Praha. Některými milovaná, jinými zatracovaná. Jak to máte vy?
Prvních dvacet let svého života jsem prožila v Ústí nad Labem. Toto průmyslové město na severu Čech, tehdy plné smogu a štiplavého smradu z chemické továrny, jsem milovala. Znala jsem ho jako své boty,měla zde rodinu, přátele, prožila první i druhou lásku… Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se měla odstěhovat někam jinam.
Jenže, pak jsem se seznámila se svou třetí láskou a ta mým životem dokonale zamíchala. Přenesla mne přes hory a doly až do našeho hlavního města. Bylo mi čerstvých dvacet let a stěhování pro mne bylo velice emotivní. Strach, obavy. Jak to zvládnu? Kromě manžela tam přece nikoho neznám. Hlavou mi vířily různé katastrofické scénáře, ve kterých hráli hlavní roli nafoukaní Pražáci (tak jsem je do té doby vnímala) a nepřehledné velkoměsto, které mne schramstne jako malinu a už nikdy ze svých spárů nepustí.
Krátce po nastěhování jsem byla skutečně ztracená. Netrefila jsem ani z Václaváku na Staromák, a když jsme si dávali s manželem při cestě z práce někde sraz a plánovali vyrazit za kulturou, klepala jsem se strachy, zda to správné místo budu schopná najít.
Velmi brzy se však mé obavy a nejistota začaly rozplývat. Zjistila jsem, že Pražáci nejsou nafoukaní a že poměr těch namyšlených s těmi „normálními“ je v Praze úplně stejný jako v mém rodném městě. S mým zaměstnáním byly spojené pochůzky po městě a vzhledem k tomu, že jsem pracovala v Celetné ulici, se tyto pochůzky konaly především na Starém Městě, takže jsem brzy získala jistotu v orientaci staroměstskými uličkami.
A tehdy nastal ten zlom. Z původně nepřátelského města, kterého jsem se bála, se pro mne Praha stala doslova kamarádkou. O povinné pochůzky jsem se, k neskrývanému potěšení všech kolegů, hlásila sama a náramně si je užívala. Nikdo mne nelimitoval, nikdo mi nikdy nestopoval čas, který na nich strávím. Prošlapala jsem díky 
nim kompletně celé Staré město, prohlédla si všechny kostely, občas zabrousila i někam do galerie…
Praha mi učarovala. Ze svých školních let jsem znala jen apoštoly na Orloji, petřínskou rozhlednu, bludiště, ZOO a Technické muzeum. Ve svém dospělém věku jsem postupně odhalovala krásy Prahy a nemohla se jich nabažit. Dodnes mám v sobě ukrytý obrázek z novoroční noci na Karlově mostě: Pod nohama nám křupal sníh, z nebe se poklidně a líně snášely obrovské vločky a to vše bylo dokresleno matně osvícenými sochami na mostě a rozzářenými Hradčany na obzoru. Nádhera.
Dnes již bydlím v Praze více než čtvrt století a stále objevuji nová, mně dosud neznámá místa. Pro mne je Praha prostě krásná. Starobylá, impozantní. Město, které má duši. A i když mne občas přepadne nevýslovná touha uhnízdit se někde, kde lišky dávají dobrou noc, někde, kde nejsou neustálé dopravní zácpy, nehoukají každou půlhodinu sanitky, vím, že bych Prahu neměnila. A jsem moc ráda, že mne sem osud před sedmadvaceti lety zavál.
Jaký je váš vztah k našemu hlavnímu městu? Pokud zde bydlíte, jak jej vnímáte? A co ti, kteří mají své domovy jinde? Jezdíváte občas do Prahy a užíváte si tyto návštěvy? Nebo vás neláká a radši se jí vyhnete?
27.9.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Praha. Některými milovaná, jinými zatracovaná. Jak to máte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jezdím do prahy tak dvakrát do roka, jak já tomu říkám na kulturní víkend. Dcera tam bydlí skoro 20 let. jelikož máme opravdu nabitý víkendový program, tak přijedu domů, vždycky strašně uchozená. Vadí mi tolik lidí a poměrně dost bezohledných. Každý kouká jen před sebe a jde jako tank. I procházka z Václaváku na Staré město, která byla vždycky poklidná, teď je člověk unášen davem a když se chvilku zastavíš, už se ti ostatní ztratí. Pobavilo mě nedavno v nějakém filmu záběr ze Staromáku někdy po půlnoci a tam nebyla ani noha jen aktéři. O půlnoci je tam tolik lidí jako u nás v pravé poledne. Jo a ještě mi vadí, že je všechno o penězích. Sice se vždycky říkavalo "V Praze se žije draze", ale myslím, že se to už přehání.
