Miminko v posteli?
Máme dvouměsíční holčičku a k velké nelibosti manžela jsem si ji naučila spát u mě v posteli. Vyplynulo to nějak samo od sebe. Nejdřív spala ve své postýlce, k sobě jsem ji brala vždycky jen na nakojení. Párkrát se stalo, že mi u prsu usnula a nechtěla jsem ji přendávat do postýlky. Usnula jsem pak taky a zjistila jsem, že když spí malá takhle u mě, je mnohem klidnější, nebudí se, nekníká a vydrží spát i celé čtyři hodiny v kuse.
Začala jsem tedy naše společné spaní praktikovat zcela cíleně a jsem díky němu mnohem odpočatější. Malá mě nebudí několikrát za noc, ale vlastně jen jednou. Než jdu spát, tak ji nakrmím, ona pak klidně spí až do čtyř hodin, znovu ji nakrmím a poté se budí až mezi sedmou a osmou hodinou. Celou dobu mezi kojením je v klidu.
Zatímco mně tento systém velice vyhovuje, protože předtím mě dcerka budila každou hodinu, manžel je z toho dost na nervy. I když naši holčičku miluje, zastává nekompromisní názor, že dítě do postele k rodičům nepatří. Mé argumenty neslyší a nechce jim rozumět. Vyčítá mi lenost, pohodlnost a podle něj tímto přístupem naše dceru rozmazluji.
Co si o tom myslíte? Je společné spaní takhle malého dítěte s maminkou na závadu, nebo mu naopak prospívá? Nebo se přikláníte k názoru mého manžela, podle nějž jde o rozmazlování a mou lenost?
17.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miminko v posteli?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ja sama zkusenosti nemam, takze nemuzu slouzit, ale docela se mi libilo jak to resila moje znama... u postylky odstranila jednu stenu s "mrizema" a prilepila touto stranou postylku ke sve strane postele... drobek spal vlastne u sebe, ale s mamou...
Starší dcera spala od začátku v košíku u postele,pak v postýlce.S mladší jsem spala v obýváku,aby nebudila manžela a starší dítě a spala na druhém konci dvojlůžka.Vzbouzela se nej na pití,napila a spala dál,já se jen odkulila na druhý konec postele a spaly jsme dál.Od cca 3 měsíců spala také v postýlce a vrátili jsme se ke zbytku rodiny do ložnice.
.jpg)
Já souhlasím s tvým manželem.
Pokud trváš na tom, spát v posteli s miminkem, proč v ložnici OBOU rodičů ? Řešení by bylo, odstěhovat se k miminu a spát s ním v jeho pokojíčku
Doudice: 
jasně teto, tak rychle to uteče a Nanda a Máťou budou objímat úplně někoho jinýho a jen by jsi "těm" pak záviděla že jo 
že jsi to mohla taky zažít a jen proto, že lidi kolem to záviděli tobě ti to vyvraceli
dobrý den, tak starší holka měla přiraženou postýlku a celkem v ní spala, ale taky byla "vzorná" a budila se na kojení jen v půl jednéjak povyrostala tak se stejně "vetřela" k nám do postele, protože jsme měli jen jeden společný pokoj.
Kluk sice taky měl postýlku u nás, ale.....byl to nenasyta, kojení po hodině, takže už jsem to pak taky řešila, tak, že jsem ho měla u sebe a cucal kdykoliv se mu zachtělo
Teď mu jsou skoro tři roky..mají s holkou pokojíček, kde spí přes den, večer usíná a ....stejně nejpozději v půl druhé je u nása holka každej druhej víkend má taky povolenku na společnou postela já ač mám ráda svůj klidi manžel jsme rádi, že to tak je...protože není nic hezčího než když vás děcka ráno obejmou.....
Ach jo, tohle je těžká otázka, Sylvie. Synátor spal v postýlce, ale vyžadoval kontakt, takže jsem se naučila spát s rukou mezi špršlemi postýlky. U nás to byla cesta do pekel. Jakmile se vzbudil a ruka nebyla, spustil tyjátr, že se třásly tabulky v oknech. A když mu začaly lézt zuby, budil se po čtvrt-půlhodině. Nespala jsem půl roku a vážně z toho onemocněla... Kdo ví, kdyby byl u mě v posteli, třeba by to bylo lepší... Dělej to podle svého. Nikdo nemá patent na rozum (chytré knížky už vůbec ne) a každé miminko je jiné.
