Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: nevíte si rady jak smontovat stolek ? opravit auto ? upéct buchtu ?.....zajděte si k psychologovi....

žádný psychiatry , psychology...Makarenka....
to by tak do mě mohl pětilete vnuk kopnout.....

Piafka: No a co je za problém se škatulkou "dítě co potřebuje psychologa"? Jak se tak dívám kolem sebe, k dítěti k psychologovi chodí kdekdo. Buď s poruchami učení, tam je takové zařazení spíš ku prospěchu dítěte.

A nebo i když děti nezvládají. V případech, které znám tedy nakonec vždycky dospěli psychologové k závěru, že dítě je v pořádku, ale rodiče svým přístupem k němu způsobili , že se chová jak se chová. Dítě jen využívá beze zbytku prostor, který je mu dán.

Zase ale ne každý má přirozené schopnosti vychovávat nebo předchozí zkušenosti, schopnost aplikovat vyčtené. První dítě je pokusný králík, na kterém se rodiče učí co a jak, takže to vždy nedopadne (No, ono i to druhé,povahově naprosto odlišné. A jelikož víc dětí v českých rodinách většinou nebývá, je zázrak, že i přesto je spousta dětí,na kterých nejsou znát psychické následky rodičovských pokusů )

Když si nevíte rady s čímkoli jiným - jak smontovat stolek, jak opravit auto, jak upéct buchtu - nebojíte se zeptat. Tak proč by to mělo být jiné při výchově dítěte, kde se dá napáchat mnohem víc škody?

suhlasim s Modroockou 13:49

Verera: odborník, jasně. my to tady těžko poznáme. každá si do toho promítáme svý zkušenosti, ale víme prdlajs. každopádně, někdo by kluka zkontrolovat měl. včera bylo pozdě. a v tom nejlepším případě psycholog začne tím, že srovná rodiče a pak se jako zázrakem změní i synek.
Stanik: ne

Pokud máte pocit, že jste už vyzkoušeli všechno a dlouhodobě nic nezabírá, zkuste vyhledat odbornou pomoc.
Jinak jak tady většina píše, že by okamžitě běželi k psychologovi či psychiatrovi, tak si nemyslím, že by to bylo tak horké. Většina lidí se snaží výchovné problémy vyřešit nejdřív vlastními silami, holt někdo si dává víc na čas, někdo méně. S těmi škatulkami a nálepkami je to trochu pravda, obzvlášť když se informace propojí až do školky a později do školy. Mateřské i základní školy považuji za instituce, kde si tohle celkem dobře a rádi pamatují a škatulkuje se hodně, protože je to přinejmenším pohodlnější...ale berte to tak, že teď už opravdu není jiné cesty, aspoň se kluk třeba srovná dřív, než do té základní školy nastoupí.

Čím víc o vašem dítku přemýšlím, tím více bych doporučovala např. www.Walhgrenis.cz...

Mirko, píšete: "nevím, jestli by bylo dobré ho hned škatulkovat jako dítě, které potřebuje psychologa....nejdřív bychom chtěli vyzkoušet všechno, co je v našich silách" a téměř v další větě (a potažmo vlastně v celém článku předtím): "vyzkoušeli jsme všechno možné (rozuměj - všechno, co bylo v našich silách)....je vůči všemu imunní"
Takže - Mirko - vy už jste vyzkoušeli všechno, co je ve vašich silách, že? a proč by "dítě, které potřebuje psychologa" měla být škatulka? Problémy, se kterými může pomoci psycholog, nemusí mít jen dospělý. A pak - psycholog by měl být nezaujatý vnější pozorovatel, který vám může nejspíš poradit, kde (případně) děláte chybu vy. Ostatně už i pocit, že se vám někdo snaží s problémem, který vás musí jinak spíš dostávat do izolace, pomoct, může být úlevný. A vzhledem k tomu, že, jak píšete, by se syn měl "za rok nějak zklidnit" a zatím se to podle všeho za předchozí minimálně dva roky pouze zhoršovalo, bych určitě s návštěvou psychologa neváhala.

tornado-lou: a nema?

tornado-lou: No nevíš, mohli to do 3 let přehlížet, synek nabíral sílu a projevoval se míň agresivně nebo je na to upozornili nejdřív až ve školce, předtím neměli s čím porovnat... to můžou posoudit jen rodiče a nějaký odborník.

Každopádně nic se nezkazí tím, když na kluka půjdou důsledně, klidně a zavedou nějaký režim a pravidla, která se nebudou každou chvíli a s každou osobou měnit.

já zas myslím, že kdyby to byl aspergr nebo něco podobnýho, tak by si snad všimli, že nekomunikuje, nemá smysl pro humor, odmítá kontakt. navíc prý je to až od 3 let. já myslím, že je to "jen" zvrtaná výchova.
představuju si to tak že se začátku to byl ten opečovávaný jedináček, kterýmu se všichni hodně věnovali, byl pro ně střed všeho. no a teď není, pokouší se ho vychovávat, moc tlačí a on tlačí zpátky.
viděla sem něco podobného včera u známých. normální dvouleté dítě, ale celý odpoledne poslouchalo akorát běž, nechoď, seď, stůj, on křičel, rodiče na něj křičeli nekřič..... matka se po něm ohnala, on se schovával a chránil si hlavu. zatím. za dva roky jí to vrátí, a budou řešit, kde se v dítěti bere agresivita. někteří rodiče mají zkrátka pocit, že dítě má pokud možno tiše sedět.

Podle mě nepotřebuje psychologa, ale psychiatra - a čím dřív, tím líp

to je spíš na psychiatra

Vaše díte potřebuje odbornou pomoc. V případě, že tato situace trvá už dlouho a syn se chová takto i ve školce tak se divím, že vás na to neupozornili. Podle toho co popisujete bych se přikláněla k tomu, že se jedná o nějakou formu autismu tak toto nezvládnete a zvláště ne bitím a příkazy. Návštěvu odborníka neodkládejte, je pět minut po dvanácté. Bude to běh na dlouhou trať.

Váš syn je možná nemocný a potřebuje pomoc. Odbornou. Rychle. Vaše pokusy jsou k ničemu, jen oddalujete možné řešení a úlevu pro všechny. K psychologovi chodí kdekdo a škatulka ani ostuda to není. Už to tu padlo, pátrejte směrem k PAS ( poruchy autistického spektra). Vyžádejte si doporučení pediatra, kontakTujte sdružení APLA.... Hlavně už něco udělejte. Včera bylo pozdě.