Přestala jsem být puťka domácí a manžel to nezvládá
.jpg)
Je mi 31 let, jsem vdaná, máme dvě děti – tříletou holčičku a sedmiletého syna. Od září pracuji, předtím jsem byla na mateřské, prakticky nepřetržitě od narození syna, vlastně ještě dříve, neboť jsem měla rizikové těhotenství. Mezi tím, než se narodila dcerka, jsem pracovala jen krátce, to ani nepočítám.
Zkrátka byla jsem skoro osm let doma. Nevadilo mi to, o děti a domácnost jsem se starala ráda. Peněz jsme sice na zbyt neměli, ale nějak jsme to zvládli. Manžel bere v podstatě průměrný plat, k tomu byla moje mateřská a on si občas o víkendu přivydělal nějakým „melouchem“.
Před pár měsíci jsem tedy nastoupila do zaměstnání a naše finanční situace se rapidně zlepšila. Bez nějakého vychloubání musím říct, že je můj plat vyšší, než manželův. Mně osobně to samozřejmě vůbec nevadí, ale manželovi ano. On to nese vyloženě špatně, považuje to asi za nějakou svou neschopnost. Celé roky byl on tím hlavním živitelem rodiny, já byla doma a zajišťovala zázemí a teď je všechno jinak.
Už nemám čas kolem všeho skákat doma sama, potřebuji, aby se taky zapojil. A v tom je velký kámen úrazu. On to tvrdě odmítá, prý si připadá jako onuce a že mu tím dávám najevo, že jím pohrdám: Nevydělá dost peněz, tak ho šoupnu ke škopku s nádobím. Na údržbě domácnosti se tedy téměř nepodílí, jediné, co je schopen udělat, večer vykoupat a uložit děti. Jinak nic. I velké nákupy jsou pro něj peklo, jezdíme jednou týdně a vždycky je to doslova očistec. Je nepříjemný, netrpělivý, nevrlý.
Moc mne to mrzí. Jakmile má trochu lepší náladu, snažím se s ním promluvit, vysvětlit mu, že jsem rodina, že je přeci jedno, kdo kolik vydělává, důležité je, že nám nic neschází. Ale je to jako do dubu. Jsem zoufalá, dřív byl milý, pozorný, když přišel s práce domů, věnoval se dětem i mne, nedělalo mu potíž třeba sám od sebe vyluxovat. Teď je to někdo úplně jiný. Mám strach, že s takovou půjde naše manželství a rodina brzy ke dnu.
Už jsem i uvažovala, že si najdu nějakou jinou, hůř placenou práci, jen aby byl klid. Ale to mi připadá jako totální nesmysl. Co si o naší situaci myslíte?
11.12.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přestala jsem být puťka domácí a manžel to nezvládá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V nákupech bych zavedla střídání nebo je vzala převážně za svůj úkol, pokud mu vyloženě vadí.
Co se týká domácích prací, tak bych mu naznačila, že pokud např. uklidíte byt společně, zbude více času na aktivity s dětmi, sobotní výlet, vlastní koníčky apod...
Výši tvého platu tady považuji za zástupný problém, on se spíše nemůže vyrovnat s výraznou změnou tvé (a tím i své) role. Postupně bych na něj kladla další požadavky ohledně domácnosti, vždycky s nějakým racionálním odůvodněním (Umyl bys, prosím, nádobí? Já jdu žehlit...dělat se synem úkoly apod.). Třeba to časem přijme jako rutinu, která už mu po nějaké době bude připadat běžná i bez proseb a připomínání.
Díky za chlapy, kteří byli ve své původní rodině zvyklí aspoň něco dělat a nepřipadá jim to pod úroveň nebo jako výhradně ženská práce. Tady celkem záleží, jestli se manžel namlsal jen během tvé mateřské a rodičovské dovolené nebo byl takový i před narozením dětí.
Koupání a ukládání dětí ke spánku bych brala jako velké plus.
Vidět jen a jen peníze je málo a poměřovat si postavení v rodině tím,že kdo vydělá víc je pán a ten druhej je "onuce",to je ale blbost! Manželé si asi nějak špatně povídali,neslyšeli se,nepochopili se... Gábina se příliš unesla náhlou volností a pán zase spadl ze svého pomyslného piedestalu.Výsledkem je oboustranné rozčarování...Jediná věc je se nehandrkovat,kdo co udělá,nejlepší by bylo si vybrat,co koho víc baví,to bude dělat.A domácnost ve všední den se nemusí šůrovat,tak nevím,kde je jaká práce!! Jídlo nedá moc práce,mýt nádobí není taky nic světoborného...Děti jsou to jediné,co by se nemělo šidit a nákupy považuji v dnešní době spíš za radost,když jsou peníze a né za přítěž či obtěžování.U nás mám léta víc peněz já než manžel a práce doma jsme dělali bez velkého domlouvání, spíš kdo měl čas a nebazírovali jsme na volovinách.Když se blížila nějaká "srážka",tak jsem raději ustoupila,než bych se hádala,a tak málokdy bylo doma dusno.
