Je adopce velké riziko? Jsem zoufalá.
Jsem moc nešťastná. Je mi 32 let a jsem po operaci. Bohužel, výsledek je, že nemohu mít děti. Musela mi být odebrána děloha. Proč, o tom se nerozepisovat nechci.
Do poslední chvíle jsem měla naději, nebo jsem si to alespoň myslela. Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak a já zjišťuji, že se s tím nejsem schopná vyrovnat. Po dítěti jsem vždycky moc toužila. V pětadvaceti letech jsem se vdala a vlastně hned jsme začali na miminku pracovat. Nedařilo se. Následovala řada vyšetření, léčba a nakonec definitivní operace.
Nezbývá mi, než se smířit s tím, že vlastní dítě nikdy mít nebudu. Jde to velmi těžko, věřte mi. V poslední době už ale začínáme s manželem uvažovat o adopci. A nějak nejsme schopni se rozhodnout a dohodnout.
V zásadě proti ní není ani jeden z nás. Co nás ale trochu brzdí, je strach. Strach z toho, aby se nám adoptované dítě později nějak nevymklo z rukou. Přece jen geny jsou geny a kdo ví, co bude mít poděděno po svých biologických rodičích.
Ptala jsem se různě známých a jejich názory se dost liší. Někdo tvrdí, že důležitá je výchova, to, co do toho děcka vložíme my. Někdo zase, že příroda se obelstít nedá. Je prý hodně případů, kdy adoptované dítě, které vyrůstalo v milující rodině, začalo v patnácti rodiče okrádat, nebo třeba i fyzicky napadat.
Jsme bezradní a tápeme. Nedokážeme mít na celou věc ustálený a pevný názor. Dítě chceme a moc, ale pořád nám tam vrtá to „kdyby“.
Třeba se zde najde někdo, kdo s tím má své zkušenosti. Budu ráda za každý názor. Děkuji.
15.10.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je adopce velké riziko? Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.http://ona.idnes.cz/premyslite-o-adopci-ditete-bude-to-skvele-i-silene-fvt-/vztahy-sex.aspx?c=A061205_095750_ona_vztahy_jup
sallie: Ted ctu prispevky a koukam, ze uz to psala sallie rano, ze nahradni matka neni legalni Tak to jsem nevedela.
Leda by Klara tak touzila po miminku, ze by se odstehovali nekam, kde to legalni je.
A ještě něco. Když to neuděláte, nikdy se nedozvíte, jak to mohlo všechno dopadnout. Celý život se budete tím trápit.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/16247-proste-jsem-chtela-mit-rodinu-rika-tereza-bouckova/
http://www.mestozen.cz/vztahy-a-sex/adopce-geny-se-nedaji-prevychovat/
- je tam osobni zksenost spisovatelky Terezy Bouckove....
Klaro, to je mi lito
Zkusenosti v tomto nemam, tak asi moc neporadim. Spis me napada neco jako nahradni matka. Nevim zda to jde u nas, ale mam dojem, ze jsem nekde cetla nebo slysela, ze jde udelat i to, ze se vezme vajicko a spermie a dite pak nosi a porodi nahradni matka.
Ale nevim jestli ti zustaly alespon vajecniky a zda to jde u nas?
kareta: Dokud není zákonná úprava náhradní matky, tak taky může dítě zůstat jí a otec bude akorát celý život platit alimenty a ani ho neuvidí, to není zrovna dobrá vyhlídka.
Nepovést se vám může i vlastní dítě.
Kamarádky vlastní syn sedí v kriminále za vraždu, kterou si nepamatuje neb byl zdrogovaný. Stačí?
Druhé kamarádky dcera, kterou adoptovali je architektka, nyní je na Novém Zélandu, pracuje, mamince (tedy mamince, která ji adoptovala) koupila byt a mají pěkný vztah. Samozřejmě v pubertě problémy byly, ty jsou úplně všude, dospívat není snadné ani pro vlastní ani adoptované dítě.
Je to 50/50 Jestli chcete dát domov dítěti co je samo mezi nějakými tetami v Domově, udělejte to. Čas ukáže, ale s tím se budete muset poprat až to přijde.
Nedělejte to v případě, kdybyste měli sklon sledovat dítě, jestli se užuž projevují jeho cizí geny. Pak jakýkoliv jeho citový výbuch budete posuzovat podle cizích genů a v tom případě to dítko nebudete mít rádi jako vlastní. Pak se na to vybodněte.
Výchovou lze leccos ovlivnit ale taky ne vše. Pokud chcte bezproblémového andílka, kupte si panenku. ale dítě je živý člověk a nelze tvrdit, že vlastní dítě by zmetek určitě nebylo zatímco adoptované ano.
Držím vám pěsti, protože až si dítě vezmete, nebudete to mít lehké, ale může vám také přinést tolik štěstí, že tomu do konce života nebudete moct uvěřit.
Jaguška: To se asi moc neztratil, když se to ví veřejně
Co náhradní matka? Adopce bych se bála, to spíš pěstounská péče..
1234-5: Ptáš se, kdo je primitiv? Asi jsem nezvolila správný výraz.Ta holčička je retardovaná, sotva ukončila zvláštní školu.
Znáte zpěváka Karla Kekéšiho? Byl adoptovaný, ale dozvěděl se o tom až po smrti rodičů. Hledal biologické rodiče v Poště pro tebe a našel velice nepřizpůsobivou rodinu. Netušil, že je cikán. Vede řádný život a rozdává lidem radost. Aby se původní rodině ztratil, vzal si jméno po svém partnerovi a jmenuje se teď Marinov.
Kdyby to bylo TAKOVÉ riziko, nikdo by si dítě neadoptoval. Nebudu radit, kde to riziko asi hrozí víc, na tvém místě nepropásni příležitost k adopci jen kvůli obavám. Třeba ta holčička, co ji vlastní otec nechal bezdomovcům v Praze - jako andílek.
Každé dítě, vlastní nebo i to nevlastní, je sázka do loterie. Buď se vyvede, nebo taky ne. Hodně záleží na rodině a prostředí, v kterém dítě bude vyrůstat.
Znám několik rodin s adoptovaným dítětem a jsou tam problémy stejné jako v ostatních rodinách...čili normální. Co kdybyste zvolili náhradní matku? Aspoň ze strany manžela by bylo dítě vaše.
Mně osobně by vadila ta hrozná zdlouhavost při řešení adopce s úřady. Ale život bez dětí je k ničemu, zvláště když oba dva po dítěti toužíte.
Přeji hodně štěstí při rozhodování.
Léthé: přesně, teď zrovna soudí vnuka co zabil vlastní babičku....pak si vyber...