Syn asi pokládá cizí dítě za vlastní
Máme třiadvacetiletého syna a jsme přesvědčení, že pěkně nalítnul své – dnes již – manželce. Ta ho podle nás jen zneužila.
Chodit spolu začali krátce po maturitě, vztah jim vydržel asi rok. Pak si ona našla jiného a rozešli se. Syn to těžce nesl, měl ji moc rád. O nové známosti nechtěl ani slyšet. Asi po necelém roce se k němu jeho bývalá přítelkyně vrátila, prý ho stále miluje a „tamto“ byl omyl. On byl šťastný a dali to spolu zase dohromady.
Po měsíci mu přítelkyně oznámila, že je těhotná. Zaskočilo ho to, ale postavil se k tomu jako chlap a vzali se. Svatbu měli malou, skromnou, jen s nejbližší rodinou. Ani ne půl roku po svatbě se jim narodila holčička. Nezdálo se mi to, podle mých propočtů přišla na svět v první půlce osmého měsíce, tedy předčasně, což tvrdila i snacha. Jenže na nedonošené miminko, vůbec nevypadala, vážila přes ti kila.
Syn byl šťastný, do malé se okamžitě zamiloval, samozřejmě byl přítomen u porodu. Vzorně se o svou ženu i dceru stará a žádné pochybnosti si připouští. Nám s manželem se to však nezdá. Jsme přesvědčeni, že malá není našeho syna, ale je důsledkem nevydařeného vztahu, který měla snacha v době, než se k němu vrátila. Napovídá tomu nejenom podezřelé předčasné narození, ale i podoba. Holčička je totiž tmavá, má hnědé oči a vlasy, zatímco jak náš syn tak snacha jsou modroocí blonďáci. Ani rysy nezdědila po žádném z nich, malinko je tam vidět podoba se snachou, ale to je vše.
Jsme z toho rozpačití. Samozřejmě nic neříkáme, ani synovi jsme nedali žádnou pochybnost najevo, ale v hlavách nám to vrtá. Tím spíš, že snacha se k němu nechová zrovna pěkně a neustále vyvolává hádky a rozevře.
Čím dál víc přemýšlíme nad tím, že bychom synovi měli naše pochybnosti sdělit. Není nám příjemná představa, že dělá hlupáka své vyčurané ženě a stará se o její dítě. Jenže je to těžké. On tu malou moc miluje, my ji taky máme rádi, přece jenom je to malé dítě, za nic nemůže. Nevíme, jestli by bylo vhodné do toho vrtat. Na jednu stranu si myslíme, že by bylo dobré, kdyby vyšla pravda najevo a syn se mohl sám rozhodnout, co dál. Pravděpodobně by žádné radikální kroky nečinil a dál by se považoval za otce. Ale nebyl by za „blbce“. Nebo je lepší nechat to, jak to je a ty pochybnosti někam zasunout a snažit se je nevnímat a nezabývat se jimi a sledovat, jak je náš syn ve vztahu založeném na lži?
13.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn asi pokládá cizí dítě za vlastní
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ježiš zase hnědý a modrý oči 
Existujou taky šedé a vícebarevné, ty se dědí jak? 
Už se jednou smiřte s tím, že barvy na člověku se nedědí mendelisticky.
Eduna: Doporučuju něco si o té genetice zjistit, píšeš to úplně obráceně 
. Jen doplním Juanu - každý gen má 2 alely, z nichž každou zdědí dítě od jednoho z rodičů. Že je nějaká barva dominantní znamená, že alela, která ji nese, "přebije" tu druhou, takže se její barva neprojeví, ale dítě ji stále podědit může, protože zdědí jen tu jednu recesivní (recesivní je opak dominantní) alelu. Druhou do páru dostane od druhého rodiče a pokud bude taky modrá, může mít modré oči, přestože rodiče jsou oba tmavoocí. S těma očima to ale fakt není tak jednoduché, je to znak nesený více geny a pořád se vlastně přesně neví, s čím vším souvisí a co ji ovlivňuje. Hezky rozebrané je to třeba tady: http://genetika.wz.cz/forum/read.php?f=2&i=620&t=620
.JPG){kind=avatar}
Juana: Kamádka má nádherné hnědé oči a dobře se opaluje, takový španělský typ. Její manžel je zelenooký a taky rychle snědý. Jejich dcery jsou modrooké blondýnky. Kamarádka říkává, že by ji zajímalo, s kým její muž ty děti má.
