Rodiče mi ničí manželství
.jpg)
Oba moji rodiče už jsou v důchodu. Na svůj věk jsou úžasně činorodí, a v tom je právě ten háček. Nudí se. Po letech pravidelného vstávání do práce najednou nevědí, co s takovým kvantem volného času. Ačkoli u svého rodinného domku mají zahrádku i dost práce v domě samotném, zaměřili pozornost na mě a mou rodinu. Sestra bydlí v okresním městě, takže není tak po ruce jako já.
Děti už máme odrostlé, a tak jsme se i my s manželem těšili, že se po letech péče o tři caparty konečně budeme moci věnovat sami sobě a jeden druhému. Jenže rodiče nás neustále navštěvují, chodí za námi s drobnými problémy, s nemocemi i s tím, abychom je rozsoudili v názorech na naši politickou scénu. Dokud chodili jednou dvakrát týdně, dalo se to vydržet. Teď jsou u nás téměř každý den.
Čekají, až se vrátíme z práce, a hned se k nám vydají. Dají si kávu a sedí, povídají anebo si čtou noviny. Já přijdu z práce unavená, často s nákupem a po kontrole úkolů se pouštím do druhého kola doma. Vařím, poklidím, vyperu, však to znáte. Zpočátku jsem měla pocit, že musím sedět s rodiči, ale když jsem najednou přestala domácnost zvládat, rozhodla jsem se pracovat i při jejich návštěvách.
Dnes je to tak, že máme denně doma rodiče, kteří hudrují, že se jim nikdo nevěnuje. Děti jsou v pubertě a navíc má každé spoustu koníčků a zájmů, takže z domu prchnou, jakmile to jde. Manžel začal chodit z práce později a já se mu ani nedivím. Pro mě je také nepředstavitelné, že by tchán a tchyně byli u nás doma, kdykoliv otevřu dveře obýváku.
S jarem jsme vždycky sedali na kola a jezdili na výlety do okolí. Letos jsem kolo ze sklepa ještě ani nevytáhla. Cítím, že takhle už to dál nejde. Manželství se mi rozpadá pod rukama, rodiče však na nic neslyší. Zkoušela jsem jim to naznačit, pak i říct, ale rakcí byla jen tátova uraženost a maminčin pláč, že po všech těch letech, kdy se o mě starali, jsou mi na obtíž.
Pravda je, že mi opravdu moc pomohli. Když byly děti malé a manžel na vojně, když jsme neměli peníze, když jsem potřebovala pomoct s hlídáním. Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Vážně nevím co s tím.
6.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče mi ničí manželství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
souhlas s názory pode mnou, kupte jim psa, přihlašte je do nějakých kurzů, a hlavně jim důrazně vysvětlete, že tento večer nejste doma, o víkendu taky ne, vyražte si ven. Anebo si vyhraďte den dva v týdnu na návštěvu a dodržovat. To že vám pomáhali je hezký, ale nechat je takto sobecky si to teď "vybírat" se přece nedá vydržet.
.jpg)
nevím co bych dělala, mamka umřela před pěti lety a až do své nemoci byla natolik aktivní, že jsem si mylsela, že až bude v důchodu, tak ji snad uvidím jen dvakrát do roka. Taťka je sie v důchodě, ale vidíme se jen tak jednou za čtrnáct dní a to jen díky tomu, že bydlíme ve stejném domě a oobčas se potkáme na schodech či dvoře. Prostě nemá čas.
Kupte jim PC s internetem a k tomu kurz ovládání PC a máš pokoj.... škoda že jsi to nechala zajít tak daleko, moje tchýně měla taky tyhle tendence, ale já to tvrdě potírala hned od počátku a musela to překousnout. Pravda, měla jsem mnohem lepší startovací pozici - nikdy totiž ani dítě nepohlídala když jsem potřebovala ...
ˇKupte jim taky kola a moihou jezdit s Vámi
Určitě to chce změnu, rady tady jsou dobré. Prostě to chce pro rodiče něco, co jim zvedne náladu a budou nuceni dělat něco jiného, než jen sedět a stěžovat si.
