Milujeme ho, ale on tak strašně smrdí!
Asi před půl rokem jsme s manželem při procházce našli kocourka. Byl v hrozném stavu: nešťastný, hladový, vyhublý. Ujali jsme se ho, nechali ošetřit a očkovat a adoptovali jej. Doktor zjistil, že je mu asi rok. Nabízel nám kastraci, až se kocourek dostane z nejhoršího a zesílí. Prý by bylo vhodné tento zákrok provést, když s námi bude bydlet v panelákovém bytě.
Kocourka jsme pojmenovali Willis (podle filmu Statečné srdce), protože nám připadalo, že je to pro něj docela výstižné. I on se totiž ukázal jako velký bojovník. Nakonec mu ale stejně říkáme Vilda. Stal se z něj náš miláček, a ačkoli jsme nikdy předtím žádné zvíře nechovali, Vildu přímo zbožňujeme a on nás taky. Doktorovu připomínku o kastraci jsme přešli, rozhodli jsme se, že kocourka nenecháme takhle mrzačit.
Jenže teď už to vidíme jinak a přemýšlíme, zda ho přece jen raději nenecháme vykastrovat. Důvodem je příšerný zápach, který se natrvalo a neodbytně usadil v našem bytě, ba co hůř, line se až na společnou chodbu. Smrad je to opravdu strašný, takový ten čpavý, zalézající do všech pórů, a nelze ho ničím zlikvidovat. Hodně uklízím, peru, větrám, nejsem žádná špína, puch přesto začíná být k nesnesení. Už nás na něj dokonce upozornilo i několik návštěv – rodina a přátelé, nejbližší sousedé si rovněž začínají stěžovat.
Stojíme před těžkým rozhodnutím. Vilda je náš miláček, chceme, aby byl zdravý a prožil hezký život. Ale bojíme se, že bez kastrace to bude stále horší a všudypřítomný zápach nám způsobí hodně nepříjemností. Navíc plánujeme dítě.
Ráda bych znala názory a zkušenosti čtenářek, které mají také kocourky. Nechali jste je kastrovat, nebo ne? A jaký to mělo vliv na jejich chování a další život?
Darina
Milá Darino, čtenářky ti určitě rády poradí a sdělí své postřehy a zkušenosti. Já jsem ještě požádala o odborné vyjádření čtenářku Ťapinu, která je veterinářka. I její odborný názor ti určitě pomůže v rozhodování.
„Kastraci kocourů žijících v bytě mohu jen doporučit, a to jak z hlediska pohody kocoura, tak ´jeho´ rodiny. Lidé mají mnohdy obavy ze dvou věcí: jednak ze změny povahy kocoura, jednak ze zdravotních komplikací spojených s močovými cestami. Musíme si však uvědomit, že kocour, jak ho příroda stvořila, není zrovna typ domácího mazlíčka. Je to šelma s enormně vyvinutým pohlavním pudem, který mu velí vydávat se na dlouhé a nebezpečné toulky za ukojením a výrazně značkovat své teritorium. Ani jedna činnost není pro domácí soužití s kocourem zrovna příhodná. Dlužno také podotknout, že kocour, se kterým cloumá testosteron a je zavřený v bytě, nebude příliš spokojený. Kastrací se povaha kocoura do jisté míry změní; stane se z něj zvíře, jaké si lidé obvykle domů plánovali pořídit – klidné, přátelské, mazlivé. To ale neznamená, že bude pecka ležící na gauči. Chovatelé by mohli vyprávět, jak dokáže vykastrovaný kocour řádit s hračkou a třeba i zdatně chytat myši, když má příležitost.
O problematice nemocí močových cest kastrovaných kocourů se mezi laickou veřejností hodně mluví, ale veřejnost odborná v posledních letech postoj k této souvislosti poněkud přehodnotila. Přišlo se na to, že sklony k problémům s močovými cestami mají i kocouři nevykastrovaní, jenom se tak často nedožívají věku, v němž se tyto problémy poprvé objevují. Alarmující totiž je, že průměrná délka života nevykastrovaného kocoura je 3 roky. Pak většina z nich končí pod koly automobilů nebo uhyne na následky vzájemných rvaček.
Ať se přikloníme k názoru tomu nebo tomu, kastrace po dosažení tělesné dospělosti, která přichází kolem jednoho roku věku, nemá na případné potíže s močovými cestami vliv. V té době už jsou močové cesty pod vlivem testosteronu dotvořené a dál se nemění. Úskalí může naopak přinést dlouhé váhání. Kocour, který už nějakou dobu byl zvyklý doma značkovat, s tím bohužel po kastraci nemusí přestat. Pak už nehrají roli hormony, ale návyk. Nicméně moč kastrovaného kocoura alespoň nemá typický výrazný kocouří pach.“
Ťapina
3.4.2008 Rubrika: Náš domov | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milujeme ho, ale on tak strašně smrdí!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj, náš první kocour kastrovaný nebyl...sice jako zvíře polovenkovní nebyl až takový problém se zápachem, ale ve třech letech se z jedné rvačky vrátil tak zřízený, že už se z toho (přes veškerou péči) nevylízal..
