Trpím obsedantně kompulsivní poruchou
Krásný dobrý den,
je mi 36 let a jsem už několik let v Invalidním důchodu s psychickou poruchou: OBSEDANTNĚ - KOMPULZIVNÍ. U mě tato porucha souvisí s více záležitostmi - nejvíce asi, že řeším - trápí mě různá slovíčka, která mi říká můj TÁTA - pak spolu následně řešíme různé situace, dále mi tato porucha moc ztrpčuje život v práci - tam to souvisí s KONTROLOVÁNÍM - dělám si tam při tom různé RITUÁLY, bez kterých nemohu z té které kanceláře - uklízím kanceláře,.. vůbec odejít. Můj zdravotní stav se hlavně v tomto natolik zhoršil, že jsem ke konci minulého roku požádala o navýšení stupně. Už jsem se opravdu BÁLA a stále se bojím, zda se z toho všeho nezblázním. I má paní Psychiatrička mi už navrhla, jestli nechci jít na NESCHOPENKU, ale zatím to tam chci zkusit ještě zvládnout, i když je to pro mě dennodenní BOJ!
V této práci už tedy pracuji skoro ROK - je to na částečný úvazek - měla bych tam denně být 3 h, ale kvůli té mé poruše jsem tam denně skoro 5 h! - jak tam neustále vše kontroluji. Jsem z toho opravdu ZOUFALÁ a se mnou i lidé v mém okolí, které to taky TRÁPÍ.. Kdo se v této poruše trochu vyznáte, jistě víte jaké je to PEKLO. Ale proč sem nyní hlavně píšu.. Požádala jsem tedy o zvýšení stupně - navrhla mi to má psychiatrička. V hlavě neustále něco řeším na základě té mé poruchy - ať už ty situace s tátou, na které pak myslím bohužel i v práci - to mě tam pak také zdržuje, následně tam pak o to víc i kontroluji,.. - je to takový začarovaný KRUH. A dnes a denně neustále něco v té mé hlavě řeším - ani jeden den nemám KLID. Doteď jsem měla ID 1. stupně a cítila jsem se tím, vzhledem k mým potížím, podhodnocena - i má Psychiatrička byla toho názoru,.. tak jsem si přála ať mě tentokrát dají alespoň do 2. stupně a je to několik dní zpět co mi přišel Posudek a v něm stojí, že mě dávají rovnou do 3. STUPNĚ! Tak jsem za to velmi RÁDA! Nyní ještě čekám na to, až mi přijde Rozhodnutí.
Chtěla jsem se vás tu tedy prosím zeptat - kdo víte: CO vše se pro mě prosím teď mění tím, že jsem přešla z 1. rovnou do 3. stupně? - myslím tím např. ohledně práce a když bych v ní musela skončit, jak je to pak s Úřadem práce,.. nebo s tím když onemocním a jdu k praktickému lékaři,.. nebo mění se pro mě něco v dopravě - MHD nebo vlaky - budu mít nárok na nějakou slevu,.. a jsou další věci, které se pro mě mění?
Nebo na co vše mám nyní nárok? Víte někdo prosím? Nebo pokud je tu někdo, kdo má též tuto poruchu, byla bych ráda, když bychom si o tom mohli také více napsat. Nebo jaké máte vy zkušenosti ať už osobní nebo z okolí s Invalidními důchody? - jak na tom jsou ostatní lidé a s čím jsou v důchodu? A stává se, že někoho jako mě z 1. stupně přeřadí rovnou do 3. stupně? Za vše vám DĚKUJI a přeji vám všem hezké dny.
6.3.2018 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Trpím obsedantně kompulsivní poruchou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
je to pro ORINKU....pardon...
sharon: jestli je to ta co myslím tak ta už tu nechodí....a mám dojem že jí bylo víc let.....
Jasmine, je mi moc líto, čím si procházíš. LInda radí dobře:
sepiš si otázky
zeptej se doktorky, kde začít
piš si odpovědi
postupuj pomalu, pečlivě, nesnaž se stihnout všechno najednou - rozfázuj si návštěvy (napřed k doktorce, pak na první úřad, kam tě pošle ona), klidně i do několika dní / týdnů.
