Vadí mi děti mého přítele
Možná mne některé z vás odsoudí, ale přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, které někdy byly nebo zrovna jsou v podobné situaci jako já, na jejich názor.
Jsem rozvedená a mám dvě dcery, obě už jsou dospělé a žijí samy. Měla jsem je poměrně brzy. Před časem jsem se seznámila a nyní už i společně žiju s mužem rovněž rozvedeným. Je o tři roky starší než já a z manželství má tři děti ve věku 13, 15 a skoro 17 let. Takový pěkně výživný pubertální trojlístek.
Děti jsou v péči jeho bývalé ženy, ale ty dvě starší – syn a dcera, projevily přání bydlet s otcem. Myslím, že jejich matka to uvítala, protože sama na ně na všechny tři nestačila a děti jí doslova skákaly po hlavě. O jejich chování a móresech vím své, dostatečně se mi předvádějí při pravidelných návštěvách o víkendu. Upřímně říkám, že něco takového jsem u svých dcer nikdy nezažila, i když i jejich puberta byla docela bouřlivá.
Partnerovy děti se však chovají, jako by všechno, co je kolem nich, a všichni z jejich okolí tady byli jenom pro ně. Starší kluk klackovatí, až to hezké není, mluví jen na půl pusy, spíš slova jen tak cedí. Jakoby dával najevo, že mu nestojíte ani za tu námahou otevřít ústa. Dcera je hádavá, uštěkaná, neuvěřitelně líná. Její nejoblíbenější výraz je kyselá otrávenost. K dovršení všeho se ještě často hádají a handrkují mezi sebou.
Věděla jsem, že přítel má děti, asi jsem s něčím takovým mohla počítat. Nicméně mne jejich přání dost zaskočilo a neumím si představit, že by s námi měly bydlet. Své dcery jsem už vychovala, těšila jsem se na ten klid, až jednou vylétnou z hnízda. A teď bych se měla starat o dva nevycválané puberťáky, kteří mne absolutně neberou jako autoritu, protože nejsem jejich matka. Bohatě mi stačí ty víkendy, celý týden se z nich vždycky vzpamatovávám.
Přítel chce svým dětem logicky vyjít vstříc, říká, že je potřeba je srovnat do latě, protože jsou opravdu nemožní. Oba dva vidíme, že jejich matka je z nich utahaná a už se v jejich případě přestala o cokoli snažit.
Jsem na vážkách. Nechci se zachovat jako hyena a nechat v tom přítele samotného, když mne teď potřebuje. Jenže představa, jak se mi život obrátí vzhůru nohama, pro mne přijatelná také není. Asi by to chtělo nastavit mladým nějaká pravidla a trvat na jejich dodržování. Ovšem nevím, jestli by to bylo reálné. Oni okázale ignorují téměř vše, co jim není po vůli.
Není mi z toho dobře. Partnera mám ráda, vím, že bych ho měla brát se vším, co k němu patří. Ale tohle je na mne nějak moc. Co byste dělaly na mém místě? A máte nějaký nápad, jak účinně zpacifikovat dva nesnesitelné puberťáky?
8.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mi děti mého přítele
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
sharon: já bych sice nechtěla, ale dokážu si to představit, zvlášť když bych byla pasovaná do role služky na posledním místě
.gif)
rampepurda: já bych bez chlapa nedokázala bydlet.....ne,ne
Andula: měla jsem na mysli druhý a další vztah poté, co si "odpracuješ" první manželství a výchovu dětí :-)))
rampepurda: mě to teší, bydlet s chlapem 
A navíc, kdybych to měla brát takhle čistě ekonomicky a požitkově, přináší mi to rozhodně víc výhod než nevýhod - společným bydlením počínaje, společnou výchovou dětí, zařizováním různých věcí atd.
katalpa: nestraš, my taky žijeme s mýma a přítelovýma dětma a vážně nejsem ta, kdo je poslední někde v koutku.
Ale obávám se, že není dobré, jak tu taky někdo napsal, postavit věc tak, jako že buď budeš žít jen se mnou nebo konec. Protože, vezměte to obráceně, kdyby vy jste třeba byly s dětmi a začaly žít s chlapem, jak byste se dívaly na to, kdyby řekl, ok, tebe mám rád, ale tvoje dtěi mě nezajímají, ať bydlí jinde?
Neberu ted v potaz motivaci dětí ani jejich chování.
Holky, proč za každou cenu bydlet s chlapem?? Proč nebydlet sama a chodit s ním, užívat si společné aktivity, ale starost o sebe a širší okruh své rodiny si nechat každý sám za sebe?? V případech, jaký Táňo piposuješ, půjde do kytek tvůj vztah s přítelem a jeho děti nevychováš, na to už jsou moc velké....
