Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

To je přece jeho problém, co vypustil
Nechápu, proč to chlapy tak štve, když si za to můžou sami

u nas to bolo skor ze nam bolo jedno.jedno to asi nebolo svokre aj po odbere plodovej vody a potvrdeni ze to bude dievca stale tvrdila ze tomu nemam verit a vysledky mozu klamat neviem ale chromozomy predsa nepustia.Potom hlesla nieco v duchu ze to nemoze byt pravda lebo ona ma predsa dvoch synov...ako moze mat jej syn dievca? a potom prisla ta pravda o pokracovatelovi rodu a vrchol ze mala je blondinka a my obaja tmavovlasy chlap teda viac skoro cierny uz to neriesim je mi to jedno...

Milá Ajko,
sama mám 4 holky... Při 2hém těhu jsem sama chtěla kluka, chtěla jsem mít páreček, leč se nezdařilo. Nějak s bývalým jsem se neshodla aopustila, našla nového partnera a tak jsem si myslela, že bude ten kluk-chyba lávky!!Mám opět holky.....Při té 3tí jsem ještě tak nějak toho kluka chtěla, manža též, ale když jsem se dověděla, že to zase bude "chcanda", vzdala jsem to, začala se smát a říkat, že to prostě je mým osudem, mít holky....
Jak říkám, mám 4 a nevyměnila bych je za nic na světě. Je pravda, že nejstarší dcera mi toho kluka jakoby dává-chová se tak, oblíká se tak, nosí účes jako kluci.....
Do budoucna ještě plánujeme dítko a věřím tomu, že to bude zase holka
A jak reagoval manža? Nejdřív byl zklamán, ale miluje je nadevše na světě a to i ty z předchozího vztahu....
Prostě holka/kluk je jedno, hlavně, že je zdravé

My když jsme čekali druhé, tak jsme nevěděli, co to bude. Doma jsme měli holčičku, manžel asi spíš toužil po synovi, mě to bylo jedno. Narodila se druhá holčička. Ovšem sestra, která ráno sdělovala manželovi tu radostnou novinu, to "zlehka" popletla a ač míru a váhu řekla správně, sekla se v pohlaví. Pogratulovala mu k narození syna. Tak muž šťastnej, začal žhavit dráty..všem to pyšně oznamoval... a večer se dozvěděl, že se chybička vloudila. Tak musel tu telefonickou anabázi absolvovat ještě jednou a uvádět to na pravou míru. Jakou z toho měli všichni srandu, si asi dovedete představit.

dadka: Tak to je spíš pokračovatelem holka, ne. Říká se přece, že otec je vždycky nejistý

Když jsme měli pětiletou dceru a čekali druhé, manžel si přál kluka, já holku. Brali jsme to oba tak, že to nemůžeme ovlivnit a prostě bude to, co se povede Manžel holčičkou zklamaný byl, ale nijak mi to nevnucoval, no a já zase chápala, že byl zklamaný. Pak byl z miminka úplně hotovej.

Souhlasím s Mirabelkou, proč by kluk měl být víc než děvče? Nesnáším, když rodiče upřednostňují jedno dítě z důvodu pohlaví před druhým. To prostě odsuzuji.

Tyto předsudky jsou zakořeněny z dob, kdy muž byl vládce a dobyvatel, živitel rodiny a ženy byly předurčeny se starat o rodinu a rodinný krb. Byť se mnohé již změnilo, ženy studují a rozhodují si o svém životě, jakýsi stín tohotu předsudku ještě někdy přetrvává...

Co si udělají, to mají. Pokud vím, záleží na chromozomech ve spermii od chlapa. Mě tohle dráždí k nepříčetnosti - výrazy jako "křivochcalka" atd. Ze 4 vnoučat, jsme 3 holky celkem úspěšné v životě a 1 vnuk se veze a je línej a k ničemu, hlavně že byl jako chlap vždycky něco víc než my.

Mě to je jedno co budu mít, hlavně ať je to zdravé (vím proč to říkám). Tchán chtěl zase druhé dítě holku, ale měl zase kluka a neřekl to ani v práci, že se něco narodilo a zklamání dával prý dost najevo. Být tchyní, tak mu dítě neukážu a ať si pošle pro holku vránu .

Každé miminko, pokud je zdravé, je krásné, sladké a miloučké. Je to úplně jedno, jestli je to holčička nebo kluk. Muži chtějí pokračovatele rodu, proto tak lpí na klukovi. Ale když se narodí holčička, tak jsou stejně pos..., jako když je to kluk, nebo ještě více.A když se na ně mimčo poprvé usměje, jsou ztraceni.

Hloupost, hlavně ať jsou děti zdravé, je to úplně jedno. Zdravé děti jsou dar. O postižených dětech bych mohla vykládat....

až uvidí své děko změní se,můj bratr také tolik toužli po klukovi,a byl velmi zklamám ,že měl opět tehdy dceru a tedjsou holky pro něj vše

Mila Andreou, kdyz jsme 13.10.2006 sla na vleky UTZ tak jsme pohlavi nechtela vedet, ale muj manzel si to moc pral.Tak jsme se domluvili, ze to technicka rekne jen jemu a on si to necha pro sebe.Vyslovne jsem ho zadala abych si to neprecetla v jeho vyrazu...no nemohl ani mluvit, cestou an metro ani nepromluvilPo hodine mi do prace volal, ze se omlouva a ze me miluje...me bylo vse jasne, pod srdcem nosim holku....necitila jsem nad jeho chovanim zklamani.Mel cas se srovnat.Chvili mu to trvalo....a ted ...maly budou za chvli dva roky, a on je z ni hotovej

Manžel by měl být rád, že dítě bude zdravé, zvlášť po tom, co se vám stalo. A nejlepší je nenechat si to říct nebo neříkat to manželovi.