Nynější kocour byl jako kotě kastrovaný..je taky polodomácí (tj v zimě spíš doma-ale minimálně jednou za den jde ven, v létě spíš venku-ale skoro každou noc doma)..už mu bude pět, potíže s ledvinama nemá a je to pořád kocourek mazlící (teda když je doma :-)..je úplně zdravej, nesmrdí a hlavně je na živu..
Hawa: ad ta změna povahy, taky jsem nic nepozorovala, mívala jsem stříbrné činčiláky,klasik peršany atd...Ani jeden šíleně nepřibral,všichni byli milí povahou před i po a snad jsem měla štěstí, nikdy jsem neměla kocourka ani kočku lezoucí po výškách a do kytek apod.
Hawa: 
mám miciny jako stálé životní druhy fakt snad 20let) ale teď poprvé mám micinu venkovní, jinak vždy byly moje miciny "bytevní", či-li do bytu
Chodí k nám za naší kočkou Hannibalem nějaký mončičák od sousedů a podepsal se mi kamsi na terase u dřevníku a to je huuuuuustýýýýýý
neumím si to představit čuchat v bytě
Šťastná Baronka: smrad to byl hrozný, nešel z ničeho nijak odstanit, ty věci se musely nakonec prostě vyhodit. Nepomohlo ani doporušené "přeznačkování" exponovaných míst Savem či jinou chemickou substancí. A to bylo v případě druhého kocoura jen období pár měsíců, nedovedu si představit, že bysme v tom žili déle...takže kastrace u bytového kocoura rozhodne ano. Navíc kocouři tu operaci snáší celkem v pohodě, u kočiček je to horší, ale u bytové kočky se tohle zase nemusí řešit, protože, ta pokud nechodí ven, tak se nikde nekontrolovaně spustit nemůže....jako jediné riziko bych považovala to, že zákrok se provádí v narkóze, a kočky všeobecně jako druh jsou na narkotika velmi citlivé a můžou se u nich vyskytnout nějaké nepředpokládané reakce...
Jinak, dost se píše o tom, že se kocourům po kastraci změní povaha - tj jsou přítulnější, mazlivější, nemají tak teritoriální chování...nevím jak u kterých ,ale u našich kocourů se nic takového nepřihodilo...možná proto, že jsou to oba krátkosrstí Briťáci, a ti prostě mazlivost a přítulnost a vůbec potřebu tělesného kontaktu v povaze moc nemají...nocméně jsou velmi komunikativní a společenští, a mají vlastnické sklony.....
Hawa: šmarjá vyhozené věci vč.kanape, no to musela být rychna
ale máš pravdu do bytu skutečně jedině takto.
Doma jsme měli 3 kocoury, kromě jednoho plemenného, kterému mamka dává nějaké prášky, jsou to druzí 2 vykastrovaní - nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Toho prvního jsme nechali vykastrovat hned při prvních náznacích značkování, a vyplatilo se to, protože ještě nemel naučené značkovací návyky. toho druhého až skoro v roce, ale to už bylo skoro pzdě, protože se už značkovat naučil, a přetrvávalo docela dlouho i po kastraci, než ny tyto zvyky zapomněl. Pa pokud máte kocoura v bytě - opravdu nto není žádné mrzačení, ale nutnost. Po působení druhého kockoura jsme museli v bytě vyměnit všechny koberce, většinu potahů a dek, vyhodili jsme gauč.....jinak bysme se toho smradu nezbavili.....
Navíc, kastrace u kocoura se dá provést různě - některý veterinář uřízne varlata i s pytlíkem, takže to pak vypadá jako nepovedená kočičika. ale dají se najít i takoví, kteří jen odstraní varlata a pytlík nechají, takže nevanek to vypadá, že je vše "v pořádku" Po kastraci ovšem neustanou problémy se zápachem hned - je třeba ještě taková dojezdová doba, než se tělo od daného hormonu úplně vyčistí, byť zdtoj byl již odstraněn.....
