Prý jsem líná lemra
Většinou si ženy stěžují na muže, kteří jsou líní a jimž je zatěžko v domácnosti cokoli udělat. U mě je to naopak. Možná mě některé z vás budou mít za blázna, ale věřte, že ani opačný extrém není zrovna med.
Můj manžel je totiž neuvěřitelně činorodý a pracovitý, řekla bych až hyperaktivní. Pořád musí něco dělat, práci si doslova vymýšlí. Chvíli nevydrží v klidu, má pocit, že když nebude všechno udělané tip ťop, tak se snad přestane točit zeměkoule. Čím dál víc mi to jde na nervy.
Nejhorší na tom je, že si myslí, že stejně výkonná bych měla být i já. Dennodenně mi nadává do lenochů, osočuje mě z pohodlnosti a klidně použije i peprnější výrazy. Už z toho šílím. Když přijdu z práce domů, chtěla bych si chvilku odpočinout, přehodit výhybku, jak se říká. Můžu si to dopřát jen tehdy, když manžel není doma, což se nestává moc často. Chodí totiž domů dřív než já a hned mi začne dávat úkoly.
A nejenom mně. Také naše desetiletá dcera je vystavená jeho vojenskému režimu. Každý den kontroluje, jak má uklizeno, komínky ve skříních, pořádek v šuplících. Vyžaduje bezvýhradnou dokonalost.
Na druhou stranu musím uznat, že stejně náročný jako k nám je i sám k sobě. Je velice šikovný, stále něco vyrábí, vylepšuje a všechno, co udělá, je vždycky stoprocentní. Úklid, mytí záchoda, dávání prádla do pračky, dokonce ani žehlení, nic z toho mu nedělá potíže. Kdyby kolem toho neměl tolik řečí a nadávek na naši adresu, neměla bych si na co stěžovat.
Jenže on to všechno sice dělá, ale co nejokázaleji dává najevo, že bych to vlastně měla dělat já a kvůli mé neschopnosti je všechno na něm. Přitom když mu řeknu, ať to nechá, že prádlo pověsím apod., odvětí, že mi všechno strašně dlouho trvá a že se na to nemůže dívat.
Připadám si jako nesvéprávná a k ničemu. Manžel byl takový i dřív, ale ne v takovém rozsahu. Čím je straší, tím je to s ním horší.
Poradí mi někdo, co s tím? Žijeme s dcerou pod hrozným tlakem a obě to snášíme dost špatně. S ním bohužel není řeč. Je přesvědčený, že všechno, co dělá, je jediné správné.
24.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem líná lemra
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Manžel nakupuje velice rád. Já naopak velké nakupování nemusím. Když potřebuju nakoupit, vleze do jednoho obchodu a tam nakoupím vše, co je potřeba. Ale manžel klidně sedne na kolo a objezdí všechny supermarkety ve městě a v každém koupí jen to, co mají právě v akci. Je fakt, že ušetříme, ale mě to nestojí za ten čas, který bych tím strávila.
.jpg)
S tím nákupem je to snad nějaká mužská nemoc 
Byla jsem vdaná 22 let a NIKDY se velký nákup neobešel bez keců
Když byl syn na základce, hrozně rád vařil a vždycky měl naprostej přehled o tom, co nám doma chybí, včetně mouky, jíšky a takových blbostí, které nikdo neregistruje. Takže jsme nakupovali tak, že on šel do obchodu po škole, nakoupil, co věděl a já jsem ho tam po práci vyzvedla, zaplatila a jeli jsme domů. Tohle krásné období mu vydrželo od 10 do 18 let 
Dneska je mu 21 a když potřebuju velký nákup a požádám ho o dovoz, tak má stejnou spoustu keců jako míval jeho otec - asi geny nebo co 
Takže výsledkem je to, že velký nákup pro dvě ženský dělám max.jednou za měsíc a když už platím u pokladny 2000,- tak mě 100 za taxík nezabije a ještě mi ho řidiči vynesou až do baráku - a jsou slušný 
Tož tak ...
Jak to tak čtu, tak nestačím koulit očima a snad i ušima a tak. To té harmonie u Vás asi moc není. Pokud to oba nevidí stejně nebo aspoň jeden druhému do toho nemluví, tak to musí být pořád dusno. Pokládám si otázku za Tebe, zda se vůbec těšíš domů a na co?!A zda nenarušuje ten jeho mýtus VĚČNÉHO POŘÁDKU i Váš intimní život.Milovat se s někým, kdo věčně buzeruje a vytváří v Tobě dojem největšího lenocha a nedokonalého člověka, tak to tedy nevím...To u nás je vlastně pořád uklízení harmonie. Manžel nic neuklízí, omlouvám ho a pardonuji mu to, protože k tomu nebyl veden. Když něco nekutí, tak sedí u PC. Pokud není něco dokonalé, tak to nepostřehne, protože uklízení mu nic neříká a tak mě ani nebuzeruje. Vše si uklidím sama, podle svého a kdy chci a mám na to čas. A za tu jeho pohodu, kterou vytváří tím, že nebuzeruje ohledně uklízení, když s ničím nepomáhá, mu k jeho siestičce u PC nosím i kávičku jeho snů.
