Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
Bydlím v paneláku na jednom velkém sídlišti v Praze. Jsem na mateřské se dvěma malými dětmi, na stejném patře jako my žije rodina, kde je paní rovněž doma jako já. Přistěhovali jsme se sem před rokem, nikoho jsem tu neznala a čekala narození druhého dítěte. Brzy jsme se se sousedkou skamarádily, chodily společně s dětmi na procházky a posléze se začaly i navštěvovat. Byla jsem ráda, že mám nějakou spřízněnou duši.
Nějakou dobu fungovalo všechno téměř idylicky, ale postupem času se to začalo nějak zvrtávat. Mirka se mi po nějaké době začala svěřovat a já se dozvěděla, že to nemá se svým manželem vůbec jednoduché. Sama jsem si všimla už dřív, že je z něj často cítit alkohol, ale nikdy mě nenapadlo, že je to zároveň agresor a násilník.
Postupně z Mirky vypadlo, že ji manžel občas bije, nejčastěji, když se trochu napije. Někdy jí dá „jen“ jednu facku, jindy ji doslova zmlátí. I přes svou opilost si však dává pozor, aby jí nezpůsobil nějaké stopy, které by byly vidět. Mirka mi ukázala modřiny na zádech a na nohou. Udělalo se mi úplně špatně a snažila se ji přimět k tomu, aby začala svou situaci řešit. K tomu se ale Mirka nemá. Tvrdí, že jsem jediný člověk, kterému se svěřila, že to nevědí ani její rodiče. Prý by jí nikdo nevěřil. A kam by pak šla a jak by se s dětmi uživila?
Od chvíle, kdy se mi Mirka svěřila, ztratila zároveň i veškeré zábrany, a ačkoli se za to stydím, musím říct, že její přátelství se pro mne začíná stávat obtížným. Každý den mi chodí vylévat srdéčko a stěžovat si, často žádá o hlídání dětí, neustále si vypůjčuje nějaké potraviny, které údajně zapomněla koupit, ale nikdy je nevrátí. Možná to zní hloupě, ale my musíme pečlivě hospodařit, abychom vyšli (platíme hypotéku), a na sponzorování její domácnosti nemám.
Jsou to sice jen drobnosti, ale když se to nasčítá, je to ve výsledku docela dost. Několikrát v týdnu si přijde pro hrnek cukru, olej, vajíčka, máslo, dětskou krupičku, různé koření, mouku, balíček těstovin, rýži, ale i pro prášek na praní. Jsem slabá, nedokážu jí říct, že nemám, navíc je mi jasné, že by věděla, že lžu. Když ji upomenu o navrácení, slíbí, ale nikdy nic zpátky nepřinese.
Je mi jí líto, vím, že není v lehké situaci. Manžel jí peníze odměřuje, takže v podstatě nemá s čím hospodařit, a když nevyjde, dostane od něj nabančíno. Několikrát se už stalo, že u nás zvonila i s dětmi pozdě večer, aby se před ním schovali, když ho zase chytil jeho opilecký agresivní útok.
S mým mužem na ni apelujeme, aby začala svou situaci řešit, že takhle to nejde do nekonečna a ubližuje tím nejen svým dětem, ale i sama sobě. Můj manžel dokonce nabídl, že si zkusí s tím jejím promluvit, ale toho se zděsila tak, že jsme tuto možnost okamžitě zavrhli.
Nevím, co mám dělat. Je to podle mě klasická týraná žena, která má především strach a cítí se v pasti. Moc ráda bych jí nějak pomohla, ale všechny mé pokusy selhaly. Čísla na různé linky bezpečí a kontakty na organizace, které pomáhají týraným ženám, zahodila. Myslím, že má strach.
A já – zcela sobecky – ho začínám mít taky. Bojím se o svou rodinu, o svůj vztah s manželem. Jemu se naše utrápená sousedka už začíná pořádně zajídat, čemuž se nedivím. Kolikrát se stane, že přijde z práce a ona tady sedí celá v slzách a pláče. A s ní i její děti a ty naše na to nechápavě koukají, až se rozbrečí taky.
