Z koho nebo z čeho jste měli ve škole největší strach?
Prázdniny jsou sice v plném proudu, to nám však nemusí bránit zavzpomínat si na své oblíbené, či neoblíbené učitele. Hned v úvodu předesílám, že se tímto článkem na téma „kantoři“ nemíním nikoho dotknout. Jsem daleka toho, abych kohokoli jakkoli škatulkovala do přesně vymezených hranic na základě rasové příslušnosti, povolání či pohlaví...
Znám učitele a učitelky skvělé a znám i ty, kteří si toto povolání zvolili pravděpodobně omylem.
Moje kamrádka se řadí k té první skupině. Stát se učitelkou byl její sen už od dětství. A splnil se jí. Vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou mrňousů na základní škole. Vzpomínám si, jak byla šťastná, když po několika letech praxe konečně dostala třídnictví u prvňáčků. Tak moc se na ně těšila. Na ty bezelstné drobečky s široce otevřenýma očima, plnýma napjatého očekávání. Ke konci prázdnin pak kamarádka pro všechny děti vlastnoručně vyrobila veselého ježečka a všem poslala osobní dopis, ve kterém se jim předem představila jako jejich budoucí učitelka a nezapomněla dodat, jak moc se na každého jednotlivého žáčka těší.
Moc se mi to líbilo. Dokázala jsem si představit, jak dítko, které odškrtává čárky, kolikrát se ještě vyspí, důležitě otevírá dopis, na kterém je napsané jeho jméno. Možná první dopis, který kdy od koho dostalo. Myslím, že těmhle dětem se tehdy šlo do školy ještě veseleji....
Bohužel, mám i vzpomínky na učitelky a učitele, kteří nějak postrádali schopnost vcítit se, pochopit, neuměli povzbudit... Dodnes mě mrazí, když si vzpomenu na ponížené spolužáky, kteří byli vystaveni posměchu nad svými znalostmi. Dodnes nechápu, jak mohla učitelka, která byla strůjcem tohoto všeobecného veselí, mít na tváři usazený spokojený, samolibý výraz.
Byla jsem „hloupá“ na matematiku. Před každou hodinou jsem měla křeče v břiše a ze zkoušení u tabule jsem měla hrůzu doslova panickou. Několik let jsem měla štěstí na chápavou kantorku, která uměla pochválit i každý malý pokrok... Pak ale nastal zlom a přišla nová matikářka. Kamenný pohled, úzké, sevřené rty. Když mluvila, odsekávala slova od sebe jako by v ústech měla sekáček na led. Žena absolutně bez emocí. Úsměv, povytažení obočí, údiv, zlost, vztek... nikdy na ní nebylo nic z toho poznat. Působila dojmem přesně naprogramovaného stroje.
Když někoho náhodou chválila, dělila slova od sebe stejně, jako když jiného kárala. Šel z ní mráz po zádech. V kombinaci s předmětem „matematika“ to pro mne bylo doslova vražedné. Nechtěla jsem chodit do školy, vymýšlela si bolení břicha, hlavy, namáčela teploměr do čaje. Jenže málokdy mi to prošlo a navíc – matika byla na programu každý den. Chybět celé pololetí bylo prostě nemyslitelné.
Má dokonalá neschopnost pochopit rovnice a geometrii byla katastrofální a přístupem této učitelky se ještě znásobila. Přesto jsem ale jednou jedinkrát při hodině matematiky zabodovala. Podařilo se mi – jako jediné žákyni ve všech ročnících – strhnout nepřístupnou a studenou masku, kterou měla matikářka neustále nasazenou.
Během jednoho zkoušení u tabule prostě nevydržela a z plných plic na mě křičela: „Ty jsi úplně zabedněná! Ale úplně!“ Hlas jí přeskakoval, oči lezly z důlků, rudá byla jak rak. Mně tekly z očí bezmocné slzy a ostatní děti seděly jako myšky.
Je to dávno za mnou, ale řeknu vám, občas se mi zdají děsivé sny plné matematiky, studených, kamenných očí a úsečných, odsekávaných slov.
Také si nesete ze svých školních let nějakou svou černou můru? Zapsali se někteří učitelé a učitelky nesmazatelně do vaší paměti?
