Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Holky,z těch vašich příspěvků se mi chce brečet. Já mám v srdci snad všechna zvířata, jsem neskutečný zvířátkomil. Mým největším snem je pracovat ve zverimexu nebo zoo. Nedokážu si představit život bez zvířátek.
Jako malá si pamatuju německého špice Míšu. Byl to šílený pejsek, se kterým se nedalo chodit na vodítku, protože měl šílenou sílu a pak utekl...Byla to krásná chlupatá kulička. Když umřel, bylo mi 15 a vyprosila jsem si od našich psa. Byla to nádherná fenka německého ovčáka. Žila s náma 10let (přejelo ji auto). Milovala moje děti, byla neskutečné zlatíčko. Před šesti lety jsme si koupili druhou ovčandu. Je taky strašně hodná a má moc ráda děti. Je úžasná, miluje aporty, nesnáší vodu.
Měli jsme krásnou mourovatou kočku, jmenovala se Pišta. Když jsme si ji donesli, bála se lidí. Bydlela ve sklepě a 2 měsíce jsme viděli jen její oči. Po čase se osmělila a nakonec se z ní stala úžasná tulivá kočka, která s náma chodila jako pejsek.
Miluju kočky, ale můžu s nima být jen venku. V uzavřené místnosti cítím jejich kožich a mám na to alergii.
Miluju ještěry a plazy, snad to tento rok vyjde a budu je mít doma. Už se moooc těším.
Jednou jsem si v zoo hladila lemury-jsou to úúúžasná zlatíčka. Mají nádhernou hebkou srsrt a šíleně studené packy. Snad to ještě někdy zažiju...

My měli anduláka Pepíčka, mluvit se naučil, byl to náš miláček, při vaření mi chodil po ramenou. A když nadešel jeho čas,.......
nezapomenu nikdy na maltézáčka Montiho, nejmilejší a nejsladší pejsek, bohužel měl jenom 1 1/2 a přejelo nám jej auto. ale nikdy nemůžu zapomenout na jeho oči a heboučkou srst a na jeho mazlení.

My měli u rodičů popořadě asi 5 anduláků Pepíků a s těmi byla opravdu legrace - mluvili a opravdu celkem hodně nám i rozuměli. Teď máme už 5 let jezevčici Dášu, ale stejně někdy na staré roky si pořídím zase anduláka.

tohle je Sammy, co jsem o něm psala (a kterého stejně většina z vás z fotek už zná)


V srdci teď mají své místo půlroční kočka Abi a čtyřměsíční americký kokr Niky. Zapomenout nesmím ani na kočku Rozárku, která teď žije u mamky, a anglického kokra Ričiho (Archibald, stejné jméno jako tu už dnes někdo psal) od tchánovců. Riči už je psí senior, kterému zdraví v poslední době moc neslouží.

Pegyša: při čtení tvého příspěvku jsem si fakt pobrečela... mám taky fenku, 5 letou rotvajlerku, je neposlušná a panovačná, ale moc jí se syny milujeme, minulý měsíc jí divoké prase v lese roztrhlo packu, bylo to příšerné, byli jsme na šití ,syn jí nesl v náručí 4 km, pak doma jsme u ní leželi když spala po narkoze, aby se probrala a nelekla se, nechtěla mít límec, tak jsme se střídali a v noci jí hlídali aby si nekousala stehy...už je naštěstí ok
až jednou odejde, nedovedu si to vůbec představit..ale už vím, kde bude mít hrobeček...na chatě na zahradě, tam to má moc ráda

Pegyša: Ta štěňátka jsou k sežrání!!! Miluju boxery.

