Prý jsem líná lemra
Většinou si ženy stěžují na muže, kteří jsou líní a jimž je zatěžko v domácnosti cokoli udělat. U mě je to naopak. Možná mě některé z vás budou mít za blázna, ale věřte, že ani opačný extrém není zrovna med.
Můj manžel je totiž neuvěřitelně činorodý a pracovitý, řekla bych až hyperaktivní. Pořád musí něco dělat, práci si doslova vymýšlí. Chvíli nevydrží v klidu, má pocit, že když nebude všechno udělané tip ťop, tak se snad přestane točit zeměkoule. Čím dál víc mi to jde na nervy.
Nejhorší na tom je, že si myslí, že stejně výkonná bych měla být i já. Dennodenně mi nadává do lenochů, osočuje mě z pohodlnosti a klidně použije i peprnější výrazy. Už z toho šílím. Když přijdu z práce domů, chtěla bych si chvilku odpočinout, přehodit výhybku, jak se říká. Můžu si to dopřát jen tehdy, když manžel není doma, což se nestává moc často. Chodí totiž domů dřív než já a hned mi začne dávat úkoly.
A nejenom mně. Také naše desetiletá dcera je vystavená jeho vojenskému režimu. Každý den kontroluje, jak má uklizeno, komínky ve skříních, pořádek v šuplících. Vyžaduje bezvýhradnou dokonalost.
Na druhou stranu musím uznat, že stejně náročný jako k nám je i sám k sobě. Je velice šikovný, stále něco vyrábí, vylepšuje a všechno, co udělá, je vždycky stoprocentní. Úklid, mytí záchoda, dávání prádla do pračky, dokonce ani žehlení, nic z toho mu nedělá potíže. Kdyby kolem toho neměl tolik řečí a nadávek na naši adresu, neměla bych si na co stěžovat.
Jenže on to všechno sice dělá, ale co nejokázaleji dává najevo, že bych to vlastně měla dělat já a kvůli mé neschopnosti je všechno na něm. Přitom když mu řeknu, ať to nechá, že prádlo pověsím apod., odvětí, že mi všechno strašně dlouho trvá a že se na to nemůže dívat.
Připadám si jako nesvéprávná a k ničemu. Manžel byl takový i dřív, ale ne v takovém rozsahu. Čím je straší, tím je to s ním horší.
Poradí mi někdo, co s tím? Žijeme s dcerou pod hrozným tlakem a obě to snášíme dost špatně. S ním bohužel není řeč. Je přesvědčený, že všechno, co dělá, je jediné správné.
24.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem líná lemra
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bridgetj: njn, co naděláš? vyzkoušela jsem už všechno, přes neuklízení, pláč,nemluvení, domluvy, ultimata..ignorace...nic, nezabírá nic
dle mého má prostě něco v hlavě pomíchaný..třeba má fobii, neb jeho matka byla fakt bordelářka
a jemu to už doma na ní vadilo...ale tý nic neřekl...kdežto já uklízím jak blb, a jemu se to stejně nezdá ok
tak já byla činorodá než jsem poznala manžela, časem jsem se v manželství nakazila lenorou a žijeme v klidu a pohodě, prostě až se to udělá, tak se to udělá, musím mít na práci náladu
Manžel se mě zeptá, s čím mně má pomoct, ale takové ty práce jako je žehlení nebo praní, to beztak neumí. Nejsem vyložený "pucrapl", ale když je binec, tak uklízím ráda , protože je úklid za mnou vidět a potom zase pořádek jakž takž udržujem.Ráda přicházím odpoledne z práce do voňavého a uklizeného bytu.
dračice: no pokud ti vyhovuje byt v pohode udrena,. tak fajn.. me ne... takze zastavam nazor, ze tam bydlime oba, takze se oba budem podilet na chodu domacnosti... nevidim duvod, prac by se mel jeden valet u Pc a druhej makat 
pravda, napr. zehleni mu teda nejde, ale jinak nema problem s nicim.. netrim obsedantni kompulsivni poruchou jako panove z clanku a diskuse, ale uklizet v ramci normalu treba je.. a ve 2+kk vypada kazda spatne odlozena vec jako bordel... na druhou stranu, za hodku je uklizeno tip top...
Pro všechny ty, které si to vyložily po svém, tak tohle všechno je o POHODĚ VE VZTAHU, o tom, že každý jsme svým způsobem nedokonalý a že pokud náš miláček neuklízí, tak dělá zase jiné důležité věci a pokud mu to budeme dnes a denně vyčítat a napomínat ho, tak každý reaguje jinak, ale k té pohodě to určitě nepovede. A není to o tom, že někdo žije ve špíně. Je to o tom, že jsme vzájemně shovívavý k nedokonalostem toho druhého, ale vše má své meze. Aby to nedopadlo jako u Šárky, kde SLOVO odborníka je víc než nazapotřebí, by mohla žít šťastný život, pokud ho kdy žila.
Šárka:kat: 
z toho by mě asi kleplo
Sarko, urcite by sis s nim mela o tom promluvit a snazit se najit nejake reseni. Napriklad mu rekni, ze po prichodu z prace mas narok na hodinu relaxace a v te dobe jsi ¨hajena¨. Takze zadne zadavani ukolu hned jak se objevis ve dverich 
. A co se tyce domacich praci, tak je proste rozdelit a jemu rict, ze mozna Ti to sice trva delsi dobu, ale i Ty dokazes zvladnout povesit pradlo 
.
