Praha. Některými milovaná, jinými zatracovaná. Jak to máte vy?
Prvních dvacet let svého života jsem prožila v Ústí nad Labem. Toto průmyslové město na severu Čech, tehdy plné smogu a štiplavého smradu z chemické továrny, jsem milovala. Znala jsem ho jako své boty,měla zde rodinu, přátele, prožila první i druhou lásku… Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se měla odstěhovat někam jinam.
Jenže, pak jsem se seznámila se svou třetí láskou a ta mým životem dokonale zamíchala. Přenesla mne přes hory a doly až do našeho hlavního města. Bylo mi čerstvých dvacet let a stěhování pro mne bylo velice emotivní. Strach, obavy. Jak to zvládnu? Kromě manžela tam přece nikoho neznám. Hlavou mi vířily různé katastrofické scénáře, ve kterých hráli hlavní roli nafoukaní Pražáci (tak jsem je do té doby vnímala) a nepřehledné velkoměsto, které mne schramstne jako malinu a už nikdy ze svých spárů nepustí.
Krátce po nastěhování jsem byla skutečně ztracená. Netrefila jsem ani z Václaváku na Staromák, a když jsme si dávali s manželem při cestě z práce někde sraz a plánovali vyrazit za kulturou, klepala jsem se strachy, zda to správné místo budu schopná najít.
Velmi brzy se však mé obavy a nejistota začaly rozplývat. Zjistila jsem, že Pražáci nejsou nafoukaní a že poměr těch namyšlených s těmi „normálními“ je v Praze úplně stejný jako v mém rodném městě. S mým zaměstnáním byly spojené pochůzky po městě a vzhledem k tomu, že jsem pracovala v Celetné ulici, se tyto pochůzky konaly především na Starém Městě, takže jsem brzy získala jistotu v orientaci staroměstskými uličkami.
A tehdy nastal ten zlom. Z původně nepřátelského města, kterého jsem se bála, se pro mne Praha stala doslova kamarádkou. O povinné pochůzky jsem se, k neskrývanému potěšení všech kolegů, hlásila sama a náramně si je užívala. Nikdo mne nelimitoval, nikdo mi nikdy nestopoval čas, který na nich strávím. Prošlapala jsem díky 
nim kompletně celé Staré město, prohlédla si všechny kostely, občas zabrousila i někam do galerie…
Praha mi učarovala. Ze svých školních let jsem znala jen apoštoly na Orloji, petřínskou rozhlednu, bludiště, ZOO a Technické muzeum. Ve svém dospělém věku jsem postupně odhalovala krásy Prahy a nemohla se jich nabažit. Dodnes mám v sobě ukrytý obrázek z novoroční noci na Karlově mostě: Pod nohama nám křupal sníh, z nebe se poklidně a líně snášely obrovské vločky a to vše bylo dokresleno matně osvícenými sochami na mostě a rozzářenými Hradčany na obzoru. Nádhera.
Dnes již bydlím v Praze více než čtvrt století a stále objevuji nová, mně dosud neznámá místa. Pro mne je Praha prostě krásná. Starobylá, impozantní. Město, které má duši. A i když mne občas přepadne nevýslovná touha uhnízdit se někde, kde lišky dávají dobrou noc, někde, kde nejsou neustálé dopravní zácpy, nehoukají každou půlhodinu sanitky, vím, že bych Prahu neměnila. A jsem moc ráda, že mne sem osud před sedmadvaceti lety zavál.
Jaký je váš vztah k našemu hlavnímu městu? Pokud zde bydlíte, jak jej vnímáte? A co ti, kteří mají své domovy jinde? Jezdíváte občas do Prahy a užíváte si tyto návštěvy? Nebo vás neláká a radši se jí vyhnete?
27.9.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Praha. Některými milovaná, jinými zatracovaná. Jak to máte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kaliban: nejen tak litat a nestihat vlastne nic poradne.. radsi se vyklidnim, budu mit min penez, ale volneho casu vic... a nehrabne mi z toho ( nic osobniho, jen ja mam v posledni dobe pocit, ze se vsech tech frenetiku, chaotikua reditelu zemekoule, kterych je v Praze opravdu vic nez jinde... brzo zblaznim.. no a nez skoncit na neurolu, atk se radis zklidnit)
Kaliban: miluvala jsme tohl mesto stejne jako ty, jen se mi s vekem zmenily priority, chci mene pracovat a prezivat a vice zit.
