Jsem doma za služku a neumím to změnit
Prosím poraďte mi, jak mám donutit ostatní členy domácnosti, aby se zapojili do její údržby. Jsem utahaná, otrávená, rozzlobená a zároveň lítostivá. Když totiž po někom z nich něco chci, následuje série všelijakých ksichtů a poté z mé strany několikeré připomenutí a nakonec to většinou stejně musím udělat sama.
Přitom děti už nejsou malé, je jim 17 a 15 let. Od malička jsem se snažila vést je k tomu, aby byly pořádné, někdy to šlo, ale většinou jsme se kolem všeho dlouho dohadovali. Teď je to ještě horší. Patrně mají pocit, že matka je doma něco jako inventář a uklízet bordel po všech ostatních je pro ni ta největší zábava na světě.
Bohužel, manžel je na tom podobně jako děti. Sám od sebe nikdy nic neudělá, vždycky čeká, až jestli mu neřeknu, případně, pokud je mu to už hodně blbé a vidí, že nevím, kam mám dřív skočit, vezme do ruky vysavač nebo to přikáže dětem.
Vadí mi to, už jsem jednou i vyhlásila stávku. Vydržela jsem týden nevařit, nenakupovat, neprat, neuklízet, nic jim nepřipomínat, prostě jsem se o ně přestala starat. Řeknu vám byla to docela slušná anarchie a stálo mne to hodně sil vytrvat. Ten binec, který se během těch sedmi dnů dokázal doma vytvořit, byl 
neuvěřitelný. A s nimi to nehnulo. Dodnes považuji za svůj největší životní hrdinský kousek, že jsem tehdy vydržela. Prostě jsem v tom binci seděla a četla si, nebo se sebrala a šla na kafe ke kamarádce.
Mnohem hůř než nepořádek snášeli prázdnou lednici a studenou plotnu. Nejčastější slova byla: To zas není nic k večeři? A taky: Tady není vůbec nic k jídlu. Vybičovalo je to však jen k tomu, že se jeden z nich uvolil vyběhnout do krámu pro rohlík a šunku.
Po týdnu jsem je všechny zapřáhla, dala jim befelem, co kdo udělá, a musím říct, že nějakou dobu to pak fungovalo a všichni poměrně dobře šlapali. Po čase to však vzalo za své a vše je opět ve starých kolejích. Na opakování toho „trestného“ týdne nemám už nervy, ač se to nezdá, stálo mne to hodně sil.
Zajímalo by mne, jak to funguje jinde. Je normální, že se se všemi musím doma dennodenně dohadovat o to, kdo umyje nádobí nebo pověsí prádlo? Někdy mám chuť nechat je napospas a odstěhovat se někam hodně daleko.
7.3.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem doma za služku a neumím to změnit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Týden je málo, vezměte si dovolenou a vyjeďte a 14 dní pryč. Není sezona, ceny jsou nízké, nebo jeďte třeba na chatu, máte-li. Pak SEPÍŠETE list a rozdělení prací, který každý člen rodiny podepíše. Pokud někdo začne zanedbávat, okamžitě ho trestejte (nedostane večeři atd.- odepřete mu svůj díl práce na domácnosti pro něj). Musíte mít ale pevnější nervy. A kecy typu, vydělávám víc (manžel), tak dělej víc doma (ať si nechá). Já vydělávám x-krát víc než manža a NIKDY bych mu toto neřekla, je to drzost a vydírání. Každý má mít na domácnosti stejný díl, to je můj názor.
