Už dvacet let slavím pětatřicáté narozeniny
Někoho potěší, když ostatní obdivují jeho úspěch v práci, početnou a spokojenou rodinu či smysl pro humor. Pro jiné však má největší cenu ujištění, že vůbec, ale vůbec nevypadají na svůj skutečný věk.
Nedávno běžela v televizi reportáž o senzibilech, kteří dokáží ohýbat příbory silou vůle. Jedna z nich pak na kameru vysvětlovala, jak to dělá: prý jde jen o to, jak moc člověk věří tomu, co říká a co chce, aby se stalo. Ohýbačka vidliček přidala další příklad: „Podívejte se třeba na mě,“ řekla, „vypadám na pětašedesát? No samozřejmě že nevypadám, protože tak nechci vypadat“.
Musím uznat, že paní vypadala opravdu dobře. Jako vitální a spokojená padesátnice. Jenže mě napadlo: A co je sakra špatného na tom, když někdo vypadá na tolik, kolik mu je?!
Asi je přirozené, že lidé chtějí vypadat dobře – udržují se v kondici a chodí hezky upravení. Současný komerčně laděný svět však klade na vzhled lidí takové nároky, že by se snad dalo říct: být starý je NEODPUSTITELNÉ.
Touze po věčném mládí podléhají hlavně ženy. Hystericky skupují všechny anti-aging a anti-wrinkle výrobky, ty zapálenější podstupují nákladné plastické operace. Kdejaká modelka se v rozhovoru svěří: teď zatím ne, ale až mi bude třeba čtyřicet, asi si taky nechám do čela napíchat botox, aby mi nebyly vidět vrásky.
Jako by snad bylo něco nepřirozeného na tom, že když zvědavě nakrčíme čelo, objeví se řada
„nespokojených“ vrásek. Jako by snad bylo společensky přijatelnější mimiku zcela umrtvit a tvářit se, že moje vrásky v podstatě nikdy neexistovaly.
Přitom je mezi námi spousta žen, které dokáží stárnout přirozeně. Neskrývají, že už jim nějaký ten pátek je, a přesto vypadají krásně. Naproti tomu pro jiné ženy je málem otázkou života a smrti, jestli vypadají „ještě na 49“, nebo „už na 50“. Ani si neuvědomují, že kvůli snaze nezestárnout působí na své okolí spíše směšně.
Kosmetické firmy se předhánějí v produkci výrobků, které mají stárnoucí pleť přesvědčit, aby nebláznila a hodila rychle zpátečku. Jenže – nikdo nemládne. A spoustě lidí pak kvůli posedlosti mladým vzhledem úplně unikne, že existuje řada způsobů, jak si život i v poněkud pokročilejším věku užít.
Do které skupiny patříte vy? Bojíte se stárnutí? Snažíte se je zpomalit? Anebo jste s postupujícím věkem vyrovnaná, víte, že svůj věk stejně nemůžete obalamutit, a snažíte se o sebe dbát v souladu s tím, kolik let vám je?
20.8.2007 Rubrika: | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Už dvacet let slavím pětatřicáté narozeniny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nyotaimori: to ti přijde ve 20 že stáří je ošklivé, ale tvoji rodiče jsou ve 45(?) jistě milí a sympatičtí lidé, a prarodiče v 70(?) určitě taky miluješ a vážíš si jich. To jen u cizích smradlavých dědků a babek, to člověk bere přísně
. Prostě u blízkých je nám jedno kolik jim je let, hlavně že je máme. A na cizáky se vybodnem- tedy my starší generace.
Moje máma vypadá na 70 a je jí 70 ! Kdyby mi doma běhala padesátiletá diblice, s faceliftem a odsátými tuky, byloby to spíš k pláči.
Hm a můžete mi někdo tedy říct, co je na stáří hezkého? Tělo se hroutí, ať je to vidět víc nebo míň a duševní schopnosti na tom časem také nemusí být nejlépe.
