Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: tělocvikář! Mě tělák docela bavil, ale byla jsem prostě neohrabaný dítě z paneláku a trochu při těle. Ale i když mi to nešlo, hrozně mě bavily míčový hry, kolo, i různý nářadí v tělocvičně a všeobecně asi všechno, snad jen běh sám o sobě moc ne. Přihlásila jsem se na střední do nepovinných sportovních her a fakt jsem byla nadšená a hrozně mě to bavilo... než jsem jednou přišla pozdě a viděla toho tělocvikáře, jak mě před všema ostatníma paroduje a zesměšňuje. Když si mě všimnul, tak nejenom že toho nenechal, ale ještě mě vyzval "na souboj", že on po jedné noze doskáče do cíle dřív, než já to uběhnu po dvou. Všichni se hrozně chechtali, on taky, větší ponížení jsem snad ještě nezažila. Od tý doby mě tam nikdo neviděl, z normálního tělocviku jsem se nechala osvobodit kvůli nemoci a od tý doby sport prostě nenávidím a nikdy bych už nedokázala na veřejnosti třeba běžet nebo dělat jinej pohyb, jak to mám v sobě zaseklý. Jediný, co mě snad těší, že dneska, po těch letech, už nejspíš bude mrtvej

Zaffira: nejmenovala se náhodou Krejčová?? Tu jsme měli na matiku my, a taky zásadně vyvolávala stylem "pojďte si pro pětku". Prvních pár let znala jen známky 1 nebo 5 - podívala se na výsledek a buď seděl nebo ne. Co na tom, že postup byl dobře a nakonec to pokazila nějaká jednoduchá početní chyba. Teprve v pozdějších letech přidala i další škálu hodnocení.

Takže pro mě taky matematika (ke které se pak postupem času přidaly fyzika a chemie, a taky všechno, kde se cokoliv počítalo). Nebyla jsem ji schopná pochopit už od první třídy a příklady jsem se z učebnice nebo z "Bělouna" učila nazpaměť jako básničku, abych prolezla. Naštěstí si málokterá učitelka vymyslela vlastní zadání, tak to šlo provozovat. Bohužel jsem taky od té první třídy až do maturity měla na tento předmět strašné kantory, takové ty militantní, co nic moc nevysvětlili, ale pak stáli s bičem a rozdávali se slastným výrazem koule.
Jedinou výjimkou byl jeden stařičký pan profesor, kterého jsme měli asi na půl roku na záskok. Byl už dávno v důchodu, vypadal jako pohádkový stařeček, a ten to uměl jak vysvětlit, tak pochopit, když tomu někdo neporozuměl a zkusil mu to podat jinak.
Geometrie byla o malej kousek lepší, tam aspoň byly obrázky.

Na druhou stranu jsem milovala češtinu, slohy, větný rozbory a cizí jazyky. Maturovala jsem rovnou ze třech, abych si vylepšila skóre

mam-ča: Takového jsme měli chemikáře, jen trochu zmírnil, nejlepší žák měl a 2, zbytek třídy a 3, jedničku nikdo. Ale trauma to nebylo, tak holt jsme bojovali o dvojky.

Mnohem horší než přísný nebo ne úplně schopný učitel je učitel, který dává někomu nebo všem najevo, že je blbec, je nespravedlivý nebo ať člověk dělá co dělá, nemá šanci uspět. To pak dokáže znechutit danou věc na celý život a zanechat hořkost na dlouhá léta.

Do školy jsem chodila ráda, v zásadě mi nevadil žádný předmět, kde jsme se dozvídali něco nového. Na základce jsme se neučila a celého hodiny si četla pod lavicí, jak jsem stihla sledovat výuku a mít samé jedničky je mi záhadou, ale učitelé mi to tolerovali, asi abych neotravovala z nudy.
Nejoblíbenější předmět byla matika. Těšila se na písemky a byla naštvaná, když je odložili.

Neměla jsem ráda tělocvik, kvůli převlékání a běhání, i když jsem hrála závodně volejbal, ale to bylo něco jiného.
A nesnášela jsem hudebku. Až v 7. třídě jsem ji vzala na milost, to když jsem se začala učit hrát na kytaru a pochopila jsem, že stupnice jsou vlastně matika.

