Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

trojaska: Já vím, že je to pro tebe těžké, vpodstatě se bezmocně dívat a všechno to prožívat s ní, ale víc než pořád dokola opakovat rady a svoje názory bohužel udělat nemůžeš. Ona si na to musí přijít sama, jinak to bude na nic. Je to strašně těžké, člověku se chce křičet, popadnout kamarádku za ramena a pořádně s ní zatřást, aby se probudila, jenže se bojí, že je tak křekhá, že by jí tím ublížil ještě víc... Nevím, možná občas trochu tvrdosti, nebo spíš upřímnosti neuškodí, ale odhadnout míru je těžké. Říct na rovinu, že dělá blbost, že si ničí život, ale přitom ji nesrazit ještě níž... Znám to přesně, není to tak dlouho, co jsem si přesně tohle s jednou kamarádkou taky prožívala. Mockrát jsme jí nabízeli pomoc, jeli ji o půlnoci vyzvednout, když chtěla po hádce od přítele odejít, rozebírali to s ní ze všech stran, okonce jsem k ní volala záchranku a policajty, protože reálně vyhrožovala sebevraždou. Ten den si budu asi pamatovat do smrti. Odvezli ji do psychiatrické léčebny a zůstala tam čtvrt roku. Stejně se pak zase vrátila k němu. Trvalo jí to skoro tři roky než se od něj odstěhovala a rozešla se s ním a to nebyli manželé a neměli žádný společný majetek ani děti.
Za tu dobu jsem pochopila dvě zásadní věci - za prvé, musela k tomu dojít sama, jinak to nemohlo fungovat. Vždycky když jsme ji přesvědčili my, vrátila se zase zpátky. Neneseš zodpovědnost za její chyby a její rozhodnutí. A za druhé - člověk může dávat druhému podporu, jenom pokud on sám na to má energii. To znamená - postarej se v první řadě sama o sebe. Nestyď se dojít si pro radu k odborníkovi - nejenom proto, aby ti poradil, jak jednat s kamarádkou, ale taky aby pomohl tobě tu situaci zpracovat a srovnat se s ní. Neboj se být ke kamarádce upřímná, když se ti to co dělá nelíbí, když tě naštve nebo ti ublíží. Chtěj po ní taky něco na oplátku, jako od každé kamarádky. Chodit kolem ní po špičkách a svoje potřeby ignorovat nikam nevede, váš vztah pak bude strašně nevyrovnaný a kamarádství na to může hodně doplatit. A jí to nepomůže. Já přesně takhle o tu svou kamarádku málem přišla, ale na druhou stranu během toho půl roku, kdy jsme spolu nemluvili, konečně udělala ten radikální řez. Dneska si myslím, že to k tomu bylo potřeba.
Ona se s tím musí poprat sama, neber všechny její problémy na svá bedra

trojaska: to, jak jí popisuješ jako perfektcionistku, má nejspíš původ v tom, jak se k ní její rodiče chovali a chovají s despektem. Asi má potřebu pořád dokazovat, jak je dobrá

mam-ča: Asi máš pravdu. Já bych na všechno odpověděla ne, protože si vystačím s málem a i v každém průšvihu si najdu něco pozitivního (třeba: rozbiju talíř - hurá, tak si aspoň koupím ten jak se mi líbí už dlouho i když je drahej - tak něco). Ona je jiný typ, takže to nemusí vidět tak snadno. Vzdělání má, chytrá je, šikovná je, to jo. Bydlet má taky kde. Je to ale taky hrozná perfekcionistka, nic co není dokonalé není v pořádku, takže ona třeba několik hodin denně uklízí, i když není co a pořád jí to není dobré. Všechny věci musí mít přesné místo, nikdy by nevyšla bez asi hodinového makeupu nebo s neupravenými vlasy. Práci odevzdává zbytečně "dokonalou"- teď nevím, jak to vyjádřit - tam, kde stačí obrazně položit na stůl chleba, tak ona ho ještě pomoučí, potom zabalí do dárkové krabičky, tu převáže mašlí, dá to všechno do dárkové igelitky a ještě k tomu napíše osobní přání. I když jí všichno říkáme, že je to nadbytečné a nemá to smysl.
Jo, ale chtěla jsem říct to, že ale objektivně těch potíží má víc, než kdokoliv z nás a za spoustu z nich nemůže. Takže ji docela i chápu, že někdy to na ní může být fakt hodně
No ale spoustu by si jich taky dokázala vyřešit, kdyby řekla ne a žila si svůj život, to každopádně.
Děkuju všem, pokusím se z vašich rad si něco vybrat a nějak se k tomu postavit a třeba jí i něco pomůže.

