Je výbava pro nevěstu přežitek?
Dříve bylo nemyslitelné, aby dívka vstupovala do manželství bez věna. Výbavy se chystaly s dostatečným předstihem a samy dívky se na nich pilně podílely. Pečlivě vyšívaly monogramy na polštáře, háčkovaly dečky, šily si spodničky...
Doba pokročila a parádičkám s vyšívanými cingrlátky odzvonilo. Přesto se důležitost nevěstiny výbavy zachovala. Nebyla už sice alfou a omegou všeho, nicméně maminky svým dcerám už od puberty pozvolna chystaly vše potřebné. A aby bylo jejich snažení učiněno zadost, s patřičnou pompou předávaly svým děvčatům postupně nastřádané poklady jako dárky k nejrůznějším příležitostem. Jistě nečekaly, že patnáctiletá puberťačka bude radostně hýkat, když pod stromečkem najde damaškové cíchy. Tak naivní maminky nebyly, považovaly to spíše za jakousi přípravu do manželství: „Jednou to oceníš, to se ti bude hodit. Tak se neošklíbej.“
Nebylo výjimkou, že sedmnáctiletá slečna měla připravenou výbavu, kterou by ani při nejlepší vůli nemohla spotřebovat za celý život. Sama mám dost kamarádek, které i po třiceti letech manželství mají stále netknutou část ručníků a utěrek, jež dostaly jako součást výbavy.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, jaká matka jsem v tomto ohledu já. Dodnes si totiž pamatuji to obrovské zklamání, když mi byl v šestnácti letech obřadně předán velký balík. Netrpělivě jsem trhala obal, zvědavostí jsem ani nedýchala... a nakonec vydechla. Nikoli však nadšením. Ručníky, utěrky, cíchy...
Přiznávám otevřeně, že svým dcerám jsem do výbavy nekoupila ani kapesník. Vdávat se ještě nechtějí, a syslit jim to od jejich deseti let mi připadalo poněkud úchylné. Zvlášť dnes, kdy je všeho dostatek. Také si říkám, že je lepší, když si samy koupí, co budou potřebovat, a hlavně podle svého vkusu. Možná jim spíš místo balíku s povlečením předám finanční obnos, který utratí tak, jak uznají za vhodné.
Dnes už je doba zkrátka jiná. Po svých vdavkách jsem předem nachystanou výbavu opravdu ocenila. Až v té době jsem totiž zjistila, že nakoupit v roce 1982 všechno, co člověk potřeboval, bylo nemožné. Když už se něco kvalitního na pultech objevilo, strhla se o to rvačka. Prozíravost mé maminky a babičky mi tak přišla náramně vhod. Dnes už mi však připadá zbytečné trápit dospívající děvčata hodnotnými dary, které jim nemohou nic říct, natož udělat skutečnou radost.
Co myslíte, je chystání výbavy přežitek, nebo povinnost?
Z redakčního archivu
14.2.2012 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je výbava pro nevěstu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Co jsem měla přebytečné a "nechtěné" zbytky z výbavy, darovala jsem Domu s pečovatelskou službou, kde dožil můj tatínek. Berou si rádi i starší oblečení, protože starouškové už většinou ani nevědí, kam by si měli jít koupit košili nebo kabát.
Pro generaci 8o ti letých +, jsou Outlety, Boutique a Shopy nebezpečným územím, kam se sami nevypraví, a "Obchod oděvy" jak ho znali oni, už málokde funguje.
Já jsem oslovila vrchní sestru DPS a nabídla co mi přebývalo. Byli moc vděční a já měla pocit, že věci ještě někomu dobře poslouží.
taky jsem dostala vybavu, povlceni, periny, rucniky... a jak se to sakra hodilo.
Je to přežitek, protože už se dneska moc nepraktikuje ten bývalý model, kdy se dcera z bydlení u rodičů plynule po svatbě přesunula s výbavou k novomanželovi. Já mám většinu pečlivě nastřádané výbavy stále pečlivě nastřádanou u rodičů, protože co bychom s tím doma dělali? Když jsme se s manželem sestěhovali dohromady, nějaké věci jsme už každý měl.
