Vadí mi děti mého přítele
Možná mne některé z vás odsoudí, ale přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, které někdy byly nebo zrovna jsou v podobné situaci jako já, na jejich názor.
Jsem rozvedená a mám dvě dcery, obě už jsou dospělé a žijí samy. Měla jsem je poměrně brzy. Před časem jsem se seznámila a nyní už i společně žiju s mužem rovněž rozvedeným. Je o tři roky starší než já a z manželství má tři děti ve věku 13, 15 a skoro 17 let. Takový pěkně výživný pubertální trojlístek.
Děti jsou v péči jeho bývalé ženy, ale ty dvě starší – syn a dcera, projevily přání bydlet s otcem. Myslím, že jejich matka to uvítala, protože sama na ně na všechny tři nestačila a děti jí doslova skákaly po hlavě. O jejich chování a móresech vím své, dostatečně se mi předvádějí při pravidelných návštěvách o víkendu. Upřímně říkám, že něco takového jsem u svých dcer nikdy nezažila, i když i jejich puberta byla docela bouřlivá.
Partnerovy děti se však chovají, jako by všechno, co je kolem nich, a všichni z jejich okolí tady byli jenom pro ně. Starší kluk klackovatí, až to hezké není, mluví jen na půl pusy, spíš slova jen tak cedí. Jakoby dával najevo, že mu nestojíte ani za tu námahou otevřít ústa. Dcera je hádavá, uštěkaná, neuvěřitelně líná. Její nejoblíbenější výraz je kyselá otrávenost. K dovršení všeho se ještě často hádají a handrkují mezi sebou.
Věděla jsem, že přítel má děti, asi jsem s něčím takovým mohla počítat. Nicméně mne jejich přání dost zaskočilo a neumím si představit, že by s námi měly bydlet. Své dcery jsem už vychovala, těšila jsem se na ten klid, až jednou vylétnou z hnízda. A teď bych se měla starat o dva nevycválané puberťáky, kteří mne absolutně neberou jako autoritu, protože nejsem jejich matka. Bohatě mi stačí ty víkendy, celý týden se z nich vždycky vzpamatovávám.
Přítel chce svým dětem logicky vyjít vstříc, říká, že je potřeba je srovnat do latě, protože jsou opravdu nemožní. Oba dva vidíme, že jejich matka je z nich utahaná a už se v jejich případě přestala o cokoli snažit.
Jsem na vážkách. Nechci se zachovat jako hyena a nechat v tom přítele samotného, když mne teď potřebuje. Jenže představa, jak se mi život obrátí vzhůru nohama, pro mne přijatelná také není. Asi by to chtělo nastavit mladým nějaká pravidla a trvat na jejich dodržování. Ovšem nevím, jestli by to bylo reálné. Oni okázale ignorují téměř vše, co jim není po vůli.
Není mi z toho dobře. Partnera mám ráda, vím, že bych ho měla brát se vším, co k němu patří. Ale tohle je na mne nějak moc. Co byste dělaly na mém místě? A máte nějaký nápad, jak účinně zpacifikovat dva nesnesitelné puberťáky?
8.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mi děti mého přítele
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no, Táňo, opravdu ti nezávidím, protože přesně vím jak se cítíš... Zažívám v podstatě totéž s tím rozdílem, že mám svoje dvě děti (celkem bezproblémové - 10 a 14) a přistěhoval se k nám manželův syn (19), tč ve 4. ročníku. Doma byl na mámu hnusný, do školy nechodil a když tak jenom občas aby něcfo provedl, neučil se, doma se v pokoji brodil v bordelu po kolena.... no co ti budu povídat 
Tak prý ať si ho tatík srovná...
Nastavili jsme mu pravidla a vynutili jejich dodržování: tak bordel doma nemá, a když ano, vyhážu mu to z okna - příště si to rozmyslí..., do školy chodí, protože celý rok táta volal třídní učitelce jestli tam je - a dělal mu ostudu... učit se neučí stále, ale prolejzá tak budiž. A drzý je taky pořád i na mne, tak mu ji občas fláknu - když to přežene... Jednou jsem o něj přerazila mop na vytírání 
... ale s*át si na hlavu nenechám...
Už je u nás druhým rokem a já doufám, že dodělá maturu a postěhuje se zpět k matince... pomalu stříhám metr...
Vrazit puboše do internátních škol, a pouštět domů jen o víkendech. 
Můžou přivézt špinavé prádlo, a nafasovat proviant. Ten víkend by se dal přežít, a pak zase hezky šupky-dupky do "nápravně výchovného zařízení", když se doma neumějí chovat.