Myslíš to dobře, ale tvoje kamarádka si ve s vém stavu evidentně libuje, jinak by už dávno se sebou něco udělala. Třeba jen vyhodila přítele, který jí ubližuje, nebo se přestala stýkat s rodiči, kteří se k ní tak špatně chovají. V neposlední řadě by měla taky navštívit psychologa.Z tebe jen vysává energii.

trojaska: Zkus její život tak neprožívat. Jsi hodná holka, že se snažíš pomáhat, ale Tvoje pomoc ničí jenom Tebe, a kamarádce nepomáhá. Jen jí všichni udržujete v tomhle stavu, kdy jí trpělivě vyslechnete, chlácholíte, ale to nic neřeší, protože jí to tak vyhovuje.
Tady by opravdu pomohl jen psychiatr, ale ne ambulantně, ale dlouhodobější ústavní léčba. Naučili by jí tam vážit si sama sebe, a přestat být "přísavkou".

Je snad kamarádka v neřešitelné situaci ? Má malé děti a je závislá na příjmu manžela ? Nemá žádné použitelné vzdělání, aby se mohla osamostatnit ?
Nejspíš na všechny otázky odpovíš, že ne.
Tak jí nechte dospět.

nerada bych byla za krutou a bezcitnou. ale mám osobní zkušenost s jednou takovou. Je to únavné, je to vysilující, je to naprosto zbytečné.

zdrhej co nejrychleji můžeš a kam nejdál od ní můžeš, mohla by tě stáhnout sebou

trojaska: .. a jsi dobrá kamarádka, když jí chceš pomáhat, i když třeba dělá rozhodnutí, se kterými zrovna nesouhlasíš

lee: no jasně.

lee:

trojaska: myslím, že spíš ne, ale to se nedá nikdy odhadnout...ale i kdyby se pro to nedej bože rozhodla, je to její rozhodnutí, to neznamená, že by ses na ni měla vykašlat, ale je dospělá a svéprávná, to znamená, že má právo dělat i špatná rozhodnutí...nevím, jak to nejlíp vysvětlit, kdybych viděla někoho na mostě, taky se mu budu snažit rozmluvit jeho rozhodnutí skočit a udělám v tu chvíli cokoli, abych mu v tom zabránila, ale nenesu zodpovědnost za to, že to třeba udělá jindy, až u toho náhodou nebudu...někdy holt uděláme všechno co je v našich silách a stejně to nemusí stačit..

S tím, že potřebuje odbornou pomoc souhlasím stoprocentně. Už jen proto, aby jí naučil rozhodovat samu o sobě a nést za to taky odpovědnost. Ona vždycky potřebuje mít u sebe někého, kdo jí organizuje život a kterého život vlastně i přebírá. Když má rád hokej, tak ona najednou chodí na hokejové zápasy, i když do té doby sport nesnášela. S dalším jezdila na hory, i když nemá ráda zimu a sníh a dobře jí je někde v Emirátech, protože je tam 60 ve stínu. Zkrátka přebírá životy těch druhých včetně jejich chutí a zájmů, ale když se pak něco nepovede, tak brečí, že "on mě připravil o to a to a kvůli němu jsem ..."
Pořád ale nevím, jak ji tam dostat. Proti její vůli nezmůžu asi nic. Ale hlavně pořád nevím, jestli by té sebevraždy byla schopná nebo ne?

mam-ča: musím souhlasit, mám přesně takovou kamarádku..jen mě vysává, ale nic pro to aby měla lepší život nedělá. Když ji něco poradím, má tisíc výmluv proč zrovna tohle nejde. Ona si libuje v tom být chudák. V tomhle ji ale nikdo nepomůže.

trojaska: No jo, tak to je jiná, jak to tady teď píšeš konkrétněji. Ona bude ten typ, co potřebuje "trpět", protože to má jako životní model. Proto je v podstatě spokojená i v tom vztahu. Jo, tak s tím nic nenaděláš. To by se musela chtít změnit ona.

Netroufla bych si dělat diagnozu, ale nevím jestli tohle je deprese nebo ,,jen" deprese, psychiatra by to chtělo a toho psychologa taky, ale jestli opravdu sama nepochopí co je špatně, nedá se toho moc dělat... Mám kamarádku, která je trochu podobný typ, její muž je taky pěkný prevít, vykašlal se na ni, rok jsme se snažili jí pomoct se s tím vyrovnat a když ho po roce vykopla jeho milenka a on přilezl zpět, řekla že ho má ráda a odpustí mu to...