Je výbava pro nevěstu přežitek?
Dříve bylo nemyslitelné, aby dívka vstupovala do manželství bez věna. Výbavy se chystaly s dostatečným předstihem a samy dívky se na nich pilně podílely. Pečlivě vyšívaly monogramy na polštáře, háčkovaly dečky, šily si spodničky...
Doba pokročila a parádičkám s vyšívanými cingrlátky odzvonilo. Přesto se důležitost nevěstiny výbavy zachovala. Nebyla už sice alfou a omegou všeho, nicméně maminky svým dcerám už od puberty pozvolna chystaly vše potřebné. A aby bylo jejich snažení učiněno zadost, s patřičnou pompou předávaly svým děvčatům postupně nastřádané poklady jako dárky k nejrůznějším příležitostem. Jistě nečekaly, že patnáctiletá puberťačka bude radostně hýkat, když pod stromečkem najde damaškové cíchy. Tak naivní maminky nebyly, považovaly to spíše za jakousi přípravu do manželství: „Jednou to oceníš, to se ti bude hodit. Tak se neošklíbej.“
Nebylo výjimkou, že sedmnáctiletá slečna měla připravenou výbavu, kterou by ani při nejlepší vůli nemohla spotřebovat za celý život. Sama mám dost kamarádek, které i po třiceti letech manželství mají stále netknutou část ručníků a utěrek, jež dostaly jako součást výbavy.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, jaká matka jsem v tomto ohledu já. Dodnes si totiž pamatuji to obrovské zklamání, když mi byl v šestnácti letech obřadně předán velký balík. Netrpělivě jsem trhala obal, zvědavostí jsem ani nedýchala... a nakonec vydechla. Nikoli však nadšením. Ručníky, utěrky, cíchy...
Přiznávám otevřeně, že svým dcerám jsem do výbavy nekoupila ani kapesník. Vdávat se ještě nechtějí, a syslit jim to od jejich deseti let mi připadalo poněkud úchylné. Zvlášť dnes, kdy je všeho dostatek. Také si říkám, že je lepší, když si samy koupí, co budou potřebovat, a hlavně podle svého vkusu. Možná jim spíš místo balíku s povlečením předám finanční obnos, který utratí tak, jak uznají za vhodné.
Dnes už je doba zkrátka jiná. Po svých vdavkách jsem předem nachystanou výbavu opravdu ocenila. Až v té době jsem totiž zjistila, že nakoupit v roce 1982 všechno, co člověk potřeboval, bylo nemožné. Když už se něco kvalitního na pultech objevilo, strhla se o to rvačka. Prozíravost mé maminky a babičky mi tak přišla náramně vhod. Dnes už mi však připadá zbytečné trápit dospívající děvčata hodnotnými dary, které jim nemohou nic říct, natož udělat skutečnou radost.
Co myslíte, je chystání výbavy přežitek, nebo povinnost?
Z redakčního archivu
14.2.2012 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je výbava pro nevěstu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V roce 1983(moje svatba) v obchodech nic moc nebylo,takže tehdy mělo smysl dostat ložní prádlo,útěrky,ručníky,mixér a kuchyňský robot,příbory....Nyní je vše po ruce,dá se pořizovat v různých barvách,kvalitách,na co kapsa stačí...Takže jsem spíše pro našetření peněz a pak to mladým zaplatit.Tchýně měla zálibu v nakupování útěrek a ručníků a ložních souprav-takže nás tak bohatě zásobila,že mám doma i na chalupě narvané skříně,že jsem i jen trochu oprané věci dávala na hadry,abych to vůbec měla kam dát....Celkem netuším,jak s tím naložit,když ve skutečnosti by stačila asi tak 1/3 všeho...Když už by to tedy nebylo využito,tak jsou takové kontejnery na textil,tak si to tam někdo vezme....
.jpg)
ja som v svojich 43 rokoch asi staromodna ale ja som vdacna ze som nejaku vybavu dostala....zila som sice sama na slobodarke takze vela veci som si aj kupila aj ked pre jedneho cloveka neskor som zila dva roky vonku aj z priatelom a tiez sme si domacnost zariadili len tak docasne ked sme boli doma super mi padlo dostat paplony a vankuse a nejake postelne pradlo ako vianocny darcek tiez sada hrncov panvic a plechov a tiez super stolicky do kuchyne 
mne sa tym dost pomohlo hlavne po financnej stranke nakolko sme dost vrazili do prerabky bytu
Já jsem si výbavu nakoupila až sama, naši na to nebyli. Zato tchýně měla tendenci kupovat ložní prádlo a ručníky u vietví a dávat nám je jako "do nové domácnosti". A to bylo peklo - barvy, materiály, kvalita... 
.gif)
Jak jsem psala, že jsem dceři nakoupila nějakou výbavu, bylo to taky jen takové vybavení do začátku a i to si ona sama vybírala. Já jsem jen byla pokladní. Sama bych jí nekoupila ani kapesník, protože má jiný vkus než já. Místo toho jsme jí šetřili stavební spoření, které později použila ke koupi bytu.To jen na vysvětlenou k mému příspěvku.