Nechci se zachovat jako nějaká bestie, je to moje kamarádka a je v nouzi. Vůbec nevím, co bych pro ni mohla udělat. Když ji od sebe odeženu, strašně ji tím raním, už tak je to hotový uzlíček nervů.
Vím, že tady na magazínu má hodně čtenářek zajímavé a podnětné nápady, jak řešit různé situace. Možná budete mít nějaký i pro mne. Předem vám moc děkuji.
11.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
moj otec bol agresivny alkoholik, nastastie sa s nim mama rozviedla, ked som mala 3 roky... radsej vyrastat bez otca, ako zit s alkoholikom.... uz mam dost rokov, ale ked vidim opilca, tak radsej prejdem na druhu stranu ulice... ked vidim na niekom, ze ma vypite, tak som v strehu... toto uz v sebe asi nezmenim
Renato, ak mas tu moznost, daj jej precitat tuto diskusiu... mozno je dojdu suvislosti.... naozaj je az neuveritelne, ze dovoli, aby jej deti mali take detstvo. Pretoze s agresivitou manzela nic nerobi, tak ju bude pravdepodobne stupnovat... moze sa stat, ze ju este aj obrati proti Vam.... mozno by Tvoj manzel mal susedovi povedat, ze pri najblizsej prilezitosti, ked bude zase vyvadzat, volas policiu
.gif)
Zapeklitá situace, sousedka je ten úděsně přítulný typ, co se přitulí jako anakonda, na někoho to přitulení vždycky padne.
Samozřejmě je chvályhodné pomáhat týrané ženě, ale ne za cenu sebezničení a že tenhle typ dokáže za sebou stáhnout na dno široké, daleké okolí, občas je i to týrání ze strany manžela "vítané" v tom smyslu, že navenek opravňuje k požadavkům vůči okolí - jak ekonomickým, tak i citovým.
Tímhle způsobem totiž navíc, byť nepřímo, přiživuješ manžela - tyrana.
Takže asi na rovinu - "pokud vyhledáš odbornou pomoc, ještě chvíli vydržím s pomocí, pokud ne, táhneš mě na dno a dlouho to už nepůjde". Můžeš ji ujistit,že ji nikdo nebude nutit k okamžitému odchodu, nebo k okamžitému řešení situace.
.gif)
Kamarádce bych řekla, že jí sice podpořím, ale ne v udržování současného stavu, ale v řešení... a našla bych jí kontakt na psychologa, který se takovými případy zabývá, aby ona sama začala někam chodit. Ono - ne náhodou se říká, že oběť si hledá svého vraha, v dlouhodobých vztazích je týrání často výsledkem vzájemné interakce těch dvou lidí, a když jeden změní svůj přístup "já jsem oběť, jsem na něm závislá, nic nezmůžu", tak najednou ten druhej ztratí valnou většinu své síly a je po týrání. A naopak - často když "oběť" z takového vztahu odejde, podvědomě si najde někoho, kdo jí zase po čase začne týrat. Takže ano - pomoc potřebuje, ale ne hrnek cukru, ale systémovou pomoc.
Souhlasím s Modroočkou ....Myslím,že nejhůř jsou na tom ty děti a ta matka by si to měla co nejrychleji uvědomit...Být vámi,tak jí řeknu,že pokud to nezačne ihned a důsledně řešit,tak já končím s jakoukoliv pomocí!!! Bohužel jsou někdy masochisticky orientované osoby,které si v tom v podstatě libují,nic neřeší a vlastně té situace i zneužívají-a to mi tak připadá ta vaše sousedka.
Jo a ty děti, ty mají bezva život. Řekla bych jí, ať si uvědomí, jak je sobecká, když nutí děti v tom vyrůstat. Ona se může rozhodnout a odejít, ale děti ne.
