobré, aby do té doby stravování zvládal sám a bez zbytečného ofrňování nad vším, co dostane.
Zkoušela jsem všechno: Laskavý přístup, trpělivost, sliby, že něco dostane za odměnu, když se hezky napapá, přistoupila jsem i na důraznější metodu, jednou jsem mu dokonce naplácala, když praštil do talíře s polívkou a všechno vylil.
Nezabírá nic. Vůbec nic. Pro něj by jídlo nemuselo existovat. Moje máma tvrdí, že s s ním moc mažu, že něco takového v životě neviděla. Zastává názor, že nad plným talířem nikdo hlady neumřel, a nutí mne, abych ho nechala pořádně vytrávit. I kdyby to mělo trvat dva, tři dny. Jenže to mi připadá šílené, takhle dlouho nedat dítěti najíst.
Má někdo z vás zkušenosti s tak úporným dětským nechutenstvím? Jak jste to řešily? Mám poslechnout matku a nechat kluka vyhladovět? Nebo mi poradíte nějaký fígl, jak naučit tříleté dítě normálně jíst?
nasta
1.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn si oškliví jakékoli jídlo
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Znám to, syn byl to samé. Celý den nemusel jíst,stačilo mu když se napil a bylo po hladu. Ale na druhou stranu je pravda,že si to my matky tak trochu děláme sami. Dítě nejedlík je většinou taky pěkně mlsné,protože ví,že maminka nevydrží a nabídne něco jiného.Nechceš polívčičku? A kašičku bys chtěl? Vím,že vám to trhá srdce,když vidíte jaký je hubený,ale chce to jen vydržet. Hlavně nedávat nic mezi jídlem,žádné sladkosti,žádné křupky,prostě vůbec nic,jen pití. Předložit jedno jídlo, nechceš? Dobře nejez a až dalšího jídla nic nedat. A ani se neptat jestli nemá hlad, prostě o jídle vůbec nemluvit. Protože pro vás je jídlo téma číslo jedna, kolem toho se točí celodenní program a to není dobře. A opravdu to vydržet. Jděte ven, mluvte o všem možném,ale jídlo musí být tabu. Žádný rohlík při nakupování (jak často vidím v marketech,dítě sedí na vozíku a baští rohlík, to se pak maminka nemůže divit,že nemá hlad) Nebo ho dejte na týden k babičce,ať se na to nemusíte dívat a netrpíte.
Držím palce 
Souhlasím s Bellanou, ale taky to chce zamyslet se nad skladbou dne.. jestli je program stavění kostek a televize, tak pak nemá potřebu jíst...pokud bude vylítaný po sáňkování, muset pomoct na zahradě nebo ujedete 10km na kole, nevěřim, že nebude mít hlad
Moje mládě taky nic nechtělo, tak nedostal nic dokud si neřekl, hlady neumřel.. rozhodně jsem jako sousedka neprosila, aby neco spapal..nehceš..nejez..přišlo to samo
U kolegyně se to vyřešilo až pořízením psa. Dětská jídla jako pribináčky, maso s těstovinami, rohlíky a jiné mu neškodily a dostával je jako odměnu. Pak to bylo: když to nesníš, sní to pejsek. Nejdřív to nefungovalo, protože syn kolegyně šel rovnou krmit pejska, ale pak ho směl krmit, jen když něco sám předtím snědl. Pak pomáhal vařit pro pejska a - většinou maso a rýži nebo těstoviny, směl ochutnávat, jestli to bude pejskovi chutnat - a to toho snědl víc, než když měl jídlo na talíři. Ten pejsek se v té době trochu spravil a zmlsal - ale co člověk neudělá pro děti
Já měla syna při studiích a nejlépe jedl v menze - příklady ostatních táhnou - a měl to vždycky jen za odměnu, když ho večer hlídal můj bratr, taky vysokoškolák - kterému se samozřejmě nechtělo vařit.
