Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nedávno jsme měli debatu na téma dárky se švagrem. Měl významné narozeniny, a od obou dětí a jejich partnerů dostal dárky. Od dcery zlatý řetízek, který byl určitě drahý a dceři se líbil, proto ho tátovi koupila. Ten z toho byl dost rozpačitý, protože zlatý řetízek nenosil ani jako mladý kluk, natož teď, jako čerstvý vdovec, s důchodcovským bydlištěm na samotě u lesa.
Od syna (a jeho praktické ženy) dostal dvě košile a sadu ponožek. Měl z toho nelíčenou radost, protože TOHLE potřeboval. Snacha si prostě všimla, že už má u některých košil prodřené límce, když mu je o víkendu žehlila. A ponožky že by už taky potřebovaly obměnu.
Tak který dárek je lepší ? Ten drahý řetízek, co skončí v šupleti, nebo ty košile a fusekle, co bude nosit každý den ?
Nejvíc ho na tom potěšilo to, že si snacha všímá, co by bylo potřeba. A koupí mu jako dárek takové košile, které by si sám třeba nekoupil, protože by mu to z důvodu vysoké ceny ceny bylo líto, ale rád je bude nosit.

Jelikož mě nikdo žádné dary nedával,tak já mám radost ze všeho...kdyby se mně zdálo,že se někdo nad mými dary ošklíbá,tak nedostane příště nic a je to! Nikde není psáno,že rodiče-prarodiče musí dávat! Takže možná bych zkusila tzv. "dopis Ježíškovi",ať si napíšou pár rozumných (pro mou finanční situaci) přání a já bych pak vybrala.Moje tchýně nám mnoho let dávala k vánocům povlečení a ručníky a útěrky- zřejmě též od vietnamců,ale nikdy jsem doma pak neříkala,že to jsou šmejdy,bylo to normální a hodilo se nám to,máme vlastně dvě domácnosti-doma a na chalupě,tak jsem aspoň vyhodila ty staré věci,co už byly poškozené.Mám nyní skříň až do smrti plnou a mohla bych si měnit denně ložní každý den asi 14 dní....a totéž s ručníky i útěrkami.

mam-ča: Ovoce ze zahrady že není dárek? Ovoce, zelenina, brambory ze zahrádky a domácí vajíčka, to jsou teda pro mě ty nejlepší věci, co od tchýně dostáváme a jsem za ně strašně vděčná. Vůbec bych nepotřebovala nic jiného, to že si z každé návštěvy odvezeme několik kilo ovoce a zeleniny, domácí marmeládu a dvacet vajec, to je pro mě NEJLEPŠÍ dárek. Pravda je, že na té zahradě taky pomáháme, když je potřeba, ale nejvíc práce to pořád stojí tchými. To teda beru jako obrovský dar.

Dnešní mladá děvčata, pochopte, že "za našich mladých let" spousta věcí nebyla, a že náš akční rádius někdy obsáhne jen tu nejbližší vietnamskou prodejnu. A přesto, že jsme třeba špatně pohyblivé, chceme nějaký (podle nás hezký) dárek dát.
Já jsem nedávno koupila džíny-lacláče pro ročního synka mého synovce, v Tescu. Zdály se mi pěkné, nebyly z nejlevnějších, a na velikost jsem se dopředu zeptala. Přesto jsem ty kaťata dostala zase zpátky, s komentářem. že "Si vlastně uvědomili, že lacláče v téhle velikosti už mají, a ať jim je vyměním za větší".
No, vyměnila jsem, ale příště se jakýchkoli dalších nákupů vyvaruji.
To samé v bleděmodrém, neteř a její chlapeček. Protože oni mají všechno jen značkové, tak jim radši nekoupím nic. Nevím, kde bych značkové hadříky na mimino kupovala, ani jestli by se jim líbily.
Tak jim dám radši ovoce ze zahrady, což ale zase není dárek.