Almega: tak ti vnucovači všeho možného a žebráci mě ani moc z míry nevyvedou, to je u nás taky. I když těch žebráků je v Praze přeci jen nejvíc.
.gif)
Jarča*: to máš pravdu,rodilý pražáci jsou v pohodě,aspoň jsem se nesetkala s žádnýma náfukama,myslím si,že to jsou spíš ty náplavy,co tam začnou študovat,nebo se tam přestěhujou za prací a začnou si hrát na hogofogo-aspoň s tím jsem se setkala,bohužel...
Jezdívala jsem několikrát ročně do Prahy,nyní už dost let sotva 1x za rok....Nějak nemám čas,furt pracuju,a když už mám volněji,tak je zima,což se mi nechce někde mrznout a je brzy tma...Hezká je historická část Prahy,okolní sídliště a pod. nestojí za pohled. Za komunistů bylo všude sice zanedbáno,ale pusto a prázdno,a nyní se prodírat skrz davy mě nebaví.Nemám taky ráda,když mi někdo něco vnucuje,a to je v Praze stále:cpou do ruky letáky,chtějí odpovědi na nějakou anketu a pod.,nebo různí žebráci,což u nás není.
Čím víc Prahu poznávám, tím víc jí miluju
Dřív jsem se tam dostala výjimečně při nějakém výletě, teď, co se kousek od ní odstěhoval syn, se tam ocitnu častěji. Taky díky srazíkům s několika šikovnými šťastnými ženami to tam začínám mít víc "procourané". Je hodně míst, kam bych se chtěla podívat, tak doufám, že k tomu bude ještě dost příležitostí. Pražáků znám pár, a vůbec mi nafoukaní nepřipadají
A jak píše Modroočka, ráda courám i kdekoli jinde.
Jako mimoparžskou mě Praha fascinuje
,měla jsem babi s dědou od Berouna a každý léto když jsme u nich byly se segrou na prázdninách,nás vzal děda do Prahy na celodenní výlet,takže za ty léta jsme Prahu sjezdily křížem krážem a některý zážitky si pamatuju dodnes,jako např.Zlatou uličku,to mě i jako malou holku dostalo,nebo výlet na lodi po Vltavě,přesně na tý,co končí film,,Jak utopit doktora Mráčka...,,,nebo korunovační klenoty a různý kostely...prostě se mi to strašně líbylo,takže pro mě má taky Praha svoje kouzlo...s manželem už si říkáme několik let,že se tam vydáme na špacír,ale dostali jsme se nejdál do ZOO
..no není všem dnům konec,takže určitě to někdy uskutečníme,už teď se těšim
.gif)
Praha je krásná a když má člověk milou průvodkyni kamarádku, je to úžasný zážitek. Bydlim kousek za Prahou a už se těším, až budu tu krásu jednou ukazovat malému. Jeden celodenní výlet už absolvoval, ale to byl hodně malej, tak z toho nic neměl
.jpg)
miluju 
Milovala jsem courání po Praze s mým dědou, který mi k tomu vyprávěl různé historky. Můj táta teď courá s mými dětmi, když jsme na návštěvě . Ovšem těžké zklamání z Pražského Hradu - naivně jsem si myslela, že s dětma skočíme do Zlatý Uličky a k Daliborce - a ne, ani náhodou - buď si člověk koupí za tři stovky dvoudenní lístek nebo nic... pochopím, že vybírají vstupné, ale proč nemůže být to vstupné i jednotlivé? Děti mi nevydrží dva dny courat po památkách, fakt jsem jim chtěla ukázat tyhle dvě věci.... korunu tomu dal záchod (na desetikoruny) s rozbitým turniketem - bylo zajímavé pozorovat turisty, jak se dostávají ven ze záchodku - někteří turniket podlézali, ti zdatnější přeskakovali - bylo to vtipný, ale teda jako národní vizitka 
- co by dělal třeba vozíčkář nebo méně zdatný turista, to fakt nevím - by asi musel jít čůrat někam za roh
když jsem před 30 lety poprvé sama měla pracovní schůzku v Praze, netušila jsem, zda-li na místo trefím alespoň přibližně ve stanoveném čase. Povedlo se mi to báječně. A pak už jsem našla vše, jen jsem se hoooodně naběhala. Po 1 denním působení v Praze jsem měla ušourané nohy "u samotného zadku".
A s radostí a odhodláním tak brouzdám i v jiných městech ...
dopoledne razím, snad se neztratím.
