Linda a myšlenky na návrat
Jedná šťastná žena mi nedávno poslala vzkaz s dotazem, zda mě někdy napadla myšlenka na návrat. Na to nedá odpovědět jednou větou. Vlastně dá: Ano a ne jednou!
Upřímně řečeno, že začátku jsem měla chuť sbalit svých pět švestek a sednout na nejbližší dopravní prostředek několikrát za den. Jenže jsem, nevím zda říci bohužel nebo bohudík, byla vychována, že z boje se neutíká. A tak jsem svůj život v Dánsku bojovala, ale to časem unaví každého. Na dalších několik let jsem si život rozdělila na užívání si návštěv Čech a na čekání na příští návštěvu.
Před odjezdem do Čech jsem byla plná energie a návštěvu Prahy a okolí jsem si užívala plnými doušky, jak nejdéle to šlo. Což díky manželové zaměstnání nebyl problém, když on odplul na několik týdnu/měsíců, tak proč bych já měla sama sedět doma. A když měl manžel volno, tak jsem zase přijela zpátky do Dánska. Ale i když jsem věděla, že je to jenom na pár měsíců, vždycky jsem odjezd z Čech nesla velice těžko. Prvních pár dní po příjezdu do Dánska jsem měla chuť se vším praštit a natrvalo se vrátit do Prahy. Jenže jak šel čas, měnila jsem se já, měnily se mé názory, měnil se život.
A já zjistila, že nepatřím nikam. Dánské mentalitě jsem pořád ještě nerozuměla a české jsem se čím dál tím víc vzdalovala. S hrůzou jsem zjistila, že s lidmi, s kterými jsem vyrůstala a s kterými jsme se vždycky navzájem podporovali v jakémkoliv bláznivém nápadu, si najednou nemám co říct. Vyjet si s kámoškou na víkend na chatu byl najednou komunikační chaos. Ač jsme se obě dvě těšily, všechna témata k hovoru jsme prokecaly v pátek večer a zbytek víkendu jsme si neměly co říct. Ať jsem udělala cokoliv, bylo to pro ni nelogické nebo úplná blbost a naopak totéž jsem si myslela já o ní. Bylo jedno, jestli se bavíme o světové politice nebo jak si udělat kakao. Prostě žily jsme ve dvou naprosto rozdílných světech a tu podivnou hranici nešlo překročit. Popisuje se to dost špatně, ale snad to pochopíte.
A já najednou pochopila, že i kdybych sbalila dětí a vyrazila zpátky do Čech, tak tu sice mám rodinu a přátele, měla bych kde hlavu složit a zázemí začít nanovo, ale už sem nepatřím. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se s tím smířila a než jsem pochopila, že jsem Čechy neztratila, jenom pouze místo jednoho domova na 100% mám dva a každý funguje na nějakých plus minus 50%. To byl nakonec taky jeden z podnětů, proč jsem se pustila v Dánsku opět do střední školy.
A kde jsem dneska, po 17 letech? Kdo ví? Zpátky do Čech bych se natrvalo už nevrátila, občas mám dost velké problémy porozumět české mentalitě. Chápu, že je člověk naštvaný, ale proč nadávat permanentně na všechno a všechny a přitom sám nic s tím neudělat? Ano, jsou věci s kterými nelze jen tak něco udělat, ale to přece nevyřeším tím, že budu každému na potkání nadávat?
A i když život zrovna stojí za kulový a leze na mě chřipka a poslední peníze jsem utratila v lékárně a zbytek měsíce budu mít v konto v mínusu a ….. tak přece pořád mužů být ráda za drobnost, za podržení dveří v lékárně, pozdrav a úsměv je taky zadarmo. Čechy jsou a vždycky budou moje, ale žiju v Dánsku. Jestli tu budu dalších 50 let, nebo mě osud zavane někam dál, netuším. Nic bych proti tomu neměla, nakonec začít někde jinde od nuly není tak strašné, jak to z prvního pohledu vypadá. Do Čech zajedu tak jednou za rok na 2-3 týdny, obvykle se nejdříve nastěhuji na pár dnů k velice dobré kámarádce – ženě do nepohody.