.jpeg)
mam-ča - 11.12.2012 12:20 - ano, v tom máš naprostou pravdu. Domluvit se, nedělat si naschvály 
PEGG: Osm let táhnul manžel rodinný rozpočet sám, nereptal a s dětmi podle možností pomáhal. Zřejmě když dělal krom práce i melouchy, tak přebytky volného času nemíval.
Gábina se zase na oplátku starala o děti a o domácnost.
Teď nastaly nové podmínky, a je potřeba se domluvit na novém fungování rodiny. Nedělat si naschvály, podělit se o činnosti kolem dětí a domácnosti a nechvástat se výškou platu a "zásluhami" o blaho rodiny.
Vidím to na Manželskou poradnu, kde by jim nezávislý psycholog pomohl tohle náročné období překonat.
PEGG: Přesně. Varianta, že pán se bojí o svoje MÁM (závislou) manželku, je ještě horší. V tom případně se musí Gábina rozhodnout jestli chce bejt něčí inventář domácnosti nebo si najde partnera pro život. Smutný je, že si lidi neumí vyjasnit pozice ještě před dětma (což nemusí být tenhle případ, už tu dost spekulujeme, ale je to dost časté), nejlepší je si určit hranice ještě na začátku vztahu, kdykoli potom se s nima hejbe dost špatně (ale kdo na to ve fázi zamilovanosti myslí, že)
PEGG: Přesně. Varianta, že pán se bojí o svoje MÁM (závislou) manželku, je ještě horší. V tom případně se musí Gábina rozhodnout jestli chce bejt něčí inventář domácnosti nebo si najde partnera pro život. Smutný je, že si lidi neumí vyjasnit pozice ještě před dětma (což nemusí být tenhle případ, už tu dost spekulujeme, ale je to dost časté), nejlepší je si určit hranice ještě na začátku vztahu, kdykoli potom se s nima hejbe dost špatně (ale kdo na to ve fázi zamilovanosti myslí, že)
mam-ča - 11.12.2012 11:38 no tím, že ji nebude pomáhat a bude se tvářit uraženě a zneužitý, kdykoliv se po něm něco chce, tak takovým přístupem si ji neudrží, to ať se pak nedivý, až si začne raněné srdíčko vylévat nějakému chápavému kolegovi
Monik se na to dívá ze správného úhlu. 
Nemyslím si, že Gábiny manžel je nějaký "macho". To by se nesnažil udržet životní úroveň rodiny těch 7 let, co byla Gábina doma s dětmi. Chodil na melouchy, takže se snažil i přivydělat.
Já bych viděla problém jinde : Většina chlapů špatně snáší změny. Jedou si ve svých vyjetých kolejích, rodina šlape v pohodě, i když se musí šetřit.
A teď najednou tolik změn najednou. Gabča do práce, starší dítě do školy, mladší do školky. To je ze začátku úkol pro diplomovaného logistika.
Možná není problém ve výši výplaty Gábiny, ale v tom, jak hlásá nadpis : "Přestala jsem být puťka domácí ".
To je pro chlapa ohrožující. Teď aby se ještě bál i o manželku, když tedy radostně přestává být "puťka". Je jasné, že se Gábina musela trochu nově obléci, a i víc upravovat než když byla v domácnosti.
Manžel ani nemusí být chorobný žárlivec, ale každopádně je ve střehu.
Jestli Gábina nanesla výši svého potencionálního platu (to ještě nemusí být realita, protože děti bývají občas nemocné) tak, že teď už rodinu zvládne v nouzi nejvyšší i bez chlapa, tak se nedivím, že manžel "vyšiluje".
Linda: 10:59 Napadlo me to same.
Pokud to bylo stylem: Ja ted chodim taky do prace a vydelavam tolik a tolik a tak se budem ted o domacnost delit, tak by me to na miste toho chlapa taky nakrklo.
Vim jak jsem se citila kdyz me ted lamali od ledna do prace a nabizeli mi plat o deset tisic vetsi nez ma manzel. (Uvazovali jsme ze bychom se vymenili na matersky.) Mela jsem docela radost a taky mi to castecne zvedlo sebevedomi a to se i tezko skryva 
Ale v tu chvili jsem si velice dobre uvedomovala, ze se dostavam na tenky led co se tyka tehle veci a ze budu muset byt opatrna co, kdy, a hlavne jakym zpusobem pustim pred manzelem z ust.
Jenze jak to bylo manzelovi z clanku podano, vi jen Gabina sama. Proto tezko radit. Pokud je co napravovat, to musi vedet jen ona.
