Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
.jpg)
Rozvádím se. Vím, že nejsem první ani poslední, ale dává mi to zabrat. S manželem jsme spolu byli dvacet čtyři let, vychovali dvě děti, žili normální běžný život. Zařídili byt, koupili auto, jezdili na dovolené a společně se věnovali zájmům. Vše bylo zaběhané, vyhovovalo nám to. Tedy alespoň jsem si to myslela. Manžel byl stále pozorný, milý, ochotný. Až na drobné, běžné třenice kvůli maličkostem jsme se nikdy nehádali. Takže vlastně IDEÁL. Až do jednoho dne.
Manžel byl v práci, děti na koleji a internátě a mně nečekaně skončila pracovní doba dřív. Šla jsem si tedy udělat radost do města. Procházela jsem nákupní zónou, pozorovala vystavené věci ve výlohách a přemýšlela, co hezkého si koupím. Najednou jsem zahlédla známou postavu. Manžel se vedl s holčinou a vrkal jako holoubek. Nevěřícně jsem zírala na tu dvojici. Vůbec jsem nemohla pochopit co vidím. Neudělala jsem žádnou scénu ani jsem se nerozbrečela. Pomalu jsem došla k domu a rovnala si myšlenky.
Doma jsem si udělala kafe a přemýšlela co dělat. Mám mlčet a dělat, že nic nevím? To nevydržím. Mám se zeptat? Co když to zapře? Pak už klaply dveře a ozval se ten důvěrně známý hlas: „Miláčku, jsem doma!“ Požádala jsem manžela, aby se posadil, a řekla mu, co jsem viděla. Nezapíral. Tvářil se úplně normálně. Prý to nic neznamená. Bere to jako zpestření manželství. On přeci také neřeší, s kým ještě spím. V tu chvíli jsem měla chuť ho zabít. Místo toho jsem oznámila, že podám žádost o rozvod. Můj manžel vůbec nechápal proč.
Žádost jsem podala a věci dostali nečekaný spád. Manžel se odstěhovat nehodlá, s rozvodem nesouhlasí a přítelkyně považuje za zcela běžné. Dokonce se odmítl vystěhovat z ložnice, takže od té doby spím u kamarádky, protože manžel očekává manželské povinnosti. Nechápe, proč už mu neperu, nevařím, nepřebírám poštu. Prý i dvojice, které se rozvádí, spolu dál spí a žijí tak nějak normálně. Já nevycházím z údivu a mám pocit, že toho chlapa vůbec neznám.
Máme za sebou první stání, které bylo fiaskem. Soudce se nejspíš shoduje s názorem manžela a mě podrobil podrobnému výslechu. Proč s manželem nechci dál sdílet dobré i zlé? Proč neplním své povinnosti, když manželství dosud trvá? Proč přistupuji k tak radikálnímu řešení? Měla jsem pocit, že jsem u soudu coby obžalovaná. Manžel oproti tomu prohlásil, že mě miluje, rozvádět se nechce, na svém životě také nic měnit nechce a že po celé manželství jsem byla dobrou ženou. No byla to fraška. Nakonec jsem prohlásila, že k dalšímu stání už budu mít právníka.
Bohužel nemám kam jít natrvalo. Rodiče už nemám, sourozenci bydlí daleko a děti svoje domácnosti nemají. Mimo to byt je můj. Zdědila jsem ho po otci. Deptá mě to, že přijdu domů a manžel dělá jako by nic. Jen s tím rozdílem, že se slečnami už si volá veřejně, a dokonce ta jedna pro něj přijela až k nám domů. Přitom mě se snaží stále objímat, dál mi říká miláčku, ptá se, co bude k večeři, jestli nepůjdeme o víkendu do kina atd. Podle něj bych se měla sebrat a neničit dlouholeté manželství kvůli maličkosti. Mě začínají pochodovat nervy a to jsem jinak mírná povaha a absolutní kliďas. Manžel je mi odporný, představa, že na mě sáhne, mi obrací žaludek.
Celou situaci jsem probrala s kamarádkou a kolegyní. Jedna by jednala jako já - rozvedla by se. Druhá prý to má doma také a vůbec to neřeší. Našla si milence a dál spí i s manželem. Mají volné manželství a oběma to vyhovuje. Tahle představa je pro mě děsná.
Jsem divná? Máte někdo s něčím podobným zkušenosti?
12.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Viv:o) Ono by se asi v tomto pripade vyplatilo poradit se s pravnikem, jake ma Hana legalni moznosti se pana manzela zbavit. A taky, v pripade ze mu odstehuje veci do jednoho pokoje, aby ho napriklad nenapadlo si ty holciny zacit tahat domu, takze i tuto eventualitu s pravnikem probrat a pripravit si nejake postupy. Pisu jit za pravnikem, ale mozna by v tomhle pripade byla lepsi zenska - pravnicka, ta se snad na tu situaci nebude divat stejne, jako popsany pan soudce 
.JPG){kind=avatar}
Mám kamaráda, který si manželství zpestřuje stejným způsobem. Nevím, jestli to jeho žena ví, neznám ji. On to fakt bere úplně jinak, kdyby se mu čas od času nepodařilo vyspat se s nějakou novou, připadal by si starý. Přitom mu nezáleží na věku těch občasných partnerek, vůbec nemusejí být mladé a krásné. Hrozně se divil, když jsem mu řekla, že bych svého muže opustila, kdyby se choval jako on. Prý o nic nejde, prý je to stejné jako chodit na fyzioterapii
samozrejme, byt lze prodat pokud je jenom tvuj... pokud jste tam oba napsani nebo jste ho kupovali spolecne, tak tahle varianta samozrejme pada...
