Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
.jpg)
Když jsem za svých mladých let pracovala v jednom velkém krajském knihkupectví, bylo mým tajným přáním být zaměstnaná někde, kde je možnost u práce sedět. Byla jsem naprosto přesvědčená, že ten, kdo u práce sedí, se vlastně nemůže unavit.
Jako prodavačka jsem měla za celý den nohy ošoupané až ke kolenům a patnáctiminutová přestávka na oběd to nevytrhla. I přes mé mládí mne nohy večer co večer třeskutě bolely a tajně jsem snila o pěkném, teplém místečku v nějaké útulné kanceláři, kde bych hezky v poklidu hačala na prdýlce a občas něco naťukala do psacího stroje.
Když jsem později po mateřské dovolené na takové místo nastoupila, záhy jsem zjistila, že má představa o klidném a pokojném úřednickém zaměstnání byla realitě na hony vzdálená. Vtípky o kancelářských myších, které si v pracovní době lakují nehty, mne přiváděly k šílenství. Z hlavy se mi ze všech možných uzávěrek a hlášení kouřilo, z ustavičného cvakání na stroji jsem měla pomalu tik a prdelka mne od nepřetržitého sezení večer co večer třeskutě bolela. Se zamáčknutou slzou jsem nostalgicky vzpomínala na cvrkot za knihkupeckým pultem, kontakt se zákazníky a na vůni nových knih.
Čím to, že člověk vždycky chce to, co nemá? Co se týká zaměstnání a náplně práce to platí snad dvojnásob. Ten, kdo od rána do večera do úmoru fyzicky dře jako kůň, závidí tomu, kdo se živí hlavou, a naopak. Ti, jejichž náplní práce je duševní činnost si kolikrát přejí pracovat manuálně a mít takzvaně čistou hlavu.
Maminka na mateřské tajně pofňukává při vzpomínce na své pracovní místo a s pocitem viny se sem tam přistihne, jak ji domácnostní stereotyp unavuje, její bývalá kolegyně si zase ze všeho nejvíc přeje jít na mateřskou a mít svůj klid. Žena, která šílí ze svého šéfa či nesnesitelných kolegyň, by zase ráda pracovala z domova. Ve svých představách vidí dokonale uklizenou a opečovávanou domácnost a stoprocentně odvedenou práci pro zaměstnavatele. Pokud se ji podaří tento sen splnit, po několika týdnech či měsících zjistí, že mít doma zároveň i práci je vyčerpávající a někdy až frustrující. Člověk nemá možnost odnikud nikam utéct. Neustále je doma a neustále je v práci. Deprimující.
Když o tom tak přemýšlím, docházím k závěru, že naprosto stoprocentně vyhovující zaměstnání snad ani neexistuje. Všude je něco, všechno má své výhody a nevýhody. Myslet si, že na jiném místě na tom budu líp, je čiré bláznovství. Ano, zbavíme se třeba toho, co nás momentálně štve, ale zároveň získáme něco, co nás štvát teprve začne a o čem jsme dosud neměli ani tušení.
Jak jste na tom vy se svým zaměstnáním? Jste spokojené? Převažují ve vaší práci klady nad zápory, nebo naopak? Měnily jste někdy svou dosavadní práci za nějakou naprosto odlišnou, v úplně jiném oboru? A splnila tato změna vaše očekávání?
15.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Podhodí se výhybka - buď vinou řidiče nebo koly vlaku nebo závadou...... Znamená to, že se přestaví do jiného směru v okamžiku, kdy je pod vlakem a další podvozek už prostě jede jinam.
Mně se líbí, jak je většina žen s prací, kterou dělá, spokojená. A to prý, že člověk je tvor věčně nespokojený.. Anketa i příspěvky vychází dobře :-).
Já dělám ve zdravotnictví, vždycky, když se mi na mém fleku něco nelíbilo, tak jsem se sbalila a šla o dům dál.. Nesnášim lidi, co jen nadávaji a při tom nejsou schopni udělat krok z místa. Na svym posledním místě jsem od r. 2000, pravda, že od r.2005 se poflakuji na mateřské. Při prvním dítěti jsem měla ohromné choutky se co nejdřív zapojit do pracovního procesu a teď po těch 5ti letech zjišťuji, že už si to skoro nedovedu představit :-) Škoda jen, že manžel o nějakém mém prodlouženém flákání nechce ani slyšet
no co, mám ještě rok..
Almega: když se blbě přehodí výhybka, jednou jsem to viděl jako chodec, ten zadní vůz jel po dláždění, lítaly jiskry....
mashanka: Jak se to udělá,že jede každý vůz jinam?Si neumím představit...
Arna: Ale tramvaj je asi lepší,tou nemůžeš vjet tam kam nemáš 
Typická představa laika 
samozřejmě, že můžeš - a když se to stane, je to průser jak brno - buď jedeš jinam, než máš a lidi tě umlátí - v tom lepším případě nebo vykolejíš - v tom středním přpadě a nebo ti jede druhý vagón na jinou stranu, než ten první - to je ta nejhorší varianta - ono to jen vypadá jednoduše 
Vyloženě flegmatik, to by asi taky nebylo úplně dobré, ale prostě, člověk se nesmí nechat vytočit - lidi jsou děsný - ať už cestující, chodci nebo i řidiči. Ale já je mám u zadku, mě prostě nenaštvou . Už jsem tak otřískaná životem, že mě nenaštve skoro nic. Jedině snad, když mi u Člověče nezlob se nepadá šestka 
, jak někde řekl van Mládek - to je přesný 
Tak tramvaj bych si klidně domů vzala, ale bez cestujících - těch mám za celý den tak akorát
Almego, vlak je úplně něco jiného, ne auto, ale má to něco do sebe - také mě to baví
.gif)
mashanka: Ještě aby sis brala tramvaj domů a ještě i s cestujícíma
Taky by se mi to líbilo,mám kamaráda na MHD,ale nemám řidičák na náklaďáky. U nás tedy jezdí jen busy a trolejbusy. Ale tramvaj je asi lepší,tou nemůžeš vjet tam kam nemáš.
mashanka: To vypadá zajímavě....Děsně ráda řídím auto,ale i ty koleje bych zmákla,a jsem flegmatik....ale tady u nás nejsou tramvaje....
já jsem teď spokojená. Léta kancelářské práce, pořád stejná kancelář, pořád stejné ksichty, pořád stejné problémy, jsem vyměnila za ježdění s tramvají.
Nemá to chybu. Jezdím si po Praze, kochám se, přesně vím, v kolik začínám, v kolik končím, kolik jsem si vydělala, na konečné si dám v klidu cigáro a protáhnu se, nikdo mi nevyčítá, že si v pracovní době čtu noviny, nikdo mi nedýchá za krk a nemůžu, tudíž, ani nemusím, si brát práci domů 
Prostě si vyfasuji tramvaj, převezmu odpovědonost a pokud člověk není nějaký potížista a průserář a zoddovědně je vždy tam, kde má být dodržuje těch pár věcí, co se po něm chtějí, nikdo ho nebuzeruje a je pohodě.
Ale je zapotřebí k tomu mít určitý typ povahy - cholerik by to dělat nemohl - 20x denně by vylezl ven a někoho sbil do krve 
.jpg)
.gif)
talenka: nikdy nezapomenu na průvodkyni na Křivoklátě. Zahajovala výklad na nádvoří a jako první se zeptala:
Nejede, prosím vás, někdo potom autem do Rakovníka, že bychse s ním svezla?
Ticho...ticho...ticho...
Po delší pauze slečna naštavně, kdyby pohled vraždil, bylo by po nás, sdělila:
Tak to vám tedy pěkně děkuju.
Vítám vás na hradě Křivoklát.....
Prohlídku zfoukla za slabou půlhodinu, páč musela stihnout vlak do toho Rakovníka
medved: na průvodcích na zámku je TAK vidět, že je to nudí, už na té jejich zparchantělé intonaci, kterou jinde neuslyšíš.
medved: myslím, že máš talent i na ty děti a že bys měla přirozenou autoritu. Byla bys dobrá kantorka. Můj sen je učit češtinu cizince, ale to si ještě počkám... 
Já jsem si po 24 letech u jedné firmy prošla různými pracemi, a teď jsem zakotvila u mzdovky, což mě baví asi nejvíc (na rozdíl od martuš) Tedy mám na starosti i jiné věci - personalistiku, archiv a další, ale je to hodně o kontaktu s lidmi, a to mi vyhovuje. Od doby, co odešla do důchodu pesimistická kolegyně, která pořád jen na něco nadávala, mám kancelář sama pro sebe, do práce 10 minut pěšky - co víc si můžu přát? Taky honem musím jít zaťukat, aby to vydrželo, protože mrcha krize dolehla i na nás. A na šž v pracovní době můžu, ale musím se krotit abych na to nehřešila, protože svoje si stihnout musím.
Například nám nešel dopoledne internet - to jsem udělala práce
K tomu, co tu už padlo - vybírat si povolání znovu, asi by mě bavila taky knihovnice. A vždycky jsem si myslela, jak je krásné dělat průvodkyni na zámku - medved mi vzala iluze