Jen teda některým učitelům bych odebrala právo učit- naše třídní v 5. třídě, celkem mladá ženská, mě před celou třídou zesměšňovala právě kvůli tělocviku. Nebyla jsem nikdy hubeňour, ale sportovala jsem od malička a vcelku si myslím, že jsem nemehlo nebyla, ale to její pohrdavé:"No to bych tě teda chtěla vidět, " když se dozvěděla, že hraju volejbal, to slyším dodnes. Akorát teď bych jí řekla něco hodně ostrého, tehdy jsem jen seděla v lavici a předstírala, že tam nejsem, byla jsem poměrně slušné a plaché dítě.

Hezké vzpomínky mám na třídního ze SŠ a jeho památné výroky : "Na jedničku umí Bůh, na dvojku já, na trojku nejlepší ze třídy a ostatní se pohybují mezi 4 a 5!"

přidám se k "nematikářům"... Nejvíc mě vždycky štval matikář na střední, tvrdil že nechce slyšet že někdo nemá na matiku buňky, že matiku umí každej Mmch možná jeho hlas někteří budete znát, je to Petr Bohuslav s Country Radia
Ještě dva měsíce před maturitou jsem propadala z matiky, měla jsem tam tři 5.l Pak jsem dodatečně po nemoci psala velkou písemku, kterou jsme psali v PC třídě a on byl na PC a vedle mě chytrá spolužačka, tak jsem dostala za 3. A druhá velká písemka taky za 3, protože hodinu předtim to psala sousední třída a příklady byly stejný jen s jinýma číslama, pamatovala jsem si postup. A nakonc jsem měla celkově za 3, protože průměroval jen velký písemky a v případě nerozhodnosti teprve přihlédl k menším. Ale byly dvě spložačky který měly i z velkých písemek 5 a stejně jim dal 4 na výzo a k matuře pustil

a účetnictví mi taky nešlo, naštěstí mě učitelka zachránila když mi dala se naučit nějakou teorii a za tu jsem dostala za 1

pak učitelka na IT...celý 4 roky jsem ívala jedničky. Pouze jedničky. Ně+které dávala i podtržené nebo s hvězdičkou. A vyhodila mě od maturity,kecala z kolegyní, já věděla půlku a dala mi 5 místo 3...prostě chtěla ať jdu v září, samozřejmě jsem dostala 1

ale nejvíc vzpomínám na chemikáře...byl to vysokej "udělanej" starší chlap (pak zástupce ředitelky), první věta když vešel v září do třídy a my dělaly (holky) hluk byla "Snad nejsem žádnej dorbeček abyste si nevšimly že jsem už tady" ...touhle jedinou větou měl respekt jak blázen, byl výbornej. Písemky jsme si opravovaly samy, psal výsledky na tabuli, takže samozřejmě jsme měly všechny většinou dvojky, protože když napsal poslední příklad, tak jsme ho nestihly celej opsat aby to neviděl. Stejně ale si jsem naprosto jistá, že to takhle dělal schválně, právě proto, abysme si to mohly napsat správně, aby neprudil chemií, kterou jsme měly jen v prváku

Byla jsem odjakživa blbá na matematiku. Nic mně to neříkalo. Starší dcera je po manželovi, matiku miluje a nechápe, že já s maldší dcerou jsme na její milovaný předmět taková paka. Prý to má všechno svůj řád a nic se na tom nedá změnit. No možná...Obě dvě hol.ky vystudovaly pedagogickou fakultu, starší měla minulý rok poprvé prvňáčky a doma o nich vykládala s takovým nadšením!! Malí bobečci....co řekne paní učitelka, je svaté.