.jpg)
PEGG: 
.jpeg)
Já sama jsem výbavu dostala, damaškové povlečení mám ještě dnes, to které jsem si dokupovala sama, se už dávno rozpadlo, zrovna tak froté ručníky. Když jsem se vdala, byla jsem ráda, že můžu peníze použít na zařízení a nemusím kupovat tyhle nezbytnosti, dostala jsem i prošívané péřové deky.
Asi jsem staromódní, ale mám nějaké ty nezbytnosti i pro syna, samé lepší kousky, žádný výprodej. No a když tím pohrdnou, budu mít až do smrti vystaráno já. 
Mladým jsem koupila jen balík utěrek a dvě jednobarevné osušky vhodné do béžové koupelny a jednu sadu krepového povlečení podle jejich výběru. Na zbytek dostali peníze. Mají minibyt a i nádobí mají co nejskladnější. Nedokážu si představit, kam by třeba dali obrovskou sadu , kterou koupila babička kolegyně na předváděcí akci pro vnučku.
Sama mám jeden úložný prostor v posteli plný věcí z výbavy, které se mi nelíbí a nepoužívám je.
Já bych kupovala jen to, o co si mladí přímo řeknou, aby se jim to líbilo a používali to.
Dřív se tyhle věci pořizovaly do zásoby, protože to bylo nedostatkové zboží a vzhledem k platům i dost drahé, takže se nakupovalo dopředu a na etapy.
.gif)
Co jsem měla výbavu,mám některé kvalitní ručníky ještě ted v oběhuvýbava je potřeba pro každého,povlečení,ručníky,utěrky potřebuje každý
Dostala jsem výbavu, kterou budu mít asi do smrti. Hromady ručníků, povlečení, utěrek a taky příborů. Nic z toho se mi nelíbí, ale taky je mi líto to vyhodit 
Od mamky to byla marná snaha, protože bývalý manžel to ohodnotil slovy "a to ti nemohli radši dát nějaké peníze? Co s tímhle budeme dělat?", což doprovodil patřičně znechuceným výrazem, z kterého mi bylo jasné, co si o mojí rodině myslí. Přitom mamka to samozřejmě myslela dobře. No, právem je to manžel bývalý 
Nevím,proč jen pro nevěstu
i syna jsem vybavila do života
mám roční vnučku - že by výbava pro ni?
oprava libí
ještě teď mám ve truhle metráž na povlečení z roku cca 1988... stáli jsme tehdy na střídačku asi šest hodin frontu, až přivezou koberce... přivezli i tu metráž - no, nekup to... dodnes jsem se nedokopala k ušití... možná jsem to chtěla dát dcerám do výbavy
jsem pro peníze ,ale něco málo do začátku není na škodu ,utěrky , ručníky ,i povlečení ,ale to je můj názor
já mám ráda povlečení bilé damaškové mám i vyšívané polštáře a jak se libé i maldým jak k nám přijdou ( nikomu to nevnucuji 
mám taky barevné povlečení damašek je to jemné žádná divočina )
.gif)
Pochopitelně jsem kdysi výbavu dostala. Do dnešních dnů se nemůžu zbavit různých ručníků, utěrek, povlečení...Naštěstí expeduju opotřebované na chatu a pokud si koupím nové, je to takové jaké chci já a co se mi hodí a líbí. Ať už funkčně nebo barevně
Nám se sestrou maminka střádala výbavu postupně. Nedostávaly jsme povlečení jako dárky, ale když jsme se obě vdaly, byly jsme rády, že máme něco do začátků, co nemusíme kupovat.
Občas jsem sice dokoupila nějaké "moderní" povlečení i ručníky, ale stále se vracím k damaškovému povlečení a to moderní (krepové) používám jen na chatu.
Nedávno jsem vytáhla z hloubi skříně "socialistické" froté ručníky. Jsou obyčejné, jednobarevné. Ale na rozdíl od těch krásně pestrých - moderních, bezvadně sajou.
