Vnitřnosti jsou zdravé lahůdky, ale musíte pro ně k řezníkovi
Když se řekne „dršťky“, každý Čech si nejspíš vybaví jediné jídlo, které se z těchto zvířecích žaludků dá uvařit – dršťkovou polévku. A ne každý má na ni ty nejlepší vzpomínky. Ať už vinou školních jídelen, nebo přesolených polotovarů. Přitom jde o delikatesu, která má v kuchyni široké využití. Stačí osvícený majitel restaurace nebo kuchař, který se někdy zajel podívat za hranice k našim západním a jižním sousedům. Nebo jen pochopil, že dobré jídlo vyžaduje čerstvé suroviny a ne prapodivné sušené směsi a dochucovadla, z nichž je hostovi jen nevolno.
Naši předkové vařili ze surovin, které poskytovala okolní příroda. Slované nejvíce konzumovali obilniny, zeleninu, ovoce, lesní a polní zvěř, různé druhy domácího dobytka. Zejména hovězí dobytek se choval spíše pro mléko, porážel se jen v případě výjimečné události. V každém případě měli zdravý a pestrý jídelníček.
Ve staročeské kuchyni se maso hlavně vařilo, pečené maso vyžadovalo velkou spotřebu dřeva. Naši předci se snažili využít maso co nejúčelněji, takže jedli téměř vše, co zvíře skýtalo. Vnitřnosti byly velmi oblíbené, a to především proto, že se z nich najedla celá mnohdy velmi početná rodina. Nejčastěji se konzumovaly tyto vnitřnosti: játra, jazyk, ledviny, mozek, srdce, žaludek nebo střeva.
Dršťky – oblíbená pochoutka ve středověku
Dršťky – nasekané části hovězího, telecího, ale i vepřového žaludku – byly velmi oblíbenou pochutinou ve středověku, a to především ve Francii, Itálii, Španělsku a Portugalsku. Pro Portugalce tvoří hovězí nebo vepřové dršťky přímo součást národní kultury. Hlavně obyvatelům Porta, kteří si je oblíbili, se dodnes říká „tripeiros“ – pojídači dršťěk. Porťugalští vojáci jim údajně přišli na chuť v 15. století v marocké Ceutě. Díky zámořským objevům nejrůznějších druhů koření jejich přípravu dovedli k dokonalosti.
Pro Francii jsou vnitřnosti charakteristické, podobně jako třeba croissant. Již devět set let zde také existují - „les tripiers“ , což jsou odborníci, sdružení ve svém cechu, kteří se specializují pouze na vnitřnosti. Obvykle je i sami po vzoru rodinné tradice prodávají a svým klientům na tržištích radí, jak s nimi naložit.
V poslední době je i ve Francii znát mírný pokles konzumace těchto lahůdek, a to především mezi mladší generací. Pojídači držtěk, jazyků a ledvinek jsou totiž skutečnými gurmány, kteří musejí ke svým chutím dozrát. Také jsou si vědomi zdravotních benefitů této delikatesy. „Bílé“ vnitřnosti, vyžadující dlouhé vaření, jako žaludek, nožičky, ovar, jsou bohaté na bílkoviny a vitaminy skupiny B. „Červené“ vnitřnosti – srdce, jazyk, játra – mají zase vysoký obsah železa, vitaminů B, A, C a nízký obsah tuku.
Pro kvalitní maso k řezníkovi
V České republice se naštěstí díky trhům stále zvyšuje zájem o čerstvé domácí potraviny. Alespoň dlouhé fronty na farmářských trzích tomu napovídají. Po vlně obliby supermarketů „přecpaných“ zbožím ze začátku 90. let se vrací přirozený zájem zákazníka nakupovat v klidu u „svého“ řezníka a „svého“ pekaře, o nichž vědí, že nabízejí zboží, jež se k nám netrmácelo stovky kilometrů.
Pokud občas zavítáme k řezníkovi, dozvíme se například, že řízek je nejlepší z krkovičky a ne ze suché vepřové kýty, což nám balíčkované maso určitě samo o sobě neprozradí. A pokud jednou na trhu najdeme řezníka, který nám s milou tváří poradí, že z drštěk nemusíme dělat jen dršťkovou polévku, ale třeba je můžete podusit s bylinkami, cidrem a jablky, pak máme naději, že tato tradiční potravina zcela nevymizí z našeho jídelníčku.
Co je přeci lepšího než dobrá domácí dršťková polévka s tradičním českým kořením – kmínem, česnekem a majoránkou a zalitá domácím silným vývarem?
13.1.2011 Rubrika: Zdraví a krása | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Vnitřnosti jsou zdravé lahůdky, ale musíte pro ně k řezníkovi
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
dadka - 13.1.2011 7:53 - ježíš, kde jsi sehnala brzlík? 