Zavolala bych na linku bezpečí. Dala kontakt a možná i násilím dotáhla - lstí - jdeme na procházku a šly bychom do krizového centra. Potraviny a věci do domácnosti bych jí nepůjčovala, když by nevrátila to předchozí. Klasická věta: olej/prášek/hladkou mouku/cukr nemám/mám tak zbytek na svoje vaření - čekala jsem, že mi vrátíš od minule půjčené.
Neustále bych í opakovala, že když se chce nechat mlátit, tak je to její věc, ale aby si uvědomila, že tím trpí její děti. Třeba kvůli dětem jí to nakonec docvakne a bude stím něco ddělat.
Myslím si, že tě využívá a spíš zneužívá. Je jasné, že každý má potřebu čas od času se s něčím svěřit, pomoci. Ale využívat hodného člověka, to se mi zdá už moc. Měli jsem taky takovou sousedku, chodila si půjčovat dost věcí a obchod byl kousek a otevřený. Až došlo na peníze, tak jsem řekla, že nemám. Jednou chtěla půjčit určitou věc a já jsem odmítla, od té doby nepřišla a byl pokoj. Manžel taky pil, již nežije a ona se vdala a odstěhovala, já jsem tehdy taky měla malé děti a počítala každou korunu. Prostě je takových lidí víc - jen využívat druhé. Otevři oči a jednej. Prostě ji jednou řekni, že ji nepustíš, že ti není dobře, že ji nepůjčíš a uvidíš tu reakci. Držím pěstičky.
.jpg)
Být tebou tak zavolám na linku bezpecí sama a vylícím jim situaci. Ty ti poradí lépe nez my vsichni tady dohromady. A zarídila bych se podle toho co ti poradí.
.jpg)
modroočka: Jarča*: není co dodat 
Rozhodně bych ji řekla ,že jak se ukáže večer ,v noci u dveří tak volám POLICII omezit vše i to půjčování řict na rovinu vrat jinak nepůjčím taky nemám na rozdávání
.gif)
tím, že ji odeženeš, ji možná popostrčíš k tomu cvaknutí....
ona s tím sama nic dělat nezačne, dokud jí to v hlavě neudělá cvak a nedojde jí, že je to celé špatně...mluvím z vlastní zkušenosti....
Těžko pomáhat někomu, kdo pomoc odmítá. Ale i tak to ještě můžeš zkusit. Určitě zavolej na linky bezpečí, tam mají zkušenosti a poradí hlavně tobě, jak na ni. Když si bude zase stěžovat, zkusila bych ji nelitovat, jen zdůraznit, že se s tím dá něco dělat, když si nechá pomoct a být jako kolovrátek. Říct jí, že to není snadné, ale že jí pomůžeš, že se na tebe může spolehnout. Musíš se obrnit proti citovému nátlaku, litováním jí nepomůžeš, tady je na místě tvoje stabilita a rozumové uvažování. Taky bych jí hlavně zdůraznila, že chyba je hlavně v jejím muži, ale ona se podílí na tom, že trpí hlavně jejich děti a to je nejdůležitější důvod, proč by s tím měla začít něco dělat. Přece nechce, aby si nesly tento vzor partnerství do svého života. Tomu musí říct rázně NE. Tím, že v tom setrvává, tak má na situaci dětí stejný díl vlivu jako její muž. Hlavně se nenech vydírat, potraviny bych už nepůjčovala a ne z důvodu, že nemám, ale proto, že jsem taky nucena hospodařit, a že to taky nemám jednoduché, i když mě manžel nebije. Ani ona nemá nárok žít na úkor druhého a to právě dělá, v tomhle buď důsledná. Z důvodu vašeho přátelství může očekávat pomoc, ale ne takovou, která nikam nevede. Lhát, že nemám, to by stejně prohlédla a mě by to taky nešlo z pusy. Zkusila bych ji třeba i objednat k odborníkovi a pak ji tam dovedla a pohlídala její děti. A zase zdůraznit, že tohle je právě pomoc, která někam vede. V každém případě, odpoutat se od násilníka není vůbec jednoduché, i když logické argumenty jsou jasné, bohužel. Přeju hodně sil, tobě i kamarádce
modroočka: Ano, tak.