.JPG)
Linda - však píšu, že je to na každém...
Já jsem už před těma deseti,d vanácti roky měla výbavu za 15 tisíc - což sice není moc, ale ani málo.
Opravdu jsem byla ráda a využili jsme skutečně všechno.
A nic extra značkového jsem neměla, ale ani jsem nekupovala věci na tržnici.
Jak slyším v okolí, tak se výbava opravdu moc nenosí, ale můj názor je ten, že pár věcma do začátku nic nepokazím... 
Je to nesmysl v dnešní době. Dřív se to muselo chystat několik let, dneska člověk vleze do krámu a má za půl hoďky nakoupíno. Já jsem dostala částečně výbavu od babičky. Ručníky a utěrky mám dodnes. Cejchy (dvoje) už jsou pryč. A jsem za to ráda. Nic hroznýho to nebylo, ale že by to byl můj vkus. Ručníky bych si taky ráda koupila barevně jiné, ale přece tyhle nevyhodím ne?
.jpg)
annie: pred casem jsem v Ikei videla sadu pro zacátek kdyz se mladi osamostatni, samozrejme zádná maxi kvalita, ale do zacátku to stacilo - kastrol, hrnec, pár veci na michani, neco priboru, 4 talire+sklenicky, pár uterek, dva rucniky.... proste mix na zacátek a vyslo to neco málo pres tisicovku. Samozrejme pokud mladi chteji vsechno hned a tady a super znacku tak je to jejich problém, ale pokud chteji jenom zacit na vlastnim pisecku tak na prvnich par roku takovahle sada bohate staci a prevelice ráda jim ji poridim
Jsem staromodni, ale zhruba od mých 16 jsem začala dostávat tu a tam věci do výbavy - ze začátku spíše "trvanlivé" věci, textilní až později...
Ve 22 letech jsme se trhli a zkusili jít bydlet do nájmu a všechny věci se nám náramně hodily. Zezačátku peněz nazbyt nebylo a ještě kupovat věci do domáctnosti?
Takže v případě, kdy dotyční mají dostek peněz, tak není třeba kupovat nic do výbavy, v dnešní době se dá splašit schopná výbava i přes net.
Je to na každém.
.jpg)
Linda:
dadka: Nechávám šít povlečení pro manžela,protože on má atypickou hodně dlouhou peřinu na míru, ještě delší než prodloužená velikost, a k tomu supervelký polštář. Takže když chci pěkné stejné povlečení, koupím pro sebe klasickou velikost a pro něj nechám ze stejného materiálu ušít. Pár let to vždycky vydrží a zas tak drahé to není.
.gif)
UVita: přesně...až teď jsem tě četla...
Kdyz vezmeme v uvahu klasiku, tak ke svatbe se sejde dost praktickych veci (i zbytecnosti) v rámci daru, takze proc jeste vybavu. Naopak neklasika bezná v nasich casech je, ze se dva sestehuji a vyzkouseji si jaké to vubec je bydlet spolu a v tom okamziku stejne oba dva uz neco maji, i kdyby to bylo minimum a jenom základni veci. Takze tak jako tak duvod pro vybavu nevidim.
A kdyz zavzpominam na moje svatebni dary tak se 
. Moji rodine jsem rekla na rovinu, ze potrebuji praktické veci a ne paradicky do vitriny, takze jeden brácha koupil kastroly (pouzivam dodnes) druhy sadu priboru a 6 hrnku + 6 sklenicek. Ale manzelova rodina a známi, neco bylo praktického treba svára odkladac na nádobi+ houbicky+kartác na mytí+ stetku na záchod (=byla toho maxi krabice samych uzitecnych drobnosti
) , ale treba babiccina pritelkyne nám ustrykovala rucniky - nakonec jsem je pouzivala pri prebalovani pod pos.... mimino a zbylé dva mám dodnes a pouzivame je na ramena pri obarvováni vlasu. Rucni prace vysoké kvality. A vubec vsechny babicciny pritelkyne nám venovaly uterky (to je takove praktické a hodi se)... hmm celkem asi 150 kusu
mám ve svém věku ještě povlaky po babičce.......památeční
dnes se nedá chystat výbava dopředu, než se holka vdá tak by to mohla vyhodit .Při dnešní kvalitě by bylo vše zteřelé.......damašek byl damaše a frote bylo frote....ne ty dnešní hadry...
Myslím si, že dnes už výbava postrádá význam. Dříve se nekupovalo, ale shánělo. Dnes je tolik zboží, že stačí mít peníze a novomanželé si koupí vše podle svého vkusu.Od mojí matky a tchýně měly naše dcery sháněnou a uskladněnou výbavu a beztak když se vdaly, tak více než 80% všeho nechtěly. Proč nechávat šít povlečení, když se dostane koupit hotové a ve všech materiálech a vzorech, proč mít péřové deky a polštáře, když jsou na trhu protialergické a všelijaké jiné? Co ocenily, byly použe utěrky, ručníky a osušky. To, co nechtěly, jsem porozdávala, nebo dala kamarádce, která pracovala jako sociální pracovnice v sociálně slabých rodinách a tam se to využilo.