Nemáš nějaké příbuzné, sourozence, rodiče, bratrance, kteří by mohli jít s tebou a pomohli ti vyznat se v té záplavě informací?
Práce se určitě nevzdávej, pomáhá ti udržet pořádek v životě.
Arna: Je pravda, že jim to přidělují jak na běžícím pásu, což nechápu. Já sotva chodím kvůli nemoci páteře, ale nemám prý nárok ani na 1. stupeň. Tak holt makám a makat budu až do úplného padnutí (doslova).
JInak všechny informace se jistě dají jednoduše v dnešní době dohledat na internetu. Kdo zvládl sespat takový článek, zvládne určitě i vyhledávač.
sharon: a nebyla tu někdy čtenářka toho jména - tedy přezdívky??
z tohoto dopisu jsem poněkud zmatená......a ještě jméno Jasmine.....no nevím co si myslet !
Arna:
Také nevím, ale třeba někdo z Romů by určitě poradil. Stačilo by se postavit před sociálkou či úřadem práce, tam se takových proškolených lidí najde.
taky bohužel neporadím, je to zvláštní porucha - nechápu, zda to vznikne najednou nebo již od dětství a stále se zhoršuje ???
Kdysi dávno byly podmínky pro inval. důchod velmi přísné, každým rokem před posudkovou komisi a i když člověk "spadl hrobníkovi z lopaty", velice se ta komise snažila co nejvíce ušetřit a poslat co nejvíce lidí zpět do pracovního procesu
Rady od děvčat níže jsou vynikající - snad se v budoucnu situace o něco zlepší ? držím palce a přeji vše nej
Je mi líto, co prožíváš. Já taky kolikrát zbytečně kontroluju plyn, zavřenou vodu a tak, když odcházím z bytu, uvědomuju si a dávám pozor na to, že zamykám a klíče si beru. Je to nepříjemné a člověka to stojí spoustu nervů a času. Třeba si daleko od bytu položit otázku: vypnula jsem tu žehličku??? A už to jede. Takže to, co popisuješ, musí být opravdu hrozné. Snad ti psychiatrička pomůže najít opěrné body a postup, jak se chovat, aby ses z té pavučiny vymotala. Přeju hodně štěstí, mam-ča dobře radí.
neporadím, ale přeji hodně štěstí
Možné výhody s průkazem ZTP : http://klarapomaha.cz/vyhody-pro-drzitele-prukazu-ztp/
Myslím, že tohle všechno na co se ptáš, bude obsahem Rozhodnutí. Je to několikastránkový podrobný dokument.
A pokud Tě informace z Rozhodnutí neuspokojí, dojdi si na OÚ, sociální odbor, a oni Ti zbytek vysvětlí, ev. Tě nasměrují kam je potřeba. Při 3. stupni invalidity budeš mít nárok na průkazku ZTP, ze které vyplývají různé výhody a slevy (najdi si na Internetu).
I při ID 3. stupně můžeš pracovat, pokud Tě to zdravotně nepoškozuje.
Invalidní důchody bývají většinou nízké a nedá se z nich vyžít. Proto pokud pracovat můžeš, tak se příjmu ze zaměstnání nevzdávej.
Držím palce, ať se Tvůj zdravotní stav zlepší a můžeš se radovat ze života.
Tak s timto nemam absolutne zadnou zkusenost, ale kdyz premyslim o tvem dotazu zkus si sednout a zamyslet se nad tim na co vsechno se chces zeptat a sepis si to jak te budou otazky napadat. Pak treba po hodine / za pul dne si tonejak srovnat a kdyz uz si budes myslet ze je to asi tak vsechno tak bych s tim zasla nekam se poradit - mozna by vedela tvoje psychoatricka / lekarka kam na obecnim urade zajit - na socialni, na pracak apod. a at ti vsechno vysvetli polopaticky a ty si to pis co ti rikaji, abys ses "neutopila" v tech informacich a pak doma si to v klidu muzes znovu projit. Mozna pokud mas nekoho z rodiny nebo kamaradku, sousedku poprosila bych jestli by nesli s tebou, prece jenom vic lidi pochopi vic uinformaci, nez kdyz vsechno vysypou na tebe.
Nevim neexistuje nejaka podpurna skupina / neziskovka, ktera se zabyva touto nemoci a mohli by poradit