Vadí mi děti mého přítele
Možná mne některé z vás odsoudí, ale přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, které někdy byly nebo zrovna jsou v podobné situaci jako já, na jejich názor.
Jsem rozvedená a mám dvě dcery, obě už jsou dospělé a žijí samy. Měla jsem je poměrně brzy. Před časem jsem se seznámila a nyní už i společně žiju s mužem rovněž rozvedeným. Je o tři roky starší než já a z manželství má tři děti ve věku 13, 15 a skoro 17 let. Takový pěkně výživný pubertální trojlístek.
Děti jsou v péči jeho bývalé ženy, ale ty dvě starší – syn a dcera, projevily přání bydlet s otcem. Myslím, že jejich matka to uvítala, protože sama na ně na všechny tři nestačila a děti jí doslova skákaly po hlavě. O jejich chování a móresech vím své, dostatečně se mi předvádějí při pravidelných návštěvách o víkendu. Upřímně říkám, že něco takového jsem u svých dcer nikdy nezažila, i když i jejich puberta byla docela bouřlivá.
Partnerovy děti se však chovají, jako by všechno, co je kolem nich, a všichni z jejich okolí tady byli jenom pro ně. Starší kluk klackovatí, až to hezké není, mluví jen na půl pusy, spíš slova jen tak cedí. Jakoby dával najevo, že mu nestojíte ani za tu námahou otevřít ústa. Dcera je hádavá, uštěkaná, neuvěřitelně líná. Její nejoblíbenější výraz je kyselá otrávenost. K dovršení všeho se ještě často hádají a handrkují mezi sebou.
Věděla jsem, že přítel má děti, asi jsem s něčím takovým mohla počítat. Nicméně mne jejich přání dost zaskočilo a neumím si představit, že by s námi měly bydlet. Své dcery jsem už vychovala, těšila jsem se na ten klid, až jednou vylétnou z hnízda. A teď bych se měla starat o dva nevycválané puberťáky, kteří mne absolutně neberou jako autoritu, protože nejsem jejich matka. Bohatě mi stačí ty víkendy, celý týden se z nich vždycky vzpamatovávám.
Přítel chce svým dětem logicky vyjít vstříc, říká, že je potřeba je srovnat do latě, protože jsou opravdu nemožní. Oba dva vidíme, že jejich matka je z nich utahaná a už se v jejich případě přestala o cokoli snažit.
Jsem na vážkách. Nechci se zachovat jako hyena a nechat v tom přítele samotného, když mne teď potřebuje. Jenže představa, jak se mi život obrátí vzhůru nohama, pro mne přijatelná také není. Asi by to chtělo nastavit mladým nějaká pravidla a trvat na jejich dodržování. Ovšem nevím, jestli by to bylo reálné. Oni okázale ignorují téměř vše, co jim není po vůli.
Není mi z toho dobře. Partnera mám ráda, vím, že bych ho měla brát se vším, co k němu patří. Ale tohle je na mne nějak moc. Co byste dělaly na mém místě? A máte nějaký nápad, jak účinně zpacifikovat dva nesnesitelné puberťáky?
8.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mi děti mého přítele
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Mamina6: 
moje řeč
katalpa: ono to nebude až tak v té "berušce" ale hlavně v taťkovi.......koupil jí mobil za 7 tisíc ? to mě podrž,taťka jí to měl pěkně "vytmavit" a vlastní matka taky......a né skákat jak dcerunka píská, to jaké je z ní udělali oni .......
Táňo drž se!
jak se s Bellanou skoro v ničem neshodnu , tak pod její poslední příspěvěk se s chutí podepisuju!
.JPG){kind=avatar}
Nevadí ti děti tvého přítele, vadí ti dva rozdrhlí fakani. Nešla bych do toho. Přítele bych si nechala na občasné schůzky, ale nebydlela bych s ním a jeho dětmi. To, že jsou takoví, jací jsou, není jen vina jejich matky, ale taky jeho, protože se o ně pravděpodobně nestaral, sem tam víkend se přece dá vydržet. Ta práce, která je kolem domácnosti, podle něho nejspíš byla podřadná a nepodílel se na ní. Takže bych ani náhodou nedělala servis ani jemu, a už vůbec ne jeho dětem, které se ke mně chovají hnusně.
já bych ty děcka až tak nezatracovala.....třeba tě překvapí, a koneckonců, vždycky se mají kam vrátit pokud se nepodřídí chodu domácnosti apod., dnes je strašná spousta rozvodů a ty děti za to nemůžou !
katalpa: 
11tiletá?????
Mám doa taky skoro už 11letou(v listopúadu) ale toto si nedovolí...když nejní, tak nejní...chceš?? vydělej si.. Tady je chyba v tatínkovi a matce...dcérenka poruší, oni skáčou jak si pískne......ani OMYLEM
Ale k tématu....
No, nastavila bych pravidla, lae myslím si, že u takto už "dospělých" dětí to půjde z horka těžka
ale zkusit se musí vše.....
