Jsem vdaná a zamilovala jsem se
.jpg)
Je mi pětatřicet, jsem deset let vdaná, máme hezké manželství, dvě děti. Manžela mám velmi ráda, je hodný, spolehlivý, skvělý otec. Někdy je tedy trochu cholerický, ale většinou jak rychle vylítne, tak zase rychle zchladne. Řekla bych, že žijeme pohodový život. Nikdy jsem mu nebyla nevěrná, ani jsem nikdy takové myšlenky neměla. Až teď.
Sama v sobě se nevyznám. Od doby, co jsem manžela poznala, pro mne jiní muži neexistovali. Neměla jsem potřebu ani důvod. Kolegové, kamarádi, známí, všechny jsem vždycky brala naprosto asexuálně. A teď se sama v sobě nevyznám.
Jde o nového kolegu, který teď v září nastoupil do naší firmy. Asi se mi něco přehodilo v mozku, jinak si to neumím vysvětlit, ale hned jak jsem ho poprvé uviděla a byli jsme představeni, pořádně to se mnou zalomcovalo. Připadala jsem si jak puberťačka. Myslela jsem si, že to odezní, ale nestalo se. Naopak.
S kolegou pracujeme společně, jsme tedy v dennodenním kontaktu. On je velice milý, šarmantní, má obrovské charisma. Každý den se doslova těším do práce a když jdeme domů, je mi líto, že ho do druhého dne neuvidím. Pořád na něj myslím a nedokážu si ty myšlenky zakázat. A to i doma. Dokonce si při milování s manželem představuji, že je to on. Je to strašné, já vím. Ale zároveň je to silnější, než já.
Přitom v hloubi duše vím, že kromě této mé platonické zamilovanosti nic jiného nebude. I on je ženatý a má malé dítě. Ale já jsem asi úplně zmagořila. Žárlím na jeho manželku, závidím jí, že ho má doma, trpím, když občas utrousí něco z jejich rodinného života, třeba že spolu byli na výletě a tak. V noci se užírám představou, že se třeba zrovna milují.
Nevím si sama se sebou rady, nikdy dřív se mi nic podobného nestalo. Za svoje nevěrné myšlenky se hluboce stydím, mám výčitky vůči manželovi, připadám si, že ho podvádím, i když jen takhle duševně.
Práci změnit nemůžu, ve svém oboru bych ji u nás už nesehnala, přejít na jiné oddělení je taky nereálné. Jiná možnost, než že budeme takhle i nadále pracovat spolu, prostě není. On o mých citech nic netuší, hodně si hlídám, aby nic nepoznal. Ale já se vnitřně začínám cítit dost vyčerpaná, na jednu stranu je mi v jeho přítomnosti nesmírně dobře a na druhou mne to ničí.
Jsem blázen? Stalo se některé z vás někdy něco podobného? A podařilo se vám to nějak zvládnout? Já si fakt připadám jako uhranutá.
26.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vdaná a zamilovala jsem se
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
až tě to přejde, a ono to určitě přejde, je to jen otázka času, budeš si říkat: ještě že jsem s ním nic něměla!
monja: ale tady nejde o chlapa
, ale ženská začíná myslet rozkrokem místo mozkem
orinka: psala to Almega hned ráno.
.jpg)
orinka: jooooo, jak chlap začne myslet hlavičkou místo hlavou tak jde veškerej rozum stranou 
Zatím nikdo nenapsal ono pravdivé a mnohokrát osvědčené CO JE V DOMĚ, NENÍ PRO MĚ. Vezměte si třebas Nečase - měl to zapotřebí? Teď je všem leda na posměch, a to by bylo to nejmenší. Porovnejte jeho ex a kobylu Nagyovou. Musel mu spadnout rozum do kalhot, jinak to vysvětlit nejde.
zas další co jí pálí dobré bydlo...
Užívej si fantazii, pocit zamilovanosti, představuj si co chceš, ale to je tak všechno. Za půl roku se asi budeš divit, co jsi na něm viděla.
Stejně si ho patrně idealizuješ a bude to chlap jako každý jiný.
Pokud se ptáš, jestli jsme to zažily- ano. Byl fajn, scházeli jsme se čistě kamarádsky, občas na večeři nebo na pokec, jinak si dopisovali dlouhé hodiny na Skype. Když to tak zpětně hodnotím, tak manžel asi musí být svatý nebo mi naprosto věřit, když věděl, že si píšu s nějakým chlapem a neřekl ani slovo.
Na začátku jsem si do hlavy usadila myšlenku s vykřičníkem: Mám fajn manžela a úžasné děti, kterým nemám právo ničit život kvůli nějakému poblouznění, které nakonec může skončit všelijak. Celkem oprávněně by mě za to mohly nenávidět a kvůli chlapovi přijít o děti fakt nehodlám, za to to nestojí.
Něco jiného je, pokud je člověk v manželství nešťastný , ale tohle není ten případ.
Doporučuju sedací koupele, přesně 37stupňů teplé, pravidelně po hodině, 3x za odpoledne 
Ono Tě to přejde...
Nevím, proč máš pocit viny, zatím jsi nic neudělala a že máš představy, to není trestné, myslím, že je máme všichni, ale na rozdíl od tebe to nepřiznáváme. Platonicky můžeš být zamilovaná do koho chceš, to je jen v tvé hlavě a jak píše Darina - buď ráda, že máš fungující rodinu a užívej si své sny
No bóže, při milování s manželem si můžeš představovat koho chceš ... ale tím bych jako skončila, zvlášť jestli všechno ostatní funguje jak má 
rozhodně bych neriskovala klid v rodině ( v obou rodinách )
Aby si nedopadla ako ta barmanka v Ulici, čo mala doma poklad ale sa zamilovala do druhého. Hneď to tomu svojmu vyzvonila, rozišli sa a ten druhý nechce ju ale jej kamarátku. Teraz nemá ani jedného a ľutuje toho.Z bývalým vlastní bar, stretávajú sa denne a druhému sa vyhýba.
sharon: a nedej bože to ponížení, kdyby se setkala s případnou odmítavou reakcí. Potom by v práci opravdu nevydržela
.gif)
To je docela průšvih,rychle si ujasni,kdo je pro tebe prvořadý a podle toho pokračuj
.gif)
Heleno, možná kdyby sis s ním něco začala tak se stane že se budeš těšit domů....nezahrávej si s ohněm a važ si toho že máš fungující a spokojenou rodinu 
, jinak se říká ...pálilo jí dobré bidlo...
souhlasím s holkama níže, ale chápu, že je těžké na něco nemyslet. Zkus záměrně odvádět svoji pozornost, jakmile si uvědomíš, že myslíš na kolegu tak vědomě přesměruj myšlenky. Koukni po okolí jestli nemáte nějaké kurzy čehokoliv co by Ti dalo nový impuls, něco co by tě zaměstnalo, prostě nový koníček. Pokud nechceš podlehnout je třeba se vykašlat na pocity viny, zbytečně prohlubuješ krizi, to není konstruktivní. Vem svoji novou energii a zaměř ji tvořivě, třeba na obnovení vztahu s manželem. Hodně štěstí a neznič si život.
