Prý jsem líná lemra
Většinou si ženy stěžují na muže, kteří jsou líní a jimž je zatěžko v domácnosti cokoli udělat. U mě je to naopak. Možná mě některé z vás budou mít za blázna, ale věřte, že ani opačný extrém není zrovna med.
Můj manžel je totiž neuvěřitelně činorodý a pracovitý, řekla bych až hyperaktivní. Pořád musí něco dělat, práci si doslova vymýšlí. Chvíli nevydrží v klidu, má pocit, že když nebude všechno udělané tip ťop, tak se snad přestane točit zeměkoule. Čím dál víc mi to jde na nervy.
Nejhorší na tom je, že si myslí, že stejně výkonná bych měla být i já. Dennodenně mi nadává do lenochů, osočuje mě z pohodlnosti a klidně použije i peprnější výrazy. Už z toho šílím. Když přijdu z práce domů, chtěla bych si chvilku odpočinout, přehodit výhybku, jak se říká. Můžu si to dopřát jen tehdy, když manžel není doma, což se nestává moc často. Chodí totiž domů dřív než já a hned mi začne dávat úkoly.
A nejenom mně. Také naše desetiletá dcera je vystavená jeho vojenskému režimu. Každý den kontroluje, jak má uklizeno, komínky ve skříních, pořádek v šuplících. Vyžaduje bezvýhradnou dokonalost.
Na druhou stranu musím uznat, že stejně náročný jako k nám je i sám k sobě. Je velice šikovný, stále něco vyrábí, vylepšuje a všechno, co udělá, je vždycky stoprocentní. Úklid, mytí záchoda, dávání prádla do pračky, dokonce ani žehlení, nic z toho mu nedělá potíže. Kdyby kolem toho neměl tolik řečí a nadávek na naši adresu, neměla bych si na co stěžovat.
Jenže on to všechno sice dělá, ale co nejokázaleji dává najevo, že bych to vlastně měla dělat já a kvůli mé neschopnosti je všechno na něm. Přitom když mu řeknu, ať to nechá, že prádlo pověsím apod., odvětí, že mi všechno strašně dlouho trvá a že se na to nemůže dívat.
Připadám si jako nesvéprávná a k ničemu. Manžel byl takový i dřív, ale ne v takovém rozsahu. Čím je straší, tím je to s ním horší.
Poradí mi někdo, co s tím? Žijeme s dcerou pod hrozným tlakem a obě to snášíme dost špatně. S ním bohužel není řeč. Je přesvědčený, že všechno, co dělá, je jediné správné.
24.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem líná lemra
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj muž je schopnej po mě přerovnat gauč i s polštářkama, načechrat záclony, páč já to dělám lajdácky - viděno jeho očima....
když ho to baví....když jsme byli se synem v pedago.psycho poradně, bavil se chvíli s panem psychologem o samotě a ten mu řekl, že ten jeho perfekcionismus hraničí s obcesí....má teď potvrzeno to, co já mu říkám už roky 
Ota: No nevim, mela jsem tri tety ucitelky, ale zadna z nich nebyla normalni. Napr. v mych 20ti letech mne stale zadaly, abych si umyla ruce pred jidlem 
.
A to co popisujete, neni normalni ani u ¨normalni zenske¨. I o teto pani by se reklo, ze se jedna o chorobny smysl pro poradek.A neverim, ze by jakakoliv, jen trochu normalni zenska nad timto zpusobem vedeni domacnosti zrovna jasala.
Včera a dnes je tady doslova hon na chlapy. My máme s mým přítelem také problémy, ale nemyslím si, že by to vždycky byla tak jednoznačně vina jednoho. Asi by jsme se divily, kdybychom slyšely popis problémů z jejich strany. Možná by neškodila trocha objektivnosti.
.jpg)
monyk: jistě obecná rovina ....
asi takhle čtu a diskutuju tady docela dlouho a tak z místních příběhů vím, že v podstatě žádná činnost kde se chlap vybíjí bez rodiny není "normální"
Už jsem to tady jednou líčil ale mám tetu ( vynikající, vzdělaná a velmi chytrá paní a bývalá speciální učitelka k tomu) . Ta celou svou rodinu , svého manžela obzvlášť, celý život šikanovala úklidem, klidně do něj zapojila i návštěvu. Monika z přátel protí ní je nedouk a neumětelka. Přesná poloha všech knih, předmětů a nábytku v bytě. Přesně poznala, že jsem z jedné knihovny zkušebně povytáhl a zas na místo zastrčil knihu. Ložnice se ráno v 7 "naklidila" a mohlo se do ní až večer, spát šla až když udělala všechno co měla v plánu klidně ve tři ráno ještě utírala prach, přerovnávala knihovny nebo drhla linku.