Nepises, jestli ma Tvuj manzel nejake zajmy, konicky. Byvala kolegyne mela doma podobny pripad a kdyz uz z toho byla malem na zhrouceni, poradil ji jeden psycholog, aby se pokusila manzelovu prilisnou cinorodost odvest na jinou, neskodnejsi kolej. Sice ji to chvili trvalo, ale nakonec ho presvedcila a tak manzel pres tyden chodil do klubu leteckych modelaru ( kde uplatnil hlavne touhu po perfekcionalismu ) a v sobotu ho dokopala na cykloturistiku. Tam vybil pro zmenu svou prilisnou fyzickou aktivitu 
. Zachranilo jim to manzelstvi a ona si vylozene libovala, kdyz pak obcas pohodil spinave ponozky vedle kose na spinave pradlo .
kat: Tak to ti přeji hodně síly a Tohle mít doma, tak ho skopnu ze sedmýho patra. Abych se každý den bála chodit do vlastního bytu s tím, že na mě čeká u dveří kýbl, hadr, utěrka, vysavač apod. tak to pro mou náturu opravdu není. To radši bordeláře, ale budu žít klidným životem a né úklidem. Proboha, žijeme abysme byli a né abysme uklízeli.
...halvně ony by to odnesly nejvíc...snad se nám to podaří nějak vyřešit, a přeji at i vám
Milá Šárko, jako bych to psala já. Až jsem se lekla, že jsem už konečně sepsala článek který jsem chtěla sepsat a nevím o tom
Mám totiž doma totéž. Výkonného muže, který očekává naprostou oddanost a dokonalost a hlavně denně sterilní byt. Takže sloužím celé dny jen bytu, dětem a jemu
stím, že stejně at to udělám jak to udělám, tak to bude blbě a sklidím jen kritiku.
MLuvím sním o tom, on uzná, že to co dělá není normální, ale že si prý nemuže pomoci, tak terorizuje celou rodinu. když se má vrátit domů, rozbolí mě žaludek a podvědomě hledám očima co bych ještě sklidilaJsem z toho už nemocná. A stejně vždy něco najde, at je to jak chce,.prostě ho baví kritizovat. Už jsem se i vzbouřila, neuděla to, nechala sjem vše ležet a běžet, jak to tu děti udělaly, že mu to snad dojde, že se doma neflákám, že se opravdu nenudím, a že práce kolem 3 dětí je náročná...vždy byl akorát naprdlej, pak jsme se večer pohádaly, jelikož já jsem nebyla dost poslušná, týden se vydržel ovládat, ikdyž jsem na něm viděla, jak moc se musí ovládat a přemáhat a pak to zase sklouzlo do starých kolejí. Vlastně je to tu debata číslo 1 každý den.Kdyby nebylo tohohle tak vlastně nemáme zásadní problémy, máme na věci stejný pohled, hádky tu jsou o těchto malichernostech.
Přitom jemu taky nečiní problém to uklidit, ikdyž tedy záchod či žehlení, to je moje starost...ale když už tedy vezem vysavač, tak mi to dá náležitě sežrat, těch keců co u toho má...
Nabízím mu léčbu u psychologa, protože podle mě tohle je nějaký duševní problém, on to ví, uznává, ale pomoci nechce, prý není žádný magor- zřejmě by to bral jako selhání
Nakonec uvažuju o léčbě u psycholga já, aby mě naučil zvládat ty jeho výjevy z lehkostí, nic si z toho nedělat, abych zase mohla v klidu spát a spokojeně žít a nestresovat z pár drobků na stole...Jak to dopadne nevím...uvažovla jsem i o rozvodu, ale děti ho milují, on je také...hla
Můj manžel je taky velice činorodý, jak v podnikání, tak v domácnosti. Umí uvařit, uklidit, za nic se nestydí. Ale je fakt, že tyto činnosti rád přenechá mně. Poznali jsme se ve zralejším věku, bydlíme v jeho domku, v počátcích soužití měl taky tendence mi říkat, co bych měla udělat. Ale stačilo párkrát zavrčet a přestal radit.Je to chlapec učenlivý.
(že prý raději než drbat se šťastnýma ženama bych měla víc internetu využívat k získávání obchodních kontaktů 
)
abadon: 
dračice: Jupííí, já jsem k úklidu taky nebyla moc vedená. Znamená to tedy, že můžeme objektivně shnít ve špíně, ale nikdo nám to nemůže vytýkat, protože jsme k tomu ani jeden z nás veden? To jsem ráda, konečně se nebudu muset přemáhat a uklízet.
Já bych chlapa k velkému nákupu nechtěla Když se to občas přihodí, mám nerva
dračice: neuklizi a omlouvas ho, protoze k tomu nebyl veden? 
tak to ten muj teda taky nebyl, ale nejsem otrok domacnosti, chodim do prace stejne jak on, takze kdyz je treba aby mi pomohl, proste si reknu a on ochotne jde.... ale promijet mu uklid...
no to ani nahodou.. tim spis, ze bordel generuje hlavne on sam...
