Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
.jpg)
Vím, že si svůj problém musím vyřešit sama, proto zde od vás nečekám radu, co mám udělat. Spíš by mne zajímaly vaše osobní zkušenosti a případně, pokud se dokážete vžít do mé situace, tak bych ráda věděla, jak byste se na mém místě zachovaly.
Je mi 28 let a mám dvě děti. Tříletého chlapečka a půlroční holčičku. Víc dětí jsme neplánovali, vždycky jsme chtěli dvě a to, že se nám povedl páreček, je jen takový malý bonus navíc. Dcerku ještě stále kojím a asi tak trochu naivně jsem se domnívala, že tedy nemůžu otěhotnět. Tato naivita se mi vymstila, zjistila jsem, že čekám další dítě. Teď jsem v šestém týdnu.
Prožívám doslova muka a zvažuju všechna pro a proti. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte. Představa potratu mne doslova děsí, nevím, jak bych se s tím psychicky srovnala a mám obavu, že by mne ten krok pronásledoval do konce života.
Stejně tak mne však děsí mít třetí dítě, zvlášť tak brzy po druhém. Syn je hodně živé dítko, vyžaduje dost pozornosti, dcerka je zatím malá, má spíše takové ty miminkovské potíže. Bolení bříška jsme už sice zdárně překlenuli, ale stále se několikrát za noc budí na jídlo, jsem dost unavená. Ale to každá maminka zná. Nevím, jak bych zvládala péči o novorozeně, hodně aktivního syna a sotva chodící batole. Když si to představím, jdou na mne mrákoty.
Další stránka jsou finance. Dokud by děti byly malé, asi by to o nic horší, než teď, nebylo. Pokud bych kojila, mělo by nejmenší dítko stravu zadarmo, oblečení a výbavičku bych měla po starších dětech. Horší by to asi bylo s postupujícím věkem a nástupem do školy, Máme hypotéku na byt, bydlíme v kraji, kde není moc pracovních příležitostí. Manžel je zaměstnaný v jedné stavební firmě, vydělává slušně, ale ne nijak závratně. Práce je navíc závislá na množství zakázek, které v posledním období docela rapidně ubývají. V tomto ohledu je před námi velká nejistota.
Já jsem pracovala jako prodavačka v supermarketu, co budu dělat po mateřské, nevím. Kvůli péči o děti si práci na směny nebudu moci dovolit, asi budu ráda, když seženu alespoň nějaký úklid, než děti trochu vyrostou a budou samostatnější.
Všechno se mi motá v hlavě páté přes deváté, nevím, co udělám, čas ještě chvíli mám. Ale jednoduché to opravdu není a jsem ze svého současného těhotenství pěkně vynervovaná.
Moc by mne zajímaly názory žen, které mají více než dvě děti. Hlavně ohledně toho, jak je zvládaly, pokud je měly rychle za sebou a jak je to s financemi. Myslíte, že dvě nebo tři děti je podstatný rozdíl, nebo se to třetí už nějak ztratí v rozpočtu? Budu ráda za všechny vaše zkušenosti. Předem děkuji.
23.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dítě bych si nechala.Před 25lety jsem řešila podobnou situaci, třetí neplánované dítě jsem pryč nedala,protože jsem si uvědomila. že jediný důvod dát ho pryč by byla jen a jen moje pohodlnost.
Dnes je to pětadvacetiletý džentlmen s noblesním chováním k ženám,mě nevyjímaje,matematik a ajťák jezdící po odborných kongresech, zároveň báječný houslista a rovný člověk.
Kdybych ho dala pryč, byla by to největší pí....vina mého života.
já jsemteda se svým jedináčkem optimista, ale myslím, po vzoru našich babiček.,že kde se uiživí 2 děcka, uživí se i třetí
mě muž taky vyhrožoval,že se rozvede,třetí nechtěl...(nebo spíš ne tak brzo
)...nakonec si třetí užívá snad nejvíc a dokonce už i mluvil ve slabé chvilce o čtvrtém.....
Drž se a hlavně mimčo hlaď,mluv na něj,je to největší dar
.gif)
Simono , přečti si dobře co píše Monja.....mluví mi z duše....
uvidíš že všechno zvládnete ty i manžel, jednou budeš ráda že ta tři smráďata máš...
držím palce a přeji hodně štěstí....
Nevím, co má udělat Simona. Vím, co bych udělala já - šla okamžitě po zjištění těhotenství na potrat. Mám dvě děti, měli jsme i babičky, manžel pomáhal, přesto to pro mě byla taková zátěž, že jsem se z toho zhroutila a pět let se trápila v těžkých depresích. Holt někdo je mateřský typ a nevadí mu péče o děti a někdo ne.
A ty jsi, Simono, na to rozhodnutí sama? Chybí mi ta informace, jak se k tomu staví manžel. Nebo to snad ještě neví a ty uvažuješ o tajném potratu? Začít bys měla rozhodně tím, že mu to řekneš a na to rozhodování budete dva. To konečné rozhodnutí stejně bude na tobě, je to tvoje tělo, tvoje psychika, co si ponese následky a budeš to zřejmě zase ty, na koho spadne většina péče, když si dítě necháte. Ale bude se ti rozhodovat snáz, když budeš vědět, jestli je manžel připravený tě podpořit všemi možnými způsoby. Já mám z toho článku dojem, že na potrat jí nechceš, jen máš naprosto pochopitelné obavy z budoucnosti a potřebuješ ujištění, že to zvládnete. Hledej ho hlavně v rodině, ne na internetu.
.jpeg)
Kozoroh18 - 23.10.2012 9:45 - až mi slza ukápla
Já osobně bych si miminko nechala. Jestli uživíte 2 děti, uživíte i třetí. To období,kdy budeš běhat jen kolem dětí, rychle pomine a jak budou starší, tak už to bude zase lepší. Pokud máš oporu v manželovi, není co řešit.
A jak už napsala Kozotoh 18, těš se, povídej si s ním, hlaď si bříško a měj ho ráda.
Přeji ti krásné zdravé děti...bez nich by nás bylo jenom půl.
Linda - 23.10.2012 7:40
Já bych ještě dodala, že zdraví a inteligentní lidé by měli mít hodně dětí Protože blbci se množí geometrickou řadou
a to žádná společnost nepotřebuje.
přeji hodně v rozhodnutí.
Pokud se rozhodneš si ho nechat, tak si pohlaď bříško a řekni, že ho máš ráda a že se na něj těšíš. To aby se přestalo bát.
ahoj,jsem již téměř v důchodovém věku,třetí dcera,která se narodila rodičům ve 42 po 17 a 19 letech po těch starších.Hádej,kdo se staral o maminku?Syn se mi narodil v dost kritické době,manžel vyhrožoval,že se rozvede,pokud si dítě nechám.Nakonec k rozvodu došlo,z jiného důvodu a žádala jsem já.Syn je teď mojí radostí a moc mi pomohl.Někdy to bylo hodně těžké,ale neuměla bych žít s tím,že jsem dítě zabila.Nejsem věřící.
Je mi přes 40 mám dceru17 a syna14. Když jim bylo 4,5 a 1,5 a mě podobně jako Tobě, přes sterilizaci provedenou po dvou císařských řezech jsem otěhotněla. ŠOK!! Neměli jsme hlídací babičku. Při prvním dítěti jsem já i dcera málem umřela. Dcera se narodila o 2 měsíce dříve, ale vážila o kilo méně něž měla. Zhubla na 980gramů.Následné cvičení vojtovy metody stresy a starání jestli z toho vyroste... Přestože syn byl téměř 4kilové zdravé donošené "prasátko" nedovedla jsem si představit další těhotenství. Protože se synem jsem část těhotenství strávila v nemocnici. Musela jsem zajistit hlídání pro to první dítě. Řešilo se to : manžel paragraf, dovolená, moje máma dovolená. A také jsem řešila finance. Sice jsme měli (a stále máme) oba práci ale moc peněz nevyděláme. A tou dobou jsme měli rozestavěný dům. Hlavou se mi honily různé katastrofické scénáře. Sice bylo možné technicky mít třetí dítě po dvou císařích, to mi doktoři řekli, ale já se toho strašně bála. A ještě by to mohly být nedonošená dvojčata... Asi 1/2 roku před tím, než se mi toto "přihodilo" žena od manželova kolegy byla podruhé těhotná, a praskla jí jizva na děloze po SC. Její muž ji našel doma v kaluži krve. Prý kdyby nepřišel, mohla vykrvácet. Pod tlakem těchto okolností jsem se rozhodla tak, že nyní mám děti jen dvě. Samozřejmě, že pro doktory na klinice to bylo překvapení, jak někdo může otěhotnět přes sterilizaci. Byly 2 možnosti. Buď to doktoři odflákli, nebo je příroda natolik mocná, že se tělo chtělo rozmnožovat. Dokonce mi nabízelo možnost žalovat nemocnici. Ale nechtěla jsem své jméno vláčet po veřejnosti. Samozřejmě si dnes někdy říkám, třeba by to šlo. Ale v mém případě, jsem si řekla: Nač usilovat o další život(y), když již zodpovědnost za 2malé životy mám...
domu, ne dobu :)
Uz to tady padlo - pokud citis podporu manzela a oporu v nem - na vsech urovnich, tak bych rekla, ze neni moc co resit. Moje sestra (jeste o neco starsi nez Ty) si prala druhe dite a bac - jsou to dvojcata. Po prvnim soku (protoze to znamena opravdu velkou zmenu pro chod rodiny, vcetne napr.noveho auta, zrejme do budoucna i pristavby dobu, na ktery maji hypoteku atd.atd.) se ale na ne tesi a bere to spis jako vyzvu... Musim se priznat, ze ma muj obdiv, ale jsou holt situace, kdy nemame moc na vyber. A tohle patri nakonec k tem prijemnejsim druhum zivotnich zkousek... At se rozhodnes jakkoli, drzim palce - at nikdy nemusis litovat a at jsi spokojena a stastna...
Malý časový rozestup mezi dětmi vypadá děsivě, ale čas strašně rychle letí , kritické období brzo pomine a v tomhle případě je to s každým rokem lepší. Je daleko těžší skloubit zájmy rodiny, pokud mají děti mezi sebou 4 a více let než 1-2 roky.
Věci do školy zas tak velká položka nejsou, když se děti naučí, že nemusí mít zrovna to, co frčí, třeba batoh apod. vydrží 3 roky. Horší jsou kroužky a školy v přírodě, ale dají se sehnat levnější kroužky, není nutné chodit zrovna na tenis nebo hokej, v družině bývají kroužky i zadarmo.
Ke všemu se dá najít levnější varianta a pokud od vás rodičů neuslyší nářky na to, že sousedi si můžou dovolit to a to a vy ne, nebudou to brát jako nějaké špatné omezování. A zase možná, že syn bude mnohem raději, když bude mít bráchu (nebo dcera sestru) než kdyby bez sourozence finance dovolily něco navíc.
