Můj syn mne kouše. Jak ho to mám odnaučit?
Mám rok a půl starého chlapečka a už si nevím rady, proto jsem se rozhodla zeptat se zdejších maminek a babiček. Můj syn mne totiž kouše. Hodně a dost bolestivě a já nevím, jak ho to mám odnaučit.
Začalo to když mu bylo asi deset měsíců. Chovala jsem ho, on se tulil a nejednou mne zničehonic kousnul, až jsem vykřikla. Pohrozila jsem mu prstem, řekla „nenene“, ale asi to tenkrát ještě nechápal. Od té doby mne kouše vlastně pořád, několikrát denně. Pomalu se ho bojím vzít do náruče, přiblížit se k němu, pomazlit ho. Je totiž strašně zákeřný a kousne ve chvíli, kdy to člověk vůbec neočekává.
Teď je mu rok a půl a je to pořád stejné. Zkusila jsem všechno. Plácnout ho, odstrčit, dokonce jsem ho kousla i já, 
sice ne moc, ale tak, aby to pocítil. Strašně se rozbrečel, až mi ho bylo líto, ale ani to nezabralo.
Nekouše jenom mě. I tátu, starší sestřičku, babičky a dědu. V podstatě kohokoli, kdo ho vezme do náruče. Přitom se chování dožaduje, není to nějaká obrana proti něčemu, co mu není příjemné. Lísá se, natahuje ručičky, rád se chová, a pak ňaf!
Nejhorší je, že je ještě hodně malý a asi nechápe, že tohle nesmí dělat. Připadám si jako matka hyena, protože ho už chovám a mazlím čím dál míň, což taky není dobře.
Dětská doktorka mi řekla, že to některé děti dělají, a když dostanou trochu rozum, tak pochopí, že nesmí. Poradit mi, co s tím, mi nedokázala.
Nemá některá z vás podobnou zkušenost s kousavým batoletem? Existuje nějaký způsob, jak takhle malému dítěti vysvětlit, že do lidí se nekouše?
21.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Můj syn mne kouše. Jak ho to mám odnaučit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
mam-ča: kluk byl v jeslích před cca 37 léty a kousající děti tam byli běžně....i ho kousla holka pod oko...jenže druhý den kousnul on jí...pak to zkoušel na mě, dostal lískanec a bylo po kousání.....
.gif)
mam-ča: no vidíš, a pak že bylo všechno za komunistů špatný
Kozoroh18: před 30ti lety bylo kousání dítěte důvodem, proč ho nepřijmout do jeslí či školky. Kousající děti byly bez pardónu z kolektivu okamžitě vyloučeny.
Překvapivě po pár týdnech (a zřejmých rodičovských zásazích) se děti do kolektivu vracely nekousající.
A zuby měly všechny...
U sedmiletého dítě tam už je to něco jiného a taky je větší výběr řešení.
Dcera takhle jednou kousla chlapečka ve školce. Byla tam asi druhý den, přišla v půli roku a nebyla zvyklá na tom že si tam děti hrají společně s hračkami, že si je půjčují a pak vracejí, spíš znala drobné zlomyslnosti bratra,který jí věci občas schválně bral.
Kluk si chtěl hrát s ní s autíčkem a ona se bránila. Učitelka zakročila, holka doma usilovně kreslila obrázek do školky a nechtěla říct proč, no měla ho přinést tomu klukovi jako omluvu, pochopila to a žádné problémy už s tím nebyly.
To je ale jiný případ než tohle.
ja myslim, ze pisatelka by mohla zkusit nektere z dole uvedenych navodu (coz urcite aspon u nekterych udelala), ale v zasade pokud dite neprestane, tak je zaklad nevycitat si to jako rodicovske selhani byt okoli to tak asi bude vnimat, bohuzel 
taky mam zkusenost, ze na nektere zlozvyky vychovne metody zabiraji a na jine ne a clovek s tim nic nenadela.
asi by bylo dobre, kdyby s tim syn prestal nez pujde do kolektivu. do te doby je to vlastne jen neprijemnost. pak uz by to byl opravdu problem.
sharon - 21.2.2011 12:37
to bylo to co moc dobře nešlo, byli jsme v Německu. Když asi vyděla jak vzteky prskám, tak slibovala hory a doly. Už si fakt netroufla.
Kozoroh18: tak to by z tábora hezky šupajdila domů....