Ne každému můžete v nekřesťanskou hodinu zavolat po Scypu a dožadovat se pomocí s domácím úkolem pro dceru. Jí klidně můžu, a pokud ji nevzbudím ve 4 ráno, ani neprotestuje, ale naopak považuje to za příjemné zpestření dne. Sama procestovala velký kus Evropy a moje občas ne zrovna české názory ji nevyvedou z míry. A máme spolu dohodu, že se nebavíme o věcech, o kterých víme, že na ně máme rozdílný názor a vážně bychom se nepohodly. Někomu to možná přijde jako podivné řešení, ale proč si kazit celoživotní vztah kvůli něčemu, co stejně nejde změnit.
A navštívím sourozence, obvykle i stihnu pokecat s těmi několika lidmi, s kterými si i po letech máme co říct. A potom vyrážím za dalšími známými na chatu do Jeseníků. Ani nevím, jestli výraz známí v tomhle případě není urážka. Tihle lidé, kdybych byla v jakékoliv průšvihu, by mi dali svoje poslední a neptali by se proč. A samozřejmě nacpu auto vším českým, bez čeho bych v Dánsku další rok pravděpodobně nepřežila. Dětskou krupičkou, mléčnou Studenskou směsí, kořením, tatarkou, kyselým zelím, Sangriou, černými Krušovicemi...
Linda v Dánsku:
- Zima v Dánsku
- Lindino kulinářské dobrodružství
- Jak se učí děti v Dánsku. Základní škola.
- Výběr střední školy aneb Mission impossible
- Dánská školka podruhé
- V dánské školce rozhodují děti
- Klasická dánská kuchyně - celozrnný chléb = rugbrød
- Svátky klidu a míru…. pěkně děkuji, nikdy více.
- Dánská štědrovečerní večeře
- Julefrokost - dánský vánoční oběd
- Dánské Vánoce
- Lindino vánoční cukroví
- Dánsko a náboženská výchova
- Počítání aneb názorná ukázka dánské logiky
- Dej pitomci úřad a on vymyslí razítko. Nejen u nás.
- To není jazyk, to je hrdelní choroba…
- Dánština aneb Ta zatracená hatmatilka
- Linda v Dánsku - Svatba
- Jak jsem skončila v Dánsku. Díl první.
- Za manžela mám Vikinga, který si mne koupil
4.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Linda a myšlenky na návrat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Manko a vydrzela
.jpg)
martuš: 
corall+Emmy30.9.: a vydržela?
Linda,Ota: proto bych se už nikdy nevrátila - kdysi v "pravěku" to bylo na Moravě lepší-pak 22let v Čechách, tam když se topíš, ještě ti hlavu zatlačí pod vodu. !! Řekla jsem si, mám to zapotřebí ? Tak na stará kolena se starým autem a mladým hafanem poznávám svět i jinak, než s cestovkami a konečně si plním své sny. Dříve neustále dle "každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán" - a nyní "díky, za každé dobré ráno" a "mír v duši"!
Mam to uplne stejne, bohuzel mam pocit, ze me to hodne poznamenalo, premyslim nad uplne jinymi vecmi nez moji vrstevnici. Z CR jsem odjela v mych 18 letech, byla nucena si na sebe vydelat a postarat se. Vetsinu sveho dospeleho zivota ziju tady a na Cechy mam krasne vzpominky, na detstvi, na leto u babicky na vesnici, to mi nikdo tady nenahradi. Na navrat pomyslim, jen si to nedokazu moc predstavit.
Lindo jsi prostě jednička . Tvoje články miluju a čím víc jich tu čtu, tím víc tě obdivuju 
Linda: Ota: s tím nadávánímvna vše - je to tak, jenže nejvíc nadávají ti starších generací, vychovaní v době, kdy se mohlo jen nadávat a nic se nezmohlo, mladí už se učí, že chci-li něco změnit, musím začít u sebe... jenže to trvá, než to vejde do širokýho podvědomí, a těch pozitivních lidí bude víc...
corall+Emmy30.9.: hory přenáší...i víru?
Manka- Laska
Ano je tu hodne cesek,mam i kamaradky tady
corall+Emmy30.9.: šmankote a co až tam???
corall+Emmy30.9.: vzpomínám si, že už jsi to tu asi psala, díky. Je tam hodně Čechů? Nedávno jsem totiž viděla v televizi Češku, žijící v Izraeli - bylo to něco o tom, jaká se tam připravují jídla
JarkaP v izraeli
corall+Emmy30.9.: kde žiješ?