Já když jsem poznala mého současného manžela, tak jsem měla dvě děti ve věku dceru 13 a syna 16 let a přítel měl u sebe syna 17 let. Dceru /11/ měla na výchovu jeho bývalá žena, takže k nám jezdila na víkendy. Než si děti na sebe zvykly, to byl horor, další horor byl najít společnou řeč a společný chod domácnosti. Chlapi žili dlouho sami a najednou tam byla ženská s dětimi, takže vše zkoubit nebylo jednoduché. Snažili jsme se nedělat rozdíl mezi nimi. Já se snažila být příjemná na jeho děti, což jsem brzo vzdala a musela jsem přiostřit, aby jsme to mohli přežít Nyní už jsou kluci z domu a dcera manžela se k nám nastěhovala před dvěma roky natrvalo. Měla jsem z toho strach, protože její máma ji proti nám pořád očkovala, ale když potřebovala odjet, tak si jí to hodilo dát dceru k nám. Vše se časem srovnalo, ale když občas klukům připomenu začátky, tak se za to stydí, jak se chovali. Prý teď už by to bylo jiné, ale projít si tím člověk musí.
Táňo,opravdu je to těžké,sama jsem vychovala 4 dcery,rozvedla se ,teď žiji s přítelem,který má skoro dospělou dceru.Ale nedovedu si představit,že bychom žili s ní v domácnosti,krom toho,že se s otcem nestýká,asi zapracovala matka.Moje dcery jsou už osamostatnělé,a já jsem ráda,že si konečně můžu žít svůj život,na který už mám po 50 nárok ne ? Rozmysli si to,a taky Tvůj přítel.Přeji dobré nervy !! Marcela
jeřabinka: tak bych ten talíř manželovi hodila na palici....
.jpg)
Tak podívejte se vážené autorka píše, že "děti projevily přání žít s otcem".
Zjevně musí vědět, že otec nežije sám.
Jsou jen dvě možnosti proč to dělají :
1. " u tatíčka se mají lépe" ( i díky servisu autorky) a jdou tedy "za lepším"
Zde je jistá naděje, že tento stav bude trvale udržitelný
2. mají na tatíška pifku a chtějí mu to pekně pokazit ....
Zde není žádná naděje a lze očekávat lítý boj.
Chybí mi informace jestli bydlíte u vás, u partnera nebo jestli jste si společně něco pronajali, tedy kdo je u vás "domácí".
Pokud jste domácí vy tak bych na to přistoupil jen s "smlouvou na dobu určitou", tedy s vymezením jasných pravidel a datumů, kdy dojde k vyhodnocení situace a bude je možné poslat šupem k matce ......
Jste zřejmě ve stejném městě tedy problémy se školou nebudou ...
Např pro začátek na tři měsíce ...... pak se uvidí ... momentálně to vychází zhruba do vánoc což by mohl být dobrý bod zlomu pro jejich případný návrat k matce ...
Já bych dala jasně najevo, že buď všechno nebo nic - t.j. buď se budu starat, ale očekávám za to respekt a poslušnost, jaká přísluší rodiči, byť nevlastnímu. Nebo teda zůstanu pro dětičky cizí osobou, ale jako taková jim nebudu vyvřáte, prát, uklízet po nich... A jelikož asi nepůjde oddělit od péče o domácnost jako celek a partnera, znamenalo by to oddělené bydlení a spartnerem jen randit. Ať se k tomu vyjádří i on, jak by si to představoval. Rozhodně bych nepřistoupila na to, že je budu obskakovat a dětičky se budou chovat, jako bych byla jejich služka. To ne.
nečetal jsem reakce pode mnou, ale zažila jsem to samé. děti, které to mají chudinky těžké, takže každý se z nich pose..e, jen aby byly maximálně spokojené. já jim dělala služku a když jsem se snažila, aby si aspoň po sobě uklidili talíř od jídla, tak mi manžel vynadal, ať je nebuzeruji.
jestli můžu něco poradit, utečte, dokud je čas. protože přítel se na vaší stranu proti svým dětem nikdy nepostaví
Tak jedna technická chybička se vloudila.
: Já to vím,že to udělali oni.Já bych to nikdy nepřipustila.Možná jsem to špatně napsala,ale z toho vznikají právě ty konflikty.
Táňě se nebude líbit jeho výchova.Má na to svůj názor.A ke komu si myslíš,že se připojí tatínek?
Prostě,tam kde jsou dvoje děti,to málokdy funguje.
sharon: Já to vím,že to udělali oni.Já bych to nikdy nepřipustila.Možná jsem to špatně napsala,ale z toho vznikají právě ty konflikty.
Táňě se nebude líbit jeho výchova.Má na to svůj názor.A ke komu si myslíš,že se připojí tatínek?
Prostě,tam kde jsou dvoje děti,to málokdy funguje.