.JPG)
Takhle se přece nedá žít 
A s tím začal až teď, nebo už v době, kdy jste se poznali, než jste měli dítě atd: ?
Můj bývalý manžel byl taky hodně činorodý. Netýkalo se to jen práce, on prostě musel pořád něco podnikat. Já si ráda čtu a on byl nepříčetný, když jsem si zalezla do postele s knížkou. O víkendu mě budil v 7 ráno, protože je škoda spát, když se může něco dělat.
Teď po rozvodu se mám v tomhle směru úžasně. Dětem je to naprosto fuk, takže klidně v sobotu celé dopoledne ležím v postýlce a čtu si, uklízím, peru, žehlím, nakupuju kdy se mi chce a když se mi nechce, tak na to kašlu. Taky se celé dny neválím, chodím na výlety, do kina, na koncerty, ale nemám výčitky svědomí, když strávím neděli u knížky. To by v manželství nešlo.
blesksoft: Mimochodem, na nákup snad nejezdíš jenom kvůli sobě. Takže bych se zařídila tak, že pokud bude dělat scény, zajedu si na nákup sama, ale koupím ho jen pro sebe. On ať si ho nakoupí, když se chce najíst.
blesksoft: Tak to já jsem na začátku bydlení nastolila nějaký řád. Pracujeme oba, bydlíme oba, bordel děláme taky oba, takže uklízet budeme taky oba. A jde to. Úkoly máme rozdělené. A není problém když jsem dlouho v práci, dát nádobí do myčky nebo ho sklidit. To stejné prádlo. Já ho večer pověsím a když přijde dřív, tak ho sundá. Sice to bylo ze začátku s brbláním, že já lítám po bytě a on sedí u PC, ale stačilo párkrát mu něco nevyprat, neuvařit (byl pár dní na párkách 
) a byl klid.
Tak tohle by mě zabilo. Já jsem sice na pořádek, ale takový ten normální. Nějaké smítko se najde, nádobí hned po dojezení nehážu do myčky, po sundání prádlo hned nežehlím, .... Když přijdu z práce, chci si odpočinout a né lítat kolem bytu. Nenarodila jsem se, abych trávila každý den uklízením. Život je krátký, dokážu si představit trávit ho lepším způsobem. Takže bych si postavila hlavu. Když chce uklízet, ať si uklízí. A dceři ordinovat vojnu, to je tak na to, aby zdrhla nebo zblbla
já mám opak - sotva přijde z práce už sedí u PC a odchází od něj v noci. Doma nic neudělá a všechno musím já. Když se doma něco rozbije tak to musím opravit já nebo zavolat opraváře - on to prostě neudělá.A když jednou za měsíc potřebuju velký nákup autem je to scéna nejmíň na dvě hodiny před i po. Takže co je horší?
Můj muž byl také vždy velmi činorodý, máme dost velý dům a stavěli jsme, takže o práci nebyla nouze. Topení jsme měli na dřevo, takže jen připravit nějakých 40 kubíků dřeva byl docela záhul a k tomu ostatní údržba domu. Nyní topíme plynem a údržbu domu skoro celou převzal syn a manžel začíná být absolutní lenoch. Budeme 58 roků, tak to přičítám mužskému přechodu. Navíc podle něj nic vlastně nemá cenu, všechno je zbytečné, moc složité a pořád jen brblá a je šíleně unavený, takže chodí spát třeba v 18.00 hodin. Já také chodím do práce, ráno vstávám o hodinu dřív než on, je pravda, že nepracuji manuelně jako on, ale přijdu domů a musím vyprat, vyžehlit, uklidit, uvařit, ještě dělám pro firmu účetnictví a pomáhám synovi v obchodě. Také toho mám dost, ale když nebudu chtít, tak to nemusím všechno dělat, ale on už napřed všechno zkritizuje, aby to nemusel dělat. Leze mi s tím hrozně na nervy. V práci je přitom hyperaktivní až si na něj kolegyně stěžují. Tak nevím, asi všechnu energii nechá v práci.
Můj manžel je taky hodně aktívní,ale do praní, žehlení apod. se mně neplete.S věkem už to tak hrozné není, ale pořád mě předčí. Kdysi jsem taky musela pořád vykazovat nějakou činnost, ale vysvětlila jsem mu, že jsem asi nastavená jinak, že když přijdu domů ze zaměstnání,tak si chvilku prostě musím odpočnout.Zkuste si promluvit, řekni mu, že tě ten věčný dril zmáhá a dceru taky. Rozdělte si práci a dodržujte to.
On každý extrém není dobrý spíše jde o to, jak se dokážeme přizpůsobit v dané situaci. Někdy je holt třeba máknout a jindy si zase v pohodě odpočinou, ale jet pořád tzv. na plný plyn jako váš manžel a vyžadovat to samé i od druhých v rodině není to pravé ořechové. Co s tím... no rozhodně se tomu vzepřít, vážně si o tom podiskutovat popřípadě to konzultovat s odborníkem.
