Opustil mne přítel. Mám být na Silvestra sama?
Blíží se Silvestr a já nějak nevím, co s tím. Krátce před Vánocemi se se mnou rozešel přítel a já to pořád nějak nemůžu vydýchat. Moc mi chybí a myslím na něj prakticky stále. Strašně moc bych chtěla, aby mi zavolal a vzal všechno zpátky, ale vím, že něco takového se asi nestane.
Chodili jsme spolu čtyři roky, ten poslední už za moc nestál. Hodně jsme se hádali, jak to bývá, většinou kvůli maličkostem. Bydleli jsme spolu a hádky se nejvíce točily kolem úklidu, nakupování a vůbec péče o domácnost. On se do ní totiž odmítal zapojovat a já si nechtěla připadat jako služka. Asi jsem mu svým věčným „buzerováním“ šla na nervy. Možná jsem to někdy přeháněla.
Na začátku prosince to v něm bouchlo a oznámil mi, že už má našeho soužití plné zuby, sbalil si věci a odstěhoval se k rodičům. Já zůstala sama v našem společně pronajatém bytě a bylo (a stále mi ještě je) strašně. To prázdno je k nevydržení.
Vánoce jsem strávila u našich a teď přemýšlím, jak naložím se Silvestrem. Vždycky jsme ho slavili s našimi společnými známými buď u nás, nebo u někoho jiného doma. To nyní nepřichází v úvahu. Jít někam, kde bychom se mohli potkat, by asi nebyl zrovna dobrý nápad. I když by mne to trochu lákalo.
Pohrávám si s myšlenkou, že zůstanu sama doma. Beztak nemám náladu na nějaké veselení a kazit ostatním silvestrovský večer by ode mne nebylo slušné. Sestra mne zve k nim, můj nápad být na Silvestra sama považuje za bláznovství, varuje mne, ať to v žádném případě nedělám, protože bych si mohla vyprovokovat slušnou depku. Sama to prý jednou zažila a už nikdy by to neudělala.
Nevím. Připadá mi, že když si řeknu, že není Silvestr, ale večer jako každý jiný a budu si třeba číst, tak by to mělo proběhnout v klidu. Na druhou stranu se ale bojím, aby to na mne v průběhu večera nesedlo a já se sama nezbláznila. To myslím samozřejmě s nadsázkou.
Má někdo z vás zkušenost s „osamělým“ prožitím Silvestra? Myslíte, že je to v mém případě správné rozhodnutí, nebo bych se měla přemoci a k někomu zajít, abych nebyla sama? Je mi celkově strašně moc smutno, často pláču… Nerada bych někomu kazila slavnostní večer, ale té samoty, ač mne trochu láká, se zároveň i bojím.
27.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Opustil mne přítel. Mám být na Silvestra sama?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ale Silvestr JE den jako každý jiný. Otázka je jen, jak se k němu každý staví. Pro někoho je to záminka být ožralý už od božího rána, pro někoho, aby mohl bouchat dělobuchy a rachejtle a pro někoho, jako třeba pro mě, je to prostě den, kdy mám volno a můžu si ho užít jak já chci. A já chci ležet v posteli a číst si a jít spát v 10. Takže to tak udělám a je mi fajn. Dělám to takhle už 5 let a ani by mě nenapadlo brečet u flašky, že jsem sama. Já jsem sama ráda.
Monik: 10:09 
Renee:
Tobii: no právě - dost lidí to má tak, že pro ně je to úžasná příležitost se ožrat, dělat bordel, něco i rozbít a vůbec se chovat jak orangutan. Pardon, to je urážka pro to krásný zvíře.
A pro ty co bilancují - to není jen ten jediný den, ale třeba celých posledních 14 dní, navíc zastavit se a zamyslet se neuškodí i během roku..
Letos budu sama s dětma, taky se toho bojím, ale co sakra nadělám, nic...
A ve Tvém případě-jsi mladá, tak si užívej, kvůli chlapovi, kterému jsi nestála ani za to, aby si po sobě cokoliv uklidil nebo Ti pomohl s domácímí pracema, se neužírej. Nestojí Ti za to....je to sobec a egoista, chce mít doma služku, ne ženu.....a to Ty nejsi, už několkrát jsi mu to dala najevo, tak nebuď hloupá a vykašli se na něj........zajdi k sestře, přivěde Tě na jiné myšlenky, zřejmě ví, o čem mluví.......a Ty začni konečně žít???
Já chápu, že chvíle s přítelem nebyly jen hádky a asi jste měli spousty společných zážitků, po kterých se ti teď stýská. Ale po tom, co jsi napsala, si myslím, že to rozodně nebyl chlap do nepohody a že bys s ním nejspíš nebyla šťastná. On se za nějaký čas nejde někdo jiný, lepší, a na toho starého budeš vzpomínat jen jako na vzdálenou historii. Píšu z vlastní zkušenosti, takhle to opravdu je. Na Silvestra bych se zařídila, jak píší níže, dle momentální nálady. Nebudeš muset nikoho obskakovat, tak si třeba půjč nějaký dobrý film nebo přečti pěknou knihu. Rachejtle tě asi probudí, ale to neva. Anebo zajdi někam do klubu s kamarádkami, pěkně ho zdrbněte a bude ti líp.
.jpg)
Nepřemáhej se. Dělej to, co se ti chce.