Jooo dršková polívka a k tomu přikusovat sladké buchty....Nebo gulášová...Doma jsme tohle vše za mého dětství jedli-dršky,vemínko(jako řízek ),ledvinky(to mi moc nechutnalo,vždy mi to smrdělo počůraninou,i když to bylo skvěle udělané a předem vymáčené),srdce,plíčky na smetaně,jatýrka!!! uzené jazyky....Nyní nic takového,manžel je léta vegetarián a děti by to též nejedly...a já pro sebe občas koupím aspoň játra nebo ten uz.jazyk....Jinak jím jen jitrnice.Jo ještě před 35 lety v Ústí nad Labem nebo v Teplicích?? byla nádražní nebo u nádraží hospoda a tam jezdili spolužáci na "býčí žlázy" a moooc si to vychutnávali.....
Říká se taky, že masíčko jako masíčko, vše od jednoho pánaboha.
Já léta uchovávám výstřižek z jednoho časopisu, kde jsou recepty zvané Dršťky pro labužníky.
Dršťky prý jsou jemnější než jiné maso a stačí je vařit tři hodiny.
Pak se z toho dají udělat např. dršťky po kantonsku, po lucembursku, po dijonsku, po provensálsku, po římsku, lublaňské, s křenem, jambalaya.
Ale ty dnešní ceny...
Ale vážně: jedna zásadní informace tady chybí. Vnitřnosti nejsou moc zdravé, obsahují puriny, takže nic dietního to není. Ovšem, jednou za čas ledvinky na cibulce s rýží a kyselou okurkou, tak to je bašta. Za mých mladých let začínající hospodyňky to bylo těžce podpultové zboží. Na hákách visely akorát ty dršťky za 4 koruny, a i v těch bylo nutno vybírat. Někdy hrály všema barvama, jindy bílounké s jemným vzorem. Srdce na slanině je taky dobré, ovšem musí se dělat v papiňáku - mám radši hovězí. No a játra....bývaly doby, kdy jsem milovala smažená, ale teď si pokaždé uvědomím, že játra v těle slouží jako filtr, co zachytí škodliviny.
IVUSKA 56: něco jako zajíček od Kudrnů, že? Mňááááu.
Miluju drštkovou, ale doma ji nevařím a také miluju ledvinky s rýží nebo jen tak na minutku. Např. ve Švédsku se drštky prodávají jen na jatkách oproti potvrzení veterináře, že máte psa. Známí češi, kteří tam žijí také milovali drštkovku, takže si obstarali potvrzení a vesele vařili drštkovku, ale nikdo to nesměl vědět, protože by okamžitě v očích ostatních klesli až na hluboké dno. Jejich malá dcera jí měla také ráda, takže pro ní to byla polívčička s kudrnatým masíčkem. Když měla doma na návštěvě kamarádky, tak se papala polívka s kudrnatým masíčkem a všem ohromě chutnla. Kdyby švédští rodiče věděli co jejich dětičky papkaly asi by je omyly 
Miluju dršťkovou polívku, jinak sním ledvinky, srdíčka i jazyk, to ostatní ne. Vyrůstala jsem na vesnici a měli jsme hospodářství, takže od toho se odvíjí moje chutě 
orinka:
To máš pravdu. Dřív byly dršťky za 4koruny. Dnes jsou předvařené, ale za 90 korun kilo. Aspoň u nás. Ale zase je to výhoda, že je nemusíš tak dlouho vařit a tak moc čistit. I u předvařených drštěk 3x slévám vodu.
Ledvinky zase namáčím přes noc do kyselého mléka.
Vnitřnosti nedělám mocčasto,ale jíme je. Zrovna minulý týden,když byla ještě velká zima, jsme měli dršťkovou polévku. S čerstvým chlebem....pochoutka! Čas od času dělám kuřecí játra na cibulce, já jediná doma miluju plíčka na smetaně, ale musím je uvařit já, mám ráda mozečkové krokety,uzený jazyk je delikatesa.Koupila jsem si i brzlík, ještě je v mrazáku, milovala jsem ho jako dítě.Ledvinky s rýží jsou taky dobré.
orinka: No to já vím. Ale tam mi to nevadí když to nevidím. Tam je to ochucené a nevadí mi to. Mě prostě vadí když vidím samostatně játra, ledvinky, srdíčka a dršťky.
chachacha, a co si myslíš, že v těch věcech, co jsi vyjmenovala, je??
Jelita jsou z krve a krup, jitrnice z vařeného masa plus pomleté plíce a v tlačence je všecko možné. Já teda dršťkovou polévku docela můžu, ale nehodlám platit za pitomé dršťky, které jsem kdysi kupovala za 4 koruny jako za podřadné maso pro psa, jako za kuře. Jenže já nedělávala dršťky hospodsky, ale zadělávané se zeleninou, a třikrát jsem z nich slévala vodu po varu.
Tfuj. Jediné co jím jsou jelita, jitrnice a tlačenka. Ledvinky, játra a jiné bych do huby nevzala. A už vůbec né dršťky. 
