Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když jsem byla malá, jedné maminčině kamarádce, která u nás byla na návštěvě, jsem položila nevinně dětskou otázku. Zeptala jsem se, kolik je jí let. Dodnes si pamatuji její rozpačitý výraz, maminčino káravě zdvižené obočí a také to, že jsem na svou otázku nedostala odpověď. Nechápala jsem to. Nic sprostého jsem neřekla, dle vlastního úsudku ani nic šokujícího či neslušného. Přesto jsem se v tu chvíli cítila jako vyvrhel, který se dopustil těžkého zločinu. Taková malá nactiutrhačka.

Později jsem se maminky zeptala, co bylo na mé otázce špatného. Dozvěděla jsem se, že nikdo se nikdy žádné dospělé ženy nesmí ptát na věk, jelikož je to neslušné a netaktní. Na své následné „proč?“ jsem obdržela odpověď typu „protože proto“. Prý to pochopím, až budu jednou dospělá.

No, nevím. Nerozuměla jsem tomu ve svých osmi letech a nerozumím tomu stále, ačkoli je mi už padesát. Co je na tom nepatřičného, přiznat, kolik mi je let? Když se mě na to někdo zeptá, klidně mu odpovím. Tenhle dotaz skutečně neřadím do kategorie intimních.

Dnes už věkové tajnůstkářství není tak rozšířené jako dřív. Přesto je stále dost žen, které z nějakého důvodu svůj věk tají, a pokud už musejí přiznat, kolik jim je, činí tak s velkým sebezapřením. Jako by fakt, že nám roky přibývají, byla nějaká ostuda.

Pamatuji si na jednu kolegyni, která byla ve své tajemnosti velice sveřepá. Když se stala babičkou a její vnouček začal mluvit, musel ji oslovovat křestním jménem. Kdyby ji totiž ten drobeček na veřejnosti tituloval krásným slůvkem „babičko“, patrně by z toho měla nevyléčitelné trauma.

Některým ženám (určitě se však najdou i tací muži) jejich stárnutí zkrátka činí problém. Možná si myslí, že když budou v rámci cíleného maskování po dvacet let každoročně slavit pětatřicáté narozeniny, v jejich případě se čas zastaví. Samozřejmě, že nezastaví. Jistě, s postupujícím časem na sobě pozorujeme změnu vzhledu, a pokud některé ženě pomůže v jejím dobrém pocitu například plastická operace, není to nic, zač by se měla stydět. Ty možnosti tu dnes jsou a proč jich nevyužít? Ale i takové zákroky by měly působit přirozeně.

Jak jste na tom s přiznáváním svého věku vy? Dělá vám to potíže, či nikoli?

Přečtěte si také: Povislá víčka nejsou jen estetický problém.