Ota: já si toho vážím, jak si tu žijem dobře - stačí jen např. vidět pár dokumentů v televizi. A jestli jako jednotlivec nemám na to nebo na tamto - kolikrát je ke štěstí lepší ten úsměv, jak jsem tu někde četla
.jpg)
Ota: silne pochybuji ze by se Dánové nacházeli v tech 15-20%, ale jsou ochotni videt i tu lepsí stránku zivota. V Cechách ti spadne jabko ze stromu a hned slysís, ze bude spatná úroda, pulka uschne a na zbytek prijde krupobití a urcite za to muze soused / pocasí/ vláda (jenom majitel stromu je svatý), V Dánsku ti spadne jabko na hlavu a slysís, ale vzdyt na tom strome jeste porád neco visí, treba to stací uzrát
Manzel mi rikal proc spousta lidi v CR,ne mozna kazdy ale hodne lidi propada depresim,vecne se mraci a vecne nadavaji na svoje problemy ale resit to ne.
Tady prac.problemy se uzaviraji dverma kdyz jdou domu,jsou tu optimicti lide,snazi se pomoct a resit.Proste jina mentalita.
Rikal mi ze uz ted chape proc je tolik sebevrazd v Cr,alkoholismus,lide utikaji od problemu
.jpg)
Linda: 
Valná většina lidí v Česku nemá dojem, že žije mezi těma 15-20 procentama bezstarostných, zabezpečených a štastných na této planetě....
Linda a vis ze te chapu?? Mam to uplne to same,ziju tady ale nechci se vratit do CR,take uz nechapu tu mentalitu. Tady je kazdy prijemny,pozdravi,usmeje se a je hned fajn ale v CR to tak neni.
Ano mam tam jen mamu ale tady mam kamarady,rodinu svoji a jsme tu stastna.
Vzdy kdyz do CR prijedu tak to jsou nakupy,navsteva mamy a pamatky v Praze a balet
Ota: vís co me desí nejvíc? Kdybych se tenkrát neodstehovala a nedostala moznost videt zivot i z té druhé strany tak bych dneska mozná byla jedna z tech vecne nadávajích nespokojených mozná i závistivých lidicek. S hodne známýma jsem se rozesla, protoze oni mi porád tvrdili, ze nemám proc být nespokojená, ze mám moznosti které oni v Cechách nemají. Ale ono to není tím jestli ziju v Cecha´ch nebo na Kamcatce, ty moznosti jsou vsude, pravda rozdílné, ale jsou. Chce to jenom otevrít oci a videt je, vyuzít je. Ale pokud k tomu není clovek dokopán, treba tím ze je nucen se v cizine postavit na vlastní nohy, protoze nemá rodinu která by ho podrzela a prátele si jeste nevybudoval, tak holt ty moznosti vidí drív a vyuzije je ve svuj prospech v rámci prezití a nezbláznení se. Jeste pokud jsi v Cechách a más vsechno zázemí tak nejsi nicím nucen videt zivot z jiné strany.
osobně velmi děkuji za tuto tvou větu, kterou kopíruji :
, občas mám dost velké problémy porozumět české mentalitě. Chápu, že je člověk naštvaný, ale proč nadávat permanentně na všechno a všechny a přitom sám nic s tím neudělat? Ano, jsou věci s kterými nelze jen tak něco udělat, ale to přece nevyřeším tím, že budu každému na potkání nadávat? ...
Velmi příznačné, v této zemi je zhruba 40-´70 procent lidí(podle druhu voleb), kteří nevolí a jen mrmlají, mručí a kážou.
Když poslouchám vysokoškolsky vzdělaného tchána jak hrdě hlásá, že on si volbami nenechá kazit volný čas ( v současné době již důchodce) a jak by to všechno dělal jinak, lépe a s jinými lidmi tak se mi chce 
Kdepak,ani náhodou bych nemohla žít v cizí cizině...Narodila jsem se tady ve městě,žiju tady a doufám,že i umřu....Moji sourozenci žijou už desetiletí v SRN,jeden brácha ale postavil barák zde v ČR a bude tady žít v důchodu...Ti druzí si více zvykli tam.....