.JPG)
Asi bych se odstěhovala já a chodila na návštěvu, jen když puboši nejsou doma 
.jpg)
Srovnat pubertáky do late 
, dohodnout pravidla a ocekávat jejich dodrzování (já tu dneska umru smíchy) to bych chtela vedet jak. Sama mám doma 13 a 15 a obcas bych to mlátila hlava nehlava, nakonec ve vezení bych mela vetsí klid nez doma 
.
Jediná pouzitelná rada mi prijde od JarkaP z 7:24, ale musís to holka dodrzet a vubec se do toho chlapovi neplést, jinak ti deticky rád predá a jeste se bude divit, ze je nezvládás. At se o jejich blaho stará sám a ty vypomoz jídlem, vypráním a tak, ale ne výchovou. Nezávidím ti to a 
sevenofnine: já naštěstí se svýma synama bouřlivou pubertu nezažila, tak fakt nevím, u nás to proběhlo podle toho, co slyšívám kolem, celkem v poklídku. U nás fakt mantinely odsud-potud fungovaly. 
sevenofnine: 
souhlasím s každým slovem
holky vy opravdu chcete srovnat 15 a 17. leté mlaďochy? Navíc žena, která s nimi nemá nic společného? Dejte rady, dejte typy, nejlíp od těch, které to opravdu zkusily. Je hezké říct, urči pravidla, dej mantinely, ale co když na ně budou kašlat? Oblečení si hodí sami do pračky nebo kluk klidně bude chodit špinavý, chleba je fajn a mlíko se dá pít z krabice. Zakážeš tv a pc a oni odvětí tady je pruda a odkráčí neznámo kam a klidně se vrátí za 3.dny
Já bych se na Tvém místě stáhla, jsou to jeho děti i jemu přerostly přes hlavu ať se zkusí domluvit a postarat. Chovala bych se jak v minovém poli a uvažovala o dočasném samostatném bydlení. Možná rodinný poradce by dokázal poradit víc.
Moc ráda bych napsala něco povzbudivého, ale znám tuto situaci z vlastní zkušenosti. Manželova dcera u nás bydlela mezi 17 a 18 roky, taky na ní její matka nestačila, a bylo to náročné pro všechny zúčastněné. Nepomáhaly ani kamarádské domluvy, ani rozčilování, stejně si dělala co chtěla. Trvat to déle, určitě to odneslo i naše manželství. U nás to bylo o to horší, že máme poměrně malý byt, takže jsme na sebe narážely na každém kroku. Ať si říká kdo chce co chce, v pubertě dovedou jít na nervy vlastní děti, natož ty ostatní.
Nemáš to jednoduché, pokud nebudeš souhlasit s tím vzít děti k sobě, může se přítel cítit dotčený - a nakonec i ony, protože i když jsou to klackové, určitě nějaké city v sobě mají. Pokud se k vám nastěhují, připrav se na pěkný nápor na nervy. Pravidlo bych poradila jen jedno - ty se budeš starat o chod domácnosti, a výchovu dětí, tj. školní docházku, návraty domů, úklid v jejich pokoji atd. ať má na starosti přítel. Buď si je srovná, nebo toho bude mít po čase sám plné zuby.
Jediné pozitivní, co si můžeš říkat, je to, že tohle období skončí a za pár let bude všechno jinak, i ty děti budou jiné, a nakone spolu budete fajn vycházet. Hodně štěstí
hned od začátku bych nastavila pravidla, určila povinnosti a nebudou-li se dodržovat, nebude full servis. Nemakáš, nepomáháš, tak za co chceš jídlo, jak můžeš mít denně vyžehleno a vypráno? Tady nemáme služku. No a pokud to nastěhování dětí není určeno soudem, dají se vypakovat hezky zpátky, A tatínek se bude hezky snažit a hezky rychle si je srovná, nebo láska-neláska, pofrčí i s nimi. Ono něco jiného je to na víkend, to se dá zkousnout, ale denně ne. Takoví klacci už musí mít nějaké mantinely a pravidla.
Já bych zkusila promluvit si o tom se všemi, říct si nějaká pravidla a pokud by se nedodržovala, tak šupajdá k mamince.
kubikm: Dohodnout se s puberťákama? CHA!
.gif)
Bohudik jsem dost "stara" na to abych vedela, ze mam pravo na to byt sobecka, a nasla bych jinou alternativu, nez je k sobe nastehovat.
no...jedině
sednout si všichni ke kulatému stolu, dohodnout pravidla...a ty potom všichni dodržovat