Jarča*: no MHD po ranu je to nejrychlejsi, jezdim z Proseka do Dejvic... a nez si dat kazde rano punťou priskokem vpred a vecer zaspe zpet pre letenskou plan... a bud emi to trvat hodinu, tak to radsi pojedu 25 minut metrem.
Já nevím, ta "nafoukanost" je o lidech, jako všude. Více obyvatel, více idiotů. Hektika mi vyhovuje a vlastně a ni na víkendy moc nikam nejezdíme. Výstavy, koncerty.... je to o životním stylu. Vždycky mi připadá, že když někdo zaníceně hovoří o otm, jaká je Praha strašná a vyjmenovává jen negativa, má nějaký problém. Je tu spousta krásných menších měst, ale nemohla bych tam žít.
Stanik: no, ono je to právě asi jiné, když člověk přijede do Prahy na výlet, má to spojené s volým časem, pohodou, přáteli, a něco jiného je být tam pořád. I když taky jsem od malička zvyklá ve městě. Ale aspoň považuju za plus, že nejsem závislá na MHD
. Jinak ale říkám, že jsem městský člověk. Na víkend a o dovolené ráda někam prchnu, ale být celoročně třeba na chalupě (jak touží můj manžel), to si neumím představit. Bez spojení, bez možnosti kdykoli vyběhnout zařídit si, co potřebuju, nevím...Všechno má svoje.
jaklo: jj, tak to je, ja tu nejdriv studovala.. pak zacala prqacovat a nakonec se seznamila s muzem, co je v zaplave prazskych pratel jeden ze dvou "prazaku krtenych vtavou" ktere znam, my ostatni jsme tzv naplavy.
A pak to clovek ma: kdyz prijed domu do vychodnich Cech, jsem " ta prazacka"... a pritom kdyz se me nekdo pta, odkud jsem , odpovidam automaticky ze " od Pardubic"....
k nafoukanosti dodam jen, ze nejanafoukanejsimi prazaky jsou naplavy z Moravy .. a rodili prazaci tohle nemauji vubec zapotrebi.
v Praze ziju skoro 20 let. A cim jsem starsi, tim vic chci pryc. Ale prace me drzi jako koule u nohy. Sice jsou tu vyssi platy, ale i ceny bydleni a sluzeba vseho , nac si jen vzpomenete. Asi nejmarkantnejsi rozdil je veterina... o cemz jsem se presvedcila ted o dovolene, kdyz jsme s maldasem museli na chalupe k tomu mistnimu,. Sluzba stejne kvalitni jako v Praze.. rozdil v placeni cela petistovka. MHD po ranu zacinam nenavidet,Americkou pracovni dobu fakt nemam rada.. clovek nema zadny volny cas, kdyz prijde domu v sest, nez to povecim je pul osme a co dal? Parit kazdej den uz nachodim ani nahodou a do divadla ci na muziku tak jednou do mesice. Ale to muzu jinde taky... takze uvidime jak dal... zalezi na moznosti pracovat jinde.
Ano, Praha je, oproti jiným českým městům, hektická. Proti Berlínu, Londýnu, Římu a Paříži je to takové ospalé město středí velikosti. Nevím, jak Bellana přišla na to, že lidé jsou nepříjemní... kteří lidé? Kde konkrétně? V MHD? Ve Zprávách na Nově? V obchodě? Nebo je to jen takový pocit? Síť hromadné dopravy je jedna z nejlepších na světě a pokud jde o auta, do centra jezdí lidé, co bydlí za Prahou, lidé na služební cesty, auta z úřadů. Já v Praze žiju ráda a vyhovuje mi. Někomu vyhovuje domeček u lesa, kde bych se já zbláznila. Jistěže to není ideální město, ale to není nikde. Teď sedím u počítače, slyším dálnici, vrtulník a houkání sanitky. Zpěv ptáků mne neoslovuje.
V Praze jsem vyrostla a žila do 22 let, vítr mne odvál krátce po "sametu". Často vzpomínám jak jsme zamlada vymetali všechny bály v Lucerně a divadla kolem Václaváku... a pak ten úprk na poslední metro. 