Nejsi divna, jsi normalni, mela bych to stejne jako ty... jeho bych prehlizela jak sire lany, rekla bych mu, ze s tim nesouhlasim a nechci ho... nevarit, neposkytovat komfort... spala bych v obyvaku... a premyslela o tom, jestli by mi mozna nestalo za to ten byt prodat a koupit si jiny... a rozhodne by se nestehoval se mnou do noveho... a pravnika k soudu urcite ano!
Mamina6: 
Pardon za chyby, mám malou na sobě
Keště mě napadla jedna věc, ale nevím, zda je "legální"....
Co kdybys mu sbalila kufry, strčila je za dsveře a vyměnila zámek??? Vždyť má kam jít, no né?? Má ty "mladice".....
Ale jak říkám, nevím, zda se to může, a ani n evím, zda ten byt je napsán na Tebe anebo i na manžu...v tom by byla taky možná výhoda
Kdybys nešla náhodou dřív z práce, možná by ses nikdy nic nedozvěděla a žila dál ve spokojeném manželství jako tisíce dalších žen, které si myslí, že by to ten jejich mužíček nikdy neudělal. Jenže to dělá skoro každý chlap a ty máš tu výhodu, žes to zjistila a můžeš se rohodnout, jestli to budeš snášet nebo ne. Spousta žen takto žijou, protože nejsou schopné se postavit na vlastní nohy nebo se bojí, že zůstanou samy - jejich věc. Já bych ho doma nesnesla, dělala bych vše pro to, aby se odstěhoval, nejlépe k té mladé, musíš kout železo dokud je žhavé, teď je možná do ní zamilovaný, mohlo by to být snadnější. A ty budeš mít klid. Je stokrát lepší být sama, než dělat blbce chlapovi.
Linda: dobrý nápad, ale myslím, že se dobrovolně neodstěhuje, jemu se to líbí, bydlí v jejím bytě a má dost času na "holčičky", která by s ním šla na ubytovnu v jeho věku? Pochybuji, že na něm obdivují sexi mozek.
Divný je tady akorát tak manžel. Já bych to tedy nerozchodila. A rady holek pode mnou ( hl.Lindy ) jsou skvělé. Vař si pro sebe, uklízej svoje, per svoje - jemu ať to dělají třeba ty jeho křehotinky.
A s těmy soudy - moje kámoška se rozvedla pro jeho alkoholismus. Soudce prý se strašně divil že odešla z bytu ( děti neměli ), divil se že mu nevaří, divil se že s ním ani nechodí šuk..t - jak prý to řeší! Takže soudci jsou občas asi taky divní.
Souhlasím s holkama pode mnou....
Divná nejsi-trvala bych si na svém stůj co stůj!!! Je to Tvoje-per se o to!!!
Pokud se on nehodlá přestěhovat z ložnice, udělej to Ty a se vším, co je v té místnosti Tvé bez ohledu na něj, když nemá ON ohledy an Tebe a nevidí, jak Tě to ničí...!!!
Je mi to líto, co Tě potkalo
.jpg)
Ahoj, resila bych to stejne jako ty, v techto vecech zastávám názor, ze co je moje je moje a delit se nehodlám!!!
Nevím jak máte velký byt, kdyz píses, ze manzel se nechce odstehovat z loznice, nemuzes se odstehovat ty? Treba do bývalého detského pokoje? Nebo predelej obývák na svuj pokoj. A prestehuj nábytek, rozmontuj manzelskou postel a jednu si vem s sebou, rozmontuj skrín.... proste nech mu v loznici jeho postel, jednu skrín, nocní stolek a co já vím co v loznici máte, event. mu tam prestehuj jeho veci ze zbytku bytu a ty se zarid v jiným pokoji. Ze se tam pak mozná ani nehne není tvuj problém. Kazdý má svuj pokoj a kazdý si tam sám uklízí a stará se sám o sebe. Per jenom pro sebe, var jenom pro sebe, nakupuj pro sebe .... Tak bych to resila já, pokud by se manzel odmítal odstehovat. Nakonec kdyz doma nebude servis tak se treba casem dobrovolne odstehuje - kdo ví
.gif)
Nejsi divna.
Zivot ve volnem manzelstvi muze byt mozna fajn, ale podminkou je, ze s takovym souzitim souhlasi OBA. Ne, ze si jeden bude delat co se mu zamane a druhy se trapit.
Verim, ze Tvemu manzelovi dany stav naprosto vyhovuje a menit ho za zadnou cenu nechce - proc taky. Bydlet ma kde, dostane tam jidlo a sex zdarma, o vse je postarano, vsude uklizeno, vyprano a on muze byt v klidu macho ulice.
V Tvem pripade muzu rict, ze bych na rozvodu trvala a rozhodne bych to nebyla ja, kdo by prespaval u kamaradky. Taky si trochu dupni.
