Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
Chodím přes půl roku s přítelem a v poslední době uvažuji, jestli nemám co do činění s budoucím agresorem. Zpočátku jsem si to tolik neuvědomovala, ale poslední tak dva měsíce mne tahle otázka napadá čím dál častěji.
Připadá mi, že je Honza nepřiměřeně žárlivý, i když se to snaží skrývat. Ale některé signály přehlédnout nejdou. A já nevím, jestli jenom neslyším trávu růst, nebo zda jsou mé obavy a pocity opodstatněné. Mám ho ráda a nerada bych náš vztah nějak zbytečně pokazila.
Honzovi totiž začíná čím dál víc vadit, když se s někým stýkám v jeho nepřítomnosti. A nejenom to. Při každé schůzce se pořád vyptává na kolegy a snaží se zjistit, jaké s nimi mám vztahy. Když jsem mu řekla, že jsem s jedním byla sama na obědě, viděla jsem na něm, že je mu to hodně proti srsti, i když se ovládal. Od té doby se mne na tohoto kolegu neustále vyptává, až je mi to nepříjemné. Když mu řeknu, ať nežárlí, tak se naježí, co prý je na tom, že se jenom ptá.
A nejedná se jenom o mužské kolegy, nebo bývalé spolužáky. Dává mi najevo, že mu není vhod ani mé časté kafíčkování s kamarádkami. Výhrady má hlavně vůči jedné. Je to atraktivní mladá žena, každý chlap se za ní otočí. Ona je však v pohodě, příjemná, milá, má už roky stálého partnera a plánují miminko. Honza však usoudil, že to pro mne není vhodná kamarádka a všemožně se snaží mi v kontaktu s ní bránit.
Když mu řeknu, že jdu s ní někam ven, do kina a podobně, dělá všechno pro to, aby mi to překazil. Vymyslí si něco důležitého, přehazuje z různých důvodů naše naplánované schůzky tak, abych se s ním mohla vidět právě v té době, kdy jsem domluvená s Mirkou. Když své plány odmítnu změnit, vyčítá mi, že ho asi nemám ráda, když mi nestojí ani za to, abych se mu v určitých situacích přizpůsobila. Zavání mi to citovým vydíráním a není mi to příjemné.
Mluvila jsem s ním na toto téma několikrát, ale nikdy jsme se k žádnému závěru nedopracovali. On tvrdí, že není žárlivý, že mne má rád a chce se mnou být co nejvíc. Spíš mne ještě osočí, že mé city k němu nejsou tak silné, jako ty jeho ke mně.
Mám ho ráda, ale tohle mi začíná čím dál víc vadit. Připadám si svázaná, trpím výčitkami, když jdu s kamarádkou ven, nebo se potkám s bývalým spolužákem a zajdeme do kavárny na pokec. Vím, že nedělám nic špatného, ale zjišťuji, že ve mně sílí pocit, že se nechovám správně a co by na to řekl Honza.
Říká se, že každý člověk trochu žárlí, jen by mě zajímalo, kde je ta správná hranice, kdy je žárlení únosné a pochopitelné. To, co mi dělá Honza, mi už připadá trochu nad rámec. Co si o tom myslíte?
2.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Křeček: 
monja: jo, to je presne ta otazka... taky o tom neustale premyslim... 
kareta: no ona je otazka, jestli ten, kteremu poskytujes svobodu a cas, o to vubec stoji... 
Pokud o to nestoji, je to zbytecny... popr. takovy malinky alibismus - davam ti svobodu a cas (prootze chci, abys mi ty daval svobodu a cas)...
vsechno je stejne jen otazka miry a rozsahu tolerance... zadnej extrem asi neni dobrej...
.jpg)
kareta:
jj na tu krom jiného skapalo i naše manželství - takže kde je zlatej střed ??? kde končí tolerance a začíná - tobě je jedno, co dělám a co mě trápí a kde končí zájem a začíná uzurpátorství 
.JPG)
Ota: Ano přiznávám, měla jsem jednoho, který mě dováděl k podobnémuchování - tedyne zdaleka v takové míře. Budeš se divit, bylo to opodstatněné, nebyla jsem jeho jediná a on měl problémy svůj čas spravedlivě rozdělit 
U dalších partnerů jsem neměla potřebu jim něco organizovat, žárlit, zbavovat je kamarádů - naopak, byla jsem ráda, že mám já prostor pro svoje kamarády a zájmy.
Ota: proč drahá? To nebylo o penězích a dárečkách, nýbrž o poskytnutí svobody, času
.jpg)
Almega: to je fakt, na druhou stranu většina lidí když si na někoho stěžuje, nepopíše jeho kladné vlastnosti ....
Třeba je dobrý v 
, nebo je se
, případně je s ním
nebo je krásný jako 
, nebo v posteli jako 
Viv :o):
právě, může to být jen nedospělost, ale po zkušenostech člověka, který pár let žil s jednou z mých bejvalek můžu říci, že každý z toho nevyroste.
Koneckonců, většinou se snažím ženě do kamarádek nekecat, ale je jich pár, které skutečně nemusím a opravdu si o nich myslím, že to jsou sebestředné nány....... to je pak težký být " toleratní partner" když tuším že ten totální nesmysl vymyslela některá z nich
kareta: to je v pořádku...... velkorysost je krásná, ale někdy drahá, vlastnost..
Ota: mně bývá vyčítána přílišná velkorysost
Ota: tak ja se k tomu v minulosti sebekajicne priznavam, ovsem v tyhle mire jak to pise nahore, to fakt ne... vlastne - je to otazka veku a otriskani se vztahem a dospeni... uz jsem z toho vyrostla...
Zkusila bych ho dostat do poradny,pak bych si o samotě vyslechla,jak to s ním je,jestli opravdu je tak žárlivý,že je to chorobné, a když ano,tak bych se s ním rozešla a nějakou dobu chodila všude s nějakým svalovcem kamarádem,abych se vyhnula nějakým útokům od bývalého...vypadá to,že by byl schopen i zlých věcí,když by nebylo po jeho.Nevím,čím vás tak okouzlil??Nikde nepíšete o jeho přednostech...
kdo miluje nežárlí
Utíkej, co ti nohy stačí. Teď se ovládá, ale bude to čím dál horší. Nezkaz si život.
špatný vyhlídky ... vše podstatné řekly ostatní diskutující.
Jen poznámka.
Pokud proberu všechny mé bývalé, tak mohu s klidem prohlásit : organizováním života partnerovi, omezováním okruhu jeho kamarádů a kamarádek a výslechy kde s kým a proč jsi byl, včetně věty " ty mě nemáš tak rád jako já tebe " trpí značná část z vás.....