Bellana: asi tak
Milá Zuzano!Měla jsem ty samé problémy s dětma a měla jsem tři.Snad druhé dítě jedlo nejlépe,ale taky nic moc.To bylo abych do nich něco dostala..za maminku,za tatínka,za kočičku,za pejska a ještě za tohodle ptáčka na stromě a atd,atd.V dětské poradně se děti paní doktorce líbili,prý ty naplácané ani nejsou hezké, jenže já měla starost aby jedly...taky radila nedávat jíst,když nemá hlad,že si samo řekne.No,samozřejmě že jsem je nutila abych do nich aspoň něco dostala.Dnes jsou dávno dospělí,cpou se jak zjednaní,tlustí ale nejsou.Myslím si,že je to taky v genech,jestli jsou u vás v rodě štíhlí,tak dítě mimořádně jíst taky nebude,nebojte se,dítě vám hlady neumře.Některé dítě holt je drobné a některé zase cvalík.Přeji pevné nervy!
S naší mladší dcerou to bylo zrovna takové. Ve všem se frfňala, vymýšlela všechno možné, jen aby nemusela jíst. Porodní váhu měla 3,50, v roce vážila 8 kilo. Okolo pískoviště jsem ji honila třeba hodinu, než snědla kousek rohlíku se šunkou.Potom začala chodit do školky a tam trošku jedla. Dodneška jídlu moc nedá.To samé je její malý syn. Má 3,5 roku, nejí skoro vůbec, je to takový vrabeček, samá kostička a žebro,jídlo si dokáže zošklivit tak, že se pozvrací. Ale ve školce mezi dětmi papá, učitelka si ho chválí.
Počkejte, co bude ve školce, mezi dětmi mu třeba bude chutnat. Nedělejte si starosti, pokud je zdravý, sám si o jídlo řekne, jak bude mít hlad. Důležité je, abyste dodržovala jeho pitný režim.Prostě z něho asi nikdy velký jedlík nebude.
jestli je jako moje dcera, tak třídenní hladovku přijme s radostí... problém je, že se mu pak zmenší žaludek a nebude mít potřebu jíst už vůbec.
U nás funguje (jakž takž, žádná sláva) strava v pravidelné hodiny, žádné uzobávání mezi jídly, žádné sladkosti. Respektuju, že některé věci opravdu nemá ráda (hrášek) a nedávám jí je.
Snažím se dodat kalorie - tj. máme plnotučné mléko, do br. kaše se dá přidat sýr, místo kakaa dát malcao, plnotučné jogurty atd. Dcera je víc na sladké, takže wafle, palačinky atd...
A dodávám rybí tuk - prý zvyšuje apetit (což mi přijde jako docela pravda) + dodáme tuky...
.JPG){kind=avatar}
Maminka má pravdu, nad plným talířem nikdo hladem neumřel. Žádné sladkosti, žádné coly a podobné fujtajksly, na talíř jen maličká porce, odebrat po čtvrhodině, bez komentáře o tom, že maminka je smutná, že chlapeček neporoste. Ve školce říct, že ho do jídla nemají nutit.
Moje děti jedly bez remcání, ale synovec byl nimra. Taky to na mě zkoušel, když byl s námi na chalupě, ale padla kosa na kámen. Nechceš jíst, tvůj problém. Vydržel jeden a půl dne, než pochopil, že tetu nezlomí. Pak jsme se dohodli, co uděláme k obědu, co k večeři, a byl klid. Jen co přijeli jeho rodiče, zase začaly tanečky kolem jídla.
Mam 3 deti a kazdy ma svoje vrtochy. Jeden odmita zeleninu i ovoce, druhy se tu a tam k nemu propracuje, ale nejradeji se krmi sladkostmi a treti miluje jen ovoce, zeleninu a prilohy... maso zadne.
V rannem detstvi to u nas probihalo podobne, takze jsem 'objevila' jejich zamilovana jidla a kazdemu bylo dobre.
Tu a tam jsem pozvala jine male deti a v tu chvili se nejedlici vice nakrmili.
Dnes si kazdy otevre lednicku a vybere si podle sve chuti, protoze nervovat se ja uz odmitam. Ted uz je nam dobre vsem. 