Mno, aby se neřeklo, tady je jedna výjimka...paní Soňa Červená. Jednak na 80 a něco vypadá dost dobře, druhak má postavu a hlavně držení těla lepší než leckterá dvacetiletá.
Ovšem coby mladá..takový příjemně hezký melancholický obličej..tohle je snad 60 let stará fotka, možná i víc.
Ale ani ta současnost není nejhorší.
.gif)
dadka: ja si myslim ze sebevedomi neni otazka vzhledu ,ale toho jak se clovek dokaze vyrovnat sam se sebou tak jak je 
isa: "starnuti s gracii" - ja to casto vidam u cizinek...jedno jake narodnosti. Ted nedavno jsem byla na dovolene na Bali, potkala jsem tam par starsich pani, co se fakt netrapily plastikama a radsi vrazily prachy do cestovani a potapecskyho kurzu, zvladalz s prehledem co se tyce potapeni veci mnohem lepe nez vynervovana ja, vecer chodily s partnery na drink a tanec, zarila z nich pohoda a tim byly krasne...obzvlast jeden takovy starsi par nas s manzelem fakt oslovil a rikali jsme si,ze tkhle bysme chteli starnout....
Stárnout s grácií je umění. Ale těm, kteří se s věkem nedokážou vyrovnat a myslí si, že plastické operace apod. jim roky uberou a cítí se tak spokojeni, proč ne? Ale opravdu si myslím, že na stáří většinou není nic pěkného. Samozřejmě se na to dívám z úhlu mojí profese a těch radostí na stáří je skutečně málo.
Bohužel dnes už téméř nikdo neumí stárnout s grácií. Naopak některé pokusy udržet si mládí (nebo spíš vydávat se za mladší) jsou směšné, kdyby nebyly k pláči..... Ovšem jak tu čtu některé příspěvky, tak se ani nedivím, že slabší nátury podléhají kultu mládí a svěžesti 
. Jedno je jisté - ani zaručené protivráskové krémy a deset platických operací nezabrání faktickému stárnutí těla - a to je koneckonců ta jediná spravedlnost na světě. Až to s jedním šlehne, pak bude úplně fuk, jestli vypadá o třicet let mladší
Důležitější než věk je zdraví a styl. Přiměřená příjemná péče by měla stačit. A věk je jen číslo- docela nedůležité
zastavit ten proces bohuzel nejde, snad jen zpomalit. Mozna bych se stari tak nebala, ale ona dnesni doba lidem nad ctyricet tolik nepreje, nejsou uz atraktivni na pracovnim trhu, at vypadaj zachovale a udrzovane
nevim co budu rikat za dvacet, tricet let , ale myslim ze starnuti je vec normalni a prirozena...Potkavam zenske co se za vrasky nestydi, na botoxvy injekce kaslou a starnou s gracii. Normalni udrzba vhodnou kosmetikou mi pripada normalni a nezbytna vzhledem k zivotnimu prostredi ale neprehanela bych to. Zenskou podle me dela krasnou pristup k zivotu, energie a hlavne usmev, at je ji kolik chce Mrzi me kdyz ctu nazory, ze na stari nic pekneho neni. Je to zivotni etapa, a clovek by se sebou mel byt v ramci moznosti spokojeny...
nebojím se je mi již 46 a nevypadám na to ,někdy mě přiřadí
jako starší sestra mých synůnepoužívámžádné krémy na vrásky,nic nechávám svou plet přírodě,jen normální krém ráno,večer nicjiného
Stárneme všichni, to je snad jediná spravedlnost. Ale nevidím nic špatného na tom, když se někdo snaží stárnutí oddálit správnou životosprávou, dobrou kosmetikou, cvičením a třeba i těmi plastickými operacemi a injekcemi. Stáří není většinou hezké.
.gif)
Starnout mi nevadi, patri to k zivotu a nijak z toho hruzu nemam
Na stáří není ale vůbec nic hezkého. Mně zase přijde normální, že se lidé snaží vypadat co nejlépe a vypadat dobře znamená téměř vždy vypadat mladě. Jistě, výjimky se najdou, ale moc jich neznám.