Se zabedněným tupcem se domluvit nedá a jakýkoli ústupek je cestou do pekel. Znám,žel, z vlastní zkušenosti. poradit můžu jediné, stůj si za svým, hůře placenou práci nehledej, je to blbost a ničemu by to nepomohlo. Ale připrav se spíš na to, že manželství půjde do kytek.
Asi bych se ho zeptala jak by si to tedy predstavoval. Jestli mam dat vypoved nebo co teda. A sedla bych si s nim a klidne i propocitala jak to bude vypadat pokud budu zena v domacnosti, jestli to vubec utahnem.
On kdyz by to pak videl na papire propocteny tak by treba prestal vysilovat, protoze by videl, ze tahle varianta neni mozna, ze byste nemeli ani na boty pro deti.
Podle meho se musi nejdriv vnitrne smirit s tim, ze uz neni jediny v domacnosti kdo vydelava. Uvnitr sebe to nejak prijmout a pak mozna nebude takovy problem platovy rozdil. A k tomu by mohlo pomoci to opravdu propocitat. jak byste na tom byli kdybys zustala doma. Obcas chlapi potrebuji logicke a vecne argumenty A pokud dojdete k tomu, ze to neni mozne, tak mu rici, ze jsi unavena, protoze chodis taky do prace a k tomu delas doma vse sama a zeptat se ho na nazor, co s tim teda dal. At navrhne reseni on. Asi taky zalezi na tom, jak mu ta zadost o zapojeni do domacnosti byla podana.
.jpg)
Jeste me napadlo: Gabino jak jsi manzelovi ty penize navic podala? Chapu pokud jsi spoustu roku skudlila a premyslela jestli koupit detem jeden pribinak napul a nebo si muzes "dovolit" koupit kazdymu jeden, ze mas z vlastni vyplaty radost. Ale pokud jsi prisla domu s rozzarenym oblicejem stylem "ted muzu detem konecne doprat" tak dostalo ego pekne na frak i kdyby jinak mel z tech penez navic radost ...nevim neznam vas ,nesoudim, jen me tak prepadla myslenka....
Těžká situace, hůř placenou práci si určitě nehledej. Neprospělo by, kdyby teď, když máte dost peněz, jste si našli nějakou paní na úklid, abyste se nemuseli handrkovat o to, kdo bude "u škopku"?
Stanik: Máte to hezky, ale je to tím, že jste se na tom domluvili. A ne že jeden se zabejčí, že to a to dělat nebude a bude dělat jen to co ho baví a druhej bude dělat zbytek. Jo a osobně, kdybych měla děti, tak bych nechtěla být ta ženská, co bude lítat kolem domácnosti, zatímco si tatínek bude s dětma hrát a dělat úkoly, protože jí to pak někdy ve 13 vpálí do ksichtu.
treperenda: Já taky nejezdím na velké nákupy radostně a šťastně, ale jíst se musí. A jeden velkej nákup do tejdne zabere míň času i peněz, na denní nakupování bych se mohla z vysoka...U nás je to daný ještě i absencí auta, který nebudu kupovat jen proto, abych si jednou týdně dovezla nákup cca 2 km. Takže aspoň 1x za 14 dní chodíme spolu. Jinak já většinou v pondělí dopoledne, ale když není čas, tak chodí muž večer po práci, bez brblání a díky společným nákupům ani netrnu co přinese.
Jinak i na dnešní dobu máme poměrně rozdělené role, přišívám knoflíky, peru, mám pod palcem nákupy drogerie (ať domácnostní, tak pánské, on to nesnáší a já strašně ráda chodím do drogerie), dělám a nebo rozděluji takové ty občasné úklidy (okna, skříňky, lednice, kliky, olbřímí zrcadla v chodbě) a peru, žehlím. Muž montuje nábytek, čistí odpady (podle mě vyloženě mužská práce
), mění žárovky (zrovně teď jsem trpělivě čekala tejden na žárovku v chodbě, protože nejtěžší je jít ji koupit), těsnění apod. Každej dělá, co umí líp, vycházíme si vstříc. Ale oba umíme všechno a jsme samostatní. Náklady na život platíme oba stejným dílem, domácnost je naše stejným dílem. Není to jediný správný řešení, ale je ideální a dlouhodobě udržitelný. Aby žil jeden na úkor druhého je pro mě nepřípustné a pro všechny si myslím, že dlouhodobě neudržitelné.
Já při svý nátuře bych pánovi asi řekla, že až donese domů tolik, abychom se měli dobře i když zůstanu doma, tak pak se může ulejvat ze společnejch povinností. Ať jde třeba řídit kamion nebo si najde druhou práci, jeho boj. Pak by asi práskl dveřmi a já bych byla ráda za svojí dobře placenou práci. Já holt nejsem dělaná na domluvu se zabedněncema a nějaká vztahová manipulace mi přijde ponižující pro obě strany.
