Dá se zvládnout řidičák skoro v šedesáti letech?
Milé ženy, myslíte, že je možné abych v už dost pokročilém věku zvládla udělat řidičský průkaz? Je mi sedmapadesát let a okolnosti mne nutí, abych se s tím poprala. Mám z toho strach, ale obávám se, že mi nic jiného nezbude.
Z řízení auta jsem vždycky měla respekt a po řidičském oprávnění jsem nikdy netoužila. Vlastně mi to ani nevadilo, manžel s tím rovněž neměl problém. Kam jsem potřebovali, nás odvezl. Jenže teď nastala změna.
Muž měl úraz v jehož důsledku trpí epilepsií. Už to samo o sobě je dost nepříjemné, navíc přišel o řidičský průkaz. Je to samozřejmé, s touhle nemocí by byl za volantem opravdu nebezpečný. Pro nás je to však docela velká komplikace, protože máme chatu, na kterou jezdíme a taky děti a vnoučata nebydlí zrovna blízko.
Jediné řešení je, abych si udělala řidičák já a stala se naším rodinným šoférem. Jenže já už si na něco takového připadám stará, mám obavu, že i když kurs zvládnu, tak stejně budu pak na silnici nervózní a budu se bát řídit.
Chtěla bych se vás zeptat, co si o tom myslíte. Troufly byste si udělat papíry na auto už skoro v seniorském věku? Bydlíme v Praze a já z toho mám fakt hrůzu. Ale možná jsem takhle předem vyklepaná zbytečně.
16.5.2018 Rubrika: | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dá se zvládnout řidičák skoro v šedesáti letech?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.U nás mám řidičák jen já,manžel nemá a nikdy nechtěl mít.Jsme na malé vesničce,tak musím jezdit nakupovat,k doktorovi a tak.Dříve jsem jezdila denně,za každého počasí,nyní si můžu vybrat: třeba v zimě se mi někdy nechce na neposypanou ledovou silnici,tak si počkám,až se to změní...Nejkrásnější jízdy ale byly,když mi bylo těch 18- táta moc nechtěl půjčovat,ale občas ano,tak se na to řádně šláplo a řítila jsem se stočtyřicet po jediné slušné silnici v okolí....Tehdy jezdilo méně aut,ještě na sebe blikali řidiči stejných značek a benzín moc nestál....
moje mamka si udělala řidičák zhruba v tvém věku a myslím, že jí to vysloveně prospělo, sama říká, že jí to dalo svobodu.... Jen se připrav na to, že je to o odježděných kilometrech - že se to bude zlepšovat časem...
DALŠÍ DOTAZ
PROČ TU STÁLE VISÍ VÝHERCI SOUTĚŽÍ Z LET 2012 A 2013?
DÁLE STEJNĚ TAK ANKETY....
A POTOM
KDYŽ DÁM VYHLEDAT GOOGLE, NASKOČÍ MI ŠEDÝ ČVEREC A TOČÍ SE V NĚM MALÁ KOLEČKA V BARVÁCH GOOGLE...ALE NA NIC TO NEREAGUJE
MŮŽE BÝT I CHYBA U MĚ...JAKÁ? JAK ODSTRANIT? DŘÍVE TO FUNGOVALO
DĚKUJI
REDAKCE JINAK NEODPOVÍDÁ A NIC NEŘEŠÍ
KDO VLASTNĚ JE REDAKCE?
DĚKUJI
Moje sestřenice si dělala řidičák také po padesátce, je jí 63 let, jezdí pořád a skvěle.
mam-ča: mas pravdu je to o svobode. Delala jsem ho az tady bylo mi 34, a bylo to bez problemu. Jezdim rada, jenom v zime je to tu o hubu, ale s trochou rozumu se to zvladnout da. Mame tady tak mizernou hromadnou dopravu, ze se bez ridicaku clovek neobejde.
Linda: Protože jsem od počátku musela jezdit s brýlemi,vždy po setmění se mi zdálo,že všechna protijedoucí auta jedou s dálkovými světlyTaky cesty k nám na vesnici neměly uprostřed tu bílou čáru a syn vedle mi musel hlídat vzdálenost od příkopu,měla jsem strach,že přijdu o levé zrcátko-zpočátku to byla docela srandaPo letech mi syn /tehdy 13ti letý,který mne vlastně naučil více,nežli autoškola/ řekl, že jsem jezdívala z města domů čtyřicítkou a smrt v očích
Ta volnost,možnost zajet kamkoliv,otevřít okénko a dýchat zplna vůni zrajícího obilí-to opravdu stojí za to.My chatu ani chaloupku neměli,tak jsem jezdila na bavorskou stranu /za humna/,později po Evropě a v 66létech do Maďarska do lázní a poté pomalu do Španělska-jen zlatý pejsek a já-pro změnu za vůní moře.
Nyní pauza v řízení celých 22 měsíců, příští týden jedu 150km se sousedkou pro mé auto /za tu dobu teprve osmé/-denně se na něho koukám na monitoru a těším se, jako malý Jarda na hasičské autoMám dosti vyřizování,vždy tak do sta km od domova,pak na operaci kyčle,tam se taky odvezu a zase přivezu-už aby bylo vedle domku /ještě celých 5dní/
Mít řidičák a vlastní auto je i o svobodě. Nemuset čekat, až mě někdo někam popoveze. Jedu tehdy, když potřebuju já, nebo někdo z rodiny, kdo řídit nemůže.
A když mě někdo z mých bližních naštve, můžu kopnout do vrtule a jet pryč.
