Zvíře, na které rádi vzpomínáme
Již mnohokrát jsem si na těchto stránkách povzdechla, jak závidím všem, kdo mohou mít doma zvířátko. Není důvod znovu rozpitvávat, proč my chováme doma pouze pár desítek pavouků, a to ještě nedobrovolně. Prostě to nejde. I tak se ale pár důležitých zvířátek mým životem mihlo a ráda na ně vzpomínám.
Třeba Džonek, pes pana souseda na naší venkovské zahradě, podvraťáček naprosto neurčitelného původu, ale veselý a nádherný pejsek. Byl pro každou lumpárnu a pro každou srandu. Čas od času smrděl tak, že ho soused hodil do rybníka vykoupat. Hned, jak se Džonek vyškrábal na břeh, neomylně vyčenichal nejodpudivější sajrajt v okolí, ve kterém svůj odér okamžitě oživil a rozvinul do neuvěřitelných hodnot.
Nebo Nelinka, zrzavobílá zahradní kočička, největší kočičí láska mého dětství. Milovala vařená vejce – jakmile kdokoliv ťuknul vajíčkem o stůl a rozbil skořápku, slyšela to i na pět kilometrů a překonala během pěti vteřin časoprostor, aby mohla loudit. Když jí někdo na podzim jejího života vystřelil vzduchovkou oko, brečela jsem dva měsíce.
Dnes má jedna sestra želvu, se kterou je kupodivu taky sranda. Užírá babiččiným kočkám žrádlo, luxuje jazykem přebytky kolem kočičích misek a drobky pod stolem, často se s chutí zapasuje pod myčku, a když ji děti koupou, pouští do vody větry.
Mně už bohužel zbyla pro radost pouze fauna
vypůjčená, například kamarádčino malinké štěňátko bígla, které si koupilo moje srdce během deseti vteřin, nebo pitbul kolegyně, který by byl schopen vám ukousnout hlavu, ale ze všeho nejraději chytá na zahradě bubliny z bublifuku do tlamy. Vyskočí snad i dva metry vysoko a mohl by tak vyvádět klidně celé odpoledne.
Neméně potěšující je pro mě ale i fauna knižní – miluju pejska Robina Zdeny Frýbové nebo třeba koně Farana (zvaného též zlomyslný prevít nebo tupé hovado) Davida Eddingse. Taktéž mezi filmovými zvířátky mám své favority, například Oslíka ze Shreka, draka Bezzubku z filmu Jak vycvičit draka nebo tučňáky z Madagascaru.
A co vaši zvířecí oblíbenci? Které zvířátko, mihnoucí se vašim životem, pro vás bylo nejcennější?
5.1.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Máme psy, rybičky...co to bude příště?
- Granule prý psovi stačí. Jaký je váš názor?
- Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
Diskuse ke článku - Zvíře, na které rádi vzpomínáme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nepodařiol se mi odeslat obrázky 
Baldík (celým jménem Archibald a už ani nevíme kdo tu příšernost vymyslel
). Byl se mnou od mých osmi let celkem 13 let (z toho posledních 6 let bojoval s rakovinou) a nakonec jsem ho také musela nechat uspat. Pomohl mi přestát dost drsný rozvod rodičů, dělal mi společnost a byl pro mě celou dobu na prvním místě. S láskou na něj vzpomínám a dala bych nevím co, kdyby mi kouzelný dědeček přičaroval aspoň jednodenní setkání 
.gif)
Zvířat jsem měla a mám hodně hodně 
Teď zrovna asi 19 potkanek (už ztrácím přehled, zrovna smi jedna zachráněná nečekaně porodila 
) a tři psy.
Nejvíc vzpomínám s láskou a slzou v oku na prvního psa, německého ovčáka Bojara,provázel mě celým dětstvím a musela jsem ho nechat odejít chvilku před maturitou. Bude to 18 let a pořád je mi po něm smutno 
A pak jedna potkanka, takovej miláček, povahou pejsek, inteligencí jak člověk,. Ve smečce naprosto hodná,ale radši byla vždycky se mnou. Každý ráno metelila a schovávala se mi do kabelky,aby mohla jít tajně se mnou pryč. Když přišla její poslední chvilka, nečekaně, mermomocí nechtěla do klece, pořád se mě držela jako klíště a lezla mi do naruče, u mě taky umřela. Lidi sice potkany nemají rádi,ale tohle..to byla moje velká láska..už zase řvu. Možná tu mám i její fotečku..
.jpg)
Bridgetj: taky jsme měli Deniska jezevčika sice byl oc vnuka ,ale mazel rodimy Bohužel taky už není tu
3roky měl jen 11.5 let .jpg)
Také jsem taková zvířecí chůva
Přestože doma zvířátko nemáme, tak už jsem měla na hlídání několik koček, psů i morčat.