.gif)
Když mu to vadí, ať ti jí na kojení nosí a po každém kojení jí vrací zpátky do postýlky... buď mut o vadí fakt hodně a bude to dělat, nebo jen remcá, a pak ať drží pusu. Natvrdo bych ho několik nocí za sebou budila a vidělo by se.
Jinak spaní s dítětem v posteli je hodně věc toho dítěte... prvorozený nesnášel, když měl spát u nás v posteli (jak jsem záviděla ve špitále ostatním maminkám batolat, které dítě stulily k sobě a spaly v klidu až do rána a já proseděla celou noc u postýlky a snažila se Maxe uspat), druhorozený se "mi nacpal" do postele už v porodnici, doma sice spával i dost v postýlce, ale když může spát u nás, tak si vyloženě lebedí...
.JPG)
Správné je to, co vám oběma vyhovuje.
Bude k ní manžel v noci vstávat? Asi ne, že. Tak si do toho nenech mluvit
Já kluka nikdy v posteli neměla,možná párkrát po ránu. Od půl roku spal sám v pokojíku, chodila jsem ho tam kojit,občas i 5x za noc.Podle kamarádky jsem byla krkavčí matka.....ona si holku pustila do postele a manžela vystěhovala.už spolu nejsou, ale její dcerka má 9 a z máminy postele nechce ani za nic. takhle bych nechtěla dopadnout.
.gif)
Dětská postýlka je na spaní pro dítě.....víc nemám co dodat, jinak je to každýho věc, ale já s tím nesouhlasím aby spalo v posteli s rodiči, nikdy jsem to tak nepraktikovala ale vím, je jiná doba
dcera spala s námi asi do dvou let. A to jsem ještě fungovala jako dudlík! Když se jí zařídil pokojíček, skončilo spaní u nás, i to kojení.
V době, kdy jsem jí ještě neměla v posteli, jsem ji kojila na sedačce a jednou ji málem upustila, jak jsem u toho usínala! Já "hlasuju" pro postel
.jpg)
Co otec tří chlapců nespavců a manžel "zvukoplaché ženy" vás Sylvie chápu .... je to jen na vás jak to chcete mít, ale ......
ale on třeba váš muž vidí trochu dál .... odvykání spaní s rodiči může být docela zapeklitá věc.
U nás naštěstí jen jednou ze 3 případů ... a to právě v současné době s naším benjaminkem 
Ahoj, dcera se budila na kojení v noci cca po 2 hodinách. Zvládla jsem ji přenášet z postele do její postýlky cca 14 dní, od té doby spala s námi. Svoji postýlku začala využívat cca ve 2,5 letech. Občas si přeleze k nám do postele, občas spí celou noc ve své :o)
Ač babičky to společné spaní poměrně špatně nesly, nakonec to nějak zvládly a moje mamka mi nakonec řekla jednu hodně důležitou věc: VŠE, CO VYHUVUJE MAMINCE A MIMINKU, JE SPRÁVNÉ ... takže držím palce, ať manžel pochopí, že pro tebe je to tak správné a nebude tě takhle trápit ...
Ahoj, první dítě - dceru jsem brala asi do jejího 8. měsíce jen na kojení, pak ji vzala, a uspávala znova v postýlce. Bylo to první dítě, byl čas, a přes den nebylo tolik práce kolem ní, byla hodná. Pak jsem byla už celkem vyčerpaná (i když se budila co 3 hodiny, kolem toho 8.měsíce až kolem 4.hodiny ranní), tak jsem ji vzala na kojení a usnuly jsme obě.
Druhé dítě, syna, to byl masakr, budil se snad co hodinu, někddy po půlhodině, takže dlouhé uspávání v postýlce, nato jsem usnula, a on mě probudil zase. takže frčel do postele za mnou. Sice se taky budil co tu hodinu na pití, ale jak pak usnul, tak jsem usnula hned taky, nemusela jsem uspávat. Kolem toho roku jsme koupili postel, spí na své, a je klid. Nekojím, nechodí za mnou, prostě je klid.
Drž se, a manželovi řekni, ať si vyzkouší k prckovi vstávat sám, a pak celý den kolem dětí lítat a být usměvavý....
Navrhla bych manželovi, že když dítě bude spát v postýlce a začne brečet, ať se zvedne on a přinese ho na kojení a kdyby dělal že spí, tak bych ho pořádně jakoby náhodou dloubla nebo nakopla (s jeho přístupem, že jsem líná matka). Sám si takhle na sebe ušije bič. Oba jste rodiči a spaní v postýlce chce on, tak ať se taky stará. Dobrá rada je také postýlka co nejblíže manželskému loži.