Kastrace kocoura v bytě ANO!!! Ve filmu Statečné srdce /česky správně Odvážná játra/ žádný Willis nebyl
anóbrž Walace William,skotský národní hrdina
Kocoura nechte vymyškovat,ještě je malý, dospělý kočičák by vám zdevastoval byt ještě horším zápachem
Mám miciny skoro 20let, momentálně máme čerstvého půlročáka Hannibala Lectera
O tom mrzačení patrně asi mluvil hlavně manžel ne? To je snad nějaká samčí soudržnost nebo co - náš táta reagoval stejně, pokud šlo o jejich kocoura. Ale jen žbrblal, kocour se nakonec nechal vykastrovat a pak přestal být konečně životu nebezpečný (byl to hrozný poděs). Takže rozhodně kastraci
KOčky se mi velmi líbí, skoro lituju, že jsme nepořídili kotě, když jsme pořizovali štěně, teď by u nás nepřežilo žádné jiné zvíře, kočky jsou tu hojně zastoupené jako ty lovící toulavé, co se domů občas přijdou ukázat...je tu hodně krásných čistě rezavých- jejich otec oplodnil co se dalo, než mu kdosi vyrazil oko, pak ještě nějakou dobu žil a nakonec hrdinně zahynul. Jeho geny žijou dál...
Náš 
Mauric začal znakovat. Bylo mi doporučeno, abych souhlasila s kastrací. Bylo mu 10 měsíců. A dnes? Je mu 1 rok, je stejný, jako dříve. Spí, vyhřívá se na parapetu na sluníčku, zlobí, hraje si, vše, když chce. Změnu vidím jen v tom, že neznačkuje. Máme ho moc rádi. Bydlíme v paneláku. 
.jpg)
vůbec se kastrace nebojte. Máme šestiletého kocourka a když mu byl rok, tak také přišel o svoje mužství. Myslím, že ho to vůbec negativně nepoznamenalo, je stále strašnej mazlík a hlavně nám nezdrhá a nechodí potrhanej jako kocourci mých rodičů, kteří nechtějí o kastraci ani slyšet.
Uvidíte, že po kastraci zápach z bytu brzy zmizí a budet mít zase krásně provoněný byteček s mazlícím kocourkem:-)
Ještě jednou vážně. Právě na Zrzečkovi se nám podařilo trefit se do té správné "koťátkovské" doby, kdy jsme ho nechali kastrovat. Dnes už má skoro 4 roky a je pořád hravý, jako malé kotě. Někdy to s tím mazlením až přehání. Duševně ho ty chybějící hormony zastavily na úrovni super koťátka. O lítání na dvůr zájem nemá, cizí kocouři jsou mu šuma fuk a pouze blaženě leží na sluníčku. Má možnost odejít, kdy se mu zachce (lítačka ve dveřích). Lítá za hračkami jako pominutý a je moc fajn. Pokud se hlídá žrádlo, netloustne. Myšky na zahradě loví!
Je to náš v pořadí asi 10.kocour a všechny jsme vždy nechali kastrovat, kočičky nepočítám. Myslím, že je to i naše povinnost. Zdivočelých bezprizorních kočičích chudáků je na ulicích i tak dost. Milujme zvířata, ale s rozumem. 
Já, kocourek Zrzeček, bydlící u Jarky7 se hlásí, že je vykastrovaný. Jsem miláčkem celé rodiny a nikdy si nikdo nestěžoval, že nedej bože zapáchám či dokonce smrdím. Právě sedím paničce na klíně a koukám, jak píše. Zvedám packu při hlasování ve hnutí za kastraci.
Jen dodávám, že pro odnaučení značkování po kastraci jsou i k sehnání spraye, ale to nebude potřeba. Držím packu i za paničku
.gif)
hlásím se jako nadšený kočkomil a majitel už druhého kocoura v panelákovém bytě (kromě koček -holčiček.) Našeho druhé ho kocourka jsme si vzali z útulku v prosinci poté, co jsme po smrtelné nemoci museli nechat uspat naší milovanou číčulku. Berníkovi bylo tehdy osm měsíců, kastraci nám doporučili cca v roce, což je doba akorát teď. zatím neznačkuje, ale začal se prát s druhou kočičkou, nijak agresivně, ale přece jen - je to kocour. Takže na kastraci jde zítra, brouček náš malej. Jinak je neuvěřitelně zlatý, tulivý, hravý, jeho lítání po bytě s víčkem od petlahve a plastovými kindervajíčky ne fantastické a je zdrojem veselí a nadávek, když se vám to torpédo letící za hračkou připlete pod nohy zrovna ve chvíli, když nesete talíř horké polévky...
Takže doufám, že zůstane stejně tak hravý, mazlivý, jen se snad nebude tak prát...
jo a ven teda chodit určitě nechce, na rozdíl od ostatních našich koček se bojí zatím i jen na balkon (zasí´tovaný), tak uvidíme, třeba se otrká)..
ale v každém případě kvůli značkování fakt doporučuju vašeho kocourka vykastrovat....