Moje dcera přišla z jeslí kouslá na podbříšku, možná to ten hoch viděl doma. Měla tvrdou modrou bouli. Byla jsem rozlobená, dceru to velice bolelo. Proto jsem toho názoru hned jednu plácnout přes pusu, aby se dotyčný hryzálek zalekl. Pokud v tom pokračuje dál tak napáchá plno bolesti jiným tak proč jednou neplácnout, své vlastní dítě.
Na letním táboře jsem měla 7letou holčinu ta kousala, zakousla se jako buldok. Cizímu děcku placnout nesmíte. Ty modřiny, bolest a dokonce i krev druhých dětí mně vyprovokovala k tomu abych ji seřvala. Když to těm dětem prochází asi to také neni v pořádku.
.gif)
pardon, pozor na následné, ne důsledné - utěšování.
Rázné jednání - okamžitě dítě postavit na zam a jasně, důrazně a hlasitě říct "NE"., není od věci přidat varovné gesto rukou, ne náznak úderu, ale jako zdůraznění slova. Poté se otočit a odejít.
Ten úkon musí být vždycky stejný, jasný, důrazný a jednoznačný.
Pozor na nějaké důsledné utěšování a hýčkání, když dítě přije samo, pomazlit a v případě kousnutí zopakovat.
Pokud to budou dělat všichni stejně, dítě si to dokáže spojit a pochopí, že takové jednání je nežádoucí.
Neměnit postup.
mashanka: přesně mě to napadlo taky....kousni ho taky....
.jpg)
Verera: presne...já se málem vzteky zcvokla a holka se mi chechtala do obliceje, nejaké NE - plácnutí pres plínu nebo pres ruku ji spís povzbudilo. A to ji byly necelé 2 (byla jsem tehotná s druhou), takze od té doby jsem byla kreativní ve vymyslení trestu, proste najít neco, co by slecne doopravdy vadilo, aby si to príste rozmyslela 
.
A muzes milionkrát ríct díteti NE! a trestat a stací danou vec jednou udelat sama a potomek kasle na zákazy a tresty a udelá totéz co ty 
. Tak to proste je, na tom nic nezmeníme (címz nechci tvrdit, ze Radka okusuje rodinu a návstevy)
mam-ča: Někdo tady navrhoval vyloženě seřezat, neříkám, že ty.
Z plácnutí přes plínu si kousavý prťavec nic nedělá, naopak, další legrace.
Já bych asi mohla kluka mlátit od rána do večera a nebylo by to nic platné, takový trest na něj nefungoval, zato vykázání na samotku dělá divy i teď, to je pro něj to nejhorší. Tělesné tresty jen začal uplatňovat na mladší sestře (vlastně se až divím, jak moc kopíruje naše chování, i když se zdá, že na ně v tu chvíli nereaguje. A je to i v tom dobrém, takže mě to utvrdilo v tom, že nezáleží tak na tom, co dětem říkáme, ale jak se chováme sami.)
Dceru taky nemá cenu bít- platí na ni mnohem víc úplně jiné prostředky.
Ale ono to chce vyzkoušet- nějaké dítě oplacení kousnutí může odradit, jiné naopak utvrdit v tom, že takové chování je žádoucí, když to dělají všichni.
Příklad psů bych zrovna nebrala. Psi mají na rozdíl od lidí kousnutí zafixováno jako běžnou součást chování .
Jak tady některé píšou a jak to dělají opice. Bohužel, ale za každou nepravost musí přijít bolestivej trest. Opice to své opičátko bolestivě kousne a hnedle ho vezme do náruče aby pochopilo, že i přes trest ho má maminka ráda. Trest musí přijít bolestivý a okamžitě. Jakékoliv oddalování se míjí účinkem a mládě si neuvědomí spojitost s konkrétním "zlobením".
Kotě: Moji kluci se nekousali příliš často vzájemně, ani nikoho z dospělých. Zato postýlky, kočárky, okraje šuplíků...jsme měli ohlodané jak od bobrů. Mezi sebou se pochopitelně občas vydatně prali. Výchovné plácnutí bylo občas nutné, neb dvojčata měla LMD (dnes ADHD), a domluvy s vysvětlováním "negativních vlivů jejich nežádoucího chování na klima ve společnosti" nefungovaly.
Přežili jsme to všichni ve zdraví. 
