Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Asi sae ti nebude líbit, co ti napíšu, ale učitelka ti to říct takhle nemůže

Prostě malá ví, že tě to deptá a vytrvale chce dosáhnout toho, abys udělala to, o čem uvažuješ a ona dosáhla svého. Pokud se ve školce normálně za chvíli uklidní a zapojí se, je jasné, že dělá scény jen před tím, kdo jí to baští. Má v tobě obecenstvo a cítí naději, že vyměkneš.
Měla by vědět, že žádná jiná možnost, než chodit do školky, nepřipadá do úvahy ani omylem.

talenka: jo, až tak. a jak předstírala kašel, chtěla jít raději k doktorovi než do školky. chjo, snad se to zlepší.

vyděržaj pianěr! moj syn řval odm září do května dennodenně, v květnu zlom, začalo se mu tam líbit a je tam spokojený, teď po prázdninách už se tam vyloženě těšil...ale byla přesně ta stejná situace, ráno řev, jako kdyby ho na nože brali, jako by mu tam ubližovali, měla jsem z toho nervy v pytli, do 10 tam byl v pohodě a pak celý den pohoda, odpoledne už se na mně těšil.....přitom první dcera tam šla už ve dvou letech, a pohoda, utekla ze šatny do školky, ani se se mnou nerozloučila, jak se tam těšila.... tak přeji pěkné nervy a ať to přejde co nejdřív

Můj syn šel do školky ve třech letech. První týden se mu tam líbilo, než zjistil, že tam už bude muset chodit pořád. A spustil asi měsíc trvající tyjátr jak z Národního. Celé sídliště vědělo, že jdeme do školky. Visel mi na noze, abych nemohla jít a hulákal "maminko já tam nechci, prosímtě nepůjdeme tam..." Strašný to bylo. Ale přežili jsme to oba. Hodně štěstí a pevné nervy přeju.

manka: až tak? To bude dobrý někdo se holt adaptuje dýl

Julie, nejde, aby aspoň na čas vodil malou do školy tatínek? Mám vyzkoušené, že před tátou děti vetšinou tak "nehysterčí" jako před maminkou a odcházejí klidněji.
moje děti naštěstí do školky chtějí, teď nastoupila tříletá dvojčata a jsou s šestiletým bráchou v jedné třídě, tak tvoří smečku a jsou spokojené. nespokojené jsou paní učitelky, páč děti nechtějí chodit po obědě, ale chtějí tam spát a hrát si - a pančelky mi daly najevo, že aspoň někdy bych si je teda po o mohla vzít

Dcera šla do školky ve 3 letech i s bráchou o cca 3 roky starším.Slíbili nám,že budou spolu ve třídě-bohužel to dodrželi jen asi týden a rozdělili je,že by jako dcera nezvládla to,co ti starší.Jelikož do té doby byli stále spolu,velmi to malou zasáhlo,nechtěla tam chodit,celý rok nepromluvila s učitelkami,dívala se do země a jen kývla,jestli ano nebo ne....Nedalo se s tím nic dělat...Pak šel syn už do školy a já každý den řešila, co na mě zase ve školce čeká....ale nakonec si zvykla,i když jako dospělá ještě mi vyčetla,že nemohla chodit domů po o- a vůbec,že některé učitelky byly zlé-(doodnes si pamatuji aféru s otevřením obou oken dokořán v zimě na ležící děti,nemělo to nic společného s otužováním ani s výměnou vzduchu...).Nějak to musíte vydržet,co se dá dělat....

Já jsem se prý první týden do skolky desne tesila a zacala jsem rvát az druhý týden, kdy jsem uz mela vsechno okoukané a nebavilo me to. Za to mi to prý vydrzelo az do vánoc. A moje deti...starsí byla nadsená a spís mi kazdý den vynadala, ze jsem UZ pro ni prisla. Mladsí to nesla hur, ale pomohlo, ze chodila do stejné skolky jako ségra a dost se behem dne videly, takze profnukala první 2-3 týdny a byl klid. Ta naopak mi skákala radostí do náruce, kdyz jsem pro ni prisla, takze jsem nakonec obcas chodila odpoledne do skolky vyzvedávat 2x

