Měsíc po nástupu do školky stále pláče
Dělá mi starosti moje čtyřletá dcera, která začala letos v září chodit do mateřské školky. Ani po čtyřech týdnech si tam totiž nezvykla a každý den ráno strašně vyvádí a je doslova hysterická.
Je mi strašně, když ji ráno co ráno předávám učitelce a ona brečí, jako kdyby ji vraždili. Když pak odcházím, slyším ji řvát až na chodbu. To samé se opakuje, když pro ni přijdu. Malá se rozbrečí hned, jak mě vidí, a vydrží fňukat i půl hodiny.
Učitelka mne uklidňuje, že některé citlivější děti to tak mají a že si dcera časem určitě zvykne. Přes den se prý s nimi zabaví a normálně se všeho účastní. To je prý dobrá známka, jen prý potřebuje zvládat to naše ranní loučení a můj odpolední příchod, při kterém si prý patrně uvědomí, že mne celý den neviděla, a rozlítostní jí to.
Já nevím, od nikoho známého jsem takhle přehnané reakce u dítěte nezaznamenala. Co jsem se ptala kamarádek a kolegyň, tak většinou si děti týden, dva poplakaly a pak už bylo všechno v pořádku. Tu naši to však drží už celý měsíc a nevidím žádný posun k lepšímu.
Docela dost mě to nervuje, kdyby to bylo nutné, snad bych dala v práci výpověď a zůstala s ní ještě rok doma. Jenže i to by asi nebylo k ničemu, možná by se celá situace opakovala za rok stejně jako teď.
Jak se chovaly vaše děti po nástupu do mateřské školy? Je reakce naší dcery v normě, nebo ne? Co bych pro ni mohla udělat, abych ji toho šíleného stresu, kterému se každý den sama vystavuje, ušetřila?
4.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Měsíc po nástupu do školky stále pláče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
zkus hru - ať tam "jako" vodí svou oblíbenou hračku a celý den tam může být s ní. Medvídka, panenku...
Mě tohle syn dělal v první školce, chodil tam dva týdny. Učitelka si ho vždycky odtáhla ráno řvoucího z šatny. Pak se nám podařilo změnit školku, učitelka si s ním povídala už v šatně a zvala ho, aby se šel podívat, jaké mají nové hračky - a bylo všechno v pohodě.
Jenomže dneska změnit školku .....
Souhlasím se sallie, něco dceři vadí a je třeba zjisti co.
Julir = Julie 
Julir, prý jsem se ve školce chovala podobně jako tvá dcera, a to jsem chodila domů hned po obědě. Po pár týdnech se to prý usadilo a do školky jsem pak chodila ráda.
Když prý byla výstava prvních obrázků, tak jsem na nástěnce měla bílý papír, protože jsem trucovala a nechtěla se zapojit. 
A přitom venku jsem byla společenská a hrála si s hromadou dětí rúzného stáří, vlastně mládí.
Naše vnučka tam po měsící taky pořád nechce. O víkendu se ptá, jestli zítra musí do školky. a dokonce se při spinkání po o už i pokakala. To se jí nikdy nestalo.
Pokud tě to Julinko uklidní tak můj syn takto vyváděl 3 měsíce. Různě to střídal. Někdy řval hned ráno doma, někdy celou cestu do školky brečel tak až se lidi otáčeli a někdy byl klid a peklo vypuklo až v šatně ve školce. Učitelky byly rozumné a já byla na nervy. Fakt to některé děti dělají. Pak se nám za další dva roky narodili dvojčata a co myslíš? Řvaly taky,ale jen první měsíc a dvojmo. Jednou jsem odcházela ze školky a celou cestu do práce v tramvaji brečela. No dnes je syn na VŠ, holkám je 15, sebevědomí mají dost a dokáží se prosadit. Že ono to bude tím řvaním ve školce? 
Gabbi + Peta: no jo, holt je každý dítě jiný.... by to bylo moc jednoduchý, kdyby na ně fungoval jednotný návod jak na pračku (i když i ta pračka mi občas dá zabrat 
)
sallie: ja kdyz jsem dala pac a pusu tak okamzite spustil. V aute se pomazlime, reknu mu, ze pro neho prijdu, ale ve skolce jsem fakt zdrhala...