Eduna: Podle základní poučky můžou mít dva hnědoocí modrooké dítě. Hnědá je dominantní, modrá recesivní, pokud oba rodiče jsou nositeli genu modré barvy, dítě může mít oči modré. To je stejné jako u krevních skupin, já mám A, manžel 0, ale můj potomek klidně může mít 0, přestože 0 je recesivní. Já vím, že ji v mém genomu mám zapsanou po matce, která má 0 a po otci mám A, protože on sám má AB. B po něm zas podědila moje sestra, ale i ona má v genomu zapsanou 0, takže její děti teoreticky můžou mít zas 0, pokud jejím nositelem bude i její partner.
.jpg)
najlepsie by bolo keby syn nehal dieta manzelke a sam sa zas vratil k maminke ktora ho ma jedina rada nikdy ho neklame a najlepsie vie co syn potrebuje a ako ho ochranit pred zlym svetom.....a sama mu potom vyberie manzelku a najlepsie vybavi umele oplodnenie ktore si nalezite okontroluje aby mala istotu ze deti budu naozaj jeho.... no koncim z ironiou
KATKA zmierte sa s tym ze syn vam vyletel z hniezda a chce zit vlastny zivot...mozete tak maximalne cakat ked si pride po radu ci poziadat o pomoc ale robit nieco na viac by nebolo asi dobre....co ak to dieta bude naozaj jeho?zmeni sa nieco zmenite svoj postoj k neveste pojdete sa jej ospravedlnit?
chrpa: ale můžou mít modroocí hnědooké, nedávno to popisoval jeden lékař, příroda je holt složitější 
.jpg)
Vážená paní, nechte mladé žít a nevrtejte jim do života.
Jinak dva modroocí mohou mít hnědooké dítě. Dva hnědoocí mít modrooké dítě nemohou. Hnědé oči jsou dominantní. Co byste vyřešila, jedině byste si postavila syna proti sobě. V případě, že má manželství vydržet, tak vydrží. Jestli se má rozpadnout, tak se rozpadne bez vašeho přičinění. Rada skoro sedmdesátileté ženské: Neplést se mladým do života.
Jarča*: sharon: nemyslím si, že by se jim měla plést do života, ale chápu ji.
Juana: Kassy: Dekuji za vysvetleni, slovo recesivni vidim prvne v zivote:) Jdu si pocist, ja oci hnedozelene, manzel svetle zelene, dcera modrozelene, tak doufam, ze je moje :)
Kassy: já měla po narození husté tmavé vlasy a tmavé oči, pak mi vlasy vypadaly a oči zesvětlaly
.gif)
chrpa: a představ si že bych měla stejný názor.......mladým se do života zásadně nepletu, i když to doma s mužem proberem....stejně by to k ničemu nebylo, ty si snad nežiješ podle svého a bavilo by tě poslouchat nějaké řeči ? komu by pomohly ?.........................
mandragora: Naopak, modrá je recesivní. To znamená, že modrooký člověk nenese žádnou vlohu pro tmavé oči, jinak by se projevila už u něj a nemohl by mít modré oči. Ale ono to stejně s tou dědičností u lidí není tak jednoduché jako u octomilek, barva očí je polygenní znak a kombinuje se to mnohem složitěji. Myslím, že to nejde takhle jednoduše říct, zvlášť když Kateřina ani nenapsala, jak stará ta holčička je. U malinkých dětí ještě barva očí a vlasů není stálá a hledat v miminkovské tváři nějakou podobu s rodiči je podle mě spíš záležitost toho, co si kdo přeje vidět než nějaké skutečné podoby 
Pro zájemce - je to tady:
http://genetika.wz.cz/forum/read.php?f=2&i=620&t=620
S tou genetikou u očí to není doposud pořádně probádané. Už posledně, když se to tu řešilo, jsem tu taky vytáhla argument o tom, že modroocí nemůžou mít hnědooké dítě. Ovšem když si pročítám fórum o genetice, tak se tam píše, že to není stoprocentní, protože na barvě očí se podílí genů víc.
Cituji z odpovědi:
Bohužel je pravda, že se na školách stále učí ta klasická představa, že jsou modré oči recesivní a hnědé dominantní. Vznik zelených očí se pak vysvětluje různě...
Nicméně tento model je možná instruktivní pro vysvětlení některých základních principů dědičnosti. Ale nemůžete ho použít v reálném životě - prostě proto, že nefunguje.
Takže do testu nebo ke zkoušení použijte to, co Vám říkala učitelka, ale pak na tento velmi zjednodušený model zapomeňte.
Zelené oči vznikají stejně jako modré, či hnědé - na základě interakce mnoha genů.
chrpa: já myslím, že se do Kateřiny tolik nepouštíme. Kdyby šlo o mého syna, měla bych názor ten samý - totiž, že je to jeho věc. Neříkám, že by mě to uvnitř netrápilo, nebo že bych nezkusila si s ním o tom mezi čtyřma očima promluvit, ale to by bylo asi tak všechno, co bych s tím mohla dělat
