Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

ja sem dostala nekolik fakt prisernych krepovych povlečení. užila sem je na kolejích, po podnájmech a tak. aspon sem se o ne nemusela bát. současný povlečení už není tak děsný :-) ale pořád to není nic, co bych si vybrala a koupila. prostě sem řekla mamce a ta vytáhla něco ze svých zásob. krásný a sladěný povlečení si pořídím, až budu mít konečně ložnici, která nebude dočasná, postel ve které se jenom spí (a ne jí, sleduje televize a tisíc dalších blbostí) a ve které spíme jenom já a manžel (a né blijící a čurající mimina) čili tak někdy za tisíc let.

Dřív ženy musely mít věno a chlapi se o ně museli plně finančně postarat. Ani jedno už dneska neplatí.

Podle me je to spis pitomost a to jak tenkrát tak dneska. Meni se vkusy, styly, barvy, co je moderni dneska je nemoderni zitra, navíc kdo dneska pospichá s vdavkama.....
Sama jsem vybavu nemela, po svatbe jsem v ramci stehovani od nasich dostala povleceni, které mamka nekdy dostala a nikdy nepouzila + damaskové rodinné + nekolik ubrusu i s látkovymi ubrousky.... ve vysledku ubrusy jsem nikdy nepouzila, ubrousky znectily dcery na jakési pokusy, damaskové cichy po nekolika letech nepouziváni jsem obarvila tak jak se dceram zrovna libilo (prece nebudu jak blbec shánet ruzové cichy a doma mám spoustu bileho povleceni které nikdo nikdy nepouzije).
Vlastnimu potomstvu jsem nic neporidila a ani poridit nehodlám. Predpokládám ,ze az se dcera za 1,5 roku bude stehovat na kolej vezme si svoje veci s sebou vcetne perin a povleceni, rucniku apod. A pokud se nekdy rozhodne vdát tak si rekne co máme koupit a nebo proste dostanou novomanzelé obálku.

já jsem pro peníze...myslím na vnoučata, mají stavebko a vkladní knížku...obé lze event použít i na studium...
dříve byla jiná doba, věci se nekupovaly, ale sháněly...tak to bylo o něčem jiném...ještě dnes mám tendenci syslit...je dobré, že ti mladí už mohou myslet jinak...

Jé, Meryl, přesně jsi mi připomněla tu dobu, kdy jsem možná od 14 let nacházela pod stromečkem balíky s povlečením, ručníky, utěrkami... Nejvzácnější a nejlepší kusy pocházely z tehdejšího NDR Některé cíchy i maminka šila. Musím ale její prozíravost pochválit, protože jsem se vdávala v 18, takže se to opravdu hodilo. Povlečení, froté ručníky a utěrky jsem opravdu užila, spíš už je mám po těch letech obměněné, zato bych možná našla pár balíčků s netknutými obyčejnými bavlněnými ručníky.
Přiznám se, že abych něco takového pořizovala dcerám mě ani nenapadlo, starší, která bydlí v ponájmu, si koupí co se jí líbí, případně jsem jí sem tam něco koupila po domluvě, a u té mladší o tom neuvažuju vůbec. Ono taky v naší generaci to bylo jiné, holky se vdávaly kolem 20 let, dneska vůbec není jisté, jestli se do vdávání vůbec pohrnou a kam je osud zanese.

Věno? tak to dám raději peníze,atˇ si mladí koupí co chtějí.Ač mám syny a jeden se v září žení,opravdu i svatebním darem dostanou peníze

Vzhledem k tomu, že jsem se vdávala v roce 2010 mám docela čerstvou zkušenost... máme útěrky minimálně do důchodu a ručníky taky. Mamka mi nikdy nic z toho co jsem dostala do výbavy nedala jako dárek... potichoučku to dávala dohromady (něčím taky přispěly babičky) aniž bych věděla a když mi bylo asi dvacet, ukázala mi to... mimochodem povlečení který kupovala babička je Matějovský, ale velký rozdíl od ostatních nevidím.
Miláček taky vyfasoval od každého něco (kupu utěrek i ručníků) a poprvé to viděl až když to jeho mamka začala nosit do našeho obýváku, takže základna je to doopravdy solidní a psychicky jsme ani jeden netrpěli díky dárkům ve kterých je něco jiného, než po čem srdce toužilo.
Nepopírám, že když člověk něco dostane do nového bytu ušetří a může vše začít používat, ale taky časem zjistí, že se mu někde líbí nějaké ručníky, ale nekoupí si je, protože jich má doma plnou skříňku.
To samé je s povlečením... máme asi pět sad a tak ikdyž se mi někde nějaký povlečení doopravdy líbí, nekoupím si ho, protože na něj doma nemám místo.
Ale i přes to všechno je na místě říct "Díky mami."
mimochodem... ubrusy jsem dostala jen tři, ale o všech jsem se kdysi naprosto nevědomky vyjádřila, že právě takovej ubrus bych jednou chtěla mít... a pořád se mi líbí a vzpomenu si na maminu vždycky, když ho měním.

Ano, dodnes mám doma ukryté ty staré ošklivé hrůzy, které jsem dostala kdysi dávno já a dokonce i můj manžel. Což o to, utěrky jsou použitelné pořád, ale povlečení? Prostěradla jsem stejně začala hned po svatbě kupovat ty navlékací, froté. Takže občas vytáhnu ty staré ošklivé cejchy pro návštěvu, ale dneska jsou prostě mnohem hezčí, takže kupuju ty moderní. Navíc jsem zjistila, že stejně používám pořáda jedny a ty samé - ráno vyperu, večer povleču, takže ty náhradní pořád leží ve skříni (tedy u nás kontrétně v truhle).

Také si myslím, že je všeho dostatek a dá se koupit co se líbí mladým samotným, takže radši dám peníze, ať si vyberou co potřebují

UVita: souhlasím s tím, že předválečná i jiná kvalita se s dnešní srovnat nedá, a proto je asi zbytečné shromažďovat tyto výrobky. Kdo na to má, určitě si nakoupí povlečení á la Matějovský atd., ale v této cenové relaci se pohybují jen ty šťastnější. Takže já bych byla v současnosti pro to, aby se předalo třeba povlečení jenom symbolicky a k tomu patřičný obnos, pokud je. Dnes má stejně mládí jiný vkus - já miluju spaní v hedvábném naškrobeném damašku a na chladivém, rovněž naškrobeném prostěradle, někomu z toho naskakuje husí kůže a nedá dopustit na flanel. O vzorech potisku ani nemluvě.

Nezdá se mi to ani přežitek ani povinnost. Dceru, když se odstěhovala, jsem vybavila, aby měla něco pro začátek a za peníze si mohla pak koupit jiné věci než ručníky, utěrky a podobné věci. Je fakt, že dříve se těžko shánělo zboží, ale nesouhlasím, že nebylo kvalitní. Dodnes mám ještě něco z povlečení, ručníků a utěrek, které mi maminka do výbavy nachystala a je to už cca 40 let. Zato povlečení, které jsem si koupila teď, už je na odpis. A vidím to i u utěrek nebo ručníků. I když připouštím, že jsou i velmi kvalitní, ale taky za jakou cenu.