Moje první boxerka Borinka , odešla za duhový most 6 února 2002 ,bylo jí jen 9 a 1/2 roku ,bohužel spondyloza páteře byla velmi bolestivá při sedání,lehání ,injekce to spravily nejdříve jen na půl roku (v 9 letech),pak na tři měsíce ,pak na dva měs.a pak už jen na deset dní a tak už jsme ji nemohli nechat trápit ,poslední noc jsem s ní spala na zemi a vyprávěla ,že v nebíčku na ní čekají kamarádi .....a ona na mne koukala pohledem ......" jo jo vždyť já ti věřím paničko .... Usnula mi s hlavičkou v náručí se stejným pohledem ,jako v noci při mém povídání po injekci, během jedné minuty ,pak jsem se teprve rozbrečela a myslím víc ,než když mi umřel blízký člověk Tehdy jsem zjistila ,že pejskům ,se po smrti nedají zavřít oči .....to už jsem neustála
Byla to dáma pes ,nikdy se nenechala vyprovokovat ,štěkajícího a vzteklého provokatéra obešla ,jako když neexistuje

Tady hlídá za panelákem morčáka Mikeše ,který jí za to s oblibou okusoval drápy


Tady její děti ,které neopouštěla ani když už měla okousané cecíky ....
jednou měla 6 a jednou 8 ,pomáhala jsem při prvním vrhu a při druhém už čekala na moji ruku ,byla klidná i když rodila 13 hod....


tohle jsou nezapomenutelné chvilky ,posílala jsem Borinku odpočinout na gauč a ty potvůrky se vrhaly na mne


Nikdy nezapomenu a brečím i nyní po skoro devíti letech

Naše první kočka nám utekla, když jsme ji vzali s sebou na návštěvu, aby nebyla tři dny sama doma. přišlo na ni mrouskání. Nenašli jsme ji. Celý den jsem chodila po městečku a číčala a sahala na každou mourku, která se nechala pohladit, ale žádná nebyla ta naše. Naši sousedé na mě koukali jak na cvoka, proč vyšiluju kvůli obyčejné kočce. Prý jsem se v tom městě zcvokla. Pár týdnů na to už jsme měli doma její o rok mladší sestru. Ta odešla přes duhový most loni před vánoci. Bylo jí 15 a půl, už u nás nebydlela, protože jsme na kočky alergické, ale občas jsme ji hlídali. Už si žádnou nepořídím, bohužel.

sharon: me potomstvo dokopalo ke koupi vánocního dárku rybickám!!! Na dárku bylo pro "Bernie, Ernie, Smak a comp." - kazdá ryba od 2cm do délky má u nás jméno

YXH: pes Vladimír a Ukrajinci, tak to mě dostalo.
Teď se každé ráno probouzím s kočičími hračkami v posteli.
A taky jsme měli minikřečky. Dcera je ořvala při jejich planém úmrtí. To se tenkrát jen přežrali nového žrádla, že se ani hýbat nemohli.
Pak taky jedné křeččí slečně vypadly zuby. A moje dcera, tenkrát byla asi 8letá, jim chtěla koupit zubní protézy. Jejich smrt nás taky hodně zasáhla.

Na všechny pejsky a kočičky, co jsem měla. Budiž jim země lehká.

u mě je to křeček Bobišek a pak vlčanda Bessina, to jsou zvířata mého dětství.

teď mám 9 měsíční fenku Báru, moje malé zlatíčko

Ja velice rada vzpominam na moji kocicku,byla to bila angora,hrozne na mne zavisla,dozila se 19 let,nerada jsem se s ni lucila ale bylo to nevyhnutelne,byla uz velmi nemocna.Ted mam kocicku nalezence,rada se koupe,nekdy i nedobrovolne se zelvama,ale bere to uplne s prehledem,mam i mini kralicka,uz ma 3roky,,zviratka mam velice rada

a všem těm jejím zvířátků balím i já na vánoce dárek....., Rokyškovi, Jiskřičce, Hvězdičce a Lilince a želvě Žofce....

vnučka má pejska Rokyho, 2 křečky, potkana a vodní želvu.....a měla i velkýho hada - krajtu, ale ta musela z domu........jednou ráno k nám přišla , to jí byli tak 4-5 let omotaná tím hadem, ke mě do ložnice k posteli a já myslela, že to bude moje smrt.....poprve v životě jsem si hada pohladila a bylo to kouzelný.......