Julie, určitě zkrátit loučení - ale ne ho vypustit, ona potřebuje vidět v tom nějaký řád - tj. máma se rozloučí a odejde a to znamená, že zase přijde. MOžná i jí ráno říct, jak to bude odpoledne (přijdu pro tebe já / tatínek / babička), ale fakt to neprotahovat, pac a pusu a odchod.
Možná bych zkusila vypátrat, co jí tak vadí - můj syn byl ze školky hrozně rozhozenej, a mám pocit, že to bylo proto, že tomu nerozuměl. CHodil domů mezi prvními a neviděl, že i ostatní děti odcházejí a nějak si v té hlavičce spojil dohromady, že školka je místo, kde jsou děti "pořád" a vlastně se bál, že i on tam jednou zůstane "napořád". Když jsme se začali kamarádit s dětmi i mimo školku a on viděl, že jeho kamarádi mají svůj domov a svoje rodiče, a že do školky taky chodí jen na určitý časový úsek, tak ho to hodně uklidnilo.
Vůbec si myslím, že by bylo dobré zkusit se s někým ze školky skamarádit, aby měla ve školce i "svého" člověka, s kterým má vztahy založené i na jiných než školkových zážitcích.
Starší syn šel ve 2 a půl letech do jeslí, první den dal tetě , kterou předtím nikdy neviděl, ruku a odešel do třídy a ani se neohlídl. Po obědě, nechtěl domů, že tam chce taky spinkat. Takže od druhého dne tam byl bez problému až do odpoledne. Mladší začal chodit letos, první i druhy den ráno v pohodě po obědě nechtěl domů, že tam bude s paní učitelkou. Třetí den tam ráno nebyla jeho paní učitelka, musel do jiné třídy tak to mu ukápla slza a nechtěl tam. Další den už všechno v pohodě. Zrovna včera se mě několikrát ptal proč nejde do školky.
Ja jsem sla do skolky poprve v mych trech letech a ctyri mesice jsem se kazde rano hystericky hroutila a nechtela tam jit. Mamka to psychicky nevydrzela a do skolky me vodil tatka. Od nastupu do skolky jsem zacala byvat casto nemocna a vysvobodilo me po par mesicich mamcino druhe tehotenstvi. Ale na skolku jsem si nezvykla nikdy a i po tech nekolika mesicich jsem kazde rano probrecela. Oni se tam fakt snazili, co si pamatuju, i deti si se mnou hraly, ale ja chtela za mamkou. Asi v peti letech jsem zacala kamaradce zavidet, ze se ve skolce uci pisnicky, ktere mamka neumi a ja je chtela umet taky, takze jsem mamku ukecala, aby me do skolky prihlasila, nicmene skolka nesplnila ma ocekavani (cela natesena, ze se konecne naucim pisnicky, jsem byla od klaviru vykazana, ze neumim text), takze jsem si to asi po dvou mesicich zase rozmyslela a byla doma s mamkou a malyma braskama. Ven jsem chodila s ostatnima detma odpoledne, az prisly ze skolky.
Našestarší, když šla do školky, bylaúplně stejná a vydrželo jí toaž do konce listopadu. Ráno, sotva se probudila, tak začala plakat.V noci vykřikovala ze spaní a mívala zvýšenou teplotu. Chodily jsme do školky oklikou, aby nepozorovala, že se blížíme ke školce. Taky jsem ji slyšela plakat, když jsem odcházela. Ale potom ji to přešlo a do školky chodila docela ráda. Každé dítě si zvyká na kolektiv a na to, že je bez mámy, jinak.
Julie taky jsem tohle na zacatku zazivala, nastesti jsme to zvladli dost rychle. Pomohlo mi to, ze mamca uz 25 letuci taky ve skolce tak mi davala figle jak na to.
Takze dulezite se je co nejdrive odejit, kdyz prijdete do skolky. Ja to delala tak, ze jsem malemu dala rano vybrat hracku, kterou si muze vzit sebou do skolky a ukazat pani ucitelce. Kdyz jsme prisli, rekla jsem mu at jde ukazat hracku pani ucitelce, ze mu jeste poukladam veci do policky a kdyz me ztratil z dohledu tak jsem proste zdrhla. Oni proste blbe nesou to momentalni rozdelovani. Pak byl cely den ve skolce. Zeptej se ucitelky jstli to pro ne nebude problem....nasemu ta mazlici hracka dost pomohla a ted se do skolky vylozene tesi. A jinak, kdyz prijdu pro neho odpoledne tak buli porad...nektere deti to tak proste maji-vic projevuji tyhle emoce.