Následně, když šly do školky moje dvojčata, tak jeden cestou radostně poskakoval a těšil se, a druhého jsem tam vlekla řvoucího po smyku. Když se mu podařilo na těch pár metrech, kdy se chytal plotů, popelnic, apod. upadnout, (nejlíp do louže) a museli jsme se vrátit, byl štěstím bez sebe.
Pak jsem zjistila, že ho tam mlátí takový velký robustní kluk. Dvojčata byli drobní mrňousové, a ten otloukánek nosil brýle s okluzorem. Brýle jsme měli troje, jedny na nose, druhé pořád rozbité a třetí v opravně. Až když mu rozbité brýle roztrhly obočí, teprve byla pí. učitelka ochotna se touhle šikanou zabývat. Do té doby tvrdila, že si to kluci musí vyřídit sami.
Tak jsem dala s dvojčaty řeč, že mají zapomenout na fair play, a tomu habánovi nabančit společně. Na váhu to bylo fifty-fifty, a rukou měli dvojnásobek.

Zjisti, jestli se tam holčičce neděje nějaké příkoří. Já jsem řvala jako tur, když měla službu jedna učitelka, která mě nutila násilím jíst dušenou mrkev. I taková maličkost může dítě vykolejit. Dušenou mrkev nejím dodnes a při pohledu na ní se mi zvedá kufr.
Když měla službu jiná učitelka, šla jsem do školky bez řevu.

Zjisti, jestli se tam holčičce neděje nějaké příkoří. Já jsem řvala jako tur, když měla službu jedna učitelka, která mě nutila násilím jíst dušenou mrkev. I taková maličkost může dítě vykolejit. Dušenou mrkev nejím dodnes a při pohledu na ní se mi zvedá kufr.
Když měla službu jiná učitelka, šla jsem do školky bez řevu.

já měla to štestí,že kluci neplakali ani jeden,mladší nastoupil teď v září,ale dvěma maminkám,tam holčičky plakaly,tak jsem jim poradila dát jim hrníček,aby do něj naplakaly slzičky,vždyť je té soli škoda a mělo to vcelku úspěch,děvčátka během pár dnů přestaly,ale samozřejmě musela pomoc i paní učitelka,která měla vždy pro ně připravené hrníčky,není to můj nápad,někde jsem to vyčetla a byla připravená to použít u mladšího,který je celkem cíťa,ale přkevapil mě jak ten nástup do školky krásně zvládl,zkuste třeba to pomůže

já měla to štestí,že kluci neplakali ani jeden,mladší nastoupil teď v září,ale dvěma maminkám,tam holčičky plakaly,tak jsem jim poradila dát jim hrníček,aby do něj naplakaly slzičky,vždyť je té soli škoda a mělo to vcelku úspěch,děvčátka během pár dnů přestaly,ale samozřejmě musela pomoc i paní učitelka,která měla vždy pro ně připravené hrníčky,není to můj nápad,někde jsem to vyčetla a byla připravená to použít u mladšího,který je celkem cíťa,ale přkevapil mě jak ten nástup do školky krásně zvládl,zkuste třeba to pomůže

já měla to štestí,že kluci neplakali ani jeden,mladší nastoupil teď v září,ale dvěma maminkám,tam holčičky plakaly,tak jsem jim poradila dát jim hrníček,aby do něj naplakaly slzičky,vždyť je té soli škoda a mělo to vcelku úspěch,děvčátka během pár dnů přestaly,ale samozřejmě musela pomoc i paní učitelka,která měla vždy pro ně připravené hrníčky,není to můj nápad,někde jsem to vyčetla a byla připravená to použít u mladšího,který je celkem cíťa,ale přkevapil mě jak ten nástup do školky krásně zvládl,zkuste třeba to pomůže

To znám. Syn byl to samé, chodil už do jeslí a mě pukalo srdce, že jsem krkavčí matka,ale nedalo se nic dělat, nejsme rodina,která by vyšla s jedním příjmem. Časem se to srovnalo, ale přechod do školky probíhal stejně.
No dneska je mu 26 a už to nedělá Ne,teď vážně,rozhodně doma už nezůstávej, mohl by to být pro dceru signál,že si lze brekem prosadit svou, není už tak malá, určitě se s tím srovná. Ale naprosto tě chápu a soucítím s tebou,vím jak to je hrozné. Kluk řval v jeslích,já v práci, no nebylo to nic hezkého. Ale na druhou stranu děti kolektiv potřebují, zvyknou si a nástup do školy už není tak traumatizující. Já do školky nikdy nechodila a prořvala jsem první třídu skoro celou, dodnes si pamatuji,jak se mi tam strašně nelíbilo
Vydržte holky