Mám problematickou nejstarší dceru a děsím se puberty...to říkám narovinu...ale snažíme se spolu komunikovat, ale než aby to byla komunikace, jsou to spíš hádky a dohady mezi námi
Bude to boj na dlouhou trať, ale jsou to jeho děti a jak sama píšeš, věděla jsi o nich...musíš vydržet
katalpa: Zkraje jsem si myslela, že píšeš tak o 17 leté berušce, ale v 11 letech Řekla bych, že chyba není až tolik v ní, ale někde jinde - asi má tatínek pocit, že si jí musí kupovat, a ona toho sakra využívá
.jpg)
katalpa: to co pišeš je sila opravdu
Taňo opravdu si vše dobře uvaž ,já bych raději opravdu jak pišeKřeček:
Ahoj Táňo
Protože je v dnešní době,hodně lidí rozvedených,tak všichni víme o čem mluvíš.Já osobně si myslím,že jestli všichni budete žít v jedné domácnosti,je to začátek konce.Ty budeš ta,která bude někde v koutku na posledním místě.A nebo se zbouříš a budeš ta špatná ty .Měla by sis pořádně promluvit s přítelem a říct mu co si opravdu myslíš.A jak to cítíš.K nám domů jezdí také přítelova beruška.Je to děs.Jezdí vlastně jenom tehdy,když chce nakoupit.Ze začátku jsem se opravdu snažila,dělala jsem jen to nejlepší.Vařila co chtěla,koupilí jsme jí na co si vzpomněla.A přesto když přijela domů,řekla mámě že jsem na ní zlá,protože jeden den jsme jí koupily oblečení za pět tisíc a druhý den jsem odmítla jet znovu po nákupech,poněvadž máme ještě společnou dceru,která potřebovala do školky také něco nakoupit.Chtěla okamžitě domů a řekla,že se tu měla zle.Uražená vydržela být do doby,než nutně potřebovala mobil za 11000.Přišlo mi to trochu ujetý.Ona chce tak drahý telefon v 11 letech.A my je máme za tři tisíce.Aby jí taťka udělal radost,koupil jiný za sed tisíc.
To si dovolil dost.Telefon si vzala a už se mu půl roku neozvala,řekla mu ,že jí nemá rád.
Mám take dvě dcery,které jsou už samostatné.Když chtěly takovéhle věci,musely na brigádu,vedla jsem je úplně jinak.A proto mě tohle úplně vytáčí.Kdyby žila s námi,vím jistě,že se náš vztah rozpadne.Rozumím Ti jak Ti je.Držím palce.
Ve svých 50 letech si říkám, že bych snad alespoň trochu mohla žít podle svého. Tedy mít klid. Žiji s manželem a mladším synem, tedy klid v mém podání je nestýkat se a nenervovat se s manželovou matkou a sestrou a její rodinou. Kdybych byla ve vaší kůži, tak bych s jeho dětmi nechtěla žít ani omylem. V mladším věku jsem spoustu věcí dělala, že se to má a je to slušné. Teď už ne. Přeji silné nervy.
Táňo, kdyby ty děti byly o něco starší, tak řeknu, že je to jak vystrižené z mého soužití před 10 lety s mým tehdejším přítelem. Naprosto tě chápu, že z toho máš obavy a věř, že to bude problém na problém, my se nakonec rozešly s přítelem a děti na tom měly lví podíl.
LenkaT: jenže to byly Tvoje děti, od malička měly nějaké pravidla a mantinely, tohle je něco jiného, začít vychovávat někoho v 15 a 17 letech navíc ona je pro ně h*vno v trávě, no nevím navíc oni jsou dva sourozenci kdyby byl jen jeden, ale tohle je přesilovka.
JarkaP: pod tohle se i já podepíšu.......snad z toho puboši vyrostou a bude dobře....
Hlavně bych si zajistila,abych měla svůj pokoj,do kterého se zamknu,když už mě všichni naštvou,aby to bylo naprosté tabu pro všechny.Jinak bych stanovila pravidla a snažila se je dodržovat.Myslím,že děti se uklidní,když by u vás pobývaly déle,než když přijdou jednou začas na návštěvu-to se musí trochu víc předvést...Dala bych jim najevo,že proti nim nic nemám,že jsou určitě hodné a učenlivé,ale rozvod rodičů s nimi trochu zamával....
a co ti můžu poradit? No vzít je budeš muset - jsou to jeho děti a on se o ně chce starat... stějně by musel postupovat on, kdyby to bylo naopak...
Sedněte ke stolu, promluvte si nebo si to sepiště v bodech na papír (nesmí jich být dost), domluvte se, že když to tak nebude - co se stane. (zákaz PC, TV nebo zaracha nebo jíný trest a na jak dlouho - a ten je potřeba 100% dodržet). Pak bych ale nechala veškerou výchovnou činnost na tatínkovi - jsou to jeho děti, at je tedy vychovává on. Já bych zajistila ten servis okolo (samozřejmě budou pomáhat všichni 3)