Hrozný bylo, když jsem měla na starost sousedky kocoura a hned druhý den, co odjela ho přejelo auto, záchrana pro mne byla, že to byl kočičák venkovní a domů si chodil jen pro proviant, takže jsem se nemusela nikam stěhovat
Mezi poslední hlídačku patřilo osm fundlích rošťáků, to je vzpomínka na celý život, jsem vděčná kamarádce, že jsem s nimi mohla být.
A ještě pořád se starám o moji "školkovou"hafku, dělám si kolikrát legraci, že kamča se stará o "předek" a já o "zadek".jpg)
.JPG)
úplně nejvíc babiččin Ríša - už není ani on, ani babička .JPG)
a pak jsem měla asi půl roku na starost tohle sladké štěňátko
bohužel rychle dosáhlo velikosti XXL, vážilo víc než já a fakt jsem ho nezvládala, ale byl to můj poklad (teď je u švagra a má se tam moooc fajn).jpg)
s kamarádem Danečkem, byli spolu 5 let (zprvu to vypadalo na harmonické homosexuální soužití)... teď už oba odpočívají v sadu
.gif)
můj kamarád Beník, byl se mnou 17,5 let v dobách dobrých i zlých. Odešel vloni v září, nejhorší bylo rozhodnutí nechat ho uspat... jako mlaďoch byl pěkný lump, rozkousal mi nový zimák, strhal tapety a lino, rozkousal stohy kapesníků, z koše tahal spodní prádlo a degustoval ho, občas někoho hryznul... na stará kolena z něho byl milovník koček a malých dětí... už asi jiného pejska mít nebudu, takže první a poslední
Tak my oplakáváme už 2 a čtvrt roku našeho jezevčího 
Andynka. Musím říct, že tvrdohlavějšího bufana neznám. Ale zároveň s ním byla super legrace. Hlavně na vánoce, kdy si myslel, že všechny dárky jsou jeho a stačil je rozbalit ještě před večeří. Anebo když tajně chodil na spodní větve stromku obírat čokoládové bonbony z kolekce. Dokázal to tak šikovně, že tam zůstal i ten papír. A já pak dostala nadaný, že bych ty papíry mohla aspoň vyhodit. Než ho mamka načapala. Dožil se skoro 17 let. A kdykoliv si na něho vzpomenu i po těch 2 letech mám slzy v očích .JPG)
No, a tohle jsou lumpové rodičů: Mika a Matýsek. Až jednou odejdou do kočičího nebíčka, taky bude pěkná potopa. 
A o tom, že brečím u zvířecích knížek (oba díly Robina) nebo filmů radši ani nemluvím. Přitel kdykoli mě vidí pofňukávat, tak se na mě tupě podívá a řekne: "Neboj, oni neumřeli doopravdy". V tu chvíli mám chuť ho praštit něčím po hlavě.
modroočka: U nas je taky veselo. Na ty co odesli do vecnych lovist vzpominame s laskou a nekdy se slzy zarmutku michaji se slzami smichu, kdyz si vzpomeneme, co se nam vsechno prihodilo. Ted sice uz mame jenom 3 psi. Verna psice Mindy je ji asi 14 u nas je uz 10 let dovezli jsme si ji ze severu, kamaradky mama ji chtela nechat utratit protoze se o ni nechtela starat. Rozmazlena Smokey te je 6 let, a Vladimir (to blbe jmeno mu dali puvodni majitele jsou hrdi na jejich ukrajinsky puvod a vsem chudakum psum davaji podobna jmena) budou mu 3 roky a je hrozne mazlivy a rozmazleny. No a 1 kocka Ruzenka sice vypada, ze by cloveka zakousla, ale je to moc mazliva postarsi dama (teda, kdyz ji kamarad netaha za fousy, to mu pak pocuchala jeho srst na rukou). Stromecek uz nemusime privazovat, protoze je Ruzenka slusne vychovana no nebo spis uz ji to nebavi lezt v jehlici udelala to parkrat ale to byla rozverna mladice.
z celé domácí ZOO jsem si oblíbila psa, který miloval sladkosti a pivo. To ho naučil předešlý majitel... a my měli legraci z toho, jak po pivě šilhá. A velký černý kocour Čert, který ani nebyl náš. Jen k nám chodil, když mu někdo nabil. Tím k nám začal chodit - zřejmě racoon mu vykousl kus zadku. A od té doby docházel pravidelně, měl na každé tlapě 7 prstů, byl úžasně čistotný, vody se bál... srazilo ho auto. Teď máme doma 4 kočky (2 +2), jsou nádherné, veselé, šikovné... dokázali odstrojit vánoční stromeček během hodiny a ještě si pohráli s kuličkami, kupodivu je nerozbili.