6.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z koho nebo z čeho jste měli ve škole největší strach?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Na mě sice nikdo nekřičel,ale hrůzu z matematiky,aritmetiky,chemie jsém měla od 6.tř až do 9ky
´v neděli večer jsem měla trauma,co bude v pondělí ve škole,hl,s matikou,kterou jsem nechápala,"díky matikáři,který měl v naší třídě svou dceru,vykládal podle ní/dnes také učí/a my méně chápaví"jsme se vezli a nechápali látku dál,tak tak jsem prošla,že jsem nepropadla,přitom z diktátů v čj jsem měla jedničky dvojky jako nejlepší žáci z naší třídy
na učnáku jsem ale z matiky měla dvojku-díky učiteli,který podal látku "polopaticky i pro ty,kteří na ní neměli bunky,takže to bylo jistě podáním výkladu ,do 5tř jsem měla vyznamenání
aritmetiku jsem zvládala, ale geometrie byl horor, s těmi velkými pravítky a kružítky u tabule jsem byla schopna zmrzačit sebe i kantorku
a jako další předmět byla chemie. Absolutně jsem nechápala . vzorce jsem se dřela na zpaměť
Z RUŠTINY 
YXH: kolik ti je??? To snad není možný, taková hrůza, toto udělat dítěti...dnes by za to byla před kárnou komisí nebo tak něco.
vosmajda: no vidíš - já to mám právě naopak. Když se psala slohová práce, chodila jsem si pro další papír
modroočka: manžel a jeho brácha jsou v matematice vynikající a nikdy jim potíže nedělala. Můžu jen tiše závidět.
jednoznačně matematika a později účetnictví. Na matiku nemám buňky, na základce jsem mívala nejhorší dvojku. Na střední trojku, díky geniální sousedce v lavici, která byla naprostý talent na cokoliv včetně běhu na 500 m. Účetnictví byl (na přání rodičů) můj hlavní studijní obor na střední škole a zdroj neustálého zoufalství. Vůbec jsem nechápala o co jde. K penězům mám odtažitý vztah odjakživa, takže mi nic nebylo vzdálenějšího a nepochopitelnějšího. Odmaturovala jsem. Písemka 4, ústní 2. Můj profesor účetnictví u maturity jen zíral, jak jsem excelovala v ostatních předmětech a pak mi na chodbě řekl, že kdyby to jen tušil, dal by mi lepší známku. No jo, to už je teď stejně jedno
Meryl: 
Od mala jsem mela hruzu z plynovych masek. Soudruzka ucitelka mi z filtru nesundala uzaver. Ja se dusila a ona mi nechtela nechat masku. Nakonec jsem ji servala i s nausnici. Dodnes nesnesu nic pres oblicej. CO cviceni jsem setbala uz tydny predem. Ta stejna soudruzka nerekla ani slovo, kdyz mi ve treti tride deti ze sousedni tridy nadavali do nacku (od mala jsem mluvila nemecky a cesky). Az teprve doma mi nasi vysvetlili co to znamena.
Dceri se stalo zase ze ji soudruzka jizlive rikala, ze pry no jo ona ma vsechno z nemecka. Holka mi pak nechtela nosit ruzne obleceni, ze to pani ucitelka nema rada. Po prazdninach jsme ji dali do jine skoly a byl pokoj.
Já jsem byla za šprtku a jedničkářku, a přesto jsem měla hrozný strach z povídavých předmětů - literatura, dějepis, to hlavně, ale i přírodopis, zeměpis. Vždycky jsem v září, když jsem na učení ještě kašlala, schytala nějakou trojku a pak to opravovala. A vůbec, říkali mi, že ve škole budu číst, psát a počítat. Nikdo mi neřekl, že tam později taky bude vlastivěda, pak dějepis a to ostatní, že budu o něčem povídat,tak jsem to brala jako podraz, ty předměty jsem neměla ráda a nelezly mi do hlavy.
hm, smutné, Meryl ... kladu si otázku, jak mohla učitelka matiky obvinit Tebe? Kdyby byla chytrá, hledala by jiný způsob výkladu látky.
Nemám takové děsivé zážitky ze školy, ale v matice jsem dlouho neúspěšně tápala. Až v 9. třídě nastoupila Paní Učitelka. Za týden s námi shrnula látku od 6. třídy. Nevím, jak to udělala, ale od té doby se stala matematika mým oblíbeným předmětem. 
