Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V Praze jsem nikdy!!!bydlet nechtěla,přesto jsem se tam v 21 letech stěhovala za mým nynějším mužem.Pocházím z malého města v SV Čechách.Vůbec jsem si tady nemohla zvyknout,hlavně na lidi-anonymní tváře,nikoho jsem tu neznala....no trvalo mi asi 10 let,než jsem to překonala.Ted¨ už mám zase opačný problém,strašně těžko bych si zvykala na malé město,na to,že autobus jede 3 krát denně,na to,že vemám vše na dosah.....Takže ano,Prahu mám ráda a považuju ji za svůj domov.

Kawa: S žebráky to máš těžké. Já už se centru Ostravy vyhýbám, seč to jde právě z tohoto důvodu. Je mi jich současně líto a nesnáším je. Je ale fakt, že tady nikdy nebyly žebravé Rumunky s nadrogovaným kojencem. To bylo něco, co mi v Praze rvalo srdce a měla jsem chuť těm ženským dítě odebrat. Vždycky jsem doufala, že ten kojenec je jen panenka. Bohužel prý nebyla. Teď už jsem je mnoho let nepotkala, bohudík.

Mladí a bezdětní jsme často do Prahy jezdili a rádi se jí courali. Jednu dobu jsem měla dojem, že ji mám prochozenou víc než někteří Pražáci. Pak s dětmi už to nešlo. Za socíku bylo ubytování dost problém. V posledních dvaceti letech jsem v Praze strávila docela dost času na dlouhodobých služebkách. A byla jsem ráda, že tam nemusím žít. Je na mě velká a hektická, lidi jsou na sebe nepříjemní, doprava je příšerná. Aby ušetřili čas, jezdí auty, tím vytvářejí zácpy, tedy ztrácejí čas, pak se najde idiot, který hrozně spěchá a předjíždí na nempžných místech a ucpe provoz ještě víc . A pracovní režim? No comment. Pracuje se tam. Hodně. Ale taky se spousta času probendí na zbytečně dlouhých poradách (zkušenost z více firem), a pak to dohánějí pozdě odpoledne a večer. Už se ani nedá jít jen tak Prahou a koukat se po stavbách. Všude plno lidí. Možná je to o víkendech lepší, to jsem ale jezdila raději domů, do té naší šumné a zaprášené.
Proti Pražákům nic nemám. Jak píše Meryl, jsou stejní jako kdekoliv jinde. I to, že náplavy připadají lidem ve svých rodných obcích mnohdy velmi nafoukaně, je dáno spíš mindrákem těch, kteří zůstávají doma, než jejich povyšováním.

Praha je krásná - na návštěvu ale Morava je Morava..

Hlásim se k Prazakum, snad se tech 21 roku na Proseku jeste pocita . A vzhledem k tomu ,ze starsi dcera koho muze tahá po Praze tak bych rekla ze tam nejaky vztah taky bude

Praha je překrásná!
Nemám ji ráda.
A Pražáci jsou "jiný" lidi.

S těmi žebráky je problém v tom, že se do Prahy sjíždějí z celé republiky, proto je jich tady zdaleka nejvíc. Že je všechno za peníze - to je všude, jen je těch lákadel možná méně. Kawa: Ona ta Praha umí být poklidná, jen člověk, který přijeden na výlet nemá moc času to vnímat nebo zažít. Žiji v Praze přes čtvrt století a neměnila bych. Možná to mám snažší, že můj muž je Pražák, vystudovala jsem tady a vidím to očima místního. Davy turistů se vždycky dají někudy oběhnout (pokud omylem nejdu přes Karlův most v létě) a je tady plno krásných míst, o nichž turisté a cestovky, naštěstí, neví. Pokud jde o sídliště - ta jsou všude. V prvních letech jsem také přebírala, že Jižák je fuj. Ale teď nedávno jsem tam byla a zjistila jsem, že je to tam překvapivě pěkné. Prostor, stromy...

Jaguška: zrovna jsem si na tebe vzpomněla

Kawa: ti žebráci mě taky dřív dost deptali, že jsem občas i někomu něco dala, ale jsem čím dál víc imunní - oni to asi dovedou pěkně nahrát.
Davy taky nemám ráda, ale zrovna nedávno nás jedna šťastná žena provedla kousek od pražského hradu, kde jsme nepotkali skoro ani nohu (v neděli). Sice to možná bylo tím, že bylo vedro, ale byla to nádhera. Asi je to potřeba taky trochu znát, kam jít.
Mmch davy lidí mě letos docela otrávily i v Českém Krumlově.

V Praze jsem se narodila a žiji tu celý život. Prahu jsem měla vždycky ráda a po návratu z ciziny se jdu obvykle podívat od Vltavy na Pražský hrad, takový pohled nikde na světě není. Až v důchodu si ale opravdu Prahu užívám a poznávám místa, o kterých jsem neměla ponětí.

Jarča: jooooo, třeba v mojí nejoblíbenější knížce Sextánka je praha tak krásně popisovaná klidná, že se vždycky zasním jak tam muselo fakt být nádherně... ale pak ta realita...

Jarča: v praze sem zažila první setkání s žebráky, tehdy mi bylo 11 a bylo to docela kruté - směs lítosti, hnusu...dlooouho sem se s tím vyrovnávala...
Mi je praha upřímně ukradená, to co tam je hezké, to přebijou davy lidí, zmatek, všechno za prachy... a dost mi vadí, že spoooousta lidí (hlavně naši pohlaváři) mají pocit, že nic krom prahy, co by si zasluhovalo zájem a třeba taky peníze, tady nemáme... nesnáším "ej", ale tak to není výsada jen pražáků, nicméně třeba v kolíně sem ochotná tohle přetrpět, páč to město má pro mě (bez zjevného důvodu) mnohokrát větší kouzlo než praha...pro mě je citový uherský brod, opava, okolí budějic...na tu naši ostravu zas tak zatížená nejsem, ale tak žiju tu, tak si tu najdu i hezké věci...

loupák:
IVUSKA 56: to je fakt, že je to nostalgie, když člověk vidí ve starších filmech ty poklidné ulice, prázdný Karlův most, socialistické bufety... to už není pravda

Almega: rusáci si holt umí sjednat pořádek,čert ví,kam je zašili

Jarča*: U nás tedy toto zmizelo,ani okolo obchoďáků už neposedávají a nepostávají různé existence...myslím,že proto,že jim nikdo nic nedával,tak šli někam jinam....