Já dětem,když se hádaly i o to,kdo vynese odpadky,umyje nádobí,uklidí pokoj...vždycky řekla,že co se naučí,se jim bude jednou hodit,až budou mít svoje bydlení!! Nyní syn bydlí sám,co si neudělá nemá,a jak je rád,že jsem ho měla k tomu si občas i něco uvařit!! Dcera reptá,že nežehlím,ale většina věcí na žehlení je její,takže svoje si složím,manžel taky svoje,a ona,když to chce mít,tak si "ráda" vyžehlí...Nádobí myju většinou sama,nevadí mi to,a říkám si ,však si dcera ještě toho užije....Ráda jdu věšet vyprané prádlo,protože mám na to systém,aby bylo co nejrovnější,a oni (manžel,děti) to naflákají na šňůru děsně.Nakupuju já,vždycky,né že by mne to až tak bavilo,ale tak,ze zvyku.Kdo co chce přinést extra si musí napsat na lístek,jinak nic nebude...V bytě uklízíme,jak se komu chce,někdy já,někdy manžel,dcera má svůj pokoj,tak tam si uklízí sama - -.Být já Terkou,tak si svolám rodinnou poradu a každý se k režimu v bytě vyjádří.Některé věci jsou důležité,tak ty by se mohly vypsat na takový nějaký rozvrh,ostatní práce si možná rozdělí i bez toho.Nebudou-li nic ani pak dělat,tak bych si uklidila,vyprala,složila prádlo a pod. a nakoupila jen pro sebe,oni ať se třeba PO***** !!! A vytrvat,týden je málo,to chce měsíc a déle.....
Když ono mě to s tím úkolováním připadá takové divné. Menší děti možná, ale manžel? Dohodnout se co kdo udělá, to ano, ale aby nehnul prstem dokud se mu nedá konkrétní úkol?
To fakt nejde se domluvit, že se každý po příchodu domů rozhlédne a udělá co uzná za vhodné, když se mu chce? Já teda mám zkušenost, že manželovi je hloupé nic nedělat, pokud já kmitám a zase naopak. A někdy si spolu sedneme a ignorujeme binec, proč ne.
Uklízím když mám náladu a pokud ne, tak se na to vykašlu,ona existuje určitá rovnováha mezi leností a mírou bince, takže u normálních jedinců ta míra bince nakonec tu lenost překoná, takže nastane určitá udržovatelná rovnováha.
Kmitat doma uštvaná a stěžovat si na vyčerpání mi přijde zcela nepředstavitelné. Snad jedině v případě,kdy jeden z rodiny má extrémně jiné představy než ostatní, ale pak je to jehoproblém ne jeich.Pokud se celá rodina shodne, že uklízet není třeba, proč by ten jedem měl mít pravdu a nutit je naplňovat své představy. Ať se tedy dře, když je pro něj nutnost něco, co ostatní nepotřebují 
.JPG)
Terko, no vidíš, tak uvařit jen za odměnu, ne že to bude samzřejmost.
No že by něco udělali sami od sebe (kluci 21 a 23) to fakt jenom občas, ale co jim napíšu, to udělají - umyjí nádobí, pověsí prádlo, uvaří.
Terko, cítím s Tebou. Moje děti byly vedeny odmalička k samostatnosti, protože jsme s manželem pracovali ve směnném provozu. Kluci se uměli o všechno, vč. vaření jednoduchých jídel, postarat. Pomáhali mi i s žehlením, zatímco na bedrech manžela ležely práce údržbářské a zlepšovací.
Jenže pak k nám vtrhla trojnásobná puberta, a všechny dovednosti byly najednou zapomenuty, a často se ozývala věta "A proč já ?"
O jídlo jsem se v předstihu starala já, taky o úklid společně užívaných prostor, ale "dětské pokoje" jsem vyhlásila za "třinácté komnaty" a prostě jsem tam přestala chodit. Hromádky čistého prádla jsem vydávala v obýváku, a jen občas nahlédla, jestli se v 13. komnatách nemnoží hlodavci 
. Ode dveří k posteli, skříni a psacímu stolu, bylo cosi jako chodníčky v rašeliništi. Všude kolem součástky do počítačů, nebo tu a tam náprava, aj. díly auta. Synkové studovali strojárnu a jako koníčka měli rozborku a sborku aut.
Překvapivě po pár letech přišel den, kdy své pokoje "vykydali" a náš byt se opět stal normálním příbytkem, vč. bývalých dětských pokojů.
Tak vydrž ! Ona ta puberta jednou vyšumí.