Mě by zajímalo, z čeho paní Fando, vyvozujete, že "naše skromné dárky jsou jim asi k smíchu". Dala vnoučata někdy něco takového najevo? Ošklíbají se nad dárky? A pokud ano, je to opravdu cenou nebo spíš samotnou darovnaou věcí? Nedáváte jim věci, které nejsou přiměřené jejich věku a zájmům?
Těžko nějak radit nebo se vyjadřovat, když neznáme vůbec žádné podrobnosti. Dárek nemusí být drahý, ale měl by být osobní a trochu originální. Místo trápení se nad tím, že nemáte peníze na drahé dary, zkuste vymyslet, co by vaše vnoučata nejvíc ocenila - jestli už vydělávají, tak si to co potřebují a chtějí, můžou koupit sami. Třeba by je víc potešil doma upečený dort, s rozmyslem vybraná knížka nebo láhev dobrého vína, které by mohli vypít s přáteli (když vydělávají, tak už jsou asi dospělí) - prostě něco, do čeho spíš než peníze vložíte svůj um, čas a roky zkušeností a čím jim ukážete, že je znáte a záleží vám na nich - polouchejte v průběhu roku, o čem mluví, co je zajímá, co by si přáli. To vám může být vodítkem.
Moji rodiče nás vždycky překvapí nějakým originálním dárkem, dost často praktickým, který nám udělá obrovskou radost hlavně tím, že nám ušetří čas a energii vynaloženou na shánění. Tchýně nám ze začátku dávala "dárkové balíčky" plné ponožek, kýčovitých hrníčků a kosmetiky. Pak pochopila, že toto oceněno nebude a radši upeče dobrou buchtu a dá nám peníze v hotovosti, ať si koupíme sami, co chceme. Ne že bych to považovala za ideální dárek, ale lepší než blbiny od Vietnamců, na které pak doma akorát sedá prach...

jelítko: Zřejmě se zeptala, co dostali od druhých rodičů a cenu už posoudila sama.

Jinak super jsou ty poukazy, třeba na plavání nebo do luxoru, stačí 200-300 stovky. Nebo naše máma koupí třeba půl kila lososa což taky vyjde do dvou stovek.

Arna: 9:22 A jak se tchýně k takový infomaci dostala? Já teda nevim, ale u nás si nevykládáme kolik dali naši za dárek a kolik tchýně s tchánem.

bohunka: 7:02 Tohle dělala přítelova babička. Vzala litr a hurá k vietnamcům pro ty jejich krámy. Pak jsme dostali ty hnusný voňavky, umělý ponožky, různý lapače prachu atd. Bylo mi líto jakou měla radost, když jsme to rozbalovali a já věděla, že to poletí brzo do koše. Říkala jsem příteli ať jí někdy nenápadně naznačí, že to jsou dárky na houby. Jenže u nich v rodině prostě nebylo zvykem se bavit na rovinu, jako v naší rodině, a tak chudák babička vyhazovala peníze za takový blbosti nepoužitelný. Naštěstí moje babička je rozumná a babička mého současného přítele taky. Koupí mi od avonu krém a ten se vždycky využije nebo vínko.

Mně se babička vždycky zeptá a já jí řeknu co bych si přála ve výši, kterou mi řekne. Poslední léta mi dává obálku a já si pak něco pořídim a řeknu jí vždycky co jsem si pěknýho od ní koupila. Nebo si ty peníze na něco přidám. Koupim si třeba spodní prádlo nebo něco na sportování co zrovna potřebuju, nebo něco do domácnosti atd.

kubikm: taky jsme to tak někdy řešili - jet někam na výlet, tam si dát dobrý oběd

Dárky dáváme jen dětem, jinak max. něco na zub apod, nějakou drobnost, že si člověk vzpomene.

Takže ve vašem případě bych to řešila nějakou vlastnoručně vyrobenou dobrotou, o kterou dotyčný stojí a patrně ji jinde nemá.

Pro mě třeba byl dárek, když mi babička uvařila svoji výtečnou koprovou polívku, bylo to poměrně pracné, ale já jsem ji milovala a nikde jinde nebyla. I teď, když se snažím se mi nikdy taková jako od babičky nepovede.

Prostě zkuste se zamyslet, čím jste výjimečná, dárky třeba za 1000 může koupit kdekdo, vaše síla je jinde a pokud jste děti a oni pak vnoučata dobře vychovali, ocení to.

odpovím trochu jinak
jak se otevřely hranice, tak jsme zrušily dárky.jako krámy, a raději spolu někam jedem na výlet

tak co spolu někam jít, jet...prostě pobejt spolu?
pokud si vydělávají, stejně si koupí, co chtějí....

Moje bývalá tchýně mi kdysi vyčetla,že moje maminka nám dává mnohem méně než oni. Maminka žila sama a měla nás tři dcery. Oni oba dělali u vojáků, kde v té době byly velmi pěkné platy a měli jedináčka.
Někdy je tedy problém v tom kdo kolik dává.

Naše babičky žádné dárky nekupují, prostě dávají pár korun + např.čokoládu.