Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stalo se vám někdy, že jste se chtěli hanbou zavrtat metr pod zem? Sousedka má právě období, kdy hodně ušetří, protože do krámu by nešla ani náhodou, a doma toho spoustu udělá, protože to poslední, po čem právě touží, je pokec s přáteli.

Musím předně zdůraznit, že u nás na vsi se všichni známe, vidíme si do talíře i do peněženek a jakákoliv „senzace“ se tady přetřásá, dokud se nestane senzace další.

Dáša je mamina dvou puberťáků a jednoho skoro tříletého benjamínka. Přivdala se sem před patnácti lety a celkem rychle tady zdomácněla.

O víkendu slavil její manžel Honza narozeniny, a tak se sedělo venku. Nálada byla báječná, pochoutky výborné a pivo jako křen. Jen kdyby malý Honzík stále nežadonil, že si chce hrát, že chce, aby maminka šla s ním na písek, aby mu maminka stavěla kostky…

Je to klouček jako andílek a jeho pohledu se těžko odolává. A tak se na pískovišti pomalu vystřídaly všechny tety, obě babičky, sourozenci.

Jako báječné se zřejmě Dáše jevilo Honzíka zaměstnat, a tak ho se slovy: „Honzíku, tak dones mamince nejoblíbenější hračku a pak si budeme hrát,“ poslala do pokojíku.Honzík při vidině hrátek s maminkou zavýsknul a zmizel v domě.

Debata proudila dál, vtip střídal vtip, když tu se na prahu objevil Honzík a vejskal: „Mamíííí, nááá. A deme ši hlát.“ Hovor ztichnul, vytřeštěné pohledy visely na Honzíkovi. Ten malý andílek držel v rukou vibrátor. A žádnej prcek do kabelky to rozhodně nebyl! Dáši obličej připomínal vařeného raka a oslavenec vypadal, že tu věc vidí prvně v životě.

Honzík stál stále na místě, žmoulal v ruce gumovou hračku svojí maminky a byl celý nesvůj z hrobového ticha. „Nejšou bateky,“ dodal korunu všemu Honzík a hodil vibrátor na stůl mezi chlebíčky a tyčinky. „No, mámo, kdepak máš baterky?“ ozval se hlas Dáši švagra. Do Dáši jako když střelí. Popadla vibrátor a rychlostí blesku zmizela v domě. Od té doby jí nikdo pořádně neviděl.

Samozřejmě, že oslava pokračovala dál. Všichni volali Dášu zpátky, ale ta na další slavení neměla ani pomyšlení. Přiznám se, že v její kůži bych být nechtěla. Na druhou stranu: nikoho nezabila, neokradla a nic nespáchala. Jen její andílek zvěstoval světu, s čím si jeho maminka hraje.