Terko, obávám se, že opravdu platí, jaký si to uděláš, takový to máš a na tvém místě bych jeste tech pár let vydržela. U nás je to totéž - nikdo nic neudělá bez říkání - dusno, dohadování - a to mne nebaví - vím, že jsem to s dětma prošvihla (manžela jsem už neměla sanci zmenit a ani jsem to nejak nechtela dělat - tam mi to prijde celkem v pořádku - dělba - on nás živí) - neplatí na ně nic - když neco zakážu, tak jim to je víceméně fuk. Když je přece jen k nečemu přinutím, tak nad nima musím stát a jeste u toho udělají víc škody než užitku - např. nedávno luxovali a zasekli ten samonavíječ šnury - deset minut jsem pak strávila opravou - naštěstí nebyl nutný zásah placený 
Takže většinou neřeším, nestojí mi to za ty nervy. A co z nich bude? Budou si to holt muset v životě pořešit sami 
.jpg)
Stanik: Přesně, rozpisy. Takhle to mají moje holky, ale samy to tak chtěly, aby jedna náhodou nedělala něco víc než druhá 
A po týdnu se střídají.
Linda: Tak v našem 1+1 fakt holky nemají šanci, že bychom jim povolili kluky doma. Ať dělají bordel někde jinde 
no u nas jsme se trdiadli v luxovani, utirani prachu a myti nadobi.
Ale pamatuju si, ze kamoska se setrou meli rozpis sluzeb a slapalo to jako dobre namazany stroj. Ale to nam bylo 8.. co s holomkama, kterym je 17 a 15...sezvala bych je vsecky ke stolu... treba u spolecne vecere a rekla jak to bude.
Vsichni pracujete ( chodite do skoly).. mate v domacnosti prava, ale i povinnosti. Chcete rozpis sluzeb? Fajn.. tady je... po tydnu rotujeme...
.jpg)
Tygřík: já vidim rozdil mezi vikendem kdy jsme s manzou sami doma a vikendem kdy jsou obe holky doma a maji na cely vikend nastehované mladé muze - sprcha jede pomalu nepretrzite, mycka 3x denne, lednicka je v nedeli vecer vyluxovaná (snad i vylizaná) . Ale kdyz je honi mlsná ,tak si i upecou, sice z mych surovin, ale byl cokoladovy dort a bez práce
.
.gif)
Doma jsme pomáhat musely obě,a fungovalo to ve všemkaždý měl nějaký ukol,a nesplnit ho-neexistovalo,jedině,když by tu danou věc.jednalo li se o nákup,nebylo,za totáče...
prádlo si ale máti věšela,to už měla jako třešničku"na dortu
To znám...syn otevřel chlebník a pronesl:Ono zase není pečivo???ale také jsem vydržela ho nekupovat,každý si pak z práce cestou domu donesl
Linda: Tak starší si neuvaří ani vajíčka, zato mladší (teď jde od září na kuchařku) vaří ráda a baví jí to a manža jí u toho dělá poradce, ale jen když je tázán. Já totiž doma nevařím, to můj 
Ale to je u mladý samozřejmě, jen když nemusí zrovna úplně děsně nutně ven (což je skoro pořád ). Taky bylo období, kdy se mi z mrazáku zne dne na den vypařil pytel z dvaceti rohlíkama nebo ze skříňky celá kilovka cukru. A přesně - nikdo o nočem nevěděl, neodnesl, nesnědl, nezná 
Nakonec jsem zjistila, že jedna z holek v tý době chodila s klukem, který hrál v nějaký skupině a jak všechny peníze vráželi do aparatury a tak, tak se jejich holky střídali v donášení proviantu... No 
Tygřík: me se obcas povede ze i uvari, ale musi se jim to oznámit v casovem predstihu nekolika dni.... spis me fascinuje, jaké kombinace potravin v kuchyni obcas zmizi do vzduchoprázdna...nikdo je nevidel, nejedl a nakonec to skonci dotazem a mami kupujes vubec takovou vec? A jindy mám pocit ze zivim celou vesnici, treba minuly tyden nekam zmizelo 6 sacku testiovin, to jsou 3 kg!!! Proste v nedeli vecer jsem nasla jenom zbytek vrtuli, pul sacku kolinek a pár spaget . Myslenka byla zapecené testoviny s brokolici a kurecim a nakonec z toho byl kreativni mismas
Linda: Mluvíš mi z duše - holky 15 a 16 let a workoholik. Zezačátku jsem se děsně nervovala, ale už se na to taky můžu vybodnout. A mám ještě jednu zásadní podobnost - u sebe mám v záloze pro takovéto případy nejen svůj vlastní toaleťák, ale i šampon, sprcháč a vložky