Vrátím se, až emoce vychladnou.
Almega: me stiny nebo noc nevadi ,ale naprosto silene ma sere slunicko kdyz je ve "spravnym" uhlu a osvetli semafor - to nevidim jaka barva sviti. Stejne tak kdyz je v blbym uhlu pri zemi a nevidim ze auto prede mnou brzdi
orinka: to ano , ale i tom je život .....
vlastnit řidičák ještě neznamená umět jezdit stejně jako vlastnit sporák a umět vařit....
i já ho kdysi dávno měla ale strach byl silnější a mmj mám doma šikovného řidiče ......s novým autíčkem a tak já si dám klidně sklenku vínka...
Ala:
Tak za prvé, o věku 57 let bych neřekla, že je to skoro 60. To už bych raději použila výraz po padesátce, a to je krásný věk
A za druhé, nemyslím si, že by se nutně musel opakovat článek dva roky starý, Věřím, že s podobným problémem se potýká řada žen, včetně mě.
Až na to, že já řidičák už léta mám, ale moc jsem nejezdila, tak teď svoje řidičské umění, nebo spíš neumění, pracně oprašuji, ale pořád to není ono. Tak si zdejší rady také ráda přečtu, bez ohledu na to, jestli je Jiřina skutečná nebo ne.
Ničeho se nebojte a jděte na to! Nakonec se vám řízení auta tak zalíbí- ta svoboda,dobrý pocit z řízení,že se půjdete projet i jen tak,bez důvodu,z radosti.Já mám řidičák od 18 let,tehdy za 440,- Kčs,a pokaždé se těším za volant! Jen ve tmě moc nerada jezdím,zdá se mi,že hůř vidím,jedu i pomaleji než ve dne.A není to stářím,to mi vadilo i dřív.A taky mi vadí míhání stínů stromů,z toho se mi vždy dělá nanic.
pokračování.. Jsem se nějak moc rozepsala:
, s výhledem na řidiče, a pozorovala jsem ho, jak má zautomatizované pohyby, noh: spojka –brzda- plyn, řazení, blinkr, jak se rozhlíží, jak reaguje na křižovatkách, kdy dává neutrál a tak...
Mám známou která si ze stejných důvodů v 58-mi letech dělala ŘP. Protože se odstěhovali z města bydlet na venkov, její muž utrpěl úraz a řídit již nemohl... Ano měla z toho strach ale zvládla to, řídí již asi 5roků ...
Jiřino, ROZHODNĚ JDI DO TOHO  jsi ve středním věku, ŘP ti na dlouhé desítky let usnadní život. Že jsi z Prahy?? Nemusíte jezdit ve „špičku“ v pátek odpoledne.... viz již uvedené praktické rady.
Mít řidičák a mít možnost CO ŘÍDIT, MI PŘIJDE ÚÚÚŽASNÉ. Dává to člověku svobodu... prostor... Vyrostla jsem v rodině bez auta. Když si na střední i dělali spolužáci ve věku 18r. ŘP, tak mi rodiče řekli, že stejně auto nemáme, na co by mi ŘP byl, a kdybych někdy řídila, a „něco“ se stalo, tak by oni měli výčitky, že za to můžou... No prostě „podpora jako hrom“... Psal se rok 1987. Já jsem po střední šla hned do práce něco si našetřila. Zhruba za 2 roky, ve 20-ti letech, kdy jsem stále sice bydlela u rodičů, stále žádné auto nebylo, ale přesto jsem se prostě rozhodla, že si ŘP udělám. Jeden z motivů byl že se tenkrát chytalo „šílené“ zdražení na podržme se celých 2000kč. Ale stejně to bylo více, než jsem čistého vydělala  V porovnání s dnešními cenovými relacemi, cena autoškoly rozhodně není více, než celý čistý příjem a to i pro lidi co třeba berou jen 18tis hrubého.
Z toho co již napsaly holky vyplývá že, 8tis není likvidační částka.
Tenkrát to ještě nebylo tak, že by každý druhý kluk měl auto... Měla jsem kluka bez auta, a přesto jsem se rozhodla pro autoškolu. Další důvod byl, že kdybych si dělala řidičák až když by si třeba muž pořídil auto, tak jsem se chtěla vyhnou tomu, že by mě od toho kromě rodičů, zrazoval potenciální manžel. Takže autoškolu jsem zdárně udělala, napoprvé testy i jízdy... a další auto jsem řídila až za 3 roky... To když jsem chodil s mým nynějším mužem. Nebyl z toho zrovna 2x „odvázaný“ že jsem za volantem jeho miláčka, ale časem byl velmi vděčný, že má schopnou ženu, co zařídí, děti popoveze , je schopná a je soběstačná. Mám do dnes několik kamarádek, kdy jejich muži si museli v práci brát volno, aby k lékaři dovezli ženu s děckem (jsme z malinké vesnice). Dnes jim ti potomci vyrostli, tak že je už popovezou dospělé “děti“. Ale ta možnost sednut do auta a jet je jednoduše moc fajn.
Jak píše Linda, parkovat jsem se učila také těžce.. Zajela jsem si třeba v sobotu v podvečer k skoro prázdnému parkovišti nejbližší továrny a tam jsem se učila coufat, vytáčet parkovat atak...¨
Jelikož, jak jsem psala, auto nikdy v původní rodině nebylo, tak jsem ani neměla koho pozorovat, jak řídí. Dělala jsem to tak, že když jsem do práce jezdila busem, tak jsem sedávala na prvním sedladle, s výhl