Linda - 6.8.2013 8:49 mám to stejně, musím věc logicky pochopit, jinak si to nepamatuji

Stanik - 6.8.2013 8:48 no mám to podobně, já nemohla ve škole pochopit účetnictví a přísahala jsem, že nikdy do účtárny. A co myslíš, první místo, na které jsem nastoupila, byla účtárna a jsem tam dodnes Pochopila jsem ho až ve chvíli, kdy mi ji jeden starý praktik vysvětlil a zjistila, že to má vlastně logiku

Vzpomínám si na jednu historku, kdy jsem odbourali učitelku češtiny, byla hodná, ale taková neslaná, nemastná, nikdy neprojevovala žádné emoce. Měli jsme ve třídě kluka, byl nejmenší ze třídy, ještě v devítce to byl takový roztomilý čvrček a toho jsem o přestávce zavřeli do prosklené vitriny a on se nestihl dostat ven než zazvonilo. Vstoupila učitelka, přehlédla třídu, všech 13 žáků a ptá se, kde je Milan? My se jen pubertálně řehtali, tak ona šla k jeho lavici a říká:"Vylez!" ale on pod lavicí nebyl, tak se tak bezradně rozhlédla po třídě a v tom ho uviděla, jak sedí skrčený v regále, mezi zkamenilinama. Do konce hodiny nemohla pořádně mluvit jak se řehtala Tenkrát jsme ocenili, že z toho neudělala průšvih, ale vzala to s humorem

Na ZDŠ jsem se nebála ničeho, jen mě nebavilo se učit básně a přednášet je na stupínku (tehdy byly všude stupínky u tabule).Připadalo mi to jako mučení,být vystavená všem očím a být za blbce,neb jsem se styděla přednášet a odemlela jsem to co nejrychleji,takže byla známka 1/4 = 1 za báseň zpaměti,4 za "přednes".Na gymplu mi bylo všechno jedno,nejvíc mě ale nebavila francouzština,to jsem měla docela strach být vyvolaná,nic jsem neuměla (5!),na písemky jsem měla připravený tahák a jakžtakž jsem to dala na 3,tak průměr byl 4... Jinak s učiteli jsem to vždy nějak smázla,ale úči měly kolikrát na mě spadeno,neb jsem si nenechala nic líbit a bojovala jsem za nespravedlnost i pro spolužáky,i za cenu poznámek nebo třídních důtek,ba i dvojek z chováni.Na střední byla formální odtažitost,byli jsme "soudruzi a soudružky", nejvíc se tehdy soustřeďovali na holky zmalované,s nalakovanými nehty a kluky s dlouhými vlasy,já ničím neprovokovala,leda miniminisukní nebo kraťasami,ale to se dědci rádi dívali a nic neříkali...

PEGG: nedokazu se ucit veci nazpamet, teda kdyz musim tak do hlavy neco nacpu, ale moc dlouho si to nepamatuji. Prave proto moje jazykove znalosti, kde je potreba slovicka nejak nacpat do hlavy, stoji za starou backoru. Potrebuji logicky se dopracovat odnekud nekam, zakon akce a reakce - udelam to a stane se ono apod a pak to jde. V tom mi vyhovuje matika, fyzika a tak. Nepamatuji si jmena lidi a nazvy ulic, ale pamatuji si ze jsem tenkrat zabocila druhou ulici doprava a na rohu bylo to a to a pak jsem jela tam a tudy - pokud dotycny zna oblast tak pochopi, ale proboha nechtejte po me nikdo jak se jmenovala ulice a nebo kde ze jsem to vlastne byla

PEGG: fyzika ne, ale chemii jsme milovala, mozna proto, ze oba rodice chemii vystudovali, dokazali mi ji vysvetlit a tim padem mi prisla krasna a jednoducha

vzdycky jem mela na vysvedceni maximalne dvojky a celkove s vyznamenanim. Az na jedno pololeti v prvaku na gymplu.... dostala jsem trojku z IVT - informatika a vypocetni technika.Prisahal jsem, ze s pocitacema nechci mit nikdy nic spolecneho.... jak to dopadlo tady vsichni vedi

Linda - 6.8.2013 8:28 taky mě bavila matika a fyzika, chemie teda ne. Měla jsem ráda i dějepis i když si z toho už moc nepamatuji, ale hrob pro mě byl zeměpis. Mám to do dnes, naprostý orientační nesmysl mi nedovolí zapamatovat si trasu, kterou jsem už xkrát projela, nedokážu si ji vybavit. Mapa je pro mě španělská vesnice, jsem ráda, že najdu Česko