A jinak souhlasim se vsemi, co nesnasi petardy a chovani ozralu kvuli zviratkum. Mame pejska a je to kazdy rok desny. Ale od lonska mame plastovy okna,tak je to o neco lepsi. Jo a taky jsem mu letos koupila Bachovy esence. Tak to vyzkousim, melo by to fungovat proti stresu ve vypjatych situacich jak pro lidi, tak zvirata. No uvidime. A maly to dam az pujdem na ockovani :-)
Ty fakt brečíš po nějakém blbečkovi, co hledá jenom náhradní matku, služku zdarma? 
Rok jsi se s ním vytrvale hádala, protože jsi nejspíš měla pádný důvod, a teď se ti po tom stýská? Zkus si představit, že by se ten jeliman opravdu vrátil. Představuj si to reálně, ne idealizovaně! Takže: přijde, kopne boty do rohu, svalí se na gauč a přikryje se novinami, případně pustí komp. Za půl hodiny zakřičí tvým směrem, kdy už bude večeře. Když ho požádáš, aby po té večeři umyl nádobí, odvětí, že od toho on tam není. Prostě představuj si to tak, jak to u vás doopravdy probíhalo, tu všednodenní stereotypní realitu. Vidíš ten obrázek před sebou? A teď si polož otázku - doopravdy tohle chceš zpátky? Chceš, aby takhle vypadaly všechny tvoje dny? 
Nebo proč si myslíš, že by to najednou bylo jinak?
Holka, po rozchodu je to vždycky nějakou dobu nelehké, to je normální. Musíš vydržet, ono to pak zničehonic zmizí a bude ti parádně 
A pamatuj - než blbce, radši nikoho!
Silvestr je normální den, tak k němu taky tak přistupuj. A zařiď se podle momentální nálady.
Silvestr mě nějak nebere (slavit mě bavilo v pubertě, pak už nějak ne), takže tohle bych neřešila. Prostě jak to cítíš, tak to udělej.
Kamarádka se po 16 letech rozešla s přítelem a bude letos taky poprvé sama. Když se jí bude chtít, tak se staví, budeme hrát hry, popovídáme si, jako zvukovou kulisu asi necháme televizi, k tomu něco na mlsání. Ale pro mě spíš den jako kterýkoliv jiný.
Klid, chlapu beha po svete :-) Vsechno jednou preboli a budou jiny. Jen tomu dej cas, preboli to, ver mi. Tohle je vyborna prilezitost naucit se zit sama se sebou. A to jak jednou clovek umi, tak je to uzasny, posili te to. Uz se nebudes v zivote bat zadnych rozchodu a nebudes setrvavat ve vztazich, ktery za moc nestoji jen proto, abys nebyla sama, protoze budes vedet, ze i to zvladnes.
Ono se mi to ted lehko rika, ale opravdu to funguje. Az emoce preboli, tak se na to podivas s "cistou hlavou" s odstupem casu, pak budes moct zhodnotit, zda byl fajn a nebo ne, mozna se z toho poucis nebo si reknes ze je dobre, ze odesel. Ted neres pritele, ktery je pryc, ale res sama sebe. Co ted dal SAMA SE SEBOU.
anitech: jéžiš, zlatá slova, to by bylo spráskaných lidí!!!
anitech: myslím si ale, že ten úklid byl z jeho strany záminka, aby mohl aspoň kvůli něčemu, co přiznal, prásknout dveřmi. Já osobně si myslím, že když spolu dva bydlí, mají společně i pracovat a ne aby se jeden vezl a druhý mu poskytoval hotelové služby. Podle mě byl problém v něčem jiném, než v uklízení. Prostě ho už nebavilo to soužití a kdyby nebyl úklid, bylo by něco jiného.
orinka: asi to zaniklo z obavy, že by tím bičem nepráskali jen tak, ale šli by si vyřídit celoroční účty. Ale lepší práskat bičem než pětačtyřicítkou
majucha: ani sem nebudu psát, jak hnusně se někdy dovedou, zvlášť výrostci, bavit. Taky se to týkalo kočky. Zabít je málo.
no, tak teď máš možnost si pořádně vygruntovat, nikdo ti v bytě nedělá nepořádek. A pak si sedni a můžeš v duchu bilancovat. Zpětně si promítni ,co všechno jsi s bývalým partnerem prožila. Třeba ti najednou dojde, že jsi věčnou lamentací kolem úklidu zahnala docela slušného chlapa. Třeba měl jiné kladné vlastnosti, které by ti vynahradily to, že nechtěl pomáhat při úklidu.Jsou ženy, kiteré mají vedle sebe partnera, který ,jak se říká, neumí hřebík zatlouct. Ale zase vydělává tolik, že si na to někoho může najmout. Někdo má rád dechovku a žije s člověkem,co zbožňuje operu. myslím, že vše je o toleranci.
orinka: asi tak. Před několika lety připadlo komusi úžasně vtipný odpálit rachejtli kocourovi u hlavy. Přišel domů celej zkrvavenej, chybělo mu kus kůže vedle ucha a zkus sehnat na silvestra veterináře. Všichni, i ti, co deklarovali pohotovost, měli zavřeno a na telefonu záznamníky. Kocour to tehdy přežil, ale toho kreténa bych zabila ještě dneska.