Strejda celej život makal jako šroub na tři směny práce,domovm chalupa.
Nezažil jsem aby u nich na chalupě byly dva dny bez práce, natírání, moření nebo uklízení. Strejda se samozřejmě vztekal, jednou snad i utekl na nějakou montáž ale nakonec spolu brzo oslaví 40 let v manželství....
A o téhle paní by se maximálně řeklo, že má ráda pořádek ovšem u chlapa je to obsese
Ota: Jenze ve svem dusledku je to stejne znicujici. Proc tedy manzel nevybiji sve pracovni a karierni problemy nekde na hristi? A proc si vybiji pracovni ci karierni problemy na rodine? .
Takze a ted to prezenu : s chlapem je neco spatne a on si, at uz jakymkoliv zpusobem muze tohle vybijet na vlastni rodine?
Oto, cetla jsem obcas vase prispevky a jen doufam, ze se mylim a ze je to opravdu jen v obecne rovine.
monyk: to jistě, obecně mě ale manželovo obcesivní uklízení přijde jako přijatelnější řešení pracovních a kariérních problému než chlast, drogy , mlácení rodiny nebo děvky....
abadon: Jenze o tom vztah dvou lidi taky je. Vystihla jsi to presne 
.
abadon: Když tak o tom přemýšlím, tak jsem ochotna ustoupit např. v takových případech, kdy jsou mi nuceny "ty krásné předražené kozačky, co mají přes ulici ve výloze" 
dračice: Tak pokuď je to domácí kutil, který neustále něco vylepšuje a sám si to po sobě i uklidí, tak proč ne, a pokud to tobě takhle vyhovuje. Např. pro mě je spokojený vztah tehdy, když nemusím ustupovat a nemusím se omezovat nebo přizpůsobovat proti své vůli.
Ota: Vsechno ma sve meze, ale vetsinou jde o to, najit unosnou miru pro oba partnery. Umet si veci vyrikat, vymezit hranice a najit ten spravny kompromis. Jenze to je vetsinou nerealne, tu a tam se objevi nejaka ta treci plocha a pak uz to jede....
.
kat: No, tak to teda nevím. Ale nějak si nedovedu představit, že po mě chlap ječí, že jsem prase a že jsem to blbě uklidila a pak na mě večer šahá a chce 
S tímhle chlapem bych asi nebyla dlouho. A nebo bych musela chodit domů každý den zhulená, aby mi to bylo jedno 
dadka: Mě by zajímalo co je možné neumět na praní
Ala: jj, u nás je to taky z frustrace z práce- hend se to doma projeví aje to horší, cítí se tam nedoceněný...tak si to kompenzuje na nás.
a ten si představte až si Šárky dcera za 10-12 let namluví a začne bydlet
s "normálním chlapem co si na ně stěžujete na štastných ženách"
jezusamankote to bude šok s lásko vzpomene na tatínka
Přidávám se na stranu manželek uklízecích maniaků. Také mám doma podobné individuum. Je schopen nad dětmi, které přijdou z venku stát a čekat co z nich odpadne, aby to pak okamžitě s velkými výčitkami uklidil. + samozřejmě drobky, atd... No, naštěstí jsou období, kdy se to trochu zmírní. A to je tehdy, když má svou mužskou práci kolem domu. Ale ta není stále, žejo... Že je to o hlavě mnohokrát připustil. Říká, že si nemůže pomoci. Koníčky jsem mu navrhovala, nic... Prostě jeho koníčkem je práce. Nejlépe kácení lesa :-)) Ale to jaksi neí k mání.. Nebo aspoň svařování, hrabání listí, prostě něco, co je hned vidět. Kopání díry. Vožení písku. Různé kutění To je pak spokojeny jako želva. V našem případě vím, že kdyby byl úspěšný v zaměstnání bylo by to lepší. Ale když se mu nedaří tak si to na nás kompenzuje. Kdyby jste mi navrhovaly,a by si více "zakutil" tak to je také o penězích... na nákup hoblovaček materiálua apod. ak Naučila jsem se stím žít. Někdy je to horší, jidny lepší. Jinak je hodný, a hlavně má rád děti.