Souhlasím s dadou, staří lidé jsou někteří sobci. Já jsem jednou v zimě chodila z práce každý den k manželovým rodičům jen na skok. Jednoho dne jsem šla s kolegyní nakupovat a hned mi volali, kde jsem, že čekali, že přijdu. Tak jsem to hned změnila, svůj volný čas si organizuji sama. 
no je to fakt děs. Já nevím co bych dělala. Naštěstí jsem to nezažila, ani po tom co zůstala maminka sama, k nám chodí jen když jí pozveme a to se jí ani moc nechce, přes půlku města. Jsme spolu ale o víkendech na chatě, od jara do podzimu a přes léto tak asi 2 měsíce trvale, chodíme odtamtud do práce a mamka je tam se svým a s našima psama. No ale moje mamina má psa, tak i když je doma, tak musí s ním na procházky, nakoupit, uvařit si a tak. Je zatím soběstačná a pak má několik kamarádek s kterými se navštěvují. Kolikrát podle svých slov ani nestíhá. No a ty dva měsíce v létě, když jsme spolu každý den po příchodu z práce, tak ke konci už mám ponorkovou nemoc. Mamka je sice fajn, ale přece jenom,.... Takže radím, zaraž to u vás a velice rychle. Kupte jim psa,rasu se kterou se musí chodit na procházky, zaplaťte výlety, cokoli, jen aby měli jiné starosti než jen vás.
.JPG)
Co třeba mamince zaplatit nějaký kurz k narozeninám - to, co jí baví, na co nemá čas? Třeba taneční pro starší, keramiku....co já vím co ještě. Nebo se zkus pozeptat v klubu důchodců- ten název je hrozný, ale mají program pro starší lidi - různé besedy, zájezdy, koncerty .
Nebo je zkus seznámit s nějakými vrstevníky, se kterými zajdou na kafe, pivo, na výlet, zdrbnou si na dětech, vnoučatech.
Vím, že každodenní návštěvy jsou dost hrozné - mám osobní zkušenost.
je to hrozné,rozhodně poslechni rady....dadky.......ona má vždy skvělé rady,vnímám to také jako ona a postupovala bych tak,napsala ti to moc hezky
No tak vám pomáhali, vy zase pomůžete svým dětem, když to budou potřebovat.Ale rozbíjet rodinu bych si nenechala. Naplánujte si, že přijdete pozdě domů, o víkendu budete na výletě, tvrdě jim to dejte najevo, že to tak dál nejde.A když už se maminka nudí, tak ať vám pomůže v domácnosti dopoledne, když vy nejste doma. Třeba uvařit, vyžehlit, uklidit, něco zašít. Já v době, kdy děti byly malé a s manželem jsme se střídali ve směnách, bych to přivítala.Moje babička chodila mamince dopoledne vyžehlit a případně pozašívat prádlo pravidelně co 14 dnů ke spokojenosti obou.
jinak s mojí maminkou to taky bylo postupné.... pamatuju jedny vánoce, kdy jsem jí koupila permici na břišní tance... byla z toho chudák vyvalená, ale kurs odchodila.... a pak mi řekla, že jí to zase tolik nevyhovuje a že si už sehnala cvičení se sokolkama.... a pak si zaplatila kurs olejmalby, což bylo něco, co chtěla celý život dělat a nikdy na to nebyl čas, peníze a prostor.... prostě si říkám, že asi potřebovala postrčit, otevřít možnosti - vybrat si z toho, co JÍ pak bavilo a chytlo, už byla maličkost (jo, zapoměla jsem na kursy angličtiny)
přesně jako modroočka - oni ti pomáhali? Super!!! Maminko tatínku, já na vás moc myslím, tady máte pejska / permici na břišní tance / přihlášku do turistického klubu atd..... Sama si taky naplánuj nějaké činnosti - přeci nechodíš každý den z práce domů (a pokud ano, tak co ti brání obstarat děti a pak vyrazit třeba na jogu nebo kurs němčiny ).
Na víkendy si naplánujte program - prostě oznamte, že jedete pryč....
Já si myslím, že rodiče se opravdu "nudí", neví co s časem a chodí ho zabíjet k vám.... Moje maminka co je v důchodu, tak abych si na hlídání pomalu podávala okolkované žádosti měsíc předem - maluje, běhá po horách, chodí cvičit, má brigády..... 
kup jim králíky, slepice, pejska... nechť mají zase povinnost vstávat a o něco se starat.
A ještě bych jim řekla, že na víkend nebudete doma, že se chystáte na výlety, na kola apod. Přes týden jste si naplánovali taky něco... prostě je dotlačit k tomu, že si občas narazí nos na zavřené dveře.ˇ