Klidně jsem mohla jít pod koněm sama o půlnoci a bylo tam naprosto bezpečno. O to větší šok pro mne byl když jsem se tam po pár letech podívala za kulturou a na stejných místech jsem se pomalu bála jít i v poledne. 
Kamarádka bydlící na sídlišti se dokonce bojí jezdit metrem, jelikož ji tam každou chvíli někdo obtěžuje (je pěkná mladá blondýnka a co prej dělaj Rumuni apod. sběř to se hned tak nevidí).
A na Staromáku už snad jsou dokonce češi vymřelí. 
Tož tam raději nejezdím a nekazím si vzpomínky. Zlaté České Budějovice. Čisťoučké, útulňoučké a bez žebráků... i ty cikány tu máme nějaké krotší. Většinou.
Ale vzpomněla jsem si na historku z mládí - jdu po Příkopech a zastaví mne pán, slušně oblečenej, ale celej vykulenej, oči navrch hlavy: "Slečno, prosím vás, nevíte kde je tu Klub československo-sovětského přátelství?"
Popsala jsem směr a nedalo mi to se nezeptat co tam jako bude dělat.
"Ale nic - já před tím zaparkoval a teď nemůžu najít auto!"
Praha je krásná, ale bydlet bych tam nechtěla. 22 roků jem žila v Brně, potom jsem se stěhovala za manželem do města na severu Moravy, které má cca 35 000 obyvatel. Bydlíme na okraji města, za domem máme les a hodně zeleně. Když jedeme do Brna, tak už mně ten hluk vadí. Stejně jako v Praze.
Těším se,že až budu v důchodu,konečně si udělám čas a pobudu v Praze třeba týden,dva....a podívám se,kam jsem neměla nikdy čas jít.Ráda bych si procestovala republiku,nikdy jsem nebyla např. v jižních Čechách nebo na Moravě...
.gif)
sharon: 
jojo, manžel říká: Praha je krásná, ale Plzeň má Gambáč
Žiju v Praze od narození, už 60 let. 30 let v centru, pak na sídlišti. Na Václaváku jsem nebyla 20 let, a nijak mi to nechybí. Jak padne pátek odpoledne, prchám na chatu, do přírody. Tak jako já, většina Pražanů v Praze kvůli práci jen přespává, a o víkendech mizí z města.
K nafoukanosti Pražáků : Vzhledem k tomu, že ČR má cca 10 miliónů obyvatel, z čehož víc jak 1/10 bydlí v Praze, je tu výskyt nafoukanců, debilů a magorů na m2 značně vyšší, než na vesnici s počtem obyvatel 100.
.JPG)
Praha je pro mne ideálním místem max. na týden. Pak jsem ráda, že se vracím zpět do "vidlákova", který s drobnými výhradami miluju. Mám ráda klid, přírodu za domem, lidi se znají...
Takže nebudu říkat, že Prahu miluju, mám ji ráda pro památky a zajímavosti a možnosti, ale opravdu jen na chvíli. 
Nejdriv jsem bydlela na vesnici, potom v Praze, 15 let jsem v ni pracovala (teda jeste tam zamestnavatele mam, ale jsem na materske momentalne) a ted bydlim uz nekolik let zpatky na vesnici.
Manzel je rodily prazak a bydlel v ni 33 let, pak sel za mnou. Momentalne jsme poridili domecek u lesa v jedne vesnici, je uplne stranou, nejkrasnejsi misto z cele vesnice a zaciname ho opravovat. Ani jeden z nas by nemenil.
Na me je Praha moc hekticka. Mam rada prirodu, nejradsi bych bydlela nekde uplne na samote v lese, ale zvolili jsme kompromis kvuli detem, aby nemusely ze skoly chodit samy na odlehla mista. Manzel dojizdi do prace kazdy den do Prahy, ale nejradsi by se na to vykaslal. Porad zdrha z prace jak muze a vzdy prijede brzy domu s tim, ze ho to tam nebavilo 
Urcite jsou v Praze krasna mista, kultura apod., rada tam zajedu, ale bydlet bych tam nechtela.
Co se tyka nafoukanosti lidi, to si myslim je vsude stejne, vsude jsou lide mili